| Země: | Austrálie / USA
|
| Žánr: | Akční / Dobrodružný / Fantasy / Sci-fi
|
| Rok: | 2006 |
| Režie: | Bryan Singer
|
| Scénář: | Michael Dougherty, Dan Harris, Joe Shuster, Jerry Siegel, Bryan Singer
|
| Kamera: | Newton Thomas Sigel
|
| Hudba: | John Ottman, John Williams
|
| Hrají: | Stephan Bender, Kate Bosworth, Sam Huntington, Frank Langella, James Marsden, Kal Penn, Parker Posey, Brandon Routh, Eva Marie Sant, Kevin Spacey, Peta Wilson
|
CZE premiéra: 27.7.2006
Superman se vrací
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Jiper  |
Silias  |
. : Recenze
Superman proletěl českými kiny. První z hrdinů, jehož dobrotu a lásku ke všem nepředčí ani dav hippie. Muž, který se stal legendou proto, že je ryzím zlatem mezi hrdiny, z nichž má každý nějaký kal (on má sice taky jedno Kal, ale to přehlédneme). Hrdina, jehož pohřbu se v animovaných filmech účastnili všichni komiksoví hrdinové, protože právě on je otec všech, který by nikoho nezradil a obětoval se, když by to bylo nutné. Superman není ani tak pojmenování, jako kategorie, kterou vystihla Lois Lane v původním filmu na balkoně. Super man. Muž ideálů, muž snů, muž z oceli.
Když jsem se připravoval na výpravu do kina, dával jsem si velký pozor, abych se nenechal strhnout nadšením jako u posledního Harryho Pottera, kteréhož jsem po několikerém shlédnutí nazval – CENZURA - a zahodil kamsi dozadu do police (nebo jsem ho někomu dal?). Netajím se tím, že Supermana „prostě žeru“, a tak jsem velice obezřetný v tom, co mám napsat.
Skandování dvou třetin fanoušků nad výběrem Brandona Routha do role Clarka Kenta alter ego Supermana bylo zezačátku neutuchající. V momentě, kdy se objevil první obrázek stojícího chlapíka v trikotu všem ale spadla čelist úžasem a fankluby Brandona se začal internet jen hemžit. Nemluvě o ultrasupercool plakátu (shoda redakce nad jeho dokonalostí) a pozdějších trailerech, které rozbouřily diváckou tsunami. Bohužel je ale druhá skupina, která není zvědavá na podivného typa v trikotu ze třicátých let, který prošel upgradem. Ani nejsou zvědavi na záchranu nevinných člověkem, který nemůže být jedním z nás už jen proto, že někdo tak strašně hodný a naivní by v našem světě přes všechnu svou sílu brzy zemřel. Raději si vyberou Rychle a zběsile 3, přestože Cars v závodu vyhrávají na plné čáře. Beru tedy v potaz i to, že některý dnešní divák má raději ve snímcích podobného ražení totální coolovost a neutuchající akci. V Supermanovi se tolik akce nedočkáte.
Bryan Singer postavil film na legendě, na původním významu slova „hrdina“. Připravil nám na emoce obtížnou látku. Pohrává si s divákem na křehké linii dojímajícího pláče a roztomilého úsměvu na tváři. U někoho boduje tento rok X-men. U mě rozhodně boduje Superman, ať umře X-menů třeba armáda. Singer se řídil skoro až fanaticky původní verzí Supermana. Pro Brandona Routha byl film debutem, Lois Lane je obyčejná pěkná ženská a Lex Luthor je vtipkující geniální padouch, jehož úsměv skrývá tolik zla, že by se z toho vynořil další kontinent. Lex Luthor v bílém hávu + Spaceyho profesionální herectví = Každý si jistě domyslí.
Superman je jedním z filmů, kde mohu upřímně říct, že počítačové triky dopomohly příběhu. K Supermanovi to prostě patří. Bryan nedal do filmu jedinou věc, která by nezapadala. Možná je začátek do první akce trochu moc roztrhaný, ale to se dá lehce přehlédnout. V porovnání s X-meny je vše poskládáno logicky (Štěpán Čermák mi bude jistě oponovat, ale podle mě prostě bořit ten most nemuseli. Stačilo větší množství železa použité obdobně jako při úniku Magneta z vězení). Scénář je poněkud slabší, než by měl být, ale ony malé detaily jsou lehce zahlazeny hereckými výkony, v nichž pohledy Supermana řeknou mnohdy víc než slova.
