| Země: | USA
|
| Žánr: | Dobrodružný / Drama / Fantasy / Rodinný
|
| Rok: | 2005 |
| Režie: | Andrew Adamson
|
| Scénář: | Andrew Adamson, C.S. Lewis, Christopher Markus, Stephen McFeely, Ann Peacock
|
| Kamera: | Donald McAlpine
|
| Hudba: | Stephen Barton, Tim Finn, Frou Frou, Harry Gregson-Williams, Toby Chu, Alanis Morissette, Lisbeth Scott
|
| Hrají: | Jim Broadbent, James Cosmo, Douglas Gresham, Georgie Henley, Skandar Keynes, James McAvoy, Judy McIntosh, William Moseley, Anna Popplewell, Kiran Shah, Tilda Swinton
|
CZE premiéra: 5.1.2006
Letopisy Narnie : Lev, čarodějnice a skříň
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 3 uživatelé )
Jiper   |
Silias |
Psema |
. : Recenze
Pán Prstenů, Harry Potter a teď Letopisy Narnie. Co mají tyto příběhy společného? Kromě toho, že jsou všechny natočeny podle bestsellerových knižních předloh také to, že si vytvářejí vlastní realitu, v mnohém podobnou, kterou by každý z nás rád okusil. Liší se ale v jednom – jejich filmová realita je u každého díla diametrálně odlišná.
A na to doplácí Andrew Adamson. Režisér, který si debut na svém postu odbyl už na obou Shrecích teď debutuje tak trochu znovu – poprvé pracuje s živým filmem. Narnia je ale svým pojetím na míle vzdálená od Shrekových dobrodružství a vyžaduje i něco víc, co Adamson bohužel nemůže nabídnout. A na Adamsonových nedostatcích pak skomírá celé universum této malé velké pohádky.
Londýn za druhé světové války sužuje Berlín svými leteckými nálety. Děti jsou proto přesouvány do bezpečí na venkov do alternativních rodin. Mezi takové děti patří i Petr, Lucinka, Edmund a Zuzana. Sídlo profesora, kam se dočasně nastěhují, skrývá nesčetná tajemství a za každým rohem vás čeká překvapení. V jedné skříni tu dokonce naleznete celou Narnii – zemi, kterou sužuje vláda Bíle čarodějnice a jejíž jedinou nadějí zůstává proroctví o synech Adama a dcerách Evy, kteří vysvobodí Narnii ze strašlivé kletby.
Petr, Lucinka, Edmund a Zuzana.
Svět, kde se děti po průchodu skříní ocitnou je stejně kouzelný, jako již zmiňovaná díla Tolkiena a Rowlingové. C.S.Lewis, který je autorem série knižních předloh je poměrně značně inspirován Tolkienovým dílem – bodejť by ne, bývali s Tolkienem velcí přátelé. Na rozdíl od Tolkiena se ale zaměřil na mladší čtenáře a zemi Narnie přizpůsobil jejich požadavkům. To, že do příběhu vložil náboženské podtexty je věc druhá a necháme ji radši stranou. Důležité ale je, že Narnii obývají kouzelné postavy, které jsme sice ještě neviděli, ale jsou nám podezřele povědomé. Psi, lvi, orli, koně, lidé, trpaslíci, obři a jiní se tu kříží dohromady a utvářejí rozmanitá, velmi dobře zpracovaná stvoření. Všechno pěkné, ale Adamson jim bohužel ve filmu nevyhradil žádné místo, takže fungují jen a pouze jako kulisy v pozadí rádoby epického příběhu, nebo aby vyplnily bitevní pole. Hlavní čtveřice totiž filmem proklouzne jakoby nic. Edmund sice chvíli váhá a svým způsobem zradí své bližní, jinak ale otcovského Petra, chytrou Zuzanu, nesmělou Lucinku a protivného Edmunda nečekají žádné nástrahy, které by nějak zpestřily příběh, který se tak dá zakomponovat do jedné věty – děti vlezou do cizí země, způsobí převrat, zabijí zlou čarodějnici a usednou na trůn, odkud budou panovat rozkvětlé Narnii. Pardon, že jsem vám prozradil celý příběh, ale to vám už na začátku prozradí proroctví, čeho se tedy bát?
