)Celuloidová Enterprise
J.J. Abrams co nevidět protrhne stříbrná plátna s resuscitací polomrtvého vesmírného kultu a nechá po jedenácté (a zároveň poprvé) legendární chloubu Hvězdné flotily USS Enterprise brázdit končiny, do nichž člověk zatím nevkročil, ale zatímco za nejnovějším přírůstkem do kapitánského deníku Jamese Tiberia Kirka musíte zamířit do kin, u nás se můžete zadívat zpátky do minulosti a zrekapitulovat si události, jimiž si na velkém plátně Enterprise již prošla (nebo teprve projde?). A že je o čem vyprávět. Během třiceti let, co brázdí filmovou oblohu, se na ní vystřídali dva velcí kapitáni, padlo nesčetné množství nezapomenutelných hlášek, její posádka rozdrtila spoustu nepřátel od Klingonů až po Borgy, a ne vždy se dočkala návratu domů v původním stavu. Ale o tom až na dalších řádcích, obsahujících neurčité množství spoilerů.
Star Trek: Film (1979)
Kirkova družina poprvé v kině (10 let po skončení původního seriálu) a hned s filozofickým přesahem a pokusem o novou Vesmírnou Odysseu. Ke Sluneční soustavě se blíží záhadné mračno a ničí vše, co se mu nachomýtne do cesty, přičemž je to právě Enterprise, která může hrozbu odvrátit. Předtím je ale třeba nastolit starou hierarchii na velitelském můstku. Na admirála povýšený Kirk totiž touží po svém starém křesle a mladý kapitán mu ho nehodlá dát zadarmo. Jestliže se prvnímu filmu něco povedlo, je to vytvoření nostalgie i pro ty, kteří si s Enterprise zatím nikdy dostaveníčko nedali, a předvedení Kirka jako muže, kterému jde sice o dobro planety a posádky, ale zároveň myslí na vlastní zájmy i v pokročilém věku (někteří lidé se holt nemění). Největším problémem prvního filmu je v tom, že ho klasik Robert Wise (Den, kdy se zastavila Země) pojal příliš vážně. Pětiminutové oblety okolo Enterprise působí vzhledem ke stáří triků úsměvně a nudně, a samotná zápletka, postrádající regulérního záporáka, není zrovna tím, co by mainstreamového fanouška zvedlo ze židle. Star Trek vykročil do kin s ambicemi inteligentního sci-fi, v konkurenci revolučních Hvězdných válek ale nemohl jinak, než narazit. Film výhradně pro fanoušky.
Star Trek II: Khanův hněv (1982)
Radikální obrat o 180 stupňů. Wise nahradil jinak prakticky neznámý Nicholas Meyer a vzal to hezky od podlahy. Dlouhatánské záběry vzaly za své stejně jako výrazný „intoušský“ podtext a místo nich nastoupilo více akce a jednoduchá zápletka o pomstě, jíž je nejlepší servírovat za studena (ano, právě tady se vzalo slavné klingonské přísloví). Z patnáctiletého exilu se totiž vrací na scénu Khan, postava, jíž Kirk nakopal do zadku v jedné z epizod seriálu, a zloduch, který má v plánu vrátit kapitánovi Enterprise všechny dluhy i s pořádnou přirážkou. Co všechno dovede, zjistí i ostatní členové posádky, jmenovitě pak především Spock a Chechov. Meyer se nebál přitlačit na humornou složku, ale ani na emoce. Vznikl tak sice jednoduchý, ale jinak funkční film nejen pro zaryté trekkies, ale i pro normální diváky. „Kostra“ McCoy ze sebe hází jednu hlášku za druhou, Kirk si uvědomuje, „že je na tohle už možná trochu starej“ a uhrančivě ďábelský Ricardo Montalban působí dojmem, že by vám při potřásání rukou klidně zlomil zápěstí a vyrval rameno z kloubu. Khanův hněv je mimoto první částí z tzv. Spockovy trilogie a závěrečný cliffhanger vyvolal svého času velké nepokoje na straně fanoušků.
