| Země: | USA
|
| Žánr: | Akční / Dobrodružný / Drama / Válečný
|
| Rok: | 2007 |
| Režie: | Zack Snyder
|
| Scénář: | Michael Gordon, Kurt Johnstad, Frank Miller, Zack Snyder, Lynn Varley
|
| Kamera: | Larry Fong
|
| Hudba: | Tyler Bates
|
| Hrají: | Gerard Butler, Michael Fassbender, Lena Headey, Andrew Pleavin, Vincent Regan, Rodrigo Santoro, Andrew Tiernan, David Wenham, Dominic West, Tom Wisdom
|
CZE premiéra: 22.3.2007
300 : Bitva u Thermopyl
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotilo 7 uživatelů )
Antee   |
Silias |
Jiper |
Yetti |
Toren1 |
Justy |
Riddnick |
. : Recenze
Na novou filmovou adaptaci komiksového guru Franka Millera jsme se těšili jak malé děti, obzvlášť po řízné trailerové masáži, která nám pumpuje adrenalin do žil už slušnou řádku měsíců. Ukázky slibovaly fatální řežbu, kde se tři sta nařachaných spartských bojovníků bude bít hlava nehlava s milionovou armádou Peršanů. 300: Bitva u Thermopyl už v předloze nenabízí nic víc, než hromadu vizuálně našlapaných bitev, u nichž nehraje prim příběh jako spíš ony vizuální orgie, otázkou ale bylo, jak se Snyderovi povede komiks rozpohybovat a dodat mu filmovou esenci, která starší Millerově adaptaci -Sin City- tak chyběla.
Nerad se Sin City začínám, ale je to nezbytné, protože jsou si tyto filmy koncepčně velmi podobné - oba jsou založené na otrockém přenesení Millerových obrazů do filmových políček. Rodrigueze svůj film prakticky zkopíroval z komiksových sešitů a literární doslovnost mu paradoxně nejvíce ubližovala, z vizuálně podmanivé podívané se stalo neživotné dílo, které postrádalo jakoukoliv dynamiku vyprávění.
Porovnání se Sin City je v tom případě nasnadě - i Snyderovo 300 je založené na komiksu Franka Millera, na přepisu jednotlivých obrázků do totožné filmové kompozice a vlastně i na stejném scénáři, což se filmu, který se po dramatické stránce chová úplně jinak, může lehko stát zkázou. Strach z toho, že by mohla třístovka postrádat náboj a skončit stejně zuboženě jako Sin City byl tedy na místě.
Zack Snyder se ale pustil jiným směrem a místo otrockého přepisu se komiksem prostě jenom inspiroval. Ano, zůstávají tu scény, které vypadají jak dělané přes kopírák, Snyder je ale narozdíl od Rodrigueze používá jen pro zpestření už tak výborně stylizované vizuální stránky a nenechává se omezovat filmovou neforemností komiksových políček.
Příběh slavné třístovky zná asi každý, ačkoliv v Bitvě u Thermopyl je lehce alternovaný a sám Snyder se nebojí přiznat, že se historickými fakty vůbec nezajímá. Ve skutečnosti je slavný mýtus jen takovou skořápkou pro divácky mnohem zajímavější složky příběhu - bitvy, bitvy, sex, bitvy a politiku. Pokud jste četli původní komiks, asi vás zaskočí nová dějová linie ženy krále Leonida, která se ve Spartě pere o vojenské posily pro svého manžela, jenž zatím vede 299 nejlepších spartských bojovníků, aby zastavil milionovou armádu tyrana Xerxese. Od Snydera byla druhá dějová linie způli chytrý tah, zároveň si tím ale uškodil, protože film je o to víc rozvleklý.
Samozřejmě, že tu musí existovat nějaká předělová vložka, která by tvořila pauzu mezi jednotlivými bitkami, dávala by divákovi odpočinout od adrenalinové pumpáže a vůbec uvolnila vyprávění z pout stereotypního bití se po hlavách, které přes veškerou svou atraktivitu lehko omrzí. Otázkou ale je, jestli byla zrovna politická linie, která jaksi nabourává cool opar celého filmu, opravdu správnou volbou. Divák si tu totiž odpočine až moc - většina dění ve Spartě je nuda k ukousání, kterou je člověk schopný strávit jen díky sexy Leně Headey (jak to přežijí ženské, to vskutku nevím...). Nemůžeme to Snyderovi vyloženě zazlívat, stále je to právě tato část příběhu, která dělá 300 komplexní, nelze se ale ubránit faktu, že to prostě mohlo být lepší.
