| Rok: | 2006 |
| Hrají: | George Clooney
|
CZE premiéra: 17.1.2008
Michael Clayton
. : Info o filmu
Film zatím nebyl hodnocen.
. : Recenze
V Hollywoodu máte spoustu možností, jak se uchytit. Můžete hrát v bláznivých béčkách, která vám jakžtakž vydělají na nájem, ale uspokojení z kvalitní práce zmizí raději za rohem, můžete zkusit plácat hamburgery a po nocích chodit na plac nezávislých filmařů, kteří vám zaplatí jedině v případě, že jejich snímek v kinech výrazně uspěje, a když přeskočím další tucet variant a rad, jak se stát dobrým a přitom bohatým hercem, dostanu se k tomu, že nejlepší možností je volit mezi komerčními jistotami a drobnějšími filmy, které mnohem více než po penězích bazírují na kvalitních diváckých zážitcích. George Clooney je jedním z těch šťastných a může si tu nejvýhodnější taktiku dovolit. Má cit na dobré scénáře, vlastní vilu hned vedle Stevena Soderbergha, společnost mu dělá rozkošné čuňátko a kromě toho je i zatraceně dobrý herec.
Není tedy divu, že když se ho Tony Gilroy, scénárista všech tří bourneovek, pokusil naverbovat do svého právnicko-politického fláku a předhodil mu na stůl vypilovaný scénář, George neváhal ani minutu. Vlastní film si teprve plánoval, Dannyho parťáci skončili na pár let v chládku a nějaké to chytré drámo přece kariéře neuškodí. Je však otázkou, jestli je Michael Clayton natolik zajímavý a jiný, aby v záplavě podobně laděných snímků obstál se ctí a nestal se jen další tuctovou záležitostí na jedno pokoukání, kterou zapomenete dřív, než řeknete „ten chlap je ale sexy“. Michael Clayton je právník. Nikoliv však typ, který hledá stopy v knihovnách a učebnicích z vysoké. Je to spíš chlápek, co zná lidi, kteří znají lidi, kteří znají lidi. Zkrátka má kontakty na všech možných místech a když třeba srazíte ve tři ráno chodce, Michael to zařídí tak, že zůstane vše na svém místě a ránu od zákona neslíznete vy, ale spíš ten chudák, co přecházel silnici.
Jenže ačkoliv to tak vypadá, Michaelův život není ideální. Žije sám, na syna nemá čas a jeho jediným přítelem je stárnoucí Arthur, jemuž začíná z neustálých právnických intrik přes všechnu snahu hrabat. A když Arthiemu jednoho dne rupne v bedně a vysvleče se do naha uprostřed jednání světoznámé chemičky a nějakých chudáků bůh ví odkud, způsobí víc problémů, než si dokázal on sám i Michael představit. Tenhle byznys totiž není čistý, jak ho prezentují v sobotu odpoledne v televizi. Právnické agentury jsou tu jen proto, aby jejich klienti vydělávali velké části a nikdo se nedozvěděl pravdu o tom, že neváhají překročit vymezenou hranici mezi dobrým chováním a lidským zdravím. Navíc zde platí jednoduché pravidlo – buď jsi s námi nebo proti nám. Pokud zvolíte první možnost, dopadnete jako Michaelova soupeřka s tváří Tildy Swinton. Ta si žije relativně slušně, má nadprůměrný příjem a jejím životním cílem je sprovodit ze světa jakoukoliv překážku, jež se jí ocitne v cestě ke kariérnímu postupu, ale uvnitř je vysušená jako troud a mnohem více než lidskou bytost připomíná satanova pohůnka. Druhá možnost, po které šáhnul léty praxe znavený Artur, ovšem není o moc lepší. Jakmile se totiž jednou postavíte proti svému zaměstnavateli, který je ve skutečnosti taky jenom zaměstnanec, stanete se břemenem, které je třeba odklidit co nejdřív z cesty. A Artur se svým excesem bohužel břemenem stal. A co hůř, do celé partie zatáhnul i Claytona, jenž je právě na křižovatce mezi „světlou a temnou stranou Síly“.
Gilroy si dal na své prvotině opravdu záležet a zřejmě si toho i docela dost před psaním nastudoval, protože komplexnost Michaela Claytona (filmu) nepostrádá hlavní myšlenku a hromadu dalších drobných poznámek, které každého zainteresovaného fanouška jak se patří potěší. Žádná z postav není tuctově černobílá a nedá se tedy rozdělit na hodnou a zlou. Každá z nich má své klady a zápory, problémy i úspěchy a vy můžete akorát sledovat, jakým směrem se jejich cesty ubírají. Samozřejmě nejvíc zaujme Clooneyho zmatený zástupce zákona, který kolikrát ani neví čí je, když se musí vypořádat s rodinnými dluhy i s praštěným kamarádem.
