Batman ve filmu
Ačkoliv se Batman během své letité historie propracoval k již sedmi celovečerním filmům, ani o jednom se nedá říct, že by svému comicsovému bratříčkovi z oka vypadl. Výchozí bod sice pokaždé zůstává stejný, základní atributy jsou přesně na svém místě a se stálými atrakcemi v netopýřím vesmíru nikdo nehýbe, ale přesto si každý filmař, jenž měl tu čest popasovat se s Brucem Waynem a jeho alteregem, neodpustil vložit do stále se rozrůstajícího kolosu něco ze sebe. Ať už se jednalo o výslednou podobu filmu, či hlavního hrdinu.
Batman (1966) – Adam West
Kupodivu asi nejvěrnější adaptace, co se týče původních comicsů stvořených Bobem Kanem. Batman tu spolu s Robinem válčí hned se všemi nejvýznamnějšími záporáky, které během prozatímní historie poznal (nechybí Tučňák, Joker, Hádankář, Catwoman), a tak není divu, že musí během vyšetřování po zmizelých zástupcích světových mocností používat bláznivé fígle a pomůcky, jakými jsou kupříkladu bat-repelent likvidující agresivní žraloky či elektronická bat-rušička, která je schopná pomocí soustředěných vln změnit směr vypáleného torpéda. Televizní veterán Leslie H. Martinson onehdá vytáhl to nejlepší z předlohy, opřel se oběma nohami o kdysi veleúspěšný seriál a z Adama Westa, oficiálně prvního filmového Batmana, se stala ohromná hvězda. Dnes je film samozřejmě spíše úsměvnou ukázkou tehdejšího komediálního vkusu, ale díky tomu, že se nebere vážně a svůj čtyřprocentní podtext používá jako další silnou zbraň, zůstává stále vydařeným kusem v proměnlivé netopýří historii, která měla ty nejhorší časy teprve zažít.
Batman (1989) – Michael Keaton
I přesto, že Batman zůstával silně zakořeněný v popkultuře, se s dalším převedením na stříbrné plátno čekalo až na sklonek 80. a 90. let. Zatímco předchozí film s Adamem Westem mělo v rukou studio 20th Century Fox, o víc jak 23 let později přišli ke slovu Warner Bros. rozhodnutí udělat z temného hrdiny velkorozpočtový blockbuster, který bude bořit rekordy. Posílení úspěchem Franka Millera, jenž o tři roky dříve resuscitoval skomírající comicsovou sérii a ukázal drsnější a nekompromisnější směr, jakým by se mohl Pan netopýr vydat, svěřili producenti na tehdejší dobu ohromných 35 milionů dolarů do rukou visionářského Tima Burtona, slavícího čerstvý úspěch s Beetlejuicem. Excentrický a na svém písečku si hrající režisér však od začátku tvrdil, že nehodlá z Batmana udělat atrakci hýřící barvičkami a lacinými vtípky. Místo toho ponořil hlavního hrdinu do všudypřítomné deprese, vystavěl kolem něj gotikou silně inspirovaný Gotham a nechal ho utápět se ve vlastní bolesti spojené nejen se ztrátou rodičů, ale i s vlastní osamělostí. A uspěl. Převážně díky úchvatnému zpracování, které se v mnoha ohledech vyrovnalo moderní comicsové předloze, excelentnímu Jacku Nicholsonovi v roli Jokera a navzdory prvotním pochybám i Michaelu Keatonovi, jenž během dvou hodin dokázal všem fanouškům, že i přes svůj komediální původ má na to, aby se stal ztělesněním zachmuřeného zastánce práva a pořádku.
Batman se vrací (1992) – Michael Keaton
Vzhledem k celosvětovým tržbám, které překonaly hranici 400 milionů dolarů, bylo velmi brzy jasné, že se Burton do Gothamu minimálně ještě jednou vrátí. O Keatonovu výkonu si ještě cvrlikali vrabci na střeše, Warneři byli přesvědčeni, že když režisérovi dopřejí více peněz a uvolní mu zcela tvůrčí ruce, nemůže ani druhý díl dopadnout po komerční a kvalitativní stránce špatně. Jenže tahle sázka na jistotu vyšla jen z poloviny. Burton totiž zabředl do dusné atmosféry trochu příliš a ač byl Danny DeVito jako Tučňák vynikající, Michelle Pfeiffer v roli Kočičí ženy odzbrojující a Keaton tradičně charismatický, diváci do kina ne a ne přijít. V konečném zúčtování zaznamenalo pokračování pokles o 140 milionů, což byl pro studio jasný signál, že je potřeba rozčísnout tmavý opar a zkusit sérii nakopnout zpátky ke hvězdám. Pokud možno s novým představitelem a tvůrčím týmem.
