| Země: | Francie / Rusko / Velká Británie
|
| Žánr: | Drama / Komedie / Romantický
|
| Rok: | 2006 |
| Režie: | Ridley Scott
|
| Scénář: | Marc Klein, Peter Mayle
|
| Kamera: | Philippe Le Sourd
|
| Hrají: | Nila Aalia, Richard Coyle, Russell Crowe, Albert Finney, Freddie Highmore, Patrick Kennedy, Daniel Mays, Archie Panjabi, Ali Rhodes, Ben Righton, Rafe Spall
|
CZE premiéra: 7.12.2006
Dobrý ročník
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Jiper   |
. : Recenze
Ridleyho Scotta máme zažitého spíš jako vizionáře, který se pouští do odvážných a velkolepých projektů (Gladiátor, Království nebeské, Černý jestřáb sestřelen, Blade Runner...), o to větší je Dobrý ročník překvapení. Scott se tentokráte pustil do úplně jiné sféry kinematografie a natočil romantickou komedii, která je stejně kýčovitá, jako jakýkoliv podobný film. Má ale něco navíc, co jiné filmy nemají.
Dobrý ročník je jednoduše odpočinkové dílo, není třeba v tom hledat něco jiného. Scott si chtěl s Crowem natočit něco, co si ani jeden ještě nezkusili a tak jim po několika megalomanských námětech skončil v rukou ten na Dobrý ročník. Russel Crowe tu hraje nesympatického workoholika žijícího v Londýně, jemůž právě zesnul strýc ve Francii. Vydává se tak do francouzské Provence, aby zavzpomínal na dětství, zamiloval se a postavil se před životní rozhodnutí, jestli dál žít nudný život anglického odborníka v investicích, nebo začít nový, plný vinařské pohody.
Zní to strašidelně provařeně a nemálo lidí to pravděpodobně odradilo (studio na filmu údajně prodělá 20 milionů dolarů), nemá ale smysl pod tím hledat něco, čím film není. Je romantickou komedií o přelomu dvou životních etap, o víně, o lásce, trochu o všednostech dnešního života, jednoduše s sebou nese všechny možné aspekty romantických komedií, na které jsme zvyklí.
Díky Rideleymu Scottovi ale příběh nabírá úplně jinou šťávu. Ridley dokáže do filmu vnést srdce, francouzský venkov je náhle familiární prostředí, kam byste se hned přestěhovali, žije tu spousta milých lidí, život je tu nevšední, jiný, příjemný. Francie se stává o to příjemnější, že zatímco Londýn je natočen pouze ve studených barvách, tudíž působí chladně a odsaditě, Provence je natočna v barvách teplých, takže se prostředí Skinnerovy zděděné vily stává na pohled obydlitelnější, zdá se být jako místo jak stvořené pro lásku, kde by se přesně měla odehrávat pravá letní romance, kde by se měl odehrávat Dobrý ročník.
Russel Crowe tu rozjíždí poměrně legrační etudy, které se prolínají vzpomínkami z jeho dětství ve vile, postupně se nám tak prozrazuje, proč by jí neměl opuštět. Scott tím dodává filmu jistou formu gradace, kde se postupně dozvídáme různá tajemství, jejichž pomocí si dáme dohromady celou historii, která je s obydlím spjatá a která podněcuje obrat postavy z městského monstra ve venkovského klaďase. Náhle se všichni Skinnerovi spolupracovníci stávají těmi na pohled temnějšími postavami, jež ho chtějí strhnout zpět do městského života, na duhé straně stojí mrtvý hodný strýček, připomínající Skinnerovi ve flashbacích radosti života.
Krom hřejivosti prostředí se tu hraje hlavně na sympatické postavy, ty jsou předem distinktivní - Crowe stojí na hranici antipatií, dokud ho prostředí nezmění v klaďase, ve městě žijí hektičtí a nesympatičtí lidé, jimž oponují svými charaktery bujaří a veselí Francouzi. Všichni jsou skvěle obsazení, jako vždy exceluje hlavně Crowe a Albert Finney (strýček), kteří se sice nikdy nepotkají na plátně, ale divákovi se zdá, jako by se díval na dvě stejné postavy jen v jiných časových obdobích. Všechny postavy (které mají být) jsou divákovi velmi blízké, díky Scottově na pohled kýčovitému pojetí se tak z Dobrého ročníku stává film, který je lidskému srdci blíže, než jiné podobné slaďárny.
I přes to, že se tu opakují snad všechny kýčovité scény, které známe z romantických komedií, Scott dokázal filmu dát duši, něco, co se daří jen málokdy (vzpomínáte na Lásku nebeskou? ..). S Crowem se vesele prohání po Provence, ignoruje fakt, že přitom aplikuje veškerá přovařená schémata a snaží se do filmu vnést cosi nezachytitelného, co diváka oslní, na první pohled je to ale nenahmatatelné. Milá letní atmosféra přátelského prostředí, přirozené a usměvavé postavy, na Scotta nezvykle klidná režie, ale stále jeho geniální obrazotvornost, to všechno dělá z Dobrého ročníku jednu z nejmilejších (a možná i nejlepších) romantických komedií tohoto roku.
