| Země: | USA
|
| Žánr: | Drama / Hudební / Romantický
|
| Rok: | 2006 |
| Režie: | Anne Fletcher
|
| Scénář: | Duane Adler, Melissa Rosenberg
|
| Kamera: | Michael Seresin
|
| Hudba: | Aaron Zigman
|
| Hrají: | Mario , Jenna Devan, Rachel Griffiths, DeLon Howell, Tim Lacatena, Deirdre Lovejoy, Jeannie Ortega, Drew Sidora, Alyson Stoner, Channing Tatum
|
CZE premiéra: 17.8.2006
Let's dance
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Silias   |
. : Recenze
Den za dnem jsem se nutil k tomu, abych sepsal pár řádků o Let’s dance. Den za dnem do mě od projekce šťouchal Filip Zrak, abych napsal recenzi pod výhružkou, že jí napíše on. Den za dnem mi recenze stále ležela v hlavě. Je ironií, že k sepsání mně donutil zcela nečekaný faktor. Jsem totiž čerstvě šokován Letem číslo 93, u kterého jsem si zatraceně moc poplakal. Let’s dance je tedy takovou relaxací po silném zážitku a zároveň motivací, protože hned po téhle recenzi se mohu vrhnout na U-93. Pokusím se tedy duchem vrátit do doby před dvěma dny, kdy jsem neměl ponětí, jaký skvost prochází našimi kiny. Takže prsty na ušní lalůčky a HUUUSAAAA…
Před pár měsíci jsem ani netušil, jak blízko pravdě jsem. Při vydání prvního traileru na Let’s dance jsem do diskuze napsal, že mi to celé extrémně připomíná Nežádej svůj poslední tanec s Julií Stiles. Co čert nechtěl, při toulkách v databázi IMDB jsem zjistil, že Duane Adler má na svědomí oba snímky po stránce scénáře. JE TO ZNÁT. Nechci Duana nijak urážet, protože on s nápadem na tento film nepřišel. Jemu byl prakticky pouze zadán úkol. Bohužel si ale musím více jak povzdechnout nad stejnou rovnicí, kterou použili desítky filmařů před ním. Podoba s Nežádej svůj poslední tanec (dále jen Nežádej, jo?:-) je více než zjevná. Opět se setkáme s půvabnou dívčinou z vyšších vrstev, partnerem z nižších vrstev, střetem dvou světů podaných mixem hip-hopu a orchestru. To vše podškrtnuto nějakým tím zločinem, románkem dvou postav, happy endem a hromadou emocí, se kterými jsme se ovšem setkali už tolikrát, že by se o tom dala sepsat příručka. Jediné chvályhodné jsou taneční scény s hudebním doprovodem R’n’B, které by se ale daly sestříhat do moc pěkných hudebních klipů. JE PROSTĚ ZNÁT, že režisérka Anne Fletcher je čistokrevná choreografka a tenhle debut by jí měl z režisérské židle dostat do tanečního sálu před zrcadlo, kde bude „jen“ cvičit herce. Box office ovšem nasvědčuje opaku a s Anne a jejím Hříšným tancem po dvaceti letech se určitě ještě setkáme. Určitě s alespoň něčím podobným.
Herecké obsazení není nijak závratné. Jména vám příliš neřeknou. Šlo hlavně o to získat pohybově nadané herce, kteří nebudou potřebovat dubléry. Jenna Dewan coby ona kráska z vyšších vrstev studující na prestižní taneční škole byla jasnou volbou, protože se učí tanec od pěti let. Je to sakra znát, protože ta holka prostě vážně umí. Bez debat. Její sólo tanec v černém trikotu s perfektní kombinací rozhozených vlasů zrcadlí onu vášeň v tanci tak, jak by to mělo být. Jenomže tanec jde Jenne právě nejlíp. Ostatní herecký um už drobátko strádá. JE TO ZNÁT, že má Jenna za sebou pouze pár větších rolí. Dočkáme se jí tancující ještě na Vánoce v Take the Lead s Banderasem a pár zasvěcených ji mohlo vidět v té DĚSNÉ NERECENZOVATELNÉ VĚCI Tamaře coby hlavní postavu (sakra, slovo nerecenzovatelné mi zabralo nějakou tu sekundu:-). Jenna je skvělá tanečnice a jako herečku bych jí s tím úsměvem viděl spíš v Bladeovi. Chvílemi ale přehrává a když nahodila výraz při polibku s hlavním hrdinou, málem jsem vyprskl smíchy. Několikeré zamrkání, nejisté pootevření úst, podívat se do očí partnera („Hlavně se nepodívat do kamery! Soustřeď se Jenno!“), podívat se na rty, další zamrkání, povzdech a šup tam s pravým hollywoodským polibkem bez vášně. Něco TAKOVÉHO jsem opravdu dlouho neviděl.
