Jokerovi žolíci
Temný rytíř znamenal v kariéře Heatha Ledgera průlom i přesto, že už se ho nikdy nepovede dále rozvinout. Zaškatulkovat blonďatého sympaťáka s rošťáckým kukučem nezbedného sígra jen do role maniakálního Jokera by však byla nepochybně chyba. Dlouho jsme přemýšleli, jak se s Heathem finálně rozloučit. Nudným životopisem? Ale no tak. Ne, mnohem lepší bude zmínit, v jakých filmech si ho můžete vychutnat bez toho, abyste odcházeli od televize či projektoru zklamaní. Vybrali jsme proto 5 filmů z jeho filmografie (některé všeobecně uznávané, jiné zvolené spíše subjektivně), o nichž si myslíme, že s nimi stojí za to trávit volné chvíle nejen jednou, ale klidně i víckrát za sebou.
1)10 důvodů, proč tě nenávidím
Tahle shakespearovská teenage adaptace sice kotví v ranku zapomenutých amerických komedií na jedno použití, ale můžete si být jistí, že tam ani trochu nepatří. Julia Stiles tu září jako inteligentní, drzá a rozhodně ne snadno ulovitelná Kat a kdo myslíte, že je tím jediným vyvoleným, jenž se jí dokáže dostat pod sukni? Ano, Heath. Cesta za pravou láskou však v tomhle případě není ani trochu jednoduchá. Ledgerův hrdina totiž o popudlivou holku ze školního fotbalového týmu ani trochu nestojí a teprve šílený plán jeho „kamarádů“ ho svede na cestu citového poblouznění. Děj se párkrát příjemně zamotá, klišé se tu neopakují v takových intervalech, jak je u podobných filmů zvykem a inteligenční kvocient celého snímku s každou vteřinou překvapivě stoupá. Heath si tu ke všemu střihne i hudební číslo na stadionu a to by bylo, abyste si 10 důvodů, proč tě nenávidím nezamilovali. Mně se to povedlo hned napoprvé a na tenhle typ britsko-americké romance nedám v žádném případě dopustit. Dejte si však pozor na české znění, které nestojí za nic.
2) Příběh rytíře
Uznávám, že Příběh rytíře není zrovna filmem, na němž by Ledgerova kariéra nějak zvlášť stála, ale buďme upřímní, zábavnější „historický“ film aby člověk pohledal. Příběh zevláka Williama toužícího stát se věhlasným bojovníkem na rytířských turnajích má vše, co si pod akčně-dobrodružnou podívanou představíte. Nechybí efektní střety soků v rytířských brnění (zde extrémně vyšperkované parádními zpomalovačkami, při nichž třísky z bodců létají do všech světových stran), vyvolená dáma (rozkošná Shannyn Sossamon), k níž se William snaží po většinu času přiblížit a urputný záporák v podobě hraběte Adhemara (skvělý Rufus Sewell), toužícího po Williamově znemožnění, ruce jeho urozené lásky a vítězství na největším králově turnaji. Režisér Brian Helgeland tu po bezkonkurenční noirovce pro 20. století Odplatě znovu dokázal, že má ohromný cit pro budování atmosféry a jelikož se nebál celý film uvrhnout do komedie a dělat si z celého příběhu pořádnou legraci, dočkáte se tu nejen dobře načasovaných vtipů, bezvadného Paula Bettanyho či Ledgerova roztomile vykuleného hereckého projevu, ale i rockových písniček doprovázejících jednotlivé souboje a naivního popíku při dvorních mejdanech. Zkrátka nenucená zábava od začátku do konce.
3) Zkrocená hora
Kdyby tu Jake Gyllenhaal a Heath Ledger pásli ovce a přitom pojídali pudink, měl by Eric Cartman o uměleckých filmech pravdu. Film o dvou homosexuálních kovbojích, kteří mezi sebou při jedné letní prácičce nenašli jen přátelství na celý život, nýbrž i lásku, jíž je nutné před okolím skrývat, se stal svého času hojně diskutovaným dílem hlavně proto, že byl od samého začátku jasným kandidátem na Oscary. Měl za sebou ambiciózního režiséra, dva skvělé herce v hlavních rolích a oporu nacházel i v těch vedlejších. K tomu přihoďte atraktivní a poněkud netypické téma čtyřprocentního vztahu v „čistě chlapáckém“ pásání fauny a máte jasno v tom, proč film některým lidem nesedí nebo rovnou hýbe žlučí. Můžeme debatovat o částečné zdlouhavosti filmu, jeho patrné touze po oceněních a Leeově typickém artovém balení, ale jestli si film na sto procent zaslouží pochvalu, je to za výborné herecké výkony, převážně pak za Ledgerův do té doby životní výkon, šokující nejen zástupy kritiků, ale i veřejnosti.
