| Země: | Lucembursko / USA / Velká Británie
|
| Žánr: | Drama / Romantický / Thriller
|
| Rok: | 2005 |
| Režie: | Woody Allen
|
| Scénář: | Woody Allen
|
| Kamera: | Remi Adefarasin
|
| Hudba: | Georges Bizet, Gaetano Doni, Carlos Gomes, Gioacchino Rossini, Giuseppe Verdi, Andrew Lloyd Webber
|
| Hrají: | Alexander Armstrong, Brian Cox, Matthew Goode, Scarlett Johansson, Paul Kaye, Janis Kelly, Jonathan Rhys Meyers, Emily Mortimer, Alan Oke, Penelope Wilton
|

Film zatím nebyl hodnocen.
. : Recenze
U Match Pointu je už snad skoro zvykem, začínat recenzi větou o netypické formě nové „Allenovky“. Ono ale člověku moc víc nezbývá, Woody Allen se hold na stará kolena vrhl do vážnější látky a co víc – on se ke všemu přestěhoval na jiný kontinent!
Woodyho filmy už skoro od počátků disponují poměrně typickou formou, ve všech případech skoro stejnou. Jedná se o situační komedie, založené hlavně na lidských vztazích, konkrétně jde většinou o pár v čele s Allenem, který prochází krizí, nebo nějakou kritickou situací. Letité zkušenosti mu nahrávají do karet a ačkoliv jeho předchozí Melinda a Melinda nebyla natolik dobrá, u Match Pointu je znatelně cítit, že umí skvěle i drama bez jakéhokoliv humoru (a pokud už humor použije, tak značně černý). Je to pro člověka těžké, zvykat si u filmaře takového rázu na jiné žánrové řazení, ostatně určitě se nevyhnete sálu, kde by se někdo alespoň párkrát nezasmál. Někdy v polovině ale divákovi dojde, že to, co sleduje, už dávno není klasická komedie od Woodyho Allena, jak ji známe, ale drama jak poleno, kde nejde o to, diváka bombardovat vtipnými gagy, ale o hlubokou sondu do lidské duše.

K rozboru Woodymu slouží milostný „čtverec“, o jehož vývoji by bylo hloupé cokoliv prozrazovat. V jeho rozích ale stojí Scarlett Johanson jako svůdná přítelkyně zámožného anglického mladíka a Jonatan Rhys Meyers jako znuděný tenisový trenér, přítel sestry Scarlettina přítele. Zatímco Scarlett se od začátku zdá být jako sebevědomá chytrá žena a v půli se mění v hysterickou vyšilující nánu, Jonatan se od začátku příběhu nemění. Za svými cíly nejde přímo, ale vždy si volí vedlejší cestičku; je to obyčejný, neúspěšný sportovec, který si naivně myslí, že má na víc, než na trénování zámožných lidí. Neustále se vidí někde ve vedení nějaké společnosti, ale není pro to schopný nic udělat. Jediný jeho krok vpřed do vyšší společnosti je naivní poslech vážné hudby a četba Dostojevského, přičemž ani jednomu nerozumí a doufá, že tím někoho upoutá (což se mu vlastně podaří).

Allenova novinka je skutečně temná a pokud stále žijete s představou, že Match Point je pouze jiná forma allenovské komedie, tak se hluboce pletete. Změnu režisérova režimu můžete vlastně poznat už od začátku. Je jasné, že do hlavní role se už Woody obsadit nemůže, jako „lover“ sice fungoval dlouho, těžko by ale dnes divák věřil, že se do sedmdesátiletého páprdy zabouchne bloncka jako Scarlett. Větší –a možná zásadnější- změnou je lokace, kde se příběh natáčel a odehrává. Je všeobecně známo, že Allen do každého svého filmu prostě musí „obsadit“ New York, hlavní město svého života (vzpomeňte třeba na Hollywood ending, kde šlo o New York, kam si Woody na konci odskočil a který mu konečně otevřel oči /doslova/). Londýn a anglický venkov Allenovi ale sedne skoro stejně, jako zmiňovaný New York, v případě Match Pointu se dokonce jedná o výhru, protože Londýn je mnohem důvěryhodnější jako město zlomených srdcí, než NY. Příběh Match Pointu prostě není natolik americký, aby se v Americe odehrával a režisér si to zjevně uvědomuje.

Většina obsazení je navíc z anglického divadla, takže o záminku je postaráno. Z vedlejších rolí je nutno zmínit hlavně Briana Coxe, jehož ztvárnění nicnedělajícího milionáře je, jako vždy, dokonalé. Hned v patách je mu Scarlett Johansson, právě díky níž je přeměna hlavní hrdinky tak důvěryhodná. Ona vůbec ona přeměna je dost špatnou částí filmu, protože se prudce a nepřirozeně změní charakter postavy, Scarlett se s tím ale skvěle vypořádala a ještě stíhá být naprosto sexy. Naprosto přirozený se zdá být i Jonatan Rhys Meyers, jehož postava nabírá na ohromné síle (z filmového a dramatického hlediska, ne z hlediska osobnosti) hlavně v konci filmu, kde se náhle a rychle začne rozvíjet zápletka, kterou možná odhadnete už v půlce, tomu, že se k něčemu takovému Woody odhodlal ale nebudete věřit ještě v titulcích.