Star Trek III: Pátrání po Spockovi (1984)
Nevole fanoušků vůči Spockově smrti na konci druhého dílu donutila scenáristy k úhybnému manévru. Spockovo vědomí nyní nosí v hlavě nepříliš nadšený McCoy, a Kirk a spol. se vydávají i přes nesouhlas Hvězdné flotily zpátky do míst, kde nechali tělo polovičního Vulkánce. Pátrání po Spockovi nepatří mezi nejrychleji plynoucí filmy a ve světle Khanova hněvu jde o krok zpátky k filmu výhradně pro fandy. Režírující Leonard Nimoy se nicméně se svým údělem vyrovnal se ctí a i přes nedostatek hlášek od upozaděného McCoye film po humorné stránce vysloveně nevrže a kromě toho nabízí i solidní dávku emocí. Kirk je nucen ukrást Enterprise, čímž vystaví nejen sebe do pozice vyhnance, a během cesty za shledáním se Spockem zažije hned několik životních kopanců. Nechybí ani trocha akčních scén, myšlenkový přesah a hlavně vskutku dojemný závěr naznačující lepší časy.
Star Trek IV: Cesta domů (1986)
Ty přišly hned v zápětí, s novým modelem Enterprise a Nimoyem opětovně na režijní stoličce. Posádka Enterprise se vrací domů, aby se postavila před soud za své předchozí činy, jenže Zemi nečekaně napadne záhadná mimozemská entita, jejímž důsledkem je vypařování oceánů. Kirk musí spolu s ostatními cestovat napříč časem do osmdesátých let, aby tu zachránil dvě velryby a spasil budoucnost. Šílená zápletka a ještě lepší komedie. Nimoy se po předchozí části malinko odvázal a střelený námět mu v tom pořádně pomáhá. Kirk se malinko zamiluje, McCoy odsuzuje lékařské metody 20. století, Spock plave a mluví s velrybami s šátkem na hlavě, Chechov hledá na americké půdě jaderné zbraně a Scotty oslovuje obstarožní 386ky „ahoj, počítači“. Vedle toho ale filmu nechybí napětí a Nimoy si s přehledem hlídá, aby Star Trek nezamířil do regulérní parodie. Vedle Khanova hněvu jde o druhý nejvýraznější snímek původní generace a pravděpodobně o divácky nejvděčnější článek série. A také o brilantní zakončení Spockovy trilogie.
Star Trek V: Nejzazší hranice (1989)
Režírujícího Spocka vystřídal kapitán James T. Kirk aka William Shatner a Star Trek vykročil do dosud neprobádaných teologických míst, kde se Bůh posílá dobře mířenými frky do háje a na scénu přichází Spockův bratr jako prvotřídní magor, jenž potřebuje dostat krutou lekci. Shatnerův film překvapuje solidní kamerou i atmosférou, ale špatné triky (možná i záměrně), sahající až někam ke starému seriálu, a nedomrlý scénář plný vaty posílají tohle náboženské rýpnutí do věřících do vod neurážející, leč průměrné výpravy ke hvězdám. Ale na druhou stranu, kde jinde uvidíte (a uslyšíte) Spocka zpívat u táboráku při opékání Marshmalow, Kirka lézt po skalách ve stylu Ethana Hunta (dávno před Tomem Cruisem) a Uhuru balit Scottyho. Ano, je to jedno velké WTF, ale ty létající boty nebyly úplně špatný návrat a Shatnerovi se film naštěstí nenatáhl do dlouhatánské nudy. Nic nadstandardního ale nečekejte.