Batman navždy (1995) – Val Kilmer
A tak se dostal ke kormidlu Joel Schumacher, jenž se do té doby blýskl hlavně thrillerem Hráči se smrtí. Po bručivém Keatonovi se do netopýřího hábitu navlékl nevýrazný Val Kilmer (dodnes nechápu, jak mohl při castingu uspět) a spolu s ním se změnilo i vyznění celého filmu. Schumacher se pokusil o sympatický krok, který poodkrýval více ze zákulisí Wayneova byznysu i jeho mysli, ale tahle myšlenka se naneštěstí utopila v záplavě křiklavých neonů, videoklipovém střihu a SM oblečků hlavních hrdinů. Kilmer si zjevně celou dobu uvědomoval, jakou chybu udělal, když podepsal smlouvu a celý film se tvářil natolik nepříčetně, až ho posléze přehráli jak Jim Carrey a Tommy Lee Jones jakožto duo bláznivých záporáků, tak i sexy Nicole Kidman, jež propůjčila tvář psycholožce Chase Meridienové. Jediným, kdo zůstal za Kilmerovými zády, byl Chris O`Donnell, jehož výkon patří mezi to nejhrůznější, co se dá na velkém plátně vidět. Batman navždy dopadl při srovnání s Burtonovými filmy průměrně, ale co bylo pro studio podstatnější, vydělal opět ohromné peníze. Zdálo se, že se nastolený cool trend publiku líbí, a tak nebyl důvod otálet s pokračováním.
Batman a Robin (1997) – George Clooney
Nejtemnější kapitola v Batmanově filmové historii. Bohužel však nikoliv, co se týče atmosféry. Schumacher se definitivně utrhl ze řetězu a splácal dohromady snad vše, co mu přišlo pod ruku. Z Batmanovy temnosti nezbylo vůbec nic, místo toho se naplno předvedly umělohmotné bradavky, sílící gay stylizace a brečící Arnold Schwarzenegger, působící dojmem, že zabloudil na plac úplnou náhodou. Tím to však ani zdaleka nekončilo. Další ránu uštědřil zavedené značce George Clooney, kterému možná sekla role mentorského milionáře, ale o to víc selhával v pozici superhrdinského tahouna. Nejen proto, že hrál obě role úplně stejně, ale především kvůli tomu, že jakmile na sebe navlékl vskutku ohavný kostým, měla ho většina světa chuť do deseti vteřin zabít. Schumacher posunul Batmana směrem, který si nikdo nepřál. Z netradičního comicsu se stala honba za efektním pozlátkem, v němž hrály prim sebeparodické hlášky, stupidní dialogy a snad přímo z šedesátých let vytažené propriety typu Batmanovy kreditní karty. Kritici film bez skrupulí roztrhali a jelikož ani tržby nevykazovaly přívětivá čísla, šla celá série na dlouhý čas k ledu i bez Mr. Freeze.
Batman začíná (2005) – Christian Bale
Osvěžující, realističtější a uvěřitelnější než kdy dřív. Warneři po osmi letech odpočinku znovu zalovili v šuplících a rozhodli se vložit veškerou důvěru do klína Christophera Nolana, platícího za jednoho z nejslibnějších režisérů, dělajících za málo peněz hodně (psychologické) muziky. Nolan hned na prvních jednáních odmítl navázat na předchozí Schumacherův paskvil a podepsal smlouvu pouze pod podmínkou, že bude moci naložit s Batmanem po svém. Po provedení několika kompromisů, týkajících se úplného seškrtání superhrdinské části v Gothamu, dostal zelenou a natočil do té doby nejlepší část série, v níž se Bruce Wayne nejdříve musí vyrovnat se svým vlastním strachem, aby mohl nahánět hrůzu kriminálním živlům panujícím v rozpadajícím se Gothamu. Nolan se silně inspiroval v comicsových sešitech z 90. let, které samy o sobě působí mnohem skutečnějším dojmem. Většina policejního sboru je zkorumpovaná, mafie přebrala oprátky nad životem většiny občanů a nikdo z vlivných osob ve městě nemá odvahu se pravdě postavit čelem. Nolan představil do té doby opomíjené postavy jako Wayneova zbrojaře Luciuse Foxe a vystavěl komplexní film, v němž nechyběly zákulisní machinace ve Wayne Enterprises, osobní problémy, uvěřitelná psychologie a epické akční scény (byť trochu zmateně sestříhané).
