Bylo jich tři sta a když se proháněli ve spoďárech napříč světovými kiny, neměla proti nim (alespoň zpočátku) šanci přesila perská, natož přesila divácká. 300: Bitva u Thermopyl ovládlo pod nátlakem testosteronu všechny příznivce akčních řeží, nabuzených svalů, cákajících krvinek a burácejících hlasů. „THIS IS SPARTA!“ znělo z každého rohu a nemuseli jste kvůli tomu jet až do samotného Řecka. Stačilo se projít po Andělu, Václaváku nebo „hlaváku“, kde by na vás možná vyskočil i bezdomovec s umolousanou bradkou a břitkou butlerovskou hláškou ve chřtánu. 300 se stalo hitem, jehož trailerový hype vyeskaloval až k megalomanským tržbám a téměř statutu geniality pro Zacka Snydera. Bohužel, ačkoliv Třístovka bojuje jako jeden muž, i u ní najdete Achilovu patu.
Tou jest Snyderova scénáristická nerozvážnost. I po půlroce se totiž nemůžu zbavit dojmu, že Snyder nevěděl, jak přesně by měl 300 pojmout. „Mám se držet Millerova komiksu políčko po políčku, jako to udělal Rodriguez, nebo mám jít vlastní cestou?“, takhle nějak musel režisér přemýšlet a jelikož nebyl schopný na nic přijít, odhodlal se k tomu nejhoršímu, pokusil se obě myšlenky zkombinovat do jedné, z čehož mu nakonec vypadla směska scén, jež možná fungují v dvouminutových klipech, ale ne ve dvouhodinovém filmu. Třístovka se tak dělí na dvě linie, z čehož je jedna zoufale nudnější než druhá. Zatímco na bitevním poli řádí hrstka bojovníků a v baleťáckých kombinacích řeže návaly Peršanů, doma ve Spartě horlivě debatují tlupy politiků nad tím, že si král Leonidas odkráčel s miniaturní armádou vstříc jisté smrti.
Bojové sekvence samozřejmě působí stále perfektně, co se týče vizuálu, jenž prostě bere dech, ale vzhledem k častému provádění toho samého (armády krále Xerxa chodí po vlnách a Sparťané je pokaždé srovnají na hromadu mrtvol) má divák už u druhého střetu nutkání posunout děj o několik kapitol dál a přeskočit dalších pět šest kol rádoby drsné řezanice. Ovšem problém je, že není kam se přesunout. Politická linie je zase až příliš primitivní a nedotažená, že její pointu odhadnete dříve, než se Lena Headey poprvé nadechne k srdečnímu projevu. Nuda, nuda, zív, zív. Třístovce tak zůstává pouze vizuální kabátek, který oproti Sin City pokročil hodně kupředu a nenabízí pouze prázdné obrázky, ale plnohodnotnou obrazovou žranici. Třístovka je u mě spálenou šancí, do níž stačilo místo nadbytku mužských feromonů vtlouct také trochu děje, aby byli šťastní úplně všichni. Takhle si přijdou na své pouze ti, kteří rádi kulervoucí digitální řádění. Obávám se, že já mezi ně nepatřím. Asi stárnu. ;)
Ovšem to, co u mě Gerard Butler s celou svou armádou ztrácí na ploše filmu, vynahrazuje částečně v bonusech, jež se do vašich domácích přehrávačů linou ve slušné dvoudiskové podobě. Film má i na malé televizní ploše jistou údernost a s notnou pomocí vypreparovaného obrazu a nadupaného zvuku (Warnerácké edice se stále snaží o divácký zážitek) prověří většinu součástek vašeho audiovizuálního systému. Spolu s filmem si můžete pustit i audiokomentář, ve kterém Snyder mluví tolik, až se zdá, že má do žil napojený přívod kyslíku, díky němuž nemusí dýchat tradičním způsobem a dát tak prostor zbylým kolegům za mikrofonem. Vyprávění je to nicméně poutavé, takže Zackovi tyhle sobecké sklony rádi prominete. Druhý disk je pak zaměřen pouze na bonusovou stránku, která sice není špatná, ale čekal jsem popravdě trochu víc než změť překrývajících se informací a kamarádského vychvalování.
Tím největším lákadlem může být poměrně detailní 24 minutový rozbor spartské kultury, kde historici nadhazují fakta z učebnic a srovnávají je s filmovou realitou způsobem, který na rozdíl od zbývajících dokumentíků ani trochu nenudí. Dále dostanou svou porci obdivovatelé Franka Millera, jemuž je věnována jedna zvláštní sekce, jež se dá shrnout slovy „Frank je frajer z největších“. K filmu se pak můžete vrátit vystřiženými scénami, které jsou fajn, ale je jich zatraceně málo (pouze tři). Následuje nuzný rádoby film o filmu, jehož obdobu občas vídáme na obrazovkách ČT, a pakl webových epizodek, které však byly již dávno ke stažení na internetu a po informacích lačnícímu divákovi určitě neprotekly mezi prsty. Krátké dokumenty navíc nedokáží jít až na kost, tudíž se z nich nedozvíte přesně to, co byste chtěli. Je to škoda, ale v závalu horších vydání se dá i DVD 300: Bitva u Thermopyl pochválit.