Star Trek VI: Neobjevená země (1991)
Aneb návrat Nicholase Meyera na místo činu a nadprůměrné rozloučení s evidentně starou původní posádkou Enterprise. Ta se kvůli Spockovi setkává s klingonským velvyslancem odhodlaným uzavřít mír s Federací, avšak photonové torpédo, vystřelené z neznámého důvodu z Enterprise, tyhle plány téměř zhatí. Kirk a McCoy jsou postaveni před klingonský soud a odsouzeni za vraždu velvyslance a části posádky, a zatímco se snaží přežít drsné vězení, zbytek osazenstva Enterprise pátrá po pravém viníkovi. Ačkoliv Meyer nedosáhl mety Khanova hněvu, rozhodně dopřál Kirkovi, Spockovi a dalším solidní rozloučení s jednou generací diváků, která se navíc dočkala parádní akční scény ve vzduchoprázdnu a příběhu, jenž i přes mírné natahování překonává hranici seriálové epizody (velkého to problému filmů Nové generace). Z Neobjevené země je cítit důchodcovský feeling, ale charisma starých známých funguje, podobně jako humor a napětí. Slušné rozloučení jen co je pravda.
Star Trek VII: Generace (1994)
Ačkoliv se věkem sešlí Kirk a Scotty v úvodu filmu účastní křtu nového modelu Enterprise, žezlo již patří někomu jinému. Jean-Luc Picard se v sedmém pokračování musí vypořádat s bláznivým Malcolmem McDowellem a televizní režisér David Carson zase se scénářem, který je bez pardonu do nebe volající ptákovina. Tvůrci chtěli dopřát fanouškům původních snímků setkání obou kapitánů Enterprise, ale vybrali si na to zápletku, dostačující horko těžko na jeden díl seriálu. Carson navíc nebyl režisér, který by dokázal Star Trek povznést výš než nad trochu dražší televizní film, a tak Generace zdobí nikterak úchvatné triky, laciné kulisy a především hodně špatné finále, odehrávající se pravděpodobně v pronajatém kamenolomu. Samotné setkání Kirka s Picardem pak vyloženě šustí papírem a irituje svou vykalkulovaností, než aby dopřálo blažený pocit nostalgie. Ke všemu se ještě v plné kráse ukázalo, že nová posádka nemá ani desetinu charismatu té původní. I když Frakesův Riker vystrkoval růžky již tady.
Star Trek VIII: První kontakt (1996)
Vrchol Nové generace přišel záhy po předešlé katastrofě. Zápletka se točí okolo prvního setkání lidí s Vulkánci, kteří přiletěli na Zemi, aby se setkali s člověkem, jenž jako první vynalezl warpový pohon. Setkání se však snaží zabránit fanoušky seriálu oblíbená rasa Borgů, s níž má Picard nevyřízené účty. Poprvé režírující Frakes s pomocí solidního rozpočtu oprostil Star Trek od televizního looku a První kontakt jako jeden z mála filmů s Novou generací nepůsobí levně. Mimoto se povedla i zápletka, znamenající pro propracované univerzum skutečnou událost, nikoliv jen hromadu zbytečné vaty, a triková stránka, která je při střetu Hvězdné flotily s borgskou kostkou v úvodu filmu skutečně úchvatná. Frakese podráží prakticky jen sešněrovanost televizním seriálem, bez jehož (alespoň letmé) znalosti mohou někteří malinko tápat. S vysvětlováním kdo je kdo se tu totiž nikdo nenamáhá a Frakes žene První kontakt na Star Trek zběsilým tempem kupředu, přičemž je on sám na plátně za strašného borce. Kdybych měl vidět jen jeden Trek s Picardem, pak rozhodně tenhle.