Mezi politikou a bojištěm je ale ještě jedna zastávka, ne které Snyder staví každé kolo. Neustálé Leónidasovo (a jeho vojáků vůbec) řečnění o pýše ze smrti na bojišti je sice zprvu správně švihlé, obzvlášť z úst Gerarda Butlera, který si tu musel vykřičet hlasivky, po čase ale omrzí a začne být trapné - zvlášť, když je to prakticky jediné, o čem členové třístovky mluví. Scénář je tak i přes své veškeré působivé řečnění větší slabinou filmu, než se zprvu zdá. Sice se drží původních slov Franka Millera, takže nás celým dějem provádí drsný voice-over, který popisuje i to, co má divák před očima - co popisovat nepotřebuje, tudíž filmu dodává nádech komiksové atmosféry, po chvilce ale všechny řeči o slávě, velikosti činů a důležitosti smrti začnou ztrácet na váze i z úst sebelepšího vypravěče.
To samé by se dalo říct i ve spojení se Zackem Snyderem. Ten na bojišti předvádí přesně to, co nám slíbil, choreografie a vizuální promakanost akčních scén je neskutečně chytlavá a podmanivá, brutální, dynamická, prostě špičková. Jenže po chvilce se i to až moc rychle zaběhne. Akční scény začnou být i přes překvapivě malé množství nezajímavé, na čemž má podíl hlavně jejich neorganický zjev. Ano, vojáci tu strašně efektivně mávají meči a štíty, ladně baletí mezi nepřáteli a posílají je k zemi kulometnou rychlostí, dokonce ta zmiňovaná brutalita by se tu dala najít, třeba když sledujete odletující končetiny, každopádně netrvá dlouho a člověk si uvědomí, že ony vyšperkované scény jsou ve skutečnosti vyumělkované až na kost. Z vojáků třístovky ani z vojáků perské říše není cítit onen testosteron válečné vřavy, scény bojů na meč jsou přestylizované tak, že v jádru ztrácejí na působivosti a jaksi jim chybí větší náboj. Zack Snyder všechno stylizuje ostošest, příkladem budiž předimenzované množství komiksové krve (taková ta co zmizí ještě ve vzduchu), jenže nakonec zapomíná na to, co dělalo třeba jeho Úsvit mrtvých tak silným filmem - na organičnost válečné vřavy a hlavně na její účastníky samotné, s nimiž se v případě 300 člověk není schopen ztotožnit.
Bohužel i v případě Bitvy u Thermopyl se dá mluvit o vítězství formy nad obsahem. Snyder se nechal až příliš unést tím, co mu komiksová předloha a nové technologie nabízely a ačkoliv je třístovka mnohem víc funkční film, než Sin City, pořád postrádá jiskru, která by zažehla plamen v diváckých srdcích. Na druhou stranu je to neskonale atraktivní divácký zážitek co se vizuální stránky týče. Snyder se svými třemi sty vojáků posunul možnosti filmu zase o kousek dál, barevná složka a uvědomění filmového materiálů i přes kompletní digitální snímání společně s umělým filmovým zrnem dodávají Bitvě u Thermopyl překvapivě hrubý a drsný vzhled. O to větší je škoda, že kamera a grafické pojetí tak kontrastuje s finálním pocitem z celkového díla.
Přes všechny výhrady, které k filmu mám, se dá mluvit o výborném popcorňáku, který potěší hlavně mladou generaci svou pošetilou úderností. Sice se nakonec i jeho nejsilnější zbraně obrátí proti němu, vizuální posun od klasického filmu mu ale pomáhá udržet divácké oči na plátně po celou stopáž. Snadno mu pak prominete, že postrádá silnější dramatickou stránku, nezmůže se na víc než na impulzivní akci a povrchní dialogy, že je přes vší svou brutalitu a efektivnost ve skutečnosti emotivně vyprázdněný a že na druhé shlédnutí už nefunguje ani trochu. užijte si ho jednou, nechte se krátkodobě oslnit, v okamžicích proslovů o činech hlavních hrdinů vypněte mozky, akční sekvence vám je spolehlivě nastartují a až budete sledovat baletící svalovce na digitálních skalách, možná vám dojde, že pod tou vyleštěnou vizuální slupkou se skrývá nahnilý plod. Když do něj kousnete poprvé, chutná ještě docela dobře, čím blíž se ale blížíte k jádru, tím je to horší.
