| Rok: | 2007 |
CZE premiéra: 19.11.2009
Paranormal Activity
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema   |
Toren1 |
. : Recenze
Ahoj. Jmenujeme se Katie a Micah a tohle je náš film. Jmenuje se Paranormal Activity a jak jste asi slyšeli, jedná se o záznam událostí, které jsme zažili v domě, jenž se od pohledu zdál jako sídlo snů, ale při hlubším ohledání (především tom nočním) přinášel zážitky, jež se dají jen těžko popsat pochvalnými slovy. Do mě (Katie) se tu totiž zamilovalo místní strašidlo a rozhodlo se, že nám udělá ze života peklo. Nejdříve jsme slyšeli divné zvuky, posléze se začaly dít zvláštní věci, a čím déle jsme v domě přespávali, tím víc náš spolubydlící přidával na intenzitě svých popůlnočních legrácek. Bouchání dveřmi, rozhoupaný lustr… to byl jenom začátek. Začátek něčeho, co jsme se rozhodli natočit na kameru, abychom měli důkaz, že nám neruplo v bedně a že se v našem hnízdečku lásky skutečně dělo něco nekalého. Má to jen jeden problém, asi nám neuvěříte, že jsme si tuhle historku nevycucali z prstu.
Proč? To víte, jsme ve filmovém byznysu nováčci, což přináší spoustu svízelných situací. Především jsme nevěděli, co všechno by měla naše duchařina obsahovat. Micah má rád Vymítače ďábla, já pro změnu preferuji Poltergeista. A oběma se nám strašně líbila Záhada Blair Witch. O té jste taky určitě slyšeli. Trojice študáků tam pořád chodí lesem, někdo jim mlátí do stanu a na konci je strašně děsivá scéna, kde se hodně běhá, až nakonec… no, pointu vám prozrazovat nebudu. Nicméně je pravda, že takhle dobře se náš film nepovedl. Bohužel. Záhy jsme si totiž uvědomili, že i když vykrademe deset filmů z databáze imdb, přesto se dějově nedostaneme na celovečerní stopáž. A tak jsme jich vykradli dvacet. Skvělý nápad, že? No, nám se tak aspoň jevil, jenže jen do chvíle, než Micah přinesl domů obrovskou HD kameru a známého z hospody. Nějakého Orena Peliho.
Micah říkal, že byl s Orenem na pivku a když mu vysvětlil naši situaci, viděl v jeho očích zápal pro věc. Později jsme sice zjistili, že točil akorát pohřeb vlastní babičky a pár svateb, ale tenkrát jsme mu zkrátka věřili. Rozpočet byl mrňavý, životní situace ne zrovna nejlepší a on nechtěl kromě pravidelných obědů a večeří vůbec nic. No jo, napadlo mě, že by mohl být bezdomovec, příživník nebo hospodský povaleč, ale když jste v krizi a chcete být slavní, nemáte moc na výběr. A tak jsme si nechali ve všem radit. Oren tvrdil, že musíme být především osobní. Hodně brečet, hádat se, hledat společně duchařská videa na youtube a zkoumat mňoukání koček na nějakém softwaru, který se dá (i)legálně stáhnout přes Rapidshare. Což jsme do puntíku splnili.
Přes den jsme se tedy hádali, dělali rádoby zajímavé věci a předstírali, že jsme do sebe strašně zamilovaní. No a v noci, to jsme si lehli do postele a Oren pouštěl z kazeťáku, který si půjčil od bratrance, nejrůznější skřeky a vrzání, přičemž občas zahýbal dveřmi nebo zapnul televizi. Když o tom tak mluvím, nic strašidelného na tom vlastně není, ale při pohledu na obří výdělky v kinech a oslavné recenze to asi na některé jedince funguje. Ale to víte, my Američani jsme hrozní strašpytlové. Stačí, aby vrzaly dveře, a už celou noc nespíme. Co potom, když se díváme na to, jak holka s lehkou nadváhou vstane ve tři ráno z postele a v transu kouká na svého spícího přítele. Nedej bože, aby měla v ruce nůž či dostala hysterický záchvat. Z toho – jak jsem slyšela – si pár holčiček stříklo do spodního prádla. No fakt.
Alespoň to tedy tvrdí hodní pánové z Paramountu, jimž jsme film jednou promítli, a oni z něj byli nadšení. Že prý sice za moc nestojí (mluvili o nudě a řídké atmosféře, moc jsem jim popravdě nerozuměla), ale když k němu udělají tajemnou kampaň a malinko si pohrají s propagací, mohli bychom všichni dostat to, o co nám od začátku šlo. Oni hromadu peněz a my (alespoň na čas) nehynoucí slávu. Koho vlastně nakonec zajímá, že si sami myslíme, že jsme natočili naprosto obyčejné domácí video, v němž se bezustání tváříme vyděšeně a šokovaně, přičemž jsme úplně zapomněli na to, jak by se asi zachoval normální člověk, kdyby měl doma nadpřirozeno, které mu dělá ze života peklo. Vždyť my nebyli schopní si na to strašidlo v noci ani posvítit. A to jsme měli vypínač přímo u hlavy…
P.S.: Micah říkal, že viděl pár českých filmů z poslední doby a ty jsou prý ještě o dost horší. Sama tomu nemůžu uvěřit.