Star Trek IV: Vzpoura (1998)
Druhý Frakesův film a počátek konce Star Treku, jak ho známe před Abramsem. Po Prvním kontaktu přišli tvůrci se zápletkou, která by byla slabá i na malé obrazovce a na velkém plátně je přímo esencí televizní nudy. Akční scény nemají oproti předchozí části šťávu, zápletka s poselstvím má kromě logických děr i spoustu WTF rádoby komických momentů (rostoucí vlasy pana Worfa) a s přibývajícím časem je čím dál zjevnější, že Frakes nastavuje řídkou polévku pořádnou porcí instantní jíšky. Vznikl tak vysloveně film pro oddané trekkies, jimž nevadí, že nedostanou nic víc než čistě (pod)průměrný film, jemuž by vůbec neuškodilo, kdyby se vydal pouze do videopůjčovny. Na zachraňování lidí není nic špatného, ale zápletky s prameny mládí a podobnými šílenostmi Star Treku nikdy neprospívaly. Věčně usměvavý Frakes a charakterně hrající Stewart ale před úplným fiaskem zachraňují.
Star Trek X: Nemesis (2002)
Jinak řečeno poslední hřebíček do rakve. Ekonomický průšvih, který je ke všemu zasloužený. K šedesátimilionovému rozpočtu se postavil veterán Stuart Baird (Boxing 747 v ohrožení), ale ani jeho devadesátkami laděná akce nepřinesla kýžený úspěch. Star Trek znovu doplácí na skutečnost, že jsou filmy příliš provázané se seriály, z nichž vychází, a scenáristé nepracují s tím, že se do kina posadí i diváci-začátečníci. Zápletka okolo Picardova klonu tak může být sebevíc zajímavá, ale chybějící pozadí k událostem prostě schází. Stewartova mladší verze navíc nemá absolutně žádné charisma, a tak se rozlučka s usměvavým Rikerem, Datem a zbytkem Enterprise odehrává pod záštitou jednoho z nejunylejších záporáků v třicetileté historii filmové série a téměř ničím vyčnívajícími přestřelkami jak na zemi, tak v kosmu. S jedinou výjimkou – efektním výsadkem Pikarda, Data a Worfa v Off-Roadu. Ale to je na i na průměr hodně málo.
Pokud jste dočetli až sem a nemáte pocit, že vám za chvíli exploduje hlava, či jste alespoň trochu zjistili, že by s Enterprise mohla být legrace, můžete vyrazit do kina. Původní posádka se už chystá ke startu a nejlepší na tom je, že tohle všechno, co jste pročetli, k jejímu sledování znát nemusíte. Sice vám unikne pár pomrknutí a doslova citovaných hlášek, ale nejde o nic, co byste si nemohli po doplnění deseti (resp. šesti) restů užít napodruhé. Star Trek je prima, i když jsou jeho starší bratříčci k nováčkům trochu uzavřenější. Minimálně Spockovu trilogii by měl ale zvládnout každý. Tak si to užijte a žijte dlouho a blaze. ;)
Star Trek: Film (1979)
Kirkova družina poprvé v kině (10 let po skončení původního seriálu) a hned s filozofickým přesahem a pokusem o novou Vesmírnou Odysseu. Ke Sluneční soustavě se blíží záhadné mračno a ničí vše, co se mu nachomýtne do cesty, přičemž je to právě Enterprise, která může hrozbu odvrátit. Předtím je ale třeba nastolit starou hierarchii na velitelském můstku. Na admirála povýšený Kirk totiž touží po svém starém křesle a mladý kapitán mu ho nehodlá dát zadarmo. Jestliže se prvnímu filmu něco povedlo, je to vytvoření nostalgie i pro ty, kteří si s Enterprise zatím nikdy dostaveníčko nedali, a předvedení Kirka jako muže, kterému jde sice o dobro planety a posádky, ale zároveň myslí na vlastní zájmy i v pokročilém věku (někteří lidé se holt nemění). Největším problémem prvního filmu je v tom, že ho klasik Robert Wise (Den, kdy se zastavila Země) pojal příliš vážně. Pětiminutové oblety okolo Enterprise působí vzhledem ke stáří triků úsměvně a nudně, a samotná zápletka, postrádající regulérního záporáka, není zrovna tím, co by mainstreamového fanouška zvedlo ze židle. Star Trek vykročil do kin s ambicemi inteligentního sci-fi, v konkurenci revolučních Hvězdných válek ale nemohl jinak, než narazit. Film výhradně pro fanoušky.