Dostáváme se ke svalnatému protějšku z nižších vrstev disponujícím velkou dávkou talentu ve street dance. Onu postavičku Tylera Gage ztvárnil Channing Tatum, jehož arogantního obličejíku si užijeme dosti ještě v Super Náhradníkovi. Channing moc hrát nemusel. Smutek? Radost? Vztek? Jeho výrazové dispozice jsou trochu omezené, ale je teprve na začátku, a tak k němu buďme hodní. Onoho drzého týpka z Los Angeleského (nebo Brooklyn, vážně se nepamatuji) předměstí ztvárnil na jedničku, protože krom tance, houpavé chůze a několika výrazů o škále mezi „Proč já?“ a „Polibte mi šos.“ se po něm moc nechtělo.
Let’s dance postrádá onen emoční náboj co mělo Nežádej. Julia Stiles měla mnohem větší motivaci než Jenna Dewan protančit se k nebesům. A Juliin konečný tanec filmu byl několikanásobně lepší než v Let’s dance. Je zvláštní, že Let’s dance přirovnám ke Sky Fighters : Akce v oblacích. Stejně jako Sky Fighters mělo excelentní letecké scény, Let’s dance má excelentní taneční scény. Levné lepidlo mezi tím ale nedrží jak by mělo a děj se tak stává plytkým, místy až nelogickým a neuvěřitelným. Když se výjimečnému R’n’B skladateli ze školy podaří dostat se k pultu na diskotéce a všichni začnou zpívat a tančit, jako by to cvičili měsíce, co si o tom myslet? Kamerově zajímavé, to ano. ECHO Praha přišlo na diskotéku a předvádí tam něco, co si cvičili několik týdnů. Ale že tančí prostě najednou stejně a náhodou? Ne, to nesežeru. Anne Fletcher se snažila dosáhnout dojmu alá Moulin Rouge, kdy se v poslední taneční sekvenci odehraje celý příběh hlavních dvou postav. Kdybych si její úmysl nepřečetl, tak by mi to nedošlo. Zajímavá a efektní scéna tanečního pódia, ale míjí se myšleným účinkem.
Kamera průměrná, hudba a tanec dokonalé, herecké obsazení ucházející, režie – krom tanečních scén – nulová, scénář neoriginální a celkový dojem? Naivní podívaná skládající se z pěkných vizuálních chvil, které se ovšem dali sestříhat do pěkného traileru, který bych si na budoucím DVD pouštěl častěji než film a ušetřil bych čas. Dlouho jsem se rozhodoval co Let’s dance dám a jen tak tak se u mě vyšplhal na průměr.
Den za dnem jsem se nutil k tomu, abych sepsal pár řádků o Let’s dance. Den za dnem do mě od projekce šťouchal Filip Zrak, abych napsal recenzi pod výhružkou, že jí napíše on. Den za dnem mi recenze stále ležela v hlavě. Je ironií, že k sepsání mně donutil zcela nečekaný faktor. Jsem totiž čerstvě šokován Letem číslo 93, u kterého jsem si zatraceně moc poplakal. Let’s dance je tedy takovou relaxací po silném zážitku a zároveň motivací, protože hned po téhle recenzi se mohu vrhnout na U-93. Pokusím se tedy duchem vrátit do doby před dvěma dny, kdy jsem neměl ponětí, jaký skvost prochází našimi kiny. Takže prsty na ušní lalůčky a HUUUSAAAA…
Před pár měsíci jsem ani netušil, jak blízko pravdě jsem. Při vydání prvního traileru na Let’s dance jsem do diskuze napsal, že mi to celé extrémně připomíná Nežádej svůj poslední tanec s Julií Stiles. Co čert nechtěl, při toulkách v databázi IMDB jsem zjistil, že Duane Adler má na svědomí oba snímky po stránce scénáře. JE TO ZNÁT. Nechci Duana nijak urážet, protože on s nápadem na tento film nepřišel. Jemu byl prakticky pouze zadán úkol. Bohužel si ale musím více jak povzdechnout nad stejnou rovnicí, kterou použili desítky filmařů před ním. Podoba s Nežádej svůj poslední tanec (dále jen Nežádej, jo?:-) je více než zjevná. Opět se setkáme s půvabnou dívčinou z vyšších vrstev, partnerem z nižších vrstev, střetem dvou světů podaných mixem hip-hopu a orchestru. To vše podškrtnuto nějakým tím zločinem, románkem dvou postav, happy endem a hromadou emocí, se kterými jsme se ovšem setkali už tolikrát, že by se o tom dala sepsat příručka. Jediné chvályhodné jsou taneční scény s hudebním doprovodem R’n’B, které by se ale daly sestříhat do moc pěkných hudebních klipů. JE PROSTĚ ZNÁT, že režisérka Anne Fletcher je čistokrevná choreografka a tenhle debut by jí měl z režisérské židle dostat do tanečního sálu před zrcadlo, kde bude „jen“ cvičit herce. Box office ovšem nasvědčuje opaku a s Anne a jejím Hříšným tancem po dvaceti letech se určitě ještě setkáme. Určitě s alespoň něčím podobným.