Temný rytíř (2008) – Christian Bale
Již rok po premiéře Warneři začínají s mohutnou reklamní kampaní, která ve filmovém světě nemá obdoby. Nadšené ohlasy na Nolanův film vlévají všem energii do žil a pomalu se šíří spekulace, kdo ztvární v pokračování maniakálního Jokera, úhlavního Batmanova nepřítele, jehož účast byla na konci Batman začíná de facto přislíbena. Po několika měsících zákulisních dohadů přichází oficiální prohlášení, v němž zazní jméno Heatha Ledgera. Polovina fanoušků se bouří, druhá jásá a Jack Nicholson z legrace podotýká, že by si praštěného klauna klidně ještě jednou zahrál. Internetem se mezitím slibně prorůstá chytře vymyšlená propagace pomocí virálního marketingu, jíž se brzy inspiruje i J.J. Abrams při kampani monstr-filmu Cloverfield. Půl roku před premiérou však přichází krutá zpráva. Heath Ledger je za záhadných okolností nalezen mrtví a vše okolo nového filmu upadá do ještě černějšího hávu. Jedno je však jisté, tržby budou mohutné. O několik dní později vychází pravda na povrch. Ledger zemřel nešťastnou náhodou na předávkování medikamenty. Štáb a spolu s ním i zbytek filmového světa smutní, avšak Ledgerova rodina si nepřeje, aby Nolan finální film kvůli nešťastnému úmrtí měnil. Měsíc před premiérou dosahuje kampaň vrcholu, když se objevují první nadšené recenze srovnávající Temného rytíře s nejlepšími filmy historie a na internetu začínají kolovat zvěsti, že půjde o trhák, který překoná v tržbách i třetího Spider-Mana. To se nakonec potvrzuje a Nolanův sequel sbírá o premiérovém víkendu šťavnatých 155 milionů dolarů. O pár dnů později máme jasno i my – nejlepší comicsová adaptace vůbec.
Batman (1966) – Adam West
Kupodivu asi nejvěrnější adaptace, co se týče původních comicsů stvořených Bobem Kanem. Batman tu spolu s Robinem válčí hned se všemi nejvýznamnějšími záporáky, které během prozatímní historie poznal (nechybí Tučňák, Joker, Hádankář, Catwoman), a tak není divu, že musí během vyšetřování po zmizelých zástupcích světových mocností používat bláznivé fígle a pomůcky, jakými jsou kupříkladu bat-repelent likvidující agresivní žraloky či elektronická bat-rušička, která je schopná pomocí soustředěných vln změnit směr vypáleného torpéda. Televizní veterán Leslie H. Martinson onehdá vytáhl to nejlepší z předlohy, opřel se oběma nohami o kdysi veleúspěšný seriál a z Adama Westa, oficiálně prvního filmového Batmana, se stala ohromná hvězda. Dnes je film samozřejmě spíše úsměvnou ukázkou tehdejšího komediálního vkusu, ale díky tomu, že se nebere vážně a svůj čtyřprocentní podtext používá jako další silnou zbraň, zůstává stále vydařeným kusem v proměnlivé netopýří historii, která měla ty nejhorší časy teprve zažít.
