FILMO.cz | Kuky se vrací / Kuky Returns (2010)

Jan Svěrák po čase zvedá zaprášený prapor české kinematografie a útočí na celosvětové publikum. Alespoň to tak vypadá podle některých zahraničních serverů, jejichž hladovým očím Kukyho výlet do přírody pořádně učaroval a okamžitě se ve spojení s ním začalo hovořit o konkurenci Spikea Jonzeho, jehož Max a maxipříšerky neměl v zámoří tak pozitivní ohlasy, jak se všeobecně čekalo. Američané si z Kukyho dočista cvrnkají do trenek, aniž by mu rozuměli. My pak cvrnkáme i do kalhot, protože Svěrák opět dokazuje, že nemá na českém písečku konkurenci. Vizuální famóznost, která okouzlovala již v krátkém teaseru, se naštěstí nevytratila a parádní kamera láká na obrazový zákusek, jenž se bude moc dobře trávit. Snad jen nadabování mohlo být o něco lepší, obzvlášť když Svěrák starší kromě jedné z postav obstarává i velmi alternativní humorný voiceover, jenž kolikrát nejde odlišit právě od promluv postav. To je však jen drobná vada na kráse, poněvadž proti loutkám s plamenometem je malicherné úplně všechno. Jestliže někteří říkají, že prosinec je v případě Tron Legacy daleko, já tvrdím, že květen je v tuhle chvíli ještě mnohem dál.

„Představte si, že jste malí, ztratíte se v lese a máte v hlavě piliny.“ Právě těmihle slovy vás přivítá vypravěč s hlasem Zdeňka Svěráka uprostřed lesního porostu, kde zpoza kamení a drnů brzy vyleze roztomilý „plyšáček“ Kuky, jemuž byste po jeho nevinném pohledu do kamery okamžitě pomohli najít cestu domů i přesto, že jde o pouhého pleteného panáčka. A to je z teaseru všechno. Pouhých 24 vteřin (z toho snad deset zabere závěrečný výčet partnerů) však Janu Svěrákovi stačí, aby vytvořil na české poměry neskutečně pohádkovou atmosféru, nemálo připomínající Jonzeho výlet s Maxem a maxipříšerkami, jichž se nakonec v kinech nedočkáme. Svěrák jako by nám chtěl aspoň trochu spravit chuť, a tak svůj nejnovější počin situuje do podobných lokací a dokonce si pohrává s podobným vizuálem, jenž je v místních končinách jednoznačně bezkonkurenční. Znovu se tedy ukazuje, že česká kotlina má alespoň jednoho tvůrce, jenž se nebojí být osobitý, zkouší nové věci a přitom zůstává svůj. Děkuju, Honzo.