Letopisy Narnie jsou prostou pohádkou pro děti, nic víc. Něco jako když jde český Honza do světa a zabloudí do neprobádaných končin, kde nakonec usedne na trůn a bude spravedlivě vládnout do skonání věků. Technická stránka Narnie se sice „trochu“ odklání od českých pohádek, visuální efekty jsou totiž místy na velmi vysoké úrovni, ve své podstatě je ale stejně zoufale natočená. Příběh se umrlecky vleče, dětští hrdinové jsou zoufale obyčejní, což by nebylo na škodu, kdyby alespoň byly nezapomenutelní. Nejsou. Možná budete rozčarováni nad skutečným vládcem Narnie Aslanem, který je sice složený z jedniček a nul, za rovnátkem se ale skládá v digitálního lva století. A možná si zapamatujete Tildu Swintonovou v roli bílé královny, která svým akcentem zmrazí celé království a nejen to. Na Letopisy Narnie ale zapomenete stejně rychle, jako na předchozí díl Kačera Donalda. Jsou suché, nicneříkající a místy skutečně nudné. Je to hlavně kvůli Adamsonovi, který se sice s dějem pere zuby nehty, ale nemá sílu ukorigovat nejdůležitější scény a ty scény, které by měly být emociálně vypjaté – takové ve filmu totiž chybějí. Závěrečná konfrontace dobra se zlem, na jehož obou stranách stojí veliké armády, sice nakonec vytáhne Narnii o hvězdičku výše, ale to hlavně díky speciálním efektům a skvělé hudbě, která vám nakonec tep přecejenom o něco zvýší.
Přes všechny své nedostatky skýtá Narnia jednu skvělou výhodu – patří hlavně dětem, které se s příběhem snadno ztotožní. Každý malý chlapec by chtěl být Narnijským rytířem a každá malá slečna mladou princeznou. Letopisy se tím ale stávají obyčejnou pohádkou, kterou děti dříve či později vymění za něco jiného, místo toho, aby se k ní vracely. Očekávané velkoleposti se vám totiž dostane až na samotném konci, ke kterému se ale všechno vleče věčnou nudou. Jednou a dost.
Pán Prstenů, Harry Potter a teď Letopisy Narnie. Co mají tyto příběhy společného? Kromě toho, že jsou všechny natočeny podle bestsellerových knižních předloh také to, že si vytvářejí vlastní realitu, v mnohém podobnou, kterou by každý z nás rád okusil. Liší se ale v jednom – jejich filmová realita je u každého díla diametrálně odlišná.
A na to doplácí Andrew Adamson. Režisér, který si debut na svém postu odbyl už na obou Shrecích teď debutuje tak trochu znovu – poprvé pracuje s živým filmem. Narnia je ale svým pojetím na míle vzdálená od Shrekových dobrodružství a vyžaduje i něco víc, co Adamson bohužel nemůže nabídnout. A na Adamsonových nedostatcích pak skomírá celé universum této malé velké pohádky.
Londýn za druhé světové války sužuje Berlín svými leteckými nálety. Děti jsou proto přesouvány do bezpečí na venkov do alternativních rodin. Mezi takové děti patří i Petr, Lucinka, Edmund a Zuzana. Sídlo profesora, kam se dočasně nastěhují, skrývá nesčetná tajemství a za každým rohem vás čeká překvapení. V jedné skříni tu dokonce naleznete celou Narnii – zemi, kterou sužuje vláda Bíle čarodějnice a jejíž jedinou nadějí zůstává proroctví o synech Adama a dcerách Evy, kteří vysvobodí Narnii ze strašlivé kletby.
Petr, Lucinka, Edmund a Zuzana.
