Diváci se zbláznili do Alenky
James Cameron teď někde nahlas křičí, když vidí výsledky prvního post-avatarovského 3D filmu, který se však do třetího rozměru dostal až v post-produkční fázi natáčení. Výsledek na plátně je podle očitých svědků opravdu nic moc (už se těším na to, jak budou lidé nadávat u Souboje titánů a dalších 3D vzniklých na posledních chvíli) a klasická plochá verze má prý nejen mnohem lepší kontrast, ale i jas a barevnost. Zdá se tedy, že lidé rozdíl mezi pravým 3D a jeho náhražkou přece jen poznají, u Alenky v říši divů to však evidentně nehraje velkou roli. Zakázkový film Tima Burtona se totiž i s rozporuplnými ohlasy odrazil k rekordním tržbám, které nejenže stanovily největší sumu pro 3D filmy, ale ve srovnání s ostatními snímky v žebříčku uletěly daleko mimo hranici producentských fantazií. Disney má po víkendových 116 milionech z USA a dalších 94 milionech ze zbytku světa parádních 210 milionů a další dolary přibývají s každou novou projekcí. Štědrý dvousetmilionový rozpočet se tedy zaplatí velmi rychle a Burtonova digitální pohádka má na to, aby dosáhla až někam k trojnásobku svých startovních tržeb. Nedivil bych se tedy, kdyby se Disney snažil s Burtonem uzavřít dlouhodobější kontrakt. Otázkou zůstává, jestli by taková dohoda šíleného Tima definitivně nevysála. Už Alenka vykazovala značné zákroky studiové politiky a Burton by měl zůstat co možná nejvíc specifický a osobní.
Vyloženě špatně si ovšem nevedla ani druhá a poslední novinka týdne. Antoine Fuqua se v ní vrátil do žánru drsných policejních dramat a po legračním Ostřelovači (a jeho mizerných tržbách) má naději, že jeho film hned tak nezapadne. Recenze na Brooklyn's Finest sice nejsou kdovíjak nadšené, ale také ne vyloženě bídné a levňoučký thriller (stál jen 17 milionů) by se měl bez problémů zaplatit a něco málo vydělat. Značí to prvovíkendových 13 milionů dolarů, s nimiž se Fuqua snadno přehoupne přes hranici 30 milionů, aniž by musel škemrat na zahraničním trhu. Návrat ke kořenům se tedy v rámci mezí vydařil, teď jde o to, aby se drahý Antoine neupsal dalšímu králi Artušovi. Tyhle civilní rozprávky mu zjevně sedí daleko víc. Měl by u nich zůstat co možná nejdéle.
Což platí i pro Martina Scorseseho, jehož Shutter Island se lidem jednoduše líbí. Žánrově čistá práce režijního virtuóze se do pár dnů přehoupne přes 100 milionů dolarů a jak Scorsese, tak DiCaprio z toho mají určitě radost. Jsem s nimi, jelikož Prokletý ostrov v tuto chvíli stavím na piedestal nejlepšího filmu roku a mám takový pocit, že ho jen tak něco nesestřelí. Rozhodně ne žádný letní blockbuster (ani jeden z trailerů nepřesvědčuje) a už vůbec ne nějaký TRON apod. I když nechme se překvapit a uvidíme. Scorsese je ovšem jenom jeden a Nolanův Počátek, který mám pořád problém řadit mezi regulérní letní pecky (ta psychologie mezi brain-less jízdy moc nepasuje), bude v době premiéry jistě tasit jeden trumf za druhým. Kéž by tomu bylo i u Kevina Smithe, jehož Poldové se sice zaplatí (zatím jsou jejich tržby na hodnotě rozpočtu), avšak svými kvalitami příliš nepřesvědčují. Smith se však do Jersey vracet nechce, a tak si možná budeme muset zvyknout, že genialita Jaye a Tichýho Boba zůstane jen v naší paměti.
Na dalších pozicích se nic výrazného neděje. Avatar nadále sní o třech miliardách, minulý týden nijak zvlášť úspěšný horor The Crazies má stále našlápnuto k zalátání miniaturního rozpočtu (žánrovka za dvacet mega? I Michael Bay závidí) a naděje Percyho Jacksona na pokračování prozatím živí evropské a asijské publikum, kde se filmu daří o fous lépe než ve Státech. Ještě by to ale alespoň 100 milionů chtělo. Ať už v kinech, anebo na DVDčkách. Držím palce, Percy. Naopak průměrnost Na sv. Valentýna, oscarový poukaz Jeffa Bridgese Crazy Heart a rozplizlá romantika Milý Johne mohou žebříček pomalu, ale jistě opouštět.
