| Země: | USA / Velká Británie
|
| Žánr: | Dobrodružný / Drama / Sci-fi / Thriller
|
| Rok: | 2006 |
| Režie: | Alfonso Cuarón
|
| Scénář: | David Arata, Alfonso Cuarón, Mark Fergus, Timothy J. Sexton, P.D. James, Hawk Ostby
|
| Kamera: | Emmanuel Lubezki
|
| Hudba: | John Tavener
|
| Hrají: | Claire-Hope Ashitey, Michael Caine, Chiwetel Ejiofor, Pam Ferris, Charlie Hunnam, Danny Huston, Julianne Moore, Peter Mullan, Clive Owen, Oana Pellea, Paul Sharma
|
CZE premiéra: 9.11.2006
Potomci lidí
. : Info o filmu
Film zatím nebyl hodnocen.
. : Recenze
Po odchodu z kina vždy přemýšlím, jak budou vypadat nejobtížnější první řádky recenze. První věta většinou přichází na eskalátorech Slovanského domu a u východu je v myšlenkách úvod hotov. Potomci lidí jsou bezesporu výjimeční. Už jen proto, že by bylo nepatřičné začínat recenzi slovy „Holy sh*t!“, která mi jako jediná zněla cestou domů v hlavě. Žádné první věty, žádný úvod. Jen údiv na dokonalostí a propracovaností dílka, od kterého jsem čekal sice kvalitní, ale ne natolik nadprůměrný zážitek.
Klanět se hned v prvním odstavci se rozhodně nesluší. Nejdříve nastává konstatování chyb, jejich náležité vypíchnutí a kritika. Poté následují ústupky, že film vlastně nebyl tak špatný, jak ho popisuji v minulých odstavcích a nakonec, že se na něj i dá dívat (v případě pod tři hvězdičky většinou nemrháme příliš slovy nad něčím, kde nemá cenu stahovat ani trailer). U Potomků začínám s otevřenými ústy v pokleku už na začátku a ke konci možná budu i líbat podlahu. Tolik částí, které si zaslouží komentář, ale těžký výběr pro první odstavec. Nechť vládne hierarchie filmového štábu. Začneme u pana režiséra. Po něm se to poddá.
Alfonso Cuarón se zapsal do podvědomí běžných diváků nedávno třetím Potterem. Část fanoušků pokládala díl za nejumělečtější, druhá část se na něj snaží zapomenout. Cuarón ale na rozdíl od jiných režisérů Pottera rozhodně není žádný zelenáč. Jeho zvláštní styl, kdy do filmů nedává barev víc než je záhodno je znám a blíží se tím trochu náladě filmů Romana Polanského. Hodnocení jeho filmů nikdy nepadlo pod průměr až mírný nadprůměr, tím pádem Potomci lidí byli očekávanou jistotou.
Co budu ale mluvit – Bay si natočil Ostrov, na který jsem se po trailerech těšil a zklamání bylo nesnesitelné. Akčnější ráz traileru na Potomky mne trochu vyděsil, ale nakonec jsem se nechal ukonejšit představou režisérského křesílka, ve kterém sedí Alfonso a říká si „Tenhle záběr je americkej, dej tu kameru támhle Emmanueli.“.
Emmanuel Lubezki je v kamerové branži známé jméno. Každý si dokáže představit styl jeho obrazu po jmenování Ospalé díry nebo Řady nešťastných příhod. Škála Emmanuelových barev je schválně omezena, aby Potomci působili reálně a nepřefiltrovaně (jako tomu je u Crank, tam je filtrů vážně až přehafec). Jeho ruční kamera sedla do oka ihned po prvních záběrech a pak už jen překvapovala. Emmanuel si pěkně zaběhal při více jak 5 minutové scéně bez jediného střihu. Nehodlám spoilerovat, ale polorozbořené město, v němž Clive Owen pobíhá při konfliktu obyvatelstva a za zády se mu lepí kameraman je prostě obdivuhodná, strhující a bůhví co ještě. Při tak rozsáhlém komparsu…radši už mlčím :)
Byl jsem varován, že Potomci jsou řemeslnicky vymakanou záležitostí, kde se schovává jednoduchý děj. Roku 2027 jsou lidé neplodní. Co dál? Možnost záchrany světa je na dosah a my se budeme lepit na záda hlavní postavě Cliva Owena. Toť vše. Jednoduché jak facka, ale řečeno do slova – my se totiž opravdu lepíme na záda hlavnímu hrdinovi. Žádné pohledy z dálky, čistá procházka po boku osoby spadající do skupiny poslední generace lidí. Samotné vědomí, že lidé nemají budoucnost je známé už kolik staletí. Samotná přítomnost při konci lidské éry ale popichuje lidi k vandalismu, návratu středověku a samozřejmě sebevraždám. Morální hodnoty klesly na bod mrazu a nikdo nemá ambice cokoli dělat. Jejich životy byly ukradeny spolu s budoucností.
