| Rok: | 2004 |
| Režie: | David Schwimmer
|
| Hrají: | Matt LeBlanc, Lucy Liu
|
"Joey"
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
. : Recenze
Povídku o tom, kterak to dopadlo se slavnou šestkou herců z Přátel po rozpadu seriálu, zná snad každý. Tisíckrát omílané bláboly o velkolepých kariérách jednotlivých aktérů mi už lezou krkem. Nakonec stejně všichni skončili v propadlišti dějin mezi ostatními slavnými seriálovými osobnostmi, které nikdy nepřekročili svůj stín. Je fajn, že třeba taková Jennifer Aniston to dotáhla celkem daleko, ale ruku na srdce, co si pamatuje většina lidí? Filmy ve kterých hrála, nebo manžela, s kterým žila?
Jeden životopis se trochu liší od těch ostatních. Matt LeBlanc, který dal život populární postavičce Joeyho, byl řadou kritiků (a následně i diváků) na začátku své samostatné kariéry označen za podivného břídila, který si založil vlastní sitcom a dokonce by snad chtěl pokračovat ve stopách nedotknutelných Přátel. Když přišla první řada seriálu Joey do tuzemska, chvíli jsem přemýšlel jestli jí mám věnovat pozornost. Ne, že bych nějak zvlášť věřil kecům padajícím na LeBlancovu hlavu, avšak čísla o výdělku hovořila za vše. Ani zdaleka se nejednalo o kasovní trhák, ba naopak.
Všechny předsudky jsem ale hodil za hlavu a okouknul první díl……a ono to vypadalo fakt dobře. Bavil jsem se přímo královsky a během několika minut pochopil, že o nějaké podobnosti s Přáteli nemůže být ani řeč. Po pár dílech jsem si Joeyho zamiloval a stal se pro mě kultovním symbolem zábavy.
Největším problémem známých seriálových herců je fakt, že se jim zatraceně těžko vystupuje ze stínu své postavy. U LeBlanca je sympatické, že se o to ani nepokusil. Prostě začal a skončil jako Joey. Nechtěl hrát někoho, kým nikdy nebyl. A i když vsadil na jistotu, na rozdíl od jiných si alespoň nenabil „ústa“.
Nepochopení většiny skalních fanoušků Přátel naprosto chápu. Přestože LeBlancův sitcom v ničem nekopíruje původní Friends a vytváří úplně jiný model i koncept, je těžké akceptovat, že vaše oblíbená postavička se znenadání objeví ve zcela cizím seriálu a prostředí a chová se tam tak nějak divně. Pokud si chcete oblíbit Joeyho, nesmíte ho brát jako pokračování Přátel, vlastně bude lepší, když se kámoši Chandler, Ross, Phoebe, Rachel a Monica, při jeho sledování, na chvíli vytratí z vaší hlavy.
Množství jedinců, kolem kterých se motá většina zápletek, můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Středobodem příběhu je logicky Joey. Zase jako dřív je pohodovým chlápkem, perfektním kámošem, se kterým bych nejradši hned zašel na pivo. Je trošku přihlouplý, rád jí, ženy ho milují („Tak jak to dééé“), pokouší se stát se slavným hercem (leč marně)……ale co vám mám povídat, vždyť ho znáte. Mezi Joeyho hlavní opory, patří sestra Gina. Vyzývavá, excentrická a mladá matka, která se nebojí říct svůj názor, v sobě nezapře rysy rodiny Tribbiani. Je energická, neoplývá přehnanou inteligencí a především to dokáže s chlapy stejně dobře jako její bratr se ženami. Zato Michael, syn Giny, jako kdyby neměl s matkou a strýcem nic společného. Posuďte sami. Ohromě chytrý 21-letý kluk, knihomol, trochu šprt a, i přes podařený zevnějšek (něco přece musel zdědit), stále panic (zejména díky své ostýchavé povaze). Důležitou postavou je rovněž nová sousedka Alex. Inteligentní, atraktivní, ale sebekritická dívka, nepatří mezi typ žen, které Joey normálně balí, ale co člověk ví, stát se může všechno… No postav je ještě dost a dost, ale já nechci, abyste na mě chodili se spoilery, takže se pro jistotu vesele pustím jinam.
