FILMO.cz | Noční můra v Elm Street / Nightmare on Elm Street, A (2010)

Co ještě dodávat, když bylo vše řečeno minule a předminule. Freddy Krueger se po letité pauze vrací a kdo ho má alespoň trochu zafixovaného jako drsňáka s nekončící imaginací, hláškami jak z nejlepších sitcomů (to platí až od druhého dílu) a charismatem masového vraha (legrační je, že Robert Englund tak občas skutečně působí), musí nezvratně protrpět přes dvě minuty dlouhou snahu střihače vydolovat z Bayerova materiálu alespoň špetku atmosféry, která ovšem nepřichází ani na zlomek vteřiny. Nová Noční můra je až nebývale mrtvolná, nezáživná a při pohledu na vykradené scény z originálu (které jediné vypadají k světu) i naprosto zbytečná jako všechny ostatní remaky, jež vyšly z dílny Platinum Dunes. Na celém traileru je nakonec nejzajímavější, že vás donutí přemýšlet nad tím, proč se vlastně Michael Bay pustil jako producent do hororů, když má dost často problémy vytvořit nosnou atmosféru i ve vlastních a vpravdě odlehčených filmech (Pearl Harbor, Transformers 2). Někomu se to může zdát překvapivé, ale horory vážně vyžadují víc než jen spršku jisker odlétávající od nabroušené rukavice a hromadu digitálních efektů… jakákoliv vražda z předchozích Nočních můr dává novému Freddymu těžké K.O. Ano, i ten díl, v němž Krueger létá na koštěti.

Jedna, dvě… Freddy jde… a není na něj vůbec hezký pohled. V Platinum Dunes nehodlají měnit zaběhlé standardy, a tak dostal řezník z Elm Street do vínku všechny trademarky, jež na produkčních zásecích Michaela Baye nemáme rádi. Vizuální stránka je definitivně bezkulá, neatmosferická, velmi často digitální a permanentně sterilní, ani jeden z nových teenagerů nemá potřebné charisma, kvůli kterému byste mu chtěli při překonávání spánku držet palce (a to zde hrají vcelku schopní televizáci) a samotný Krueger je ve své nové reinkarnaci stále pouze na smích. Maska sice od minula prošla drobnými úpravami, ale Englundovu face-liftu se nevyrovná ani omylem a k nějak závratné realističnosti má dle mého také silně daleko. Definitivní ránu však zasazuje Haleyho hlásek a dikce, které jsou naprosto neděsící a jen unavují tvůrčí neschopností udělat z postrachu diváckých snů borce, jehož břitům byste se chtěli vyhnout za použití všech dostupných prostředků. Haleyho Krueger je lama, schovává se ve stínech, brousí si drápy o tabuli a vylézá z digitálních stěn, ale kdybyste ho potkali tváří v tvář a neměli ve scénáři, že máte utíkat, pravděpodobně byste ho kopli do rozkroku a dali mu natolik přes zobák, že už by se ve vašem okolí znovu neukázal.

Freddy Krueger je zpátky. Ikona osmdesátých let s jazykem ostřejším než břitvy na její rezavé rukavici se vrací na Elm Street a v prapodivné kombinaci remaku a reimaginace definitivně přichází o své kultovní „koule“.
Pod producentským vedením Michaela Baye vzniká zjevně další popcornová vyhulovačka, která potěší nenáročné teenagery natěšené na holčiny v těsných (a hlavně mokrých) trikotech, ale nakrkne všechny ostatní – fanoušky Wese Cravena počínaje a sběrateli dobrých hororů konče. Jako člen obou skupin v prvním teaseru na Noční můru nenacházím prakticky nic, co by si zasloužilo pochvalu. Klipovitý vizuál je po všech Masakrech motorovou pilou, Nenarozených apod. spíš otravný než atraktivní, atmosféru aby člověk hledal mikroskopem, a Jackie Earl Haley není ani z poloviny tak děsivý jako jeho předchůdce.
Svůj díl na tom má určitě značně nepovedená maska, ale ani Kruegerův projev není ničím strašidelný. Spíš nechtěně rozesmívá, což určitě nebyl záměr tvůrčího týmu. Bojím se, co předvede regulérní trailer. Už takhle jsem zralý na kapačky.