FILMO.cz | Splice (2009) | Trailery

Klonování je špatné a je úplně jedno, jestli kopírujete lidskou tkáň úplně, anebo jen… ehm… ze dvou třetin. To mají zjistit i dva vědátoři, pod jejichž rukama ožije mutant s pohlednou dívčí tváří, ale zvířetem hluboko uvnitř šroubovice DNA, a Vincenzo Natali moc dobře ví, jak si pohrát s atmosférou, aby nedala divákovi vydechnout. Poznáte to už z traileru, který oproti poněkud mdlému teaseru sice regulérně zabředl do střihačských klišé, ale právě kvůli nim o dost lépe funguje. Tentokráte je vidět téměř celý vývoj mutantního mláďátka, mnohem více vyniká proměna pohledů na problematiku replikace tělesných schránek a v závěru dojde i na řeči, jež mají v jádru globální podtext. Zkrátka tak trochu béčková klasika zabalená v zatraceně dobře vypadajícím (a podle ohlasů z festivalů) i fungujícím kabátku. Natali je jeden z mála režisérů, za něž bych dal ruku do ohně ať by točili cokoliv, a Splice rozhodně není výjimkou. Naopak, z režisérovy filmografie se prozatím zdá být zdaleka nejchytřejším a nejzajímavějším dílem. Snad si tenhle status udrží i po případné české premiéře. Doufám, že už někdo zavolal do menších distribučních koutů, kde by měli zájem.

Vystavět trailer na dvou třech scénách je odvážné, nese to však s sebou spoustu potíží. Tím nejokatějším je absence pořádného tempa, jež se dá ve standardní ukázce dosáhnout hbitým střihem a dynamickým hudebním doprovodem. Toho prvního se Splice ve svém prvním propagačním videu snaží alespoň částečně držet, na to druhé už ovšem nemá prostor, poněvadž by to bylo proti tvůrčímu záměru, jenž očividně hraje všechno na kartu zvanou „napětí od začátku do konce“. I přes absenci klasické kostry se však Vincenzo Natali nemusí za první krůček v propagační kampani stydět, poněvadž i přes lehce svázané ruce si střihač věděl jakž takž rady a s materiálem naložil slušně. Tajemný úvod postraší dalšími hrátkami s genovým inženýrstvím, následující sekvence v laboratoři předvede, že klasický postup budování napětí nikdy neselže a závěr s trilionem problikávajících frameů pro změnu zvládá odprezentovat nejen humanistický podtext, ale i pár mrazivých obrazů, z nichž naštěstí ani jednou nezískáte pocit lacinosti nebo blížící se nudy. Jen se divím, že jsme se nedočkali pár oslavných útržků z festivalových reakcí… sice by šlo o největší provar, ale Nataliho novinka by se do paměti dost možná zapsala ještě o fous víc. Na českou premiéru bych tudíž v dohledné době nesázel.