Děj netřeba rozebírat, není komplikovaný a většina zápletek nemá vliv na vícero než jeden díl. Jak už vám asi došlo, vývoj propracovaného příběhu nepochybně není to oč v Joeym běží.
A co je na tom tak super? Především jde o srandu, o obrovskou kadenci vtipů, díky nimž se vaše bránice jen tak nezastaví. Tvůrci rezignovali na realitu (na rozdíl od Přátel) a servírují nám starý dobrý situační humor, plný těch nejpeprnějších hlášek. Tu a tam postřehneme prvky parodie, nebo satiry (není díl, ve kterém by si scénáristé minimálně jednou nepíchli do nějakého amerického filmu, herce nebo režiséra), ale podstatné je, že všechno působí velmi nadneseně, nenormálně a bláznivě. Ať už mluvím o charakterech jednotlivých postav, o jejich jednání, nebo o situacích, do kterých se dostanou. Budete se smát právě Joeyho natvrdlosti (trefně to okomentuje jeho kamarád Zach: „Man, when you stop thinking, you really stop thinking.“), Michaelovu syndromu z hezkých žen, nebo chlípnosti Joeyho agentky Bobbie.
Zmínil jsem se o tom, že seriál neměl přílišný divácký úspěch. Ostatně můžeme být rádi za to, že byli natočeny alespoň dvě řady. V Česku jsme měli možnost v hodně špatný vysílací čas vidět jen první. A tak doporučuji dát si tu práci a nějak shlédnout rovněž druhou sérii, protože je minimálně stejně vtipná jako jednička.
Co poradit na závěr? Zkuste okouknout jeden díl Joeyho. Je jedno jaký (všechny jsou na chlup stejně dobré), nic za to přece nedáte. Buď vás nadsázka a bláznivý humor rodiny Tribbiani neosloví a poohlédnete se po něčem vašemu srdci milejším, a nebo se přidáte k hrstce vyvolených, kteří tenhle sitcom, o „déčkových“ filmech, jídle na všechen způsob a krásných ženách, které lze okouzlit jedinou geniálně bezduchou větou, prostě žerou.
Povídku o tom, kterak to dopadlo se slavnou šestkou herců z Přátel po rozpadu seriálu, zná snad každý. Tisíckrát omílané bláboly o velkolepých kariérách jednotlivých aktérů mi už lezou krkem. Nakonec stejně všichni skončili v propadlišti dějin mezi ostatními slavnými seriálovými osobnostmi, které nikdy nepřekročili svůj stín. Je fajn, že třeba taková Jennifer Aniston to dotáhla celkem daleko, ale ruku na srdce, co si pamatuje většina lidí? Filmy ve kterých hrála, nebo manžela, s kterým žila?
Jeden životopis se trochu liší od těch ostatních. Matt LeBlanc, který dal život populární postavičce Joeyho, byl řadou kritiků (a následně i diváků) na začátku své samostatné kariéry označen za podivného břídila, který si založil vlastní sitcom a dokonce by snad chtěl pokračovat ve stopách nedotknutelných Přátel. Když přišla první řada seriálu Joey do tuzemska, chvíli jsem přemýšlel jestli jí mám věnovat pozornost. Ne, že bych nějak zvlášť věřil kecům padajícím na LeBlancovu hlavu, avšak čísla o výdělku hovořila za vše. Ani zdaleka se nejednalo o kasovní trhák, ba naopak.
Všechny předsudky jsem ale hodil za hlavu a okouknul první díl……a ono to vypadalo fakt dobře. Bavil jsem se přímo královsky a během několika minut pochopil, že o nějaké podobnosti s Přáteli nemůže být ani řeč. Po pár dílech jsem si Joeyho zamiloval a stal se pro mě kultovním symbolem zábavy.
Největším problémem známých seriálových herců je fakt, že se jim zatraceně těžko vystupuje ze stínu své postavy. U LeBlanca je sympatické, že se o to ani nepokusil. Prostě začal a skončil jako Joey. Nechtěl hrát někoho, kým nikdy nebyl. A i když vsadil na jistotu, na rozdíl od jiných si alespoň nenabil „ústa“.