Star Trek II: Khanův hněv (1982)
Radikální obrat o 180 stupňů. Wise nahradil jinak prakticky neznámý Nicholas Meyer a vzal to hezky od podlahy. Dlouhatánské záběry vzaly za své stejně jako výrazný „intoušský“ podtext a místo nich nastoupilo více akce a jednoduchá zápletka o pomstě, jíž je nejlepší servírovat za studena (ano, právě tady se vzalo slavné klingonské přísloví). Z patnáctiletého exilu se totiž vrací na scénu Khan, postava, jíž Kirk nakopal do zadku v jedné z epizod seriálu, a zloduch, který má v plánu vrátit kapitánovi Enterprise všechny dluhy i s pořádnou přirážkou. Co všechno dovede, zjistí i ostatní členové posádky, jmenovitě pak především Spock a Chechov. Meyer se nebál přitlačit na humornou složku, ale ani na emoce. Vznikl tak sice jednoduchý, ale jinak funkční film nejen pro zaryté trekkies, ale i pro normální diváky. „Kostra“ McCoy ze sebe hází jednu hlášku za druhou, Kirk si uvědomuje, „že je na tohle už možná trochu starej“ a uhrančivě ďábelský Ricardo Montalban působí dojmem, že by vám při potřásání rukou klidně zlomil zápěstí a vyrval rameno z kloubu. Khanův hněv je mimoto první částí z tzv. Spockovy trilogie a závěrečný cliffhanger vyvolal svého času velké nepokoje na straně fanoušků.
Star Trek III: Pátrání po Spockovi (1984)
Nevole fanoušků vůči Spockově smrti na konci druhého dílu donutila scenáristy k úhybnému manévru. Spockovo vědomí nyní nosí v hlavě nepříliš nadšený McCoy, a Kirk a spol. se vydávají i přes nesouhlas Hvězdné flotily zpátky do míst, kde nechali tělo polovičního Vulkánce. Pátrání po Spockovi nepatří mezi nejrychleji plynoucí filmy a ve světle Khanova hněvu jde o krok zpátky k filmu výhradně pro fandy. Režírující Leonard Nimoy se nicméně se svým údělem vyrovnal se ctí a i přes nedostatek hlášek od upozaděného McCoye film po humorné stránce vysloveně nevrže a kromě toho nabízí i solidní dávku emocí. Kirk je nucen ukrást Enterprise, čímž vystaví nejen sebe do pozice vyhnance, a během cesty za shledáním se Spockem zažije hned několik životních kopanců. Nechybí ani trocha akčních scén, myšlenkový přesah a hlavně vskutku dojemný závěr naznačující lepší časy.
Star Trek IV: Cesta domů (1986)
Ty přišly hned v zápětí, s novým modelem Enterprise a Nimoyem opětovně na režijní stoličce. Posádka Enterprise se vrací domů, aby se postavila před soud za své předchozí činy, jenže Zemi nečekaně napadne záhadná mimozemská entita, jejímž důsledkem je vypařování oceánů. Kirk musí spolu s ostatními cestovat napříč časem do osmdesátých let, aby tu zachránil dvě velryby a spasil budoucnost. Šílená zápletka a ještě lepší komedie. Nimoy se po předchozí části malinko odvázal a střelený námět mu v tom pořádně pomáhá. Kirk se malinko zamiluje, McCoy odsuzuje lékařské metody 20. století, Spock plave a mluví s velrybami s šátkem na hlavě, Chechov hledá na americké půdě jaderné zbraně a Scotty oslovuje obstarožní 386ky „ahoj, počítači“. Vedle toho ale filmu nechybí napětí a Nimoy si s přehledem hlídá, aby Star Trek nezamířil do regulérní parodie. Vedle Khanova hněvu jde o druhý nejvýraznější snímek původní generace a pravděpodobně o divácky nejvděčnější článek série. A také o brilantní zakončení Spockovy trilogie.