4) I`m Not There
Film, o kterém by vám kolega Jajar mohl vyprávět sáhodlouhé litanie a který viděl snad čtyřikrát. Experimentům hodně nakloněný režisér Todd Haynes si vzal na paškál hvězdu hudebního nebe Boba Dylana a díky netradičnímu scénáři a silnému hereckému týmu dal dohromady mozaiku dylanovských nálad, na níž se doopravdy nezapomíná. Samotného Dylana tu totiž vůbec nenajdete. Snímek staví jen na jeho móresech, názorech a vztahu k hudbě, což se vše odráží v jednotlivých postavách, ztvárněných herci nejrůznějšího věku či pohlaví. Narazíte tu na malého černošského chlapce nacházejícího cestu k folku, herce (Ledger), jemuž se kvůli bouřlivému životnímu stylu rozpadá vztah s manželkou, zpěváka (Christian Bale), jenž si ve svých písních nebere servítky, lehce houmlesáckého Richarda Gera a provokativní Cate Blanchett kráčející tradičně pro zlatého plešouna. Příběh jako takový tu sice příliš není, ale snímek má rozhodně co nabídnout jak Dylanovým fanouškům, tak prozatímním neználkům.
5) Temný rytíř
Tohle jste prostě museli tušit. Vynechat Nolanův majstrštyk z výčtu Ledgerových nejlepších filmů zkrátka nejde. A to ani proto, že ho většina veřejnosti ještě ani neviděla a že se kvůli němu nedostalo ani na více než slušné Legendy z Dogtownu, patřící rozhodně mezi ty snímky, na nichž si Heath udělal jméno. Je samozřejmě smutné, že nespavost způsobená přepracováním z náročného natáčení způsobila to, co způsobila, ale alespoň si můžeme oddychnout v tom směru, že si Ledger svým (před)posledním filmem neudělal ostudu. Naopak. Jeho Joker se vymyká prakticky všem typickým záporným charakterům, které v současné době známe a jeho několikanásobná rozvětvenost mě s přibývajícím časem čím dál víc fascinuje. Sic nepatřím mezi osoby, volající po posmrtném Oskarovi, beru na vědomí, že Ledger odvedl vynikající práci a ponořil se do své role s nasazením, jež se u každého nevidí. Bude nám holt chybět. Někomu jako nadějný herec, někomu jako osobnost a všem jako člověk. Rest in Peace, Heathe. A děkujeme.
1)10 důvodů, proč tě nenávidím
Tahle shakespearovská teenage adaptace sice kotví v ranku zapomenutých amerických komedií na jedno použití, ale můžete si být jistí, že tam ani trochu nepatří. Julia Stiles tu září jako inteligentní, drzá a rozhodně ne snadno ulovitelná Kat a kdo myslíte, že je tím jediným vyvoleným, jenž se jí dokáže dostat pod sukni? Ano, Heath. Cesta za pravou láskou však v tomhle případě není ani trochu jednoduchá. Ledgerův hrdina totiž o popudlivou holku ze školního fotbalového týmu ani trochu nestojí a teprve šílený plán jeho „kamarádů“ ho svede na cestu citového poblouznění. Děj se párkrát příjemně zamotá, klišé se tu neopakují v takových intervalech, jak je u podobných filmů zvykem a inteligenční kvocient celého snímku s každou vteřinou překvapivě stoupá. Heath si tu ke všemu střihne i hudební číslo na stadionu a to by bylo, abyste si 10 důvodů, proč tě nenávidím nezamilovali. Mně se to povedlo hned napoprvé a na tenhle typ britsko-americké romance nedám v žádném případě dopustit. Dejte si však pozor na české znění, které nestojí za nic.