Storyboardisté měli asi plné ruce práce, protože kamera je využitá s maximálním nasazením a let Supermana je brán z tolika roztodivných úhlů (chvílemi jakoby přistávala stíhačka vertikálně přes trysky), až se člověku zatočí hlava a má chuť z kina jednoduše odletět. A přesto mám pocit, že Singer se krotil a v sequelu nám má co nového nabídnout. Co mně ovšem poněkud zarazilo bylo přespříliš scén s vodou. Chápu, že Lex Luthor jezdí velkou lodí a růst krystalů je na vodě závislý, ale po Poseidonu mně některé scény dvakrát nevytrhly. Měl bych asi jiný názor před Poseidonem a jsem zaujatý. Nevím. Naopak hodně bylo vtipů s Lexem, u kterých jsem se upřímně smál. Lex s kartáčkem v ústěch, neustálé řeči Parker Posey na hlavu Lexe či celý film procházející pes jsou prostě…nepopsatelné =)
Přiznám se, že jsem začal maličko poskakovat, když začínal film za hudby Johna Ottmana, potažmo Johna Williamse a po plátně běhaly staré dobré supertitulky. Skvělá záležitost s letadlem je očekávanou akcí už od začátku natáčení a samozřejmě nezklamala. Ba naopak, stává se největší akcí filmu, potom je už vše akční slabší. Úbytkem akce si ale Singer překvapivě vytvořil prostor pro to hlavní – našeho hrdinu. Jeho smýšlení, jeho povahu, jeho – ano, už zase – lásku. Když se Superman nebo Clark Kent usmívá, usmíváte se. Když zuří, mračíte se. Když mu někdo ubližuje, rozmačkali by jste křeslo. Když je smutný, pláčete. Lidé nepotřebují hrdinu, ale pro jednoho pláčou. Pro Supermana. Singer si je toho vědom a využil toho. Soustředil se ale i na Richarda – skoromanžela Lois Lane – který je hrdina dle svých možností.
Nechtěl jsem se nechat spláchnout nadšením a těsně před titulky jsem si říkal, že mně nikdo nebude obviňovat z nadměrného entusiasmu, když dám filmu 4 hvězdičky. Jenže pátá přišla v zápětí, když mi ji potvrdili sami diváci – celý sál totiž začal tleskat. Nepamatuji se, kdy se něco podobného stalo. Superman se vrátil.
Superman proletěl českými kiny. První z hrdinů, jehož dobrotu a lásku ke všem nepředčí ani dav hippie. Muž, který se stal legendou proto, že je ryzím zlatem mezi hrdiny, z nichž má každý nějaký kal (on má sice taky jedno Kal, ale to přehlédneme). Hrdina, jehož pohřbu se v animovaných filmech účastnili všichni komiksoví hrdinové, protože právě on je otec všech, který by nikoho nezradil a obětoval se, když by to bylo nutné. Superman není ani tak pojmenování, jako kategorie, kterou vystihla Lois Lane v původním filmu na balkoně. Super man. Muž ideálů, muž snů, muž z oceli.
Když jsem se připravoval na výpravu do kina, dával jsem si velký pozor, abych se nenechal strhnout nadšením jako u posledního Harryho Pottera, kteréhož jsem po několikerém shlédnutí nazval – CENZURA - a zahodil kamsi dozadu do police (nebo jsem ho někomu dal?). Netajím se tím, že Supermana „prostě žeru“, a tak jsem velice obezřetný v tom, co mám napsat.
Skandování dvou třetin fanoušků nad výběrem Brandona Routha do role Clarka Kenta alter ego Supermana bylo zezačátku neutuchající. V momentě, kdy se objevil první obrázek stojícího chlapíka v trikotu všem ale spadla čelist úžasem a fankluby Brandona se začal internet jen hemžit. Nemluvě o ultrasupercool plakátu (shoda redakce nad jeho dokonalostí) a pozdějších trailerech, které rozbouřily diváckou tsunami. Bohužel je ale druhá skupina, která není zvědavá na podivného typa v trikotu ze třicátých let, který prošel upgradem. Ani nejsou zvědavi na záchranu nevinných člověkem, který nemůže být jedním z nás už jen proto, že někdo tak strašně hodný a naivní by v našem světě přes všechnu svou sílu brzy zemřel. Raději si vyberou Rychle a zběsile 3, přestože Cars v závodu vyhrávají na plné čáře. Beru tedy v potaz i to, že některý dnešní divák má raději ve snímcích podobného ražení totální coolovost a neutuchající akci. V Supermanovi se tolik akce nedočkáte.