Star Trek V: Nejzazší hranice (1989)
Režírujícího Spocka vystřídal kapitán James T. Kirk aka William Shatner a Star Trek vykročil do dosud neprobádaných teologických míst, kde se Bůh posílá dobře mířenými frky do háje a na scénu přichází Spockův bratr jako prvotřídní magor, jenž potřebuje dostat krutou lekci. Shatnerův film překvapuje solidní kamerou i atmosférou, ale špatné triky (možná i záměrně), sahající až někam ke starému seriálu, a nedomrlý scénář plný vaty posílají tohle náboženské rýpnutí do věřících do vod neurážející, leč průměrné výpravy ke hvězdám. Ale na druhou stranu, kde jinde uvidíte (a uslyšíte) Spocka zpívat u táboráku při opékání Marshmalow, Kirka lézt po skalách ve stylu Ethana Hunta (dávno před Tomem Cruisem) a Uhuru balit Scottyho. Ano, je to jedno velké WTF, ale ty létající boty nebyly úplně špatný návrat a Shatnerovi se film naštěstí nenatáhl do dlouhatánské nudy. Nic nadstandardního ale nečekejte.
Star Trek VI: Neobjevená země (1991)
Aneb návrat Nicholase Meyera na místo činu a nadprůměrné rozloučení s evidentně starou původní posádkou Enterprise. Ta se kvůli Spockovi setkává s klingonským velvyslancem odhodlaným uzavřít mír s Federací, avšak photonové torpédo, vystřelené z neznámého důvodu z Enterprise, tyhle plány téměř zhatí. Kirk a McCoy jsou postaveni před klingonský soud a odsouzeni za vraždu velvyslance a části posádky, a zatímco se snaží přežít drsné vězení, zbytek osazenstva Enterprise pátrá po pravém viníkovi. Ačkoliv Meyer nedosáhl mety Khanova hněvu, rozhodně dopřál Kirkovi, Spockovi a dalším solidní rozloučení s jednou generací diváků, která se navíc dočkala parádní akční scény ve vzduchoprázdnu a příběhu, jenž i přes mírné natahování překonává hranici seriálové epizody (velkého to problému filmů Nové generace). Z Neobjevené země je cítit důchodcovský feeling, ale charisma starých známých funguje, podobně jako humor a napětí. Slušné rozloučení jen co je pravda.
Star Trek VII: Generace (1994)
Ačkoliv se věkem sešlí Kirk a Scotty v úvodu filmu účastní křtu nového modelu Enterprise, žezlo již patří někomu jinému. Jean-Luc Picard se v sedmém pokračování musí vypořádat s bláznivým Malcolmem McDowellem a televizní režisér David Carson zase se scénářem, který je bez pardonu do nebe volající ptákovina. Tvůrci chtěli dopřát fanouškům původních snímků setkání obou kapitánů Enterprise, ale vybrali si na to zápletku, dostačující horko těžko na jeden díl seriálu. Carson navíc nebyl režisér, který by dokázal Star Trek povznést výš než nad trochu dražší televizní film, a tak Generace zdobí nikterak úchvatné triky, laciné kulisy a především hodně špatné finále, odehrávající se pravděpodobně v pronajatém kamenolomu. Samotné setkání Kirka s Picardem pak vyloženě šustí papírem a irituje svou vykalkulovaností, než aby dopřálo blažený pocit nostalgie. Ke všemu se ještě v plné kráse ukázalo, že nová posádka nemá ani desetinu charismatu té původní. I když Frakesův Riker vystrkoval růžky již tady.