2) Příběh rytíře
Uznávám, že Příběh rytíře není zrovna filmem, na němž by Ledgerova kariéra nějak zvlášť stála, ale buďme upřímní, zábavnější „historický“ film aby člověk pohledal. Příběh zevláka Williama toužícího stát se věhlasným bojovníkem na rytířských turnajích má vše, co si pod akčně-dobrodružnou podívanou představíte. Nechybí efektní střety soků v rytířských brnění (zde extrémně vyšperkované parádními zpomalovačkami, při nichž třísky z bodců létají do všech světových stran), vyvolená dáma (rozkošná Shannyn Sossamon), k níž se William snaží po většinu času přiblížit a urputný záporák v podobě hraběte Adhemara (skvělý Rufus Sewell), toužícího po Williamově znemožnění, ruce jeho urozené lásky a vítězství na největším králově turnaji. Režisér Brian Helgeland tu po bezkonkurenční noirovce pro 20. století Odplatě znovu dokázal, že má ohromný cit pro budování atmosféry a jelikož se nebál celý film uvrhnout do komedie a dělat si z celého příběhu pořádnou legraci, dočkáte se tu nejen dobře načasovaných vtipů, bezvadného Paula Bettanyho či Ledgerova roztomile vykuleného hereckého projevu, ale i rockových písniček doprovázejících jednotlivé souboje a naivního popíku při dvorních mejdanech. Zkrátka nenucená zábava od začátku do konce.
3) Zkrocená hora
Kdyby tu Jake Gyllenhaal a Heath Ledger pásli ovce a přitom pojídali pudink, měl by Eric Cartman o uměleckých filmech pravdu. Film o dvou homosexuálních kovbojích, kteří mezi sebou při jedné letní prácičce nenašli jen přátelství na celý život, nýbrž i lásku, jíž je nutné před okolím skrývat, se stal svého času hojně diskutovaným dílem hlavně proto, že byl od samého začátku jasným kandidátem na Oscary. Měl za sebou ambiciózního režiséra, dva skvělé herce v hlavních rolích a oporu nacházel i v těch vedlejších. K tomu přihoďte atraktivní a poněkud netypické téma čtyřprocentního vztahu v „čistě chlapáckém“ pásání fauny a máte jasno v tom, proč film některým lidem nesedí nebo rovnou hýbe žlučí. Můžeme debatovat o částečné zdlouhavosti filmu, jeho patrné touze po oceněních a Leeově typickém artovém balení, ale jestli si film na sto procent zaslouží pochvalu, je to za výborné herecké výkony, převážně pak za Ledgerův do té doby životní výkon, šokující nejen zástupy kritiků, ale i veřejnosti.
4) I`m Not There
Film, o kterém by vám kolega Jajar mohl vyprávět sáhodlouhé litanie a který viděl snad čtyřikrát. Experimentům hodně nakloněný režisér Todd Haynes si vzal na paškál hvězdu hudebního nebe Boba Dylana a díky netradičnímu scénáři a silnému hereckému týmu dal dohromady mozaiku dylanovských nálad, na níž se doopravdy nezapomíná. Samotného Dylana tu totiž vůbec nenajdete. Snímek staví jen na jeho móresech, názorech a vztahu k hudbě, což se vše odráží v jednotlivých postavách, ztvárněných herci nejrůznějšího věku či pohlaví. Narazíte tu na malého černošského chlapce nacházejícího cestu k folku, herce (Ledger), jemuž se kvůli bouřlivému životnímu stylu rozpadá vztah s manželkou, zpěváka (Christian Bale), jenž si ve svých písních nebere servítky, lehce houmlesáckého Richarda Gera a provokativní Cate Blanchett kráčející tradičně pro zlatého plešouna. Příběh jako takový tu sice příliš není, ale snímek má rozhodně co nabídnout jak Dylanovým fanouškům, tak prozatímním neználkům.
5) Temný rytíř
Tohle jste prostě museli tušit. Vynechat Nolanův majstrštyk z výčtu Ledgerových nejlepších filmů zkrátka nejde. A to ani proto, že ho většina veřejnosti ještě ani neviděla a že se kvůli němu nedostalo ani na více než slušné Legendy z Dogtownu, patřící rozhodně mezi ty snímky, na nichž si Heath udělal jméno. Je samozřejmě smutné, že nespavost způsobená přepracováním z náročného natáčení způsobila to, co způsobila, ale alespoň si můžeme oddychnout v tom směru, že si Ledger svým (před)posledním filmem neudělal ostudu. Naopak. Jeho Joker se vymyká prakticky všem typickým záporným charakterům, které v současné době známe a jeho několikanásobná rozvětvenost mě s přibývajícím časem čím dál víc fascinuje. Sic nepatřím mezi osoby, volající po posmrtném Oskarovi, beru na vědomí, že Ledger odvedl vynikající práci a ponořil se do své role s nasazením, jež se u každého nevidí. Bude nám holt chybět. Někomu jako nadějný herec, někomu jako osobnost a všem jako člověk. Rest in Peace, Heathe. A děkujeme.