FILMO.cz | Syriana / Syriana (2005)

Film zatím nebyl hodnocen.

. : Recenze

Minul nás Obchodník se smrtí. Navštívili jsme Mnichov. Stal se z nás Mariňák. Začínám mít pocit, že američtí filmaři se vrací ke starému smyslu filmu – nevytvářet pouze zábavu, ale sdělovat prostřednictvím filmu jejich názor na svět, který nám večerní zprávy dnes neukáží. Američané nám ukazují, že ne všichni jsou za jedno s jejich vlastními vládci a oni jakožto umělci si mohou dovolit říci svobodně své stanovisko aniž by jim v tom někdo překážel. Jistě si říkáte – co má co politika mluvit do zábavního průmyslu? Nerad zatahuji politické názory do recenze, protože můj názor Vás nemusí zajímat. Dělat to nebudu, nebojte. Pokusím se ale prezentovat myšlenky, které nám naservírovali tvůrci Syriany na stříbrném tácu přímo pod nos.


Syriana není úplně tak filmem, jako knihou a dramatem. Píši tuto větu a již nyní mi dochází, jak velice podobná je s tou, kterou začíná recenze na Obchodníka se smrtí. Mohl bych porovnávat tato dvě dílka, jelikož nám ukazují dnešní svět smrti za peníze. Ukazují, že dobro nemusí vždy v pravém smyslu slova zvítězit a že zlo není muž z ulice Elm Street, ale že zlo sídlí v lidech, kteří jsou postavení výše a na obvinění z korupce neslyší. Zato zašustění obálky pod stolem je pro ně denním chlebem. Obchodník má se Syrianou tolik společného a tolik rozdílného. Obchodník se smrtí je kamerově skvěle natočeným snímkem s perfektní hudbou a výborným obsazením na motivy prvotřídního scénáře. To samé mohu tvrdit o Syrianě. A přitom je tolik jiná. Ptám se sám sebe v čem a možná je to pouze v interpretaci událostí ve filmu se odehrávajících. V Obchodníkovi víme, že padouch je hlavní hrdina, ač je nám to proti mysli a nejraději bychom ho předhodili bílému králíkovi z Monty Pythona. V Syrianě není úplně přesně určeno kdo je zloduch a kdo hrdina. Všichni jsou hrdinové ovládaní osudem. Rozlišení mezi hodnými a zlými je pouze v tom, že ti zlí si hřejí své místečko na židli a vyhlížejí lepší, zatímco hodným nejde pouze o sebe. Toto pravidlo známe už z komiksových adaptací – když je padouch v úzkých, ohrozí nevinné a hrdina je musí zachránit, ač padouch uteče. Tím chci říct, že ti hodní nejsou sobečtí a právě proto umírají – nestarají se o sebe jako o druhé. Pak si má ale jeden vybrat, na jakou stranu se postaví. Postav se zlým a zemřeš. Postav se hodným a zemřou dřív nebo později všichni. Většina lidí nemůže páchat vědomě zlo jako Anakin Skywalker. Svědomí by to prostě neuneslo. Každý se pokouší udělat něco správně, ale jeho duše umře spolu s lidmi, které zabije (nechá zabít) pro vlastní přežití. Situace, kdy máte z vyšších míst u hlavy prakticky pistoli a před sebou tlačítko START k raketě namířené ke snažícím se lidem, zmáčkli byste? Jak vypadá Vaše duše?


Syriana, kvůli které George Clooney ztloustl patnáct kilo a nechal si narůst plnovous. Popravdě řečeno se mu není co divit. Syriana je Film s velkým F. Konečně se setkáváme s objektivním pohledem na války. Vysvětlení, proč muslimové dělají, co dělají. V případě Syriany se jedná o Íránské muslimy. Ropný stát plný nezaměstnaných mladých lidí a přistěhovalců z Pákistánu. Octneme se díky postavě obchodníka v podání Matta Damona za zády Íránského emíra nebo prince. Zjistíme, proč nemohou dělat nic pro svůj lid. Každému by to mohlo samozřejmě dojít, spojí-li souvislosti, ale některé myšlenky kolem nedůležité pro děj jsou zajímavým zpestřením ze strany scénáristy. Například myšlenka, kdy Írán ekonomicky zvýší finanční příjem státu, bude-li vyvážet ropu do Číny, ale nemůže kvůli deseti tisícům amerických vojáků „chránících“ jejich území. Nebo proč americká vláda v momentě podepsání kontraktu s Čínou nazve Íránskou vládu nechutným komunistou přestože sami s nimi mají smlouvu apod. Napadlo Vás třeba někdy, že kdyby lidé neuráželi náboženství, tak by si to muslimové nevzali tak osobně (kromě takového Bin Ládina) a ubylo by atentátů? Kdyby prostě řekli „Jdeme na Vaše území, protože chceme jezdit autem.“ . Jenže to by se na USA vrhli ostatní. Proto nemůže bydlet křesťan vedle muslima aniž by se pozabíjeli. Proto se dnes dívají na muslimku s dcerkou v tramvaji jako by chtěla odstřelit půlku vagonu. Proto umírají lidé. Kvůli neupřímnosti. Avšak lidem začínají docházet souvislosti. Co budou dělat, až lidé odmítnou bojovat za JEJICH cíle?


