Problémem by nebyla ani tak celkem solidní devadesátiminutová stopáž, ale jen v případě pokud by se bylo na co dívat. Jedi trik, který se na diváka snaží zkoušet režisér Grant Heslov je, neumětelským pokusem o nastolení chaosu v jinak klidných vodách, který zapomíná, že divák se do kina většinou nevypraví pod vlivem LSD nebo jiných látek, a s iPODem, přehrávajícím stále tu stejnou písničku. Uceleným souborem omamujícím smysly, který by mu možná pomohl najít v tomhle dvouvrstvém plakátovém filmu třetí rozměr zaručující blažené prochechtání se k explozivnímu konci. Ale počkat, to by tu nějaký musel být.
Muži, co zírají na kozy nejsou cíleně špatným filmem a už úvodní dvacetiminutovka dokáže solidně bavit, jenže právě v první třetině nastává zlom, na který bude i trik s rozháněním