Allen na začátku říká, že štěstí je jako tenisový míček, který právě narazil na pásku sítě a vy čekáte, na jakou stranu spadne. A je to pouze o onom štěstí, jaké máte, jestli míček spadne na vaší, nebo oponentovu stranu a v tomto duchu se také odehrává celý příběh Match pointu. Jestli bychom měli k takové situaci přirovnávat Allenovu novinku, pak by se míček neuvěřitelným zázrakem zastavil přesně na pásce a na ničí stranu by nespadl. Match Point totiž hraje v Allenův prospěch, zároveň má ale co mnoho nabídnout divákovi. To, že ho hodnotím „jen“ třemi hvězdičkami neberte jako důkaz, že Match Point je slabší, ale jako fakt, že nový Allen je pro málokoho.
U Match Pointu je už snad skoro zvykem, začínat recenzi větou o netypické formě nové „Allenovky“. Ono ale člověku moc víc nezbývá, Woody Allen se hold na stará kolena vrhl do vážnější látky a co víc – on se ke všemu přestěhoval na jiný kontinent!
Woodyho filmy už skoro od počátků disponují poměrně typickou formou, ve všech případech skoro stejnou. Jedná se o situační komedie, založené hlavně na lidských vztazích, konkrétně jde většinou o pár v čele s Allenem, který prochází krizí, nebo nějakou kritickou situací. Letité zkušenosti mu nahrávají do karet a ačkoliv jeho předchozí Melinda a Melinda nebyla natolik dobrá, u Match Pointu je znatelně cítit, že umí skvěle i drama bez jakéhokoliv humoru (a pokud už humor použije, tak značně černý). Je to pro člověka těžké, zvykat si u filmaře takového rázu na jiné žánrové řazení, ostatně určitě se nevyhnete sálu, kde by se někdo alespoň párkrát nezasmál. Někdy v polovině ale divákovi dojde, že to, co sleduje, už dávno není klasická komedie od Woodyho Allena, jak ji známe, ale drama jak poleno, kde nejde o to, diváka bombardovat vtipnými gagy, ale o hlubokou sondu do lidské duše.

K rozboru Woodymu slouží milostný „čtverec“, o jehož vývoji by bylo hloupé cokoliv prozrazovat. V jeho rozích ale stojí Scarlett Johanson jako svůdná přítelkyně zámožného anglického mladíka a Jonatan Rhys Meyers jako znuděný tenisový trenér, přítel sestry Scarlettina přítele. Zatímco Scarlett se od začátku zdá být jako sebevědomá chytrá žena a v půli se mění v hysterickou vyšilující nánu, Jonatan se od začátku příběhu nemění. Za svými cíly nejde přímo, ale vždy si volí vedlejší cestičku; je to obyčejný, neúspěšný sportovec, který si naivně myslí, že má na víc, než na trénování zámožných lidí. Neustále se vidí někde ve vedení nějaké společnosti, ale není pro to schopný nic udělat. Jediný jeho krok vpřed do vyšší společnosti je naivní poslech vážné hudby a četba Dostojevského, přičemž ani jednomu nerozumí a doufá, že tím někoho upoutá (což se mu vlastně podaří).

Allenova novinka je skutečně temná a pokud stále žijete s představou, že Match Point je pouze jiná forma allenovské komedie, tak se hluboce pletete. Změnu režisérova režimu můžete vlastně poznat už od začátku. Je jasné, že do hlavní role se už Woody obsadit nemůže, jako „lover“ sice fungoval dlouho, těžko by ale dnes divák věřil, že se do sedmdesátiletého páprdy zabouchne bloncka jako Scarlett. Větší –a možná zásadnější- změnou je lokace, kde se příběh natáčel a odehrává. Je všeobecně známo, že Allen do každého svého filmu prostě musí „obsadit“ New York, hlavní město svého života (vzpomeňte třeba na Hollywood ending, kde šlo o New York, kam si Woody na konci odskočil a který mu konečně otevřel oči /doslova/). Londýn a anglický venkov Allenovi ale sedne skoro stejně, jako zmiňovaný New York, v případě Match Pointu se dokonce jedná o výhru, protože Londýn je mnohem důvěryhodnější jako město zlomených srdcí, než NY. Příběh Match Pointu prostě není natolik americký, aby se v Americe odehrával a režisér si to zjevně uvědomuje.


Datum: 8.4.2006 15:51 | FILM:
Autor: Štěpán Čermák