PS: Kdo si zaslouží chválu je Tyler Bates, hudební skladatel, který se postaral o celý soundtrack. Jeho hudba nejprve oslní působivými chorály (které známe už z trailerů), aby v rámci bitev samotných překvapivě vytasil elektrickou kytaru a brutálně to s ní rozjel. Hardrockový podkres se pro historický film může zdát být velmi nevhodná volba, v rámci přehnané stylizace a říznosti filmu ale funguje téměř dokonale a nakonec je to to nejlepší, co si z 300ky odnesete.
Na novou filmovou adaptaci komiksového guru Franka Millera jsme se těšili jak malé děti, obzvlášť po řízné trailerové masáži, která nám pumpuje adrenalin do žil už slušnou řádku měsíců. Ukázky slibovaly fatální řežbu, kde se tři sta nařachaných spartských bojovníků bude bít hlava nehlava s milionovou armádou Peršanů. 300: Bitva u Thermopyl už v předloze nenabízí nic víc, než hromadu vizuálně našlapaných bitev, u nichž nehraje prim příběh jako spíš ony vizuální orgie, otázkou ale bylo, jak se Snyderovi povede komiks rozpohybovat a dodat mu filmovou esenci, která starší Millerově adaptaci -Sin City- tak chyběla.
Nerad se Sin City začínám, ale je to nezbytné, protože jsou si tyto filmy koncepčně velmi podobné - oba jsou založené na otrockém přenesení Millerových obrazů do filmových políček. Rodrigueze svůj film prakticky zkopíroval z komiksových sešitů a literární doslovnost mu paradoxně nejvíce ubližovala, z vizuálně podmanivé podívané se stalo neživotné dílo, které postrádalo jakoukoliv dynamiku vyprávění.
Porovnání se Sin City je v tom případě nasnadě - i Snyderovo 300 je založené na komiksu Franka Millera, na přepisu jednotlivých obrázků do totožné filmové kompozice a vlastně i na stejném scénáři, což se filmu, který se po dramatické stránce chová úplně jinak, může lehko stát zkázou. Strach z toho, že by mohla třístovka postrádat náboj a skončit stejně zuboženě jako Sin City byl tedy na místě.
Zack Snyder se ale pustil jiným směrem a místo otrockého přepisu se komiksem prostě jenom inspiroval. Ano, zůstávají tu scény, které vypadají jak dělané přes kopírák, Snyder je ale narozdíl od Rodrigueze používá jen pro zpestření už tak výborně stylizované vizuální stránky a nenechává se omezovat filmovou neforemností komiksových políček.
Příběh slavné třístovky zná asi každý, ačkoliv v Bitvě u Thermopyl je lehce alternovaný a sám Snyder se nebojí přiznat, že se historickými fakty vůbec nezajímá. Ve skutečnosti je slavný mýtus jen takovou skořápkou pro divácky mnohem zajímavější složky příběhu - bitvy, bitvy, sex, bitvy a politiku. Pokud jste četli původní komiks, asi vás zaskočí nová dějová linie ženy krále Leonida, která se ve Spartě pere o vojenské posily pro svého manžela, jenž zatím vede 299 nejlepších spartských bojovníků, aby zastavil milionovou armádu tyrana Xerxese. Od Snydera byla druhá dějová linie způli chytrý tah, zároveň si tím ale uškodil, protože film je o to víc rozvleklý.
Samozřejmě, že tu musí existovat nějaká předělová vložka, která by tvořila pauzu mezi jednotlivými bitkami, dávala by divákovi odpočinout od adrenalinové pumpáže a vůbec uvolnila vyprávění z pout stereotypního bití se po hlavách, které přes veškerou svou atraktivitu lehko omrzí. Otázkou ale je, jestli byla zrovna politická linie, která jaksi nabourává cool opar celého filmu, opravdu správnou volbou. Divák si tu totiž odpočine až moc - většina dění ve Spartě je nuda k ukousání, kterou je člověk schopný strávit jen díky sexy Leně Headey (jak to přežijí ženské, to vskutku nevím...). Nemůžeme to Snyderovi vyloženě zazlívat, stále je to právě tato část příběhu, která dělá 300 komplexní, nelze se ale ubránit faktu, že to prostě mohlo být lepší.