Star Trek VIII: První kontakt (1996)
Vrchol Nové generace přišel záhy po předešlé katastrofě. Zápletka se točí okolo prvního setkání lidí s Vulkánci, kteří přiletěli na Zemi, aby se setkali s člověkem, jenž jako první vynalezl warpový pohon. Setkání se však snaží zabránit fanoušky seriálu oblíbená rasa Borgů, s níž má Picard nevyřízené účty. Poprvé režírující Frakes s pomocí solidního rozpočtu oprostil Star Trek od televizního looku a První kontakt jako jeden z mála filmů s Novou generací nepůsobí levně. Mimoto se povedla i zápletka, znamenající pro propracované univerzum skutečnou událost, nikoliv jen hromadu zbytečné vaty, a triková stránka, která je při střetu Hvězdné flotily s borgskou kostkou v úvodu filmu skutečně úchvatná. Frakese podráží prakticky jen sešněrovanost televizním seriálem, bez jehož (alespoň letmé) znalosti mohou někteří malinko tápat. S vysvětlováním kdo je kdo se tu totiž nikdo nenamáhá a Frakes žene První kontakt na Star Trek zběsilým tempem kupředu, přičemž je on sám na plátně za strašného borce. Kdybych měl vidět jen jeden Trek s Picardem, pak rozhodně tenhle.
Star Trek IV: Vzpoura (1998)
Druhý Frakesův film a počátek konce Star Treku, jak ho známe před Abramsem. Po Prvním kontaktu přišli tvůrci se zápletkou, která by byla slabá i na malé obrazovce a na velkém plátně je přímo esencí televizní nudy. Akční scény nemají oproti předchozí části šťávu, zápletka s poselstvím má kromě logických děr i spoustu WTF rádoby komických momentů (rostoucí vlasy pana Worfa) a s přibývajícím časem je čím dál zjevnější, že Frakes nastavuje řídkou polévku pořádnou porcí instantní jíšky. Vznikl tak vysloveně film pro oddané trekkies, jimž nevadí, že nedostanou nic víc než čistě (pod)průměrný film, jemuž by vůbec neuškodilo, kdyby se vydal pouze do videopůjčovny. Na zachraňování lidí není nic špatného, ale zápletky s prameny mládí a podobnými šílenostmi Star Treku nikdy neprospívaly. Věčně usměvavý Frakes a charakterně hrající Stewart ale před úplným fiaskem zachraňují.
Star Trek X: Nemesis (2002)
Jinak řečeno poslední hřebíček do rakve. Ekonomický průšvih, který je ke všemu zasloužený. K šedesátimilionovému rozpočtu se postavil veterán Stuart Baird (Boxing 747 v ohrožení), ale ani jeho devadesátkami laděná akce nepřinesla kýžený úspěch. Star Trek znovu doplácí na skutečnost, že jsou filmy příliš provázané se seriály, z nichž vychází, a scenáristé nepracují s tím, že se do kina posadí i diváci-začátečníci. Zápletka okolo Picardova klonu tak může být sebevíc zajímavá, ale chybějící pozadí k událostem prostě schází. Stewartova mladší verze navíc nemá absolutně žádné charisma, a tak se rozlučka s usměvavým Rikerem, Datem a zbytkem Enterprise odehrává pod záštitou jednoho z nejunylejších záporáků v třicetileté historii filmové série a téměř ničím vyčnívajícími přestřelkami jak na zemi, tak v kosmu. S jedinou výjimkou – efektním výsadkem Pikarda, Data a Worfa v Off-Roadu. Ale to je na i na průměr hodně málo.
Pokud jste dočetli až sem a nemáte pocit, že vám za chvíli exploduje hlava, či jste alespoň trochu zjistili, že by s Enterprise mohla být legrace, můžete vyrazit do kina. Původní posádka se už chystá ke startu a nejlepší na tom je, že tohle všechno, co jste pročetli, k jejímu sledování znát nemusíte. Sice vám unikne pár pomrknutí a doslova citovaných hlášek, ale nejde o nic, co byste si nemohli po doplnění deseti (resp. šesti) restů užít napodruhé. Star Trek je prima, i když jsou jeho starší bratříčci k nováčkům trochu uzavřenější. Minimálně Spockovu trilogii by měl ale zvládnout každý. Tak si to užijte a žijte dlouho a blaze. ;)