Je dobré vědět, že Michael Clayton není filmem pro každého. Někomu se může zdát příliš pomalý, rozvláčný, dokonce i složitý, a to jen kvůli tomu, že si Gilroy pohrává s postavami ve vícero rovinách a tvoří film jako domeček, jemuž nejdříve uděláte střechu a základy, přičemž obvodové zdi doděláte později. Sledování vám neusnadní ani upozaděná, leč velmi dobrá Gilroyova režie, která sází především na pomalé vyprávění, perfektní dialogy a precizní herecké výkony. Gilroy – režisér trochu připomíná rutinního šéfkuchaře. Nakoupil skvělé zboží, ví, jak ho má připravit i uvařit, ale nakonec k dokonalému výsledku stejně něco chybí. V případě Michaela Claytona je tím „něčím“ silnější zápal pro věc a zajímavější vizuální ztvárnění. Gilroy působí dojmem jakoby se bál občas přitlačit na pilu a udělat tak z Claytona živoucí postavu. Jeho do šedé barvy laděná stylizace zbytečně odcizuje od postav i příběhu a je příliš sterilní na to, abyste si na film vzpomněli i bez nutnosti vybavit si o čem to bylo.
Trochu podle očekávání musí Gilroyovu „nejistotu“ zachraňovat výborně vybraní herci. Tom Wilkinson neztrácí s přibývajícími léty nic ze svého umu a jeho Arthur je přesně vystiženou ukázkou muže, který si pět minut po dvanácté uvědomil, že na začátku kariéry šlápnul od hodně hlubokého bahna a ze svých zkušeností ví, že cesta ven (pokud nějaká je) nebude vůbec lehká. Tilda Swinton oproti tomu nepatrně recykluje všechny své předchozí role a je prostě jenom hrozná svině, kterou Wilkinson a Clooney strkají do kapsy jediným pohybem obočí a zrovna druhý jmenovaný v usedlejším formátu vysloveně září. Na toho druhého Oscara to ale nevidím. A s filmem jsem na tom podobně. Gilroy sice napsal dobrý scénář a dokonce ho i zručně odrežíroval, ale že bych se v závěru vysloveně posadil na zadek a žasnul nad genialitou filmu, jak ho pomalu prezentují v zahraničí, to tedy ne. Kvalitní film? Ano. Zapomenutelný? Určitě.
V Hollywoodu máte spoustu možností, jak se uchytit. Můžete hrát v bláznivých béčkách, která vám jakžtakž vydělají na nájem, ale uspokojení z kvalitní práce zmizí raději za rohem, můžete zkusit plácat hamburgery a po nocích chodit na plac nezávislých filmařů, kteří vám zaplatí jedině v případě, že jejich snímek v kinech výrazně uspěje, a když přeskočím další tucet variant a rad, jak se stát dobrým a přitom bohatým hercem, dostanu se k tomu, že nejlepší možností je volit mezi komerčními jistotami a drobnějšími filmy, které mnohem více než po penězích bazírují na kvalitních diváckých zážitcích. George Clooney je jedním z těch šťastných a může si tu nejvýhodnější taktiku dovolit. Má cit na dobré scénáře, vlastní vilu hned vedle Stevena Soderbergha, společnost mu dělá rozkošné čuňátko a kromě toho je i zatraceně dobrý herec.
Není tedy divu, že když se ho Tony Gilroy, scénárista všech tří bourneovek, pokusil naverbovat do svého právnicko-politického fláku a předhodil mu na stůl vypilovaný scénář, George neváhal ani minutu. Vlastní film si teprve plánoval, Dannyho parťáci skončili na pár let v chládku a nějaké to chytré drámo přece kariéře neuškodí. Je však otázkou, jestli je Michael Clayton natolik zajímavý a jiný, aby v záplavě podobně laděných snímků obstál se ctí a nestal se jen další tuctovou záležitostí na jedno pokoukání, kterou zapomenete dřív, než řeknete „ten chlap je ale sexy“. Michael Clayton je právník. Nikoliv však typ, který hledá stopy v knihovnách a učebnicích z vysoké. Je to spíš chlápek, co zná lidi, kteří znají lidi, kteří znají lidi. Zkrátka má kontakty na všech možných místech a když třeba srazíte ve tři ráno chodce, Michael to zařídí tak, že zůstane vše na svém místě a ránu od zákona neslíznete vy, ale spíš ten chudák, co přecházel silnici.