Ahoj. Jmenujeme se Katie a Micah a tohle je náš film. Jmenuje se Paranormal Activity a jak jste asi slyšeli, jedná se o záznam událostí, které jsme zažili v domě, jenž se od pohledu zdál jako sídlo snů, ale při hlubším ohledání (především tom nočním) přinášel zážitky, jež se dají jen těžko popsat pochvalnými slovy. Do mě (Katie) se tu totiž zamilovalo místní strašidlo a rozhodlo se, že nám udělá ze života peklo. Nejdříve jsme slyšeli divné zvuky, posléze se začaly dít zvláštní věci, a čím déle jsme v domě přespávali, tím víc náš spolubydlící přidával na intenzitě svých popůlnočních legrácek. Bouchání dveřmi, rozhoupaný lustr… to byl jenom začátek. Začátek něčeho, co jsme se rozhodli natočit na kameru, abychom měli důkaz, že nám neruplo v bedně a že se v našem hnízdečku lásky skutečně dělo něco nekalého. Má to jen jeden problém, asi nám neuvěříte, že jsme si tuhle historku nevycucali z prstu.
Proč? To víte, jsme ve filmovém byznysu nováčci, což přináší spoustu svízelných situací. Především jsme nevěděli, co všechno by měla naše duchařina obsahovat. Micah má rád Vymítače ďábla, já pro změnu preferuji Poltergeista. A oběma se nám strašně líbila Záhada Blair Witch. O té jste taky určitě slyšeli. Trojice študáků tam pořád chodí lesem, někdo jim mlátí do stanu a na konci je strašně děsivá scéna, kde se hodně běhá, až nakonec… no, pointu vám prozrazovat nebudu. Nicméně je pravda, že takhle dobře se náš film nepovedl. Bohužel. Záhy jsme si totiž uvědomili, že i když vykrademe deset filmů z databáze imdb, přesto se dějově nedostaneme na celovečerní stopáž. A tak jsme jich vykradli dvacet. Skvělý nápad, že? No, nám se tak aspoň jevil, jenže jen do chvíle, než Micah přinesl domů obrovskou HD kameru a známého z hospody. Nějakého Orena Peliho.
Micah říkal, že byl s Orenem na pivku a když mu vysvětlil naši situaci, viděl v jeho očích zápal pro věc. Později jsme sice zjistili, že točil akorát pohřeb vlastní babičky a pár svateb, ale tenkrát jsme mu zkrátka věřili. Rozpočet byl mrňavý, životní situace ne zrovna nejlepší a on nechtěl kromě pravidelných obědů a večeří vůbec nic. No jo, napadlo mě, že by mohl být bezdomovec, příživník nebo hospodský povaleč, ale když jste v krizi a chcete být slavní, nemáte moc na výběr. A tak jsme si nechali ve všem radit. Oren tvrdil, že musíme být především osobní. Hodně brečet, hádat se, hledat společně duchařská videa na youtube a zkoumat mňoukání koček na nějakém softwaru, který se dá (i)legálně stáhnout přes Rapidshare. Což jsme do puntíku splnili.
Přes den jsme se tedy hádali, dělali rádoby zajímavé věci a předstírali, že jsme do sebe strašně zamilovaní. No a v noci, to jsme si lehli do postele a Oren pouštěl z kazeťáku, který si půjčil od bratrance, nejrůznější skřeky a vrzání, přičemž občas zahýbal dveřmi nebo zapnul televizi. Když o tom tak mluvím, nic strašidelného na tom vlastně není, ale při pohledu na obří výdělky v kinech a oslavné recenze to asi na některé jedince funguje. Ale to víte, my Američani jsme hrozní strašpytlové. Stačí, aby vrzaly dveře, a už celou noc nespíme. Co potom, když se díváme na to, jak holka s lehkou nadváhou vstane ve tři ráno z postele a v transu kouká na svého spícího přítele. Nedej bože, aby měla v ruce nůž či dostala hysterický záchvat. Z toho – jak jsem slyšela – si pár holčiček stříklo do spodního prádla. No fakt.
Alespoň to tedy tvrdí hodní pánové z Paramountu, jimž jsme film jednou promítli, a oni z něj byli nadšení. Že prý sice za moc nestojí (mluvili o nudě a řídké atmosféře, moc jsem jim popravdě nerozuměla), ale když k němu udělají tajemnou kampaň a malinko si pohrají s propagací, mohli bychom všichni dostat to, o co nám od začátku šlo. Oni hromadu peněz a my (alespoň na čas) nehynoucí slávu. Koho vlastně nakonec zajímá, že si sami myslíme, že jsme natočili naprosto obyčejné domácí video, v němž se bezustání tváříme vyděšeně a šokovaně, přičemž jsme úplně zapomněli na to, jak by se asi zachoval normální člověk, kdyby měl doma nadpřirozeno, které mu dělá ze života peklo. Vždyť my nebyli schopní si na to strašidlo v noci ani posvítit. A to jsme měli vypínač přímo u hlavy…
P.S.: Micah říkal, že viděl pár českých filmů z poslední doby a ty jsou prý ještě o dost horší. Sama tomu nemůžu uvěřit.
Datum: 18.11.2009 23:50 | FILM:
Autor: Petr Semecký