Batman (1989) – Michael Keaton
I přesto, že Batman zůstával silně zakořeněný v popkultuře, se s dalším převedením na stříbrné plátno čekalo až na sklonek 80. a 90. let. Zatímco předchozí film s Adamem Westem mělo v rukou studio 20th Century Fox, o víc jak 23 let později přišli ke slovu Warner Bros. rozhodnutí udělat z temného hrdiny velkorozpočtový blockbuster, který bude bořit rekordy. Posílení úspěchem Franka Millera, jenž o tři roky dříve resuscitoval skomírající comicsovou sérii a ukázal drsnější a nekompromisnější směr, jakým by se mohl Pan netopýr vydat, svěřili producenti na tehdejší dobu ohromných 35 milionů dolarů do rukou visionářského Tima Burtona, slavícího čerstvý úspěch s Beetlejuicem. Excentrický a na svém písečku si hrající režisér však od začátku tvrdil, že nehodlá z Batmana udělat atrakci hýřící barvičkami a lacinými vtípky. Místo toho ponořil hlavního hrdinu do všudypřítomné deprese, vystavěl kolem něj gotikou silně inspirovaný Gotham a nechal ho utápět se ve vlastní bolesti spojené nejen se ztrátou rodičů, ale i s vlastní osamělostí. A uspěl. Převážně díky úchvatnému zpracování, které se v mnoha ohledech vyrovnalo moderní comicsové předloze, excelentnímu Jacku Nicholsonovi v roli Jokera a navzdory prvotním pochybám i Michaelu Keatonovi, jenž během dvou hodin dokázal všem fanouškům, že i přes svůj komediální původ má na to, aby se stal ztělesněním zachmuřeného zastánce práva a pořádku.
Batman se vrací (1992) – Michael Keaton
Vzhledem k celosvětovým tržbám, které překonaly hranici 400 milionů dolarů, bylo velmi brzy jasné, že se Burton do Gothamu minimálně ještě jednou vrátí. O Keatonovu výkonu si ještě cvrlikali vrabci na střeše, Warneři byli přesvědčeni, že když režisérovi dopřejí více peněz a uvolní mu zcela tvůrčí ruce, nemůže ani druhý díl dopadnout po komerční a kvalitativní stránce špatně. Jenže tahle sázka na jistotu vyšla jen z poloviny. Burton totiž zabředl do dusné atmosféry trochu příliš a ač byl Danny DeVito jako Tučňák vynikající, Michelle Pfeiffer v roli Kočičí ženy odzbrojující a Keaton tradičně charismatický, diváci do kina ne a ne přijít. V konečném zúčtování zaznamenalo pokračování pokles o 140 milionů, což byl pro studio jasný signál, že je potřeba rozčísnout tmavý opar a zkusit sérii nakopnout zpátky ke hvězdám. Pokud možno s novým představitelem a tvůrčím týmem.
Batman navždy (1995) – Val Kilmer
A tak se dostal ke kormidlu Joel Schumacher, jenž se do té doby blýskl hlavně thrillerem Hráči se smrtí. Po bručivém Keatonovi se do netopýřího hábitu navlékl nevýrazný Val Kilmer (dodnes nechápu, jak mohl při castingu uspět) a spolu s ním se změnilo i vyznění celého filmu. Schumacher se pokusil o sympatický krok, který poodkrýval více ze zákulisí Wayneova byznysu i jeho mysli, ale tahle myšlenka se naneštěstí utopila v záplavě křiklavých neonů, videoklipovém střihu a SM oblečků hlavních hrdinů. Kilmer si zjevně celou dobu uvědomoval, jakou chybu udělal, když podepsal smlouvu a celý film se tvářil natolik nepříčetně, až ho posléze přehráli jak Jim Carrey a Tommy Lee Jones jakožto duo bláznivých záporáků, tak i sexy Nicole Kidman, jež propůjčila tvář psycholožce Chase Meridienové. Jediným, kdo zůstal za Kilmerovými zády, byl Chris O`Donnell, jehož výkon patří mezi to nejhrůznější, co se dá na velkém plátně vidět. Batman navždy dopadl při srovnání s Burtonovými filmy průměrně, ale co bylo pro studio podstatnější, vydělal opět ohromné peníze. Zdálo se, že se nastolený cool trend publiku líbí, a tak nebyl důvod otálet s pokračováním.