Herecké obsazení není nijak závratné. Jména vám příliš neřeknou. Šlo hlavně o to získat pohybově nadané herce, kteří nebudou potřebovat dubléry. Jenna Dewan coby ona kráska z vyšších vrstev studující na prestižní taneční škole byla jasnou volbou, protože se učí tanec od pěti let. Je to sakra znát, protože ta holka prostě vážně umí. Bez debat. Její sólo tanec v černém trikotu s perfektní kombinací rozhozených vlasů zrcadlí onu vášeň v tanci tak, jak by to mělo být. Jenomže tanec jde Jenne právě nejlíp. Ostatní herecký um už drobátko strádá. JE TO ZNÁT, že má Jenna za sebou pouze pár větších rolí. Dočkáme se jí tancující ještě na Vánoce v Take the Lead s Banderasem a pár zasvěcených ji mohlo vidět v té DĚSNÉ NERECENZOVATELNÉ VĚCI Tamaře coby hlavní postavu (sakra, slovo nerecenzovatelné mi zabralo nějakou tu sekundu:-). Jenna je skvělá tanečnice a jako herečku bych jí s tím úsměvem viděl spíš v Bladeovi. Chvílemi ale přehrává a když nahodila výraz při polibku s hlavním hrdinou, málem jsem vyprskl smíchy. Několikeré zamrkání, nejisté pootevření úst, podívat se do očí partnera („Hlavně se nepodívat do kamery! Soustřeď se Jenno!“), podívat se na rty, další zamrkání, povzdech a šup tam s pravým hollywoodským polibkem bez vášně. Něco TAKOVÉHO jsem opravdu dlouho neviděl.
Dostáváme se ke svalnatému protějšku z nižších vrstev disponujícím velkou dávkou talentu ve street dance. Onu postavičku Tylera Gage ztvárnil Channing Tatum, jehož arogantního obličejíku si užijeme dosti ještě v Super Náhradníkovi. Channing moc hrát nemusel. Smutek? Radost? Vztek? Jeho výrazové dispozice jsou trochu omezené, ale je teprve na začátku, a tak k němu buďme hodní. Onoho drzého týpka z Los Angeleského (nebo Brooklyn, vážně se nepamatuji) předměstí ztvárnil na jedničku, protože krom tance, houpavé chůze a několika výrazů o škále mezi „Proč já?“ a „Polibte mi šos.“ se po něm moc nechtělo.
Let’s dance postrádá onen emoční náboj co mělo Nežádej. Julia Stiles měla mnohem větší motivaci než Jenna Dewan protančit se k nebesům. A Juliin konečný tanec filmu byl několikanásobně lepší než v Let’s dance. Je zvláštní, že Let’s dance přirovnám ke Sky Fighters : Akce v oblacích. Stejně jako Sky Fighters mělo excelentní letecké scény, Let’s dance má excelentní taneční scény. Levné lepidlo mezi tím ale nedrží jak by mělo a děj se tak stává plytkým, místy až nelogickým a neuvěřitelným. Když se výjimečnému R’n’B skladateli ze školy podaří dostat se k pultu na diskotéce a všichni začnou zpívat a tančit, jako by to cvičili měsíce, co si o tom myslet? Kamerově zajímavé, to ano. ECHO Praha přišlo na diskotéku a předvádí tam něco, co si cvičili několik týdnů. Ale že tančí prostě najednou stejně a náhodou? Ne, to nesežeru. Anne Fletcher se snažila dosáhnout dojmu alá Moulin Rouge, kdy se v poslední taneční sekvenci odehraje celý příběh hlavních dvou postav. Kdybych si její úmysl nepřečetl, tak by mi to nedošlo. Zajímavá a efektní scéna tanečního pódia, ale míjí se myšleným účinkem.
Kamera průměrná, hudba a tanec dokonalé, herecké obsazení ucházející, režie – krom tanečních scén – nulová, scénář neoriginální a celkový dojem? Naivní podívaná skládající se z pěkných vizuálních chvil, které se ovšem dali sestříhat do pěkného traileru, který bych si na budoucím DVD pouštěl častěji než film a ušetřil bych čas. Dlouho jsem se rozhodoval co Let’s dance dám a jen tak tak se u mě vyšplhal na průměr.
Datum: 26.8.2006 02:48 | FILM:
Autor: Jiří Sádek