Člověk by byl řekl, že se bude jednat buď o depresivně geniální záležitost a nebo lacinou sci-fi. Cuarón naboural první případ dávkou neotřelého a hlavně inteligentního humoru. Na oko směšným událostem se pousmějeme, ale jsme si plně vědomi, že je to šibeniční humor odrážející tvrdou realitu. Právě realita nás v Potomcích lidí provází na každém kroku. Cuarón se nesnažil vytvořit iluzi temné budoucnosti se strašlivými mechaňáky na každém rohu, ale na druhou stranu se jeho svět nepodobá sterilní pitevně s technologií vyvíjenou v FBI. Navázal pouze na naší realitu, se kterou mírně zahýbal a o něco jí posunul dál. Proč by měl mít moderní auto někdo čistě naleštěno? Může se k tomu přece chovat jako strejda Pepík ke škodovce. Mírumilovná hudba pobízející nás k mírumilovnému smýšlení a klidu duše se vyvine z dnešního Drum’n’Bass? Těžko. Cuarón nás zavede do známého uvěřitelného světa, který působí jako budoucnost, ale zároveň futuro. Vizuální efekty hrají i přes uměleckou tvář filmu velký vliv na celkový dojem. Přiznám se, že krom pár okamžiků jsem vážně nerozeznal co je děláno počítačem. Pochybuji totiž, že by vedle hlavní hvězdy filmu nechal Cuarón jen tak vybuchovat exploze tohoto rozsahu.
Zarážející je též postavení přírody v Potomcích jakožto sci-fi. V Minority report byla příroda brána jako venkov či útočiště lidí, kteří nemohou vystát společnost. V apokalyptické budoucnosti Cuaróna se jedná o pevnou neměnnou část, kde se odehrává nemálo z děje. Lidé mizí a svět se opět vstřebává z těžké jizvy jménem lidstvo. Na druhou stranu se ale nesetkáme s tak povrchní představou budoucnosti jako ve Stroji času, kde byli lidé v přírodě jako domorodci. Projděte se nejbližším lesem a pochopíte, co mám na mysli:)
Potomci lidí působí spíše evropsky než americky. Clive Owen je čistokrevný Brit, který mi zatraceně zkultovněl po Agentu bez minulosti. Byl mi skvělým průvodcem 109 minutovou stopáží, která nenudí ani na moment. Potomci lidí se doufám zapíší do historie filmu. Nasadili laťku sci-fi na dalších pár let pořádně vysoko. Já mít tu možnost, dám jim 7 hvězd z 5.
Po odchodu z kina vždy přemýšlím, jak budou vypadat nejobtížnější první řádky recenze. První věta většinou přichází na eskalátorech Slovanského domu a u východu je v myšlenkách úvod hotov. Potomci lidí jsou bezesporu výjimeční. Už jen proto, že by bylo nepatřičné začínat recenzi slovy „Holy sh*t!“, která mi jako jediná zněla cestou domů v hlavě. Žádné první věty, žádný úvod. Jen údiv na dokonalostí a propracovaností dílka, od kterého jsem čekal sice kvalitní, ale ne natolik nadprůměrný zážitek.
Klanět se hned v prvním odstavci se rozhodně nesluší. Nejdříve nastává konstatování chyb, jejich náležité vypíchnutí a kritika. Poté následují ústupky, že film vlastně nebyl tak špatný, jak ho popisuji v minulých odstavcích a nakonec, že se na něj i dá dívat (v případě pod tři hvězdičky většinou nemrháme příliš slovy nad něčím, kde nemá cenu stahovat ani trailer). U Potomků začínám s otevřenými ústy v pokleku už na začátku a ke konci možná budu i líbat podlahu. Tolik částí, které si zaslouží komentář, ale těžký výběr pro první odstavec. Nechť vládne hierarchie filmového štábu. Začneme u pana režiséra. Po něm se to poddá.
Alfonso Cuarón se zapsal do podvědomí běžných diváků nedávno třetím Potterem. Část fanoušků pokládala díl za nejumělečtější, druhá část se na něj snaží zapomenout. Cuarón ale na rozdíl od jiných režisérů Pottera rozhodně není žádný zelenáč. Jeho zvláštní styl, kdy do filmů nedává barev víc než je záhodno je znám a blíží se tím trochu náladě filmů Romana Polanského. Hodnocení jeho filmů nikdy nepadlo pod průměr až mírný nadprůměr, tím pádem Potomci lidí byli očekávanou jistotou.