Vystrnadění posledních třech filmů by se podařit mělo. Usilovat o něj budou totiž tři relativně silné snímky. V prvním, nazvaném Nezapomeň na mě, se představí Robert Pattinson jako další Emo-týpek, který neví, co se životem, dokud se nezamiluje, o akčnější chvíle se pokusí Paul Greengrass ve své post-bourneovské řežbě Zelená zóna a do třetice zkusí štěstí můj osobní favorit – komedie Na tuhle nemám, v níž se Jay Baruchel pokusí sbalit blondýnu snů. Vzhledem k jeho vyholenému rozkroku se mu to jistě podaří.
Kompletní výsledky
Vyloženě špatně si ovšem nevedla ani druhá a poslední novinka týdne. Antoine Fuqua se v ní vrátil do žánru drsných policejních dramat a po legračním Ostřelovači (a jeho mizerných tržbách) má naději, že jeho film hned tak nezapadne. Recenze na Brooklyn's Finest sice nejsou kdovíjak nadšené, ale také ne vyloženě bídné a levňoučký thriller (stál jen 17 milionů) by se měl bez problémů zaplatit a něco málo vydělat. Značí to prvovíkendových 13 milionů dolarů, s nimiž se Fuqua snadno přehoupne přes hranici 30 milionů, aniž by musel škemrat na zahraničním trhu. Návrat ke kořenům se tedy v rámci mezí vydařil, teď jde o to, aby se drahý Antoine neupsal dalšímu králi Artušovi. Tyhle civilní rozprávky mu zjevně sedí daleko víc. Měl by u nich zůstat co možná nejdéle.
Což platí i pro Martina Scorseseho, jehož Shutter Island se lidem jednoduše líbí. Žánrově čistá práce režijního virtuóze se do pár dnů přehoupne přes 100 milionů dolarů a jak Scorsese, tak DiCaprio z toho mají určitě radost. Jsem s nimi, jelikož Prokletý ostrov v tuto chvíli stavím na piedestal nejlepšího filmu roku a mám takový pocit, že ho jen tak něco nesestřelí. Rozhodně ne žádný letní blockbuster (ani jeden z trailerů nepřesvědčuje) a už vůbec ne nějaký TRON apod. I když nechme se překvapit a uvidíme. Scorsese je ovšem jenom jeden a Nolanův Počátek, který mám pořád problém řadit mezi regulérní letní pecky (ta psychologie mezi brain-less jízdy moc nepasuje), bude v době premiéry jistě tasit jeden trumf za druhým. Kéž by tomu bylo i u Kevina Smithe, jehož Poldové se sice zaplatí (zatím jsou jejich tržby na hodnotě rozpočtu), avšak svými kvalitami příliš nepřesvědčují. Smith se však do Jersey vracet nechce, a tak si možná budeme muset zvyknout, že genialita Jaye a Tichýho Boba zůstane jen v naší paměti.
Na dalších pozicích se nic výrazného neděje. Avatar nadále sní o třech miliardách, minulý týden nijak zvlášť úspěšný horor The Crazies má stále našlápnuto k zalátání miniaturního rozpočtu (žánrovka za dvacet mega? I Michael Bay závidí) a naděje Percyho Jacksona na pokračování prozatím živí evropské a asijské publikum, kde se filmu daří o fous lépe než ve Státech. Ještě by to ale alespoň 100 milionů chtělo. Ať už v kinech, anebo na DVDčkách. Držím palce, Percy. Naopak průměrnost Na sv. Valentýna, oscarový poukaz Jeffa Bridgese Crazy Heart a rozplizlá romantika Milý Johne mohou žebříček pomalu, ale jistě opouštět.
Vystrnadění posledních třech filmů by se podařit mělo. Usilovat o něj budou totiž tři relativně silné snímky. V prvním, nazvaném Nezapomeň na mě, se představí Robert Pattinson jako další Emo-týpek, který neví, co se životem, dokud se nezamiluje, o akčnější chvíle se pokusí Paul Greengrass ve své post-bourneovské řežbě Zelená zóna a do třetice zkusí štěstí můj osobní favorit – komedie Na tuhle nemám, v níž se Jay Baruchel pokusí sbalit blondýnu snů. Vzhledem k jeho vyholenému rozkroku se mu to jistě podaří.
Kompletní výsledky