Po katastrofálním druhém dílu, který udělal z Freddyho Kruegera nudného ochmelku, byl čas na změnu. Tu přinesl Chuck Russell, dodnes podceňovaný režisér, jemuž nedělá problém orientovat se prakticky v jakémkoliv žánru. Noční můra v Elm Street 3 byl jeho debut, to ovšem neznamená, že by to bylo na filmu znát. Ba naopak, třetí Freddyho „session“ s otravnými teenagery patří mezi nejlepší díly série, jelikož má vše, co očekáváte od kvalitního slasheru a ještě posouvá hranice tradičních sequelů o pořádný kus dál. Russell opustil žánr čistokrevného hororu a obrátil se směrem ke svému oblíbenému fantasy, jež lemuje jeho kariéru až do současnosti (Král Škorpion, Maska).
Tím se Freddymu otevřelo nové pole působnosti a Russell jako první pochopil, že kouzlo série není v nevinných dětech, ale v ústředním vrahounovi s nabroušenou rukavicí. Krueger tak konečně hláškuje pokaždé, když se dostane na scénu, způsoby mordů jsou nejnápaditější ze všech dílů (holčina zaražená v televizi, žíly místo provázku pro loutky) a na rozkrájení parádní atmosféry byste potřebovali nejnovější nože od Horsta Fuchse. Svou polívčičku si v tomhle případě ohřál i Robert Englund, jemuž černohumorná póza vyhovuje o poznání lépe než ta čistě hororová. Ve třetím dílu konečně proniknul do své nejslavnější role, je děsivý i zábavný zároveň a jsem moc zvědavý, jak ho v chystaném remakeu zastoupí Jackie Earl Haley. Englund je totiž v tomhle případě neopakovatelný.
Největší pochvala nicméně stále patří Russellovi, jenž ani na vteřinu nezaváhá, má cit pro kulisy á la Silent Hill a od prvních minut buduje napětí, proti němuž nemají dnešní rychlokvašky a valná část tehdejších hororů sebemenší šanci. Ani po několikátém zhlédnutí Noční můra neomrzí, stále je na ní co obdivovat a i po dvaceti letech od premiéry funguje prakticky dokonale. Jen stop-motion triky stárnou dvojnásobnou rychlostí, než jakou by si tvůrci přáli. Ale pokud jako já obdivujete Raye Harryhausena a máte slabost pro jeho rozhýbané loutky ze Sindibáda, Jásona a Argonautů nebo Souboje Titánů, musíte si rozhýbanou Kruegerovu kostru a finální souboj na vrakovišti užít stejně jako když vám bylo dvanáct a tajili jste u Noční můry dech poprvé. Dobře natočeným filmům zkrátka slabší či chřadnoucím vizuál ublížit nemůže.
Z hlediska bonusů však nic nového nečekejte. Disk je stále bez jakéhokoliv poskvrnění nadbytečným materiálem, přičemž zrovna u trojka by si menší ohlédnutí zasloužila. Byť by to bylo jen v krátkém dokumentu anebo fíčuře. Potěší tak jen kvalitní obraz a překvapivě nařachlá Dolby Digital 5.1 anglická stopa.