Bryan Singer postavil film na legendě, na původním významu slova „hrdina“. Připravil nám na emoce obtížnou látku. Pohrává si s divákem na křehké linii dojímajícího pláče a roztomilého úsměvu na tváři. U někoho boduje tento rok X-men. U mě rozhodně boduje Superman, ať umře X-menů třeba armáda. Singer se řídil skoro až fanaticky původní verzí Supermana. Pro Brandona Routha byl film debutem, Lois Lane je obyčejná pěkná ženská a Lex Luthor je vtipkující geniální padouch, jehož úsměv skrývá tolik zla, že by se z toho vynořil další kontinent. Lex Luthor v bílém hávu + Spaceyho profesionální herectví = Každý si jistě domyslí.
Superman je jedním z filmů, kde mohu upřímně říct, že počítačové triky dopomohly příběhu. K Supermanovi to prostě patří. Bryan nedal do filmu jedinou věc, která by nezapadala. Možná je začátek do první akce trochu moc roztrhaný, ale to se dá lehce přehlédnout. V porovnání s X-meny je vše poskládáno logicky (Štěpán Čermák mi bude jistě oponovat, ale podle mě prostě bořit ten most nemuseli. Stačilo větší množství železa použité obdobně jako při úniku Magneta z vězení). Scénář je poněkud slabší, než by měl být, ale ony malé detaily jsou lehce zahlazeny hereckými výkony, v nichž pohledy Supermana řeknou mnohdy víc než slova.
Storyboardisté měli asi plné ruce práce, protože kamera je využitá s maximálním nasazením a let Supermana je brán z tolika roztodivných úhlů (chvílemi jakoby přistávala stíhačka vertikálně přes trysky), až se člověku zatočí hlava a má chuť z kina jednoduše odletět. A přesto mám pocit, že Singer se krotil a v sequelu nám má co nového nabídnout. Co mně ovšem poněkud zarazilo bylo přespříliš scén s vodou. Chápu, že Lex Luthor jezdí velkou lodí a růst krystalů je na vodě závislý, ale po Poseidonu mně některé scény dvakrát nevytrhly. Měl bych asi jiný názor před Poseidonem a jsem zaujatý. Nevím. Naopak hodně bylo vtipů s Lexem, u kterých jsem se upřímně smál. Lex s kartáčkem v ústěch, neustálé řeči Parker Posey na hlavu Lexe či celý film procházející pes jsou prostě…nepopsatelné =)
Přiznám se, že jsem začal maličko poskakovat, když začínal film za hudby Johna Ottmana, potažmo Johna Williamse a po plátně běhaly staré dobré supertitulky. Skvělá záležitost s letadlem je očekávanou akcí už od začátku natáčení a samozřejmě nezklamala. Ba naopak, stává se největší akcí filmu, potom je už vše akční slabší. Úbytkem akce si ale Singer překvapivě vytvořil prostor pro to hlavní – našeho hrdinu. Jeho smýšlení, jeho povahu, jeho – ano, už zase – lásku. Když se Superman nebo Clark Kent usmívá, usmíváte se. Když zuří, mračíte se. Když mu někdo ubližuje, rozmačkali by jste křeslo. Když je smutný, pláčete. Lidé nepotřebují hrdinu, ale pro jednoho pláčou. Pro Supermana. Singer si je toho vědom a využil toho. Soustředil se ale i na Richarda – skoromanžela Lois Lane – který je hrdina dle svých možností.
Nechtěl jsem se nechat spláchnout nadšením a těsně před titulky jsem si říkal, že mně nikdo nebude obviňovat z nadměrného entusiasmu, když dám filmu 4 hvězdičky. Jenže pátá přišla v zápětí, když mi ji potvrdili sami diváci – celý sál totiž začal tleskat. Nepamatuji se, kdy se něco podobného stalo. Superman se vrátil.
Datum: 28.7.2006 02:06 | FILM:
Autor: Jiří Sádek