Jenže ačkoliv to tak vypadá, Michaelův život není ideální. Žije sám, na syna nemá čas a jeho jediným přítelem je stárnoucí Arthur, jemuž začíná z neustálých právnických intrik přes všechnu snahu hrabat. A když Arthiemu jednoho dne rupne v bedně a vysvleče se do naha uprostřed jednání světoznámé chemičky a nějakých chudáků bůh ví odkud, způsobí víc problémů, než si dokázal on sám i Michael představit. Tenhle byznys totiž není čistý, jak ho prezentují v sobotu odpoledne v televizi. Právnické agentury jsou tu jen proto, aby jejich klienti vydělávali velké části a nikdo se nedozvěděl pravdu o tom, že neváhají překročit vymezenou hranici mezi dobrým chováním a lidským zdravím. Navíc zde platí jednoduché pravidlo – buď jsi s námi nebo proti nám. Pokud zvolíte první možnost, dopadnete jako Michaelova soupeřka s tváří Tildy Swinton. Ta si žije relativně slušně, má nadprůměrný příjem a jejím životním cílem je sprovodit ze světa jakoukoliv překážku, jež se jí ocitne v cestě ke kariérnímu postupu, ale uvnitř je vysušená jako troud a mnohem více než lidskou bytost připomíná satanova pohůnka. Druhá možnost, po které šáhnul léty praxe znavený Artur, ovšem není o moc lepší. Jakmile se totiž jednou postavíte proti svému zaměstnavateli, který je ve skutečnosti taky jenom zaměstnanec, stanete se břemenem, které je třeba odklidit co nejdřív z cesty. A Artur se svým excesem bohužel břemenem stal. A co hůř, do celé partie zatáhnul i Claytona, jenž je právě na křižovatce mezi „světlou a temnou stranou Síly“.
Gilroy si dal na své prvotině opravdu záležet a zřejmě si toho i docela dost před psaním nastudoval, protože komplexnost Michaela Claytona (filmu) nepostrádá hlavní myšlenku a hromadu dalších drobných poznámek, které každého zainteresovaného fanouška jak se patří potěší. Žádná z postav není tuctově černobílá a nedá se tedy rozdělit na hodnou a zlou. Každá z nich má své klady a zápory, problémy i úspěchy a vy můžete akorát sledovat, jakým směrem se jejich cesty ubírají. Samozřejmě nejvíc zaujme Clooneyho zmatený zástupce zákona, který kolikrát ani neví čí je, když se musí vypořádat s rodinnými dluhy i s praštěným kamarádem.
Je dobré vědět, že Michael Clayton není filmem pro každého. Někomu se může zdát příliš pomalý, rozvláčný, dokonce i složitý, a to jen kvůli tomu, že si Gilroy pohrává s postavami ve vícero rovinách a tvoří film jako domeček, jemuž nejdříve uděláte střechu a základy, přičemž obvodové zdi doděláte později. Sledování vám neusnadní ani upozaděná, leč velmi dobrá Gilroyova režie, která sází především na pomalé vyprávění, perfektní dialogy a precizní herecké výkony. Gilroy – režisér trochu připomíná rutinního šéfkuchaře. Nakoupil skvělé zboží, ví, jak ho má připravit i uvařit, ale nakonec k dokonalému výsledku stejně něco chybí. V případě Michaela Claytona je tím „něčím“ silnější zápal pro věc a zajímavější vizuální ztvárnění. Gilroy působí dojmem jakoby se bál občas přitlačit na pilu a udělat tak z Claytona živoucí postavu. Jeho do šedé barvy laděná stylizace zbytečně odcizuje od postav i příběhu a je příliš sterilní na to, abyste si na film vzpomněli i bez nutnosti vybavit si o čem to bylo.
Trochu podle očekávání musí Gilroyovu „nejistotu“ zachraňovat výborně vybraní herci. Tom Wilkinson neztrácí s přibývajícími léty nic ze svého umu a jeho Arthur je přesně vystiženou ukázkou muže, který si pět minut po dvanácté uvědomil, že na začátku kariéry šlápnul od hodně hlubokého bahna a ze svých zkušeností ví, že cesta ven (pokud nějaká je) nebude vůbec lehká. Tilda Swinton oproti tomu nepatrně recykluje všechny své předchozí role a je prostě jenom hrozná svině, kterou Wilkinson a Clooney strkají do kapsy jediným pohybem obočí a zrovna druhý jmenovaný v usedlejším formátu vysloveně září. Na toho druhého Oscara to ale nevidím. A s filmem jsem na tom podobně. Gilroy sice napsal dobrý scénář a dokonce ho i zručně odrežíroval, ale že bych se v závěru vysloveně posadil na zadek a žasnul nad genialitou filmu, jak ho pomalu prezentují v zahraničí, to tedy ne. Kvalitní film? Ano. Zapomenutelný? Určitě.
Datum: 13.1.2008 07:41 | FILM: 
Autor: Petr Semecký