Batman a Robin (1997) – George Clooney
Nejtemnější kapitola v Batmanově filmové historii. Bohužel však nikoliv, co se týče atmosféry. Schumacher se definitivně utrhl ze řetězu a splácal dohromady snad vše, co mu přišlo pod ruku. Z Batmanovy temnosti nezbylo vůbec nic, místo toho se naplno předvedly umělohmotné bradavky, sílící gay stylizace a brečící Arnold Schwarzenegger, působící dojmem, že zabloudil na plac úplnou náhodou. Tím to však ani zdaleka nekončilo. Další ránu uštědřil zavedené značce George Clooney, kterému možná sekla role mentorského milionáře, ale o to víc selhával v pozici superhrdinského tahouna. Nejen proto, že hrál obě role úplně stejně, ale především kvůli tomu, že jakmile na sebe navlékl vskutku ohavný kostým, měla ho většina světa chuť do deseti vteřin zabít. Schumacher posunul Batmana směrem, který si nikdo nepřál. Z netradičního comicsu se stala honba za efektním pozlátkem, v němž hrály prim sebeparodické hlášky, stupidní dialogy a snad přímo z šedesátých let vytažené propriety typu Batmanovy kreditní karty. Kritici film bez skrupulí roztrhali a jelikož ani tržby nevykazovaly přívětivá čísla, šla celá série na dlouhý čas k ledu i bez Mr. Freeze.
Batman začíná (2005) – Christian Bale
Osvěžující, realističtější a uvěřitelnější než kdy dřív. Warneři po osmi letech odpočinku znovu zalovili v šuplících a rozhodli se vložit veškerou důvěru do klína Christophera Nolana, platícího za jednoho z nejslibnějších režisérů, dělajících za málo peněz hodně (psychologické) muziky. Nolan hned na prvních jednáních odmítl navázat na předchozí Schumacherův paskvil a podepsal smlouvu pouze pod podmínkou, že bude moci naložit s Batmanem po svém. Po provedení několika kompromisů, týkajících se úplného seškrtání superhrdinské části v Gothamu, dostal zelenou a natočil do té doby nejlepší část série, v níž se Bruce Wayne nejdříve musí vyrovnat se svým vlastním strachem, aby mohl nahánět hrůzu kriminálním živlům panujícím v rozpadajícím se Gothamu. Nolan se silně inspiroval v comicsových sešitech z 90. let, které samy o sobě působí mnohem skutečnějším dojmem. Většina policejního sboru je zkorumpovaná, mafie přebrala oprátky nad životem většiny občanů a nikdo z vlivných osob ve městě nemá odvahu se pravdě postavit čelem. Nolan představil do té doby opomíjené postavy jako Wayneova zbrojaře Luciuse Foxe a vystavěl komplexní film, v němž nechyběly zákulisní machinace ve Wayne Enterprises, osobní problémy, uvěřitelná psychologie a epické akční scény (byť trochu zmateně sestříhané).
Temný rytíř (2008) – Christian Bale
Již rok po premiéře Warneři začínají s mohutnou reklamní kampaní, která ve filmovém světě nemá obdoby. Nadšené ohlasy na Nolanův film vlévají všem energii do žil a pomalu se šíří spekulace, kdo ztvární v pokračování maniakálního Jokera, úhlavního Batmanova nepřítele, jehož účast byla na konci Batman začíná de facto přislíbena. Po několika měsících zákulisních dohadů přichází oficiální prohlášení, v němž zazní jméno Heatha Ledgera. Polovina fanoušků se bouří, druhá jásá a Jack Nicholson z legrace podotýká, že by si praštěného klauna klidně ještě jednou zahrál. Internetem se mezitím slibně prorůstá chytře vymyšlená propagace pomocí virálního marketingu, jíž se brzy inspiruje i J.J. Abrams při kampani monstr-filmu Cloverfield. Půl roku před premiérou však přichází krutá zpráva. Heath Ledger je za záhadných okolností nalezen mrtví a vše okolo nového filmu upadá do ještě černějšího hávu. Jedno je však jisté, tržby budou mohutné. O několik dní později vychází pravda na povrch. Ledger zemřel nešťastnou náhodou na předávkování medikamenty. Štáb a spolu s ním i zbytek filmového světa smutní, avšak Ledgerova rodina si nepřeje, aby Nolan finální film kvůli nešťastnému úmrtí měnil. Měsíc před premiérou dosahuje kampaň vrcholu, když se objevují první nadšené recenze srovnávající Temného rytíře s nejlepšími filmy historie a na internetu začínají kolovat zvěsti, že půjde o trhák, který překoná v tržbách i třetího Spider-Mana. To se nakonec potvrzuje a Nolanův sequel sbírá o premiérovém víkendu šťavnatých 155 milionů dolarů. O pár dnů později máme jasno i my – nejlepší comicsová adaptace vůbec.