Ridleyho Scotta máme zažitého spíš jako vizionáře, který se pouští do odvážných a velkolepých projektů (Gladiátor, Království nebeské, Černý jestřáb sestřelen, Blade Runner...), o to větší je Dobrý ročník překvapení. Scott se tentokráte pustil do úplně jiné sféry kinematografie a natočil romantickou komedii, která je stejně kýčovitá, jako jakýkoliv podobný film. Má ale něco navíc, co jiné filmy nemají.
Dobrý ročník je jednoduše odpočinkové dílo, není třeba v tom hledat něco jiného. Scott si chtěl s Crowem natočit něco, co si ani jeden ještě nezkusili a tak jim po několika megalomanských námětech skončil v rukou ten na Dobrý ročník. Russel Crowe tu hraje nesympatického workoholika žijícího v Londýně, jemůž právě zesnul strýc ve Francii. Vydává se tak do francouzské Provence, aby zavzpomínal na dětství, zamiloval se a postavil se před životní rozhodnutí, jestli dál žít nudný život anglického odborníka v investicích, nebo začít nový, plný vinařské pohody.
Zní to strašidelně provařeně a nemálo lidí to pravděpodobně odradilo (studio na filmu údajně prodělá 20 milionů dolarů), nemá ale smysl pod tím hledat něco, čím film není. Je romantickou komedií o přelomu dvou životních etap, o víně, o lásce, trochu o všednostech dnešního života, jednoduše s sebou nese všechny možné aspekty romantických komedií, na které jsme zvyklí.
Díky Rideleymu Scottovi ale příběh nabírá úplně jinou šťávu. Ridley dokáže do filmu vnést srdce, francouzský venkov je náhle familiární prostředí, kam byste se hned přestěhovali, žije tu spousta milých lidí, život je tu nevšední, jiný, příjemný. Francie se stává o to příjemnější, že zatímco Londýn je natočen pouze ve studených barvách, tudíž působí chladně a odsaditě, Provence je natočna v barvách teplých, takže se prostředí Skinnerovy zděděné vily stává na pohled obydlitelnější, zdá se být jako místo jak stvořené pro lásku, kde by se přesně měla odehrávat pravá letní romance, kde by se měl odehrávat Dobrý ročník.
Russel Crowe tu rozjíždí poměrně legrační etudy, které se prolínají vzpomínkami z jeho dětství ve vile, postupně se nám tak prozrazuje, proč by jí neměl opuštět. Scott tím dodává filmu jistou formu gradace, kde se postupně dozvídáme různá tajemství, jejichž pomocí si dáme dohromady celou historii, která je s obydlím spjatá a která podněcuje obrat postavy z městského monstra ve venkovského klaďase. Náhle se všichni Skinnerovi spolupracovníci stávají těmi na pohled temnějšími postavami, jež ho chtějí strhnout zpět do městského života, na duhé straně stojí mrtvý hodný strýček, připomínající Skinnerovi ve flashbacích radosti života.
Krom hřejivosti prostředí se tu hraje hlavně na sympatické postavy, ty jsou předem distinktivní - Crowe stojí na hranici antipatií, dokud ho prostředí nezmění v klaďase, ve městě žijí hektičtí a nesympatičtí lidé, jimž oponují svými charaktery bujaří a veselí Francouzi. Všichni jsou skvěle obsazení, jako vždy exceluje hlavně Crowe a Albert Finney (strýček), kteří se sice nikdy nepotkají na plátně, ale divákovi se zdá, jako by se díval na dvě stejné postavy jen v jiných časových obdobích. Všechny postavy (které mají být) jsou divákovi velmi blízké, díky Scottově na pohled kýčovitému pojetí se tak z Dobrého ročníku stává film, který je lidskému srdci blíže, než jiné podobné slaďárny.
I přes to, že se tu opakují snad všechny kýčovité scény, které známe z romantických komedií, Scott dokázal filmu dát duši, něco, co se daří jen málokdy (vzpomínáte na Lásku nebeskou? ..). S Crowem se vesele prohání po Provence, ignoruje fakt, že přitom aplikuje veškerá přovařená schémata a snaží se do filmu vnést cosi nezachytitelného, co diváka oslní, na první pohled je to ale nenahmatatelné. Milá letní atmosféra přátelského prostředí, přirozené a usměvavé postavy, na Scotta nezvykle klidná režie, ale stále jeho geniální obrazotvornost, to všechno dělá z Dobrého ročníku jednu z nejmilejších (a možná i nejlepších) romantických komedií tohoto roku.
Datum: 10.12.2006 14:09 | FILM:
Autor: Štěpán Čermák