Svět, kde se děti po průchodu skříní ocitnou je stejně kouzelný, jako již zmiňovaná díla Tolkiena a Rowlingové. C.S.Lewis, který je autorem série knižních předloh je poměrně značně inspirován Tolkienovým dílem – bodejť by ne, bývali s Tolkienem velcí přátelé. Na rozdíl od Tolkiena se ale zaměřil na mladší čtenáře a zemi Narnie přizpůsobil jejich požadavkům. To, že do příběhu vložil náboženské podtexty je věc druhá a necháme ji radši stranou. Důležité ale je, že Narnii obývají kouzelné postavy, které jsme sice ještě neviděli, ale jsou nám podezřele povědomé. Psi, lvi, orli, koně, lidé, trpaslíci, obři a jiní se tu kříží dohromady a utvářejí rozmanitá, velmi dobře zpracovaná stvoření. Všechno pěkné, ale Adamson jim bohužel ve filmu nevyhradil žádné místo, takže fungují jen a pouze jako kulisy v pozadí rádoby epického příběhu, nebo aby vyplnily bitevní pole. Hlavní čtveřice totiž filmem proklouzne jakoby nic. Edmund sice chvíli váhá a svým způsobem zradí své bližní, jinak ale otcovského Petra, chytrou Zuzanu, nesmělou Lucinku a protivného Edmunda nečekají žádné nástrahy, které by nějak zpestřily příběh, který se tak dá zakomponovat do jedné věty – děti vlezou do cizí země, způsobí převrat, zabijí zlou čarodějnici a usednou na trůn, odkud budou panovat rozkvětlé Narnii. Pardon, že jsem vám prozradil celý příběh, ale to vám už na začátku prozradí proroctví, čeho se tedy bát?
Letopisy Narnie jsou prostou pohádkou pro děti, nic víc. Něco jako když jde český Honza do světa a zabloudí do neprobádaných končin, kde nakonec usedne na trůn a bude spravedlivě vládnout do skonání věků. Technická stránka Narnie se sice „trochu“ odklání od českých pohádek, visuální efekty jsou totiž místy na velmi vysoké úrovni, ve své podstatě je ale stejně zoufale natočená. Příběh se umrlecky vleče, dětští hrdinové jsou zoufale obyčejní, což by nebylo na škodu, kdyby alespoň byly nezapomenutelní. Nejsou. Možná budete rozčarováni nad skutečným vládcem Narnie Aslanem, který je sice složený z jedniček a nul, za rovnátkem se ale skládá v digitálního lva století. A možná si zapamatujete Tildu Swintonovou v roli bílé královny, která svým akcentem zmrazí celé království a nejen to. Na Letopisy Narnie ale zapomenete stejně rychle, jako na předchozí díl Kačera Donalda. Jsou suché, nicneříkající a místy skutečně nudné. Je to hlavně kvůli Adamsonovi, který se sice s dějem pere zuby nehty, ale nemá sílu ukorigovat nejdůležitější scény a ty scény, které by měly být emociálně vypjaté – takové ve filmu totiž chybějí. Závěrečná konfrontace dobra se zlem, na jehož obou stranách stojí veliké armády, sice nakonec vytáhne Narnii o hvězdičku výše, ale to hlavně díky speciálním efektům a skvělé hudbě, která vám nakonec tep přecejenom o něco zvýší.
Přes všechny své nedostatky skýtá Narnia jednu skvělou výhodu – patří hlavně dětem, které se s příběhem snadno ztotožní. Každý malý chlapec by chtěl být Narnijským rytířem a každá malá slečna mladou princeznou. Letopisy se tím ale stávají obyčejnou pohádkou, kterou děti dříve či později vymění za něco jiného, místo toho, aby se k ní vracely. Očekávané velkoleposti se vám totiž dostane až na samotném konci, ke kterému se ale všechno vleče věčnou nudou. Jednou a dost.
Datum: 9.1.2006 01:11 | FILM:
Autor: Štěpán Čermák