Ebert promluvil!
Osmašedesátiletého filmového kritika Rogera Eberta u nás zná jen velmi úzký okruh filmových fanoušků se zájmem nejen o zahraniční film, ale i publicistickou tvorbu, za oceánem však existuje jen malý počet lidí, kterému Ebertovo jméno nic neříká. Jedná se totiž pro americkou kulturu o veledůležitý a dnes snad již nepostradatelný článek. Ebert se během své kariéry stal nejznámějším a nejuznávanějším kritikem své země, vydal několik publikací zabývajících se filmem (populární jsou především jeho ročenky) a samotnými tvůrci (jeho pohled na Scorseseho a jeho tvorbu je výtečný) a kromě vlastního televizního pořadu, jehož se stal spolu s Genem Siskelem a posléze Richardem Roeperem hlavní tváří (předtím, než mu účast znemožnila rakovina), se zasloužil i o vznik několika DVD edic filmových skvostů (kupříkladu Občan Kane) a především dostal mezi lid dnes již legendární hlášku „Two thumbs up“.
V roce 2002 však pro Eberta jedna životní fáze skončila, když mu lékaři diagnostikovali rakovinu štítné žlázy, jež ho v průběhu let donutila ke stáhnutí se z televize a posléze i omezení jeho práce jako kritika. V létě 2006 pak definitivně přišel o hlas a musel podstoupit řadu zákroků, u kterých hrozilo, že by se již nemusel probrat. Nakonec to však přece jen zvládl a nyní se zdá, že by mohl být alespoň na čas (možná i definitivně) v pořádku. Po odstranění spodní čelisti však jeho obličej doznal obrovské deformace a Ebert dnes není schopný jíst a pít, natož mluvit. Díky skotské firmě CereProc ale není odsouzen k nemluvnosti natrvalo, jelikož pro něj tamní inženýři vytvořili pomocí softwaru umělý hlas, jenž s pomocí jeho původních audiokomentářů a televizních výstupů zní relativně stejně jako kdyby mluvil naživo. Ebert tak může i nadále kritizovat nahlas, stačí jen, aby text naťukal do počítače a ten za něj vše odříká jen s několika zaškobrtnutími.
Premiéra Ebertova hlasového návratu se odehrála v pořadu slavné Oprah, kde Ebert po čtyřech letech promluvil na svou manželku, a právě část tohoto rozhovoru (přesněji úvod) je již k mání na internetu. Nemusíte mít rádi Ebertovy recenze, nemusíte ho ani znát, ale když vidíte dojetí v očích jeho ženy poté, co za něj počítač promluví takřka stejným hlasem, který před lety vlastnil, trochu to s vámi – v případě, že nemáte srdce z kamene – pohnout musí. Za sebe smekám před Ebertem, jeho sílou a odvahou imaginární klobouk. Doufám, že tak učiníte taky. Tenhle člověk je píšící legenda a evidentně také žádný slaboch. Kéž by takových lidí bylo na světě víc.
V roce 2002 však pro Eberta jedna životní fáze skončila, když mu lékaři diagnostikovali rakovinu štítné žlázy, jež ho v průběhu let donutila ke stáhnutí se z televize a posléze i omezení jeho práce jako kritika. V létě 2006 pak definitivně přišel o hlas a musel podstoupit řadu zákroků, u kterých hrozilo, že by se již nemusel probrat. Nakonec to však přece jen zvládl a nyní se zdá, že by mohl být alespoň na čas (možná i definitivně) v pořádku. Po odstranění spodní čelisti však jeho obličej doznal obrovské deformace a Ebert dnes není schopný jíst a pít, natož mluvit. Díky skotské firmě CereProc ale není odsouzen k nemluvnosti natrvalo, jelikož pro něj tamní inženýři vytvořili pomocí softwaru umělý hlas, jenž s pomocí jeho původních audiokomentářů a televizních výstupů zní relativně stejně jako kdyby mluvil naživo. Ebert tak může i nadále kritizovat nahlas, stačí jen, aby text naťukal do počítače a ten za něj vše odříká jen s několika zaškobrtnutími.
Premiéra Ebertova hlasového návratu se odehrála v pořadu slavné Oprah, kde Ebert po čtyřech letech promluvil na svou manželku, a právě část tohoto rozhovoru (přesněji úvod) je již k mání na internetu. Nemusíte mít rádi Ebertovy recenze, nemusíte ho ani znát, ale když vidíte dojetí v očích jeho ženy poté, co za něj počítač promluví takřka stejným hlasem, který před lety vlastnil, trochu to s vámi – v případě, že nemáte srdce z kamene – pohnout musí. Za sebe smekám před Ebertem, jeho sílou a odvahou imaginární klobouk. Doufám, že tak učiníte taky. Tenhle člověk je píšící legenda a evidentně také žádný slaboch. Kéž by takových lidí bylo na světě víc.