Mezi politikou a bojištěm je ale ještě jedna zastávka, ne které Snyder staví každé kolo. Neustálé Leónidasovo (a jeho vojáků vůbec) řečnění o pýše ze smrti na bojišti je sice zprvu správně švihlé, obzvlášť z úst Gerarda Butlera, který si tu musel vykřičet hlasivky, po čase ale omrzí a začne být trapné - zvlášť, když je to prakticky jediné, o čem členové třístovky mluví. Scénář je tak i přes své veškeré působivé řečnění větší slabinou filmu, než se zprvu zdá. Sice se drží původních slov Franka Millera, takže nás celým dějem provádí drsný voice-over, který popisuje i to, co má divák před očima - co popisovat nepotřebuje, tudíž filmu dodává nádech komiksové atmosféry, po chvilce ale všechny řeči o slávě, velikosti činů a důležitosti smrti začnou ztrácet na váze i z úst sebelepšího vypravěče.
To samé by se dalo říct i ve spojení se Zackem Snyderem. Ten na bojišti předvádí přesně to, co nám slíbil, choreografie a vizuální promakanost akčních scén je neskutečně chytlavá a podmanivá, brutální, dynamická, prostě špičková. Jenže po chvilce se i to až moc rychle zaběhne. Akční scény začnou být i přes překvapivě malé množství nezajímavé, na čemž má podíl hlavně jejich neorganický zjev. Ano, vojáci tu strašně efektivně mávají meči a štíty, ladně baletí mezi nepřáteli a posílají je k zemi kulometnou rychlostí, dokonce ta zmiňovaná brutalita by se tu dala najít, třeba když sledujete odletující končetiny, každopádně netrvá dlouho a člověk si uvědomí, že ony vyšperkované scény jsou ve skutečnosti vyumělkované až na kost. Z vojáků třístovky ani z vojáků perské říše není cítit onen testosteron válečné vřavy, scény bojů na meč jsou přestylizované tak, že v jádru ztrácejí na působivosti a jaksi jim chybí větší náboj. Zack Snyder všechno stylizuje ostošest, příkladem budiž předimenzované množství komiksové krve (taková ta co zmizí ještě ve vzduchu), jenže nakonec zapomíná na to, co dělalo třeba jeho Úsvit mrtvých tak silným filmem - na organičnost válečné vřavy a hlavně na její účastníky samotné, s nimiž se v případě 300 člověk není schopen ztotožnit.
Bohužel i v případě Bitvy u Thermopyl se dá mluvit o vítězství formy nad obsahem. Snyder se nechal až příliš unést tím, co mu komiksová předloha a nové technologie nabízely a ačkoliv je třístovka mnohem víc funkční film, než Sin City, pořád postrádá jiskru, která by zažehla plamen v diváckých srdcích. Na druhou stranu je to neskonale atraktivní divácký zážitek co se vizuální stránky týče. Snyder se svými třemi sty vojáků posunul možnosti filmu zase o kousek dál, barevná složka a uvědomění filmového materiálů i přes kompletní digitální snímání společně s umělým filmovým zrnem dodávají Bitvě u Thermopyl překvapivě hrubý a drsný vzhled. O to větší je škoda, že kamera a grafické pojetí tak kontrastuje s finálním pocitem z celkového díla.
Přes všechny výhrady, které k filmu mám, se dá mluvit o výborném popcorňáku, který potěší hlavně mladou generaci svou pošetilou úderností. Sice se nakonec i jeho nejsilnější zbraně obrátí proti němu, vizuální posun od klasického filmu mu ale pomáhá udržet divácké oči na plátně po celou stopáž. Snadno mu pak prominete, že postrádá silnější dramatickou stránku, nezmůže se na víc než na impulzivní akci a povrchní dialogy, že je přes vší svou brutalitu a efektivnost ve skutečnosti emotivně vyprázdněný a že na druhé shlédnutí už nefunguje ani trochu. užijte si ho jednou, nechte se krátkodobě oslnit, v okamžicích proslovů o činech hlavních hrdinů vypněte mozky, akční sekvence vám je spolehlivě nastartují a až budete sledovat baletící svalovce na digitálních skalách, možná vám dojde, že pod tou vyleštěnou vizuální slupkou se skrývá nahnilý plod. Když do něj kousnete poprvé, chutná ještě docela dobře, čím blíž se ale blížíte k jádru, tím je to horší.
PS: Kdo si zaslouží chválu je Tyler Bates, hudební skladatel, který se postaral o celý soundtrack. Jeho hudba nejprve oslní působivými chorály (které známe už z trailerů), aby v rámci bitev samotných překvapivě vytasil elektrickou kytaru a brutálně to s ní rozjel. Hardrockový podkres se pro historický film může zdát být velmi nevhodná volba, v rámci přehnané stylizace a říznosti filmu ale funguje téměř dokonale a nakonec je to to nejlepší, co si z 300ky odnesete.
Datum: 22.3.2007 18:38 | FILM: 
Autor: Štěpán Čermák