Co budu ale mluvit – Bay si natočil Ostrov, na který jsem se po trailerech těšil a zklamání bylo nesnesitelné. Akčnější ráz traileru na Potomky mne trochu vyděsil, ale nakonec jsem se nechal ukonejšit představou režisérského křesílka, ve kterém sedí Alfonso a říká si „Tenhle záběr je americkej, dej tu kameru támhle Emmanueli.“.
Emmanuel Lubezki je v kamerové branži známé jméno. Každý si dokáže představit styl jeho obrazu po jmenování Ospalé díry nebo Řady nešťastných příhod. Škála Emmanuelových barev je schválně omezena, aby Potomci působili reálně a nepřefiltrovaně (jako tomu je u Crank, tam je filtrů vážně až přehafec). Jeho ruční kamera sedla do oka ihned po prvních záběrech a pak už jen překvapovala. Emmanuel si pěkně zaběhal při více jak 5 minutové scéně bez jediného střihu. Nehodlám spoilerovat, ale polorozbořené město, v němž Clive Owen pobíhá při konfliktu obyvatelstva a za zády se mu lepí kameraman je prostě obdivuhodná, strhující a bůhví co ještě. Při tak rozsáhlém komparsu…radši už mlčím :)
Byl jsem varován, že Potomci jsou řemeslnicky vymakanou záležitostí, kde se schovává jednoduchý děj. Roku 2027 jsou lidé neplodní. Co dál? Možnost záchrany světa je na dosah a my se budeme lepit na záda hlavní postavě Cliva Owena. Toť vše. Jednoduché jak facka, ale řečeno do slova – my se totiž opravdu lepíme na záda hlavnímu hrdinovi. Žádné pohledy z dálky, čistá procházka po boku osoby spadající do skupiny poslední generace lidí. Samotné vědomí, že lidé nemají budoucnost je známé už kolik staletí. Samotná přítomnost při konci lidské éry ale popichuje lidi k vandalismu, návratu středověku a samozřejmě sebevraždám. Morální hodnoty klesly na bod mrazu a nikdo nemá ambice cokoli dělat. Jejich životy byly ukradeny spolu s budoucností.
Člověk by byl řekl, že se bude jednat buď o depresivně geniální záležitost a nebo lacinou sci-fi. Cuarón naboural první případ dávkou neotřelého a hlavně inteligentního humoru. Na oko směšným událostem se pousmějeme, ale jsme si plně vědomi, že je to šibeniční humor odrážející tvrdou realitu. Právě realita nás v Potomcích lidí provází na každém kroku. Cuarón se nesnažil vytvořit iluzi temné budoucnosti se strašlivými mechaňáky na každém rohu, ale na druhou stranu se jeho svět nepodobá sterilní pitevně s technologií vyvíjenou v FBI. Navázal pouze na naší realitu, se kterou mírně zahýbal a o něco jí posunul dál. Proč by měl mít moderní auto někdo čistě naleštěno? Může se k tomu přece chovat jako strejda Pepík ke škodovce. Mírumilovná hudba pobízející nás k mírumilovnému smýšlení a klidu duše se vyvine z dnešního Drum’n’Bass? Těžko. Cuarón nás zavede do známého uvěřitelného světa, který působí jako budoucnost, ale zároveň futuro. Vizuální efekty hrají i přes uměleckou tvář filmu velký vliv na celkový dojem. Přiznám se, že krom pár okamžiků jsem vážně nerozeznal co je děláno počítačem. Pochybuji totiž, že by vedle hlavní hvězdy filmu nechal Cuarón jen tak vybuchovat exploze tohoto rozsahu.
Zarážející je též postavení přírody v Potomcích jakožto sci-fi. V Minority report byla příroda brána jako venkov či útočiště lidí, kteří nemohou vystát společnost. V apokalyptické budoucnosti Cuaróna se jedná o pevnou neměnnou část, kde se odehrává nemálo z děje. Lidé mizí a svět se opět vstřebává z těžké jizvy jménem lidstvo. Na druhou stranu se ale nesetkáme s tak povrchní představou budoucnosti jako ve Stroji času, kde byli lidé v přírodě jako domorodci. Projděte se nejbližším lesem a pochopíte, co mám na mysli:)
Potomci lidí působí spíše evropsky než americky. Clive Owen je čistokrevný Brit, který mi zatraceně zkultovněl po Agentu bez minulosti. Byl mi skvělým průvodcem 109 minutovou stopáží, která nenudí ani na moment. Potomci lidí se doufám zapíší do historie filmu. Nasadili laťku sci-fi na dalších pár let pořádně vysoko. Já mít tu možnost, dám jim 7 hvězd z 5.
Datum: 11.11.2006 15:52 | FILM: 
Autor: Jiří Sádek