Také jste si všimli, že jsem se na začátku minulého odstavce pokusil vlézt do zákulisí Syriany a zase jsem sklouzl po klouzačce dojmů? To se stává opravdu málokdy. Pokusím se tedy soustředit a říci něco k samotnému filmu co se technického zpracování týče.
Je s podivem, že jsme o režiséru Stephenu Gaghanovi neslyšeli dříve. Syriana tvoří teprve jeho druhý režisérský zářez na pažbě a trefa přímo do černého. Pokud bude jeho režisérský um ještě zrát, tak se jistě dočkáme zajímavých filmových děl. Gaghanovi bych dal snad i metál za odvahu, protože natočit dnes politicky objektivní film plný náznaků je neuvěřitelná fuška. Teď už ho nemůže nikdo odstřelit – může si gratulovat.
Zajímavé mi přišlo ale zpracování hudby a kamera filmu. V hudebním doprovodu se Syriana radikálně liší od Obchodníka se smrtí. Syriana je totiž doprovázena pouze v některé okamžiky podkreslující hudbou, zatímco u Obchodníka se jednalo o celé skladby, ne-li převzaté písně. V místech, kdy byste čekali rádoby akční scénu se symfonickou hudbou neuslyšíte zhola nic kromě přirozených zvuků prostředí okolo. Naopak v momentech, kdy je to nejvíce zbytečné doplňuje scénu téměř neslyšitelný orchestr. Možná je tomu lépe. Způsob vsazení hudby se mi velice zamlouval.
Kamera se mi líbila a to velmi. V Obchodníkovi se setkáte se scénami bez přerušení, kdy postava vede dlouhý monolog. Většinou tím tvoří skvělé emotivní scény. U Syriany je tomu jinak. Neklidná kamery téměř neznatelně se třesoucí tvoří iluzi vlastního sledování. Vtáhne Vás do děje jako tichého pozorovatele, na kterého mohou postavy kdykoli promluvit. Ocitáte se v situacích, které si ani nedovedete představit a přitom si nemusíte ani nasadit IMAXovské dvoubarevné brýle. Je též zvláštní další věc – skoro v každém filmu mně napadlo „Jak to sakra ti herci dělají, že dělají, že nevidí kameru?“ (hrozná věta). U Syriany mně větička napadala neustále. Herci většinou kameru přehlíží, ale přesto tam je. U našeho filmu tam prostě nebyla. Herci jakoby ji ne přehlíželi, ale neviděli. Jen další faktor pro vtáhnutí do děje, který je i tak už dost živý.


Herecké obsazení je, co si budeme namlouvat, zajímavé. George Clooney je znám tím, že přijímá kromě některých typicky hollywoodských rolí i „zvláštní role“. Nedávno mělo premiéru Dobrou noc a hodně štěstí s jeho režií. Zvláštní role představuje i role v Milujte svého zabijáka (které si shodou okolností režíroval také). Syriana byla pro něj myslím jasná volba jako pekařina pro reklamu na kafe. Dostal za postavu Boba Barnese Oscara za nejlepší mužskou vedlejší roli.
Stephen Gaghan ovšem podle scénáře, který si napsal na motivy knihy od Roberta Baera, musel obsadit i „druhou“ stranu. A ta je zajímavější, než Matt Damon v roli ekonomického poradce právě svou výjimečností. Jedná se o role hodných muslimů. Žádní zlí teroristé, ale obyčejní lidé. Prince Nasira ztvárnil Alexander Siddig. Jeho bratra Akbar Kurtha. Dvojici rolí, které se vlastně s ostatními vůbec nesetkají, ale ve filmu mají svůj význam vdechli život Mazhar Munir a Kayvan Novak. Jména Vám nic neřeknou, ale myslím, že je dobré je jmenovat.


Co říci závěrem? Syriana je depresivní, protože je uvěřitelná až reálná. Je pouze pro otrlé fandy filmu, možná částečně i dokumentu a politologie. V momentě, kdy zjistím informace o Baerově knize See No Evil, na jejíž motivy byl film sepsán, se zavřu a budu číst. Leckdo se mnou nebude souhlasit – dávám Syrianě pět hvězd.

Datum: 26.3.2006 04:04 | FILM:

Autor: Jiří Sádek