Nepochopení většiny skalních fanoušků Přátel naprosto chápu. Přestože LeBlancův sitcom v ničem nekopíruje původní Friends a vytváří úplně jiný model i koncept, je těžké akceptovat, že vaše oblíbená postavička se znenadání objeví ve zcela cizím seriálu a prostředí a chová se tam tak nějak divně. Pokud si chcete oblíbit Joeyho, nesmíte ho brát jako pokračování Přátel, vlastně bude lepší, když se kámoši Chandler, Ross, Phoebe, Rachel a Monica, při jeho sledování, na chvíli vytratí z vaší hlavy.
Množství jedinců, kolem kterých se motá většina zápletek, můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Středobodem příběhu je logicky Joey. Zase jako dřív je pohodovým chlápkem, perfektním kámošem, se kterým bych nejradši hned zašel na pivo. Je trošku přihlouplý, rád jí, ženy ho milují („Tak jak to dééé“), pokouší se stát se slavným hercem (leč marně)……ale co vám mám povídat, vždyť ho znáte. Mezi Joeyho hlavní opory, patří sestra Gina. Vyzývavá, excentrická a mladá matka, která se nebojí říct svůj názor, v sobě nezapře rysy rodiny Tribbiani. Je energická, neoplývá přehnanou inteligencí a především to dokáže s chlapy stejně dobře jako její bratr se ženami. Zato Michael, syn Giny, jako kdyby neměl s matkou a strýcem nic společného. Posuďte sami. Ohromě chytrý 21-letý kluk, knihomol, trochu šprt a, i přes podařený zevnějšek (něco přece musel zdědit), stále panic (zejména díky své ostýchavé povaze). Důležitou postavou je rovněž nová sousedka Alex. Inteligentní, atraktivní, ale sebekritická dívka, nepatří mezi typ žen, které Joey normálně balí, ale co člověk ví, stát se může všechno… No postav je ještě dost a dost, ale já nechci, abyste na mě chodili se spoilery, takže se pro jistotu vesele pustím jinam.
Děj netřeba rozebírat, není komplikovaný a většina zápletek nemá vliv na vícero než jeden díl. Jak už vám asi došlo, vývoj propracovaného příběhu nepochybně není to oč v Joeym běží.
A co je na tom tak super? Především jde o srandu, o obrovskou kadenci vtipů, díky nimž se vaše bránice jen tak nezastaví. Tvůrci rezignovali na realitu (na rozdíl od Přátel) a servírují nám starý dobrý situační humor, plný těch nejpeprnějších hlášek. Tu a tam postřehneme prvky parodie, nebo satiry (není díl, ve kterém by si scénáristé minimálně jednou nepíchli do nějakého amerického filmu, herce nebo režiséra), ale podstatné je, že všechno působí velmi nadneseně, nenormálně a bláznivě. Ať už mluvím o charakterech jednotlivých postav, o jejich jednání, nebo o situacích, do kterých se dostanou. Budete se smát právě Joeyho natvrdlosti (trefně to okomentuje jeho kamarád Zach: „Man, when you stop thinking, you really stop thinking.“), Michaelovu syndromu z hezkých žen, nebo chlípnosti Joeyho agentky Bobbie.
Zmínil jsem se o tom, že seriál neměl přílišný divácký úspěch. Ostatně můžeme být rádi za to, že byli natočeny alespoň dvě řady. V Česku jsme měli možnost v hodně špatný vysílací čas vidět jen první. A tak doporučuji dát si tu práci a nějak shlédnout rovněž druhou sérii, protože je minimálně stejně vtipná jako jednička.
Co poradit na závěr? Zkuste okouknout jeden díl Joeyho. Je jedno jaký (všechny jsou na chlup stejně dobré), nic za to přece nedáte. Buď vás nadsázka a bláznivý humor rodiny Tribbiani neosloví a poohlédnete se po něčem vašemu srdci milejším, a nebo se přidáte k hrstce vyvolených, kteří tenhle sitcom, o „déčkových“ filmech, jídle na všechen způsob a krásných ženách, které lze okouzlit jedinou geniálně bezduchou větou, prostě žerou.
Datum: 28.7.2007 00:00 | FILM: 
Autor: Jan Veselý