Jak zabít Titány
Recenze Souboje titánů se chystá až po víkendu, vzhledem k tomu, že jsem ale v úterý film viděl, můžu prozradit, že o moc pozitivní čtení nepůjde. Louis Leterrier totiž dopravil do kin velmi nekonzistentní biják s hloupoučkým dějem, jednorozměrnými, nijak nemotivovanými postavami a nikterak úchvatnými akčními scénami, jež jsem po téměř týdnu vyklepal z hlavy takovým způsobem, že by mi záviděl i zapomnětlivý Jason Bourne.
Na CHUDu se však o film stále zajímají a jeho redaktor Devin získal ohledně Titánů informace, které naznačují, že dotáčky, o nichž se při natáčení filmu mluvilo, měly větší ráz, než jsme kdy tušili. Dokonce takový, že razantně změnily osudy postav i samotný příběh. Abych mohl všechny změny popsat, musím vás předem upozornit, že se na následujících řádcích nelze vyhnout obřím SPOILERům… připraveni?
Začneme zcela zásadním problémem filmu – Perseem a jeho nemotivovaností. Ve verzi, která ve čtvrtek dorazí do kin, se Perseus vydává na cestu za zabitím Krakena proto, aby posléze zabil Háda, jenž způsobil smrt jeho rodiny. To se ovšem stane čirou náhodou (jako prakticky vše zásadní v nových Titánech) a proto, že se lidé z Argosu otevřeně postavili bohům. Perseus by tedy neměl chtít zabít bohy, nýbrž vládce města, včetně princezny Andromedy. Tu ovšem Perseus potká v jediné scéně a to za dosti ošemetných událostí. Žádná jiskra mezi nimi nepřeskočí, avšak i přesto (z důvodu žádosti královské rodiny o pomoc) se Perseus vydá na známou misi, končící zkamenělým Krakenem, jehož smrt přijde zrovna ve chvíli, kdy chce posvačit obětovanou Andromedu.
V původním scénáři byla Perseova motivace o dost silnější. Do Andromedy se totiž – stejně jako v původním filmu a pověsti – zamiloval a jelikož nevěřil, že si bohové zaslouží lidské oběti, rozhodl se proti nim bojovat. Což zní mnohem lépe. Rovněž jeho spolubojovníci měli více prostoru a nebyli pouhými loutkami na efektní úmrtí, a také průvodkyně Io (Gemma Arterton) měla úplně jinou roli v příběhu.
V propagačních materiálech byla prezentována jako polobožská průvodkyně, která na Persea dohlíží spíš jako sestra – opatrovnice. Ve výsledném filmu (a v důsledku odstřižení romantiky s Andromedou) se z ní ale stal Perseův romantický objekt. A to prosím během zhruba dvou scén, jejichž vyznění je (jak by řekl Tim Roth v Neuvěřitelném Hulkovi) „completely new level of weird“, čemuž nasazuje korunu samotný závěr filmu, kdy je Io Diem přivedena po své smrti zpátky mezi živé, aby byla „Perseovou… ehm… sexuální společnicí“. Ať žije úcta k řeckým bájím a pohádkovým happy-endům.
Nejvýraznějších zákroků se ovšem dočkaly linie na božském Olympu. V aktuální verzi kuje Hádes pikle proti Diovi a zabitím Andromedy, které Zeus posvětí, chce získat schopnosti na svržení svého bratra (odkdy bohové získávají nové schopnosti, zatímco je ti druzí ztrácí?). Zeus je zde vyobrazen prakticky jako hlupák a starý fouňa, jenž na jednu stranu touží po pomstě vůči Argosu, ale na druhou zcela nesmyslně a proti svým záměrům pomáhá svému synovi (Perseus), aby porazil Krakena a celému „andromedakvasu“ zabránil (dá mu meč a koně – resp. Perseus je najde na procházce v lese – ano, WTF?).
V původním scénáři (před tím, než bylo vše přetočeno a přestříháno) byl právě Zeus (nikoliv Hádes, který zde skoro nevystupoval) hlavní záporák, jenž chtěl ztrestáním lidí dosáhnout jejich pokory, čemuž chtěl Perseus naopak zabránit tím, že zabije Krakena a posléze se postaví samotnému Olympu. Dokonce měla být ve finále scéna, kdy Perseus odmítne svého božského otce a namísto toho se postaví na stranu lidí tím, že se prohlásí za „pouhého syna rybáře“.
V průběhu natáčení tedy muselo dojít k nebývalým zásahům do tvůrčího procesu, které prakticky od základů změnily samotné vyznění filmu. Potíž je v tom, že nyní nikdo neví, z jakého důvodu skončila původní verze scénáře na podlaze střižny a musela být změněna do současné podoby. Mohl za výsledek Louis Leterrier, jenž nyní dostává od kritiků řádné kapky? Anebo snad studio, které vyžadovalo odklon od původního filmu a stupidní cliffhanger k případnému sequelu? To se zřejmě nikdy nedozvíme, moje spekulace je nicméně taková, že buď mohou za výsledný film obě strany (Leterrier mohl před dotáčkami odejít), anebo byl režisér ze strany studia natolik držen pod krkem, že vlastně neměl jinou možnost, než se mu podrobit a udělat zásahy i proti své vůli. Nejsmutnější na celé kauze je však skutečnost, že se toto francouzskému rodákovi nestalo poprvé. Podobný osud potkal i „jeho“ Neuvěřitelného Hulka (tam stál za změnami Marvel společně s Edwardem Nortonem), jenž měl v původním plánu na starost především trhání aut na kusy, nikoliv povídání si s Liv Tyler. V případě Titánů je však zarážející, že by za změnami stáli Warneři, kteří doposud vystupovali jako studio, jež do tvůrčího procesu nijak nezasahuje a nechává režiséry dělat si, co je napadne… Časy se – zdá se – mění.
Na CHUDu se však o film stále zajímají a jeho redaktor Devin získal ohledně Titánů informace, které naznačují, že dotáčky, o nichž se při natáčení filmu mluvilo, měly větší ráz, než jsme kdy tušili. Dokonce takový, že razantně změnily osudy postav i samotný příběh. Abych mohl všechny změny popsat, musím vás předem upozornit, že se na následujících řádcích nelze vyhnout obřím SPOILERům… připraveni?
Začneme zcela zásadním problémem filmu – Perseem a jeho nemotivovaností. Ve verzi, která ve čtvrtek dorazí do kin, se Perseus vydává na cestu za zabitím Krakena proto, aby posléze zabil Háda, jenž způsobil smrt jeho rodiny. To se ovšem stane čirou náhodou (jako prakticky vše zásadní v nových Titánech) a proto, že se lidé z Argosu otevřeně postavili bohům. Perseus by tedy neměl chtít zabít bohy, nýbrž vládce města, včetně princezny Andromedy. Tu ovšem Perseus potká v jediné scéně a to za dosti ošemetných událostí. Žádná jiskra mezi nimi nepřeskočí, avšak i přesto (z důvodu žádosti královské rodiny o pomoc) se Perseus vydá na známou misi, končící zkamenělým Krakenem, jehož smrt přijde zrovna ve chvíli, kdy chce posvačit obětovanou Andromedu.
V původním scénáři byla Perseova motivace o dost silnější. Do Andromedy se totiž – stejně jako v původním filmu a pověsti – zamiloval a jelikož nevěřil, že si bohové zaslouží lidské oběti, rozhodl se proti nim bojovat. Což zní mnohem lépe. Rovněž jeho spolubojovníci měli více prostoru a nebyli pouhými loutkami na efektní úmrtí, a také průvodkyně Io (Gemma Arterton) měla úplně jinou roli v příběhu.
V propagačních materiálech byla prezentována jako polobožská průvodkyně, která na Persea dohlíží spíš jako sestra – opatrovnice. Ve výsledném filmu (a v důsledku odstřižení romantiky s Andromedou) se z ní ale stal Perseův romantický objekt. A to prosím během zhruba dvou scén, jejichž vyznění je (jak by řekl Tim Roth v Neuvěřitelném Hulkovi) „completely new level of weird“, čemuž nasazuje korunu samotný závěr filmu, kdy je Io Diem přivedena po své smrti zpátky mezi živé, aby byla „Perseovou… ehm… sexuální společnicí“. Ať žije úcta k řeckým bájím a pohádkovým happy-endům.
Nejvýraznějších zákroků se ovšem dočkaly linie na božském Olympu. V aktuální verzi kuje Hádes pikle proti Diovi a zabitím Andromedy, které Zeus posvětí, chce získat schopnosti na svržení svého bratra (odkdy bohové získávají nové schopnosti, zatímco je ti druzí ztrácí?). Zeus je zde vyobrazen prakticky jako hlupák a starý fouňa, jenž na jednu stranu touží po pomstě vůči Argosu, ale na druhou zcela nesmyslně a proti svým záměrům pomáhá svému synovi (Perseus), aby porazil Krakena a celému „andromedakvasu“ zabránil (dá mu meč a koně – resp. Perseus je najde na procházce v lese – ano, WTF?).
V původním scénáři (před tím, než bylo vše přetočeno a přestříháno) byl právě Zeus (nikoliv Hádes, který zde skoro nevystupoval) hlavní záporák, jenž chtěl ztrestáním lidí dosáhnout jejich pokory, čemuž chtěl Perseus naopak zabránit tím, že zabije Krakena a posléze se postaví samotnému Olympu. Dokonce měla být ve finále scéna, kdy Perseus odmítne svého božského otce a namísto toho se postaví na stranu lidí tím, že se prohlásí za „pouhého syna rybáře“.
V průběhu natáčení tedy muselo dojít k nebývalým zásahům do tvůrčího procesu, které prakticky od základů změnily samotné vyznění filmu. Potíž je v tom, že nyní nikdo neví, z jakého důvodu skončila původní verze scénáře na podlaze střižny a musela být změněna do současné podoby. Mohl za výsledek Louis Leterrier, jenž nyní dostává od kritiků řádné kapky? Anebo snad studio, které vyžadovalo odklon od původního filmu a stupidní cliffhanger k případnému sequelu? To se zřejmě nikdy nedozvíme, moje spekulace je nicméně taková, že buď mohou za výsledný film obě strany (Leterrier mohl před dotáčkami odejít), anebo byl režisér ze strany studia natolik držen pod krkem, že vlastně neměl jinou možnost, než se mu podrobit a udělat zásahy i proti své vůli. Nejsmutnější na celé kauze je však skutečnost, že se toto francouzskému rodákovi nestalo poprvé. Podobný osud potkal i „jeho“ Neuvěřitelného Hulka (tam stál za změnami Marvel společně s Edwardem Nortonem), jenž měl v původním plánu na starost především trhání aut na kusy, nikoliv povídání si s Liv Tyler. V případě Titánů je však zarážející, že by za změnami stáli Warneři, kteří doposud vystupovali jako studio, jež do tvůrčího procesu nijak nezasahuje a nechává režiséry dělat si, co je napadne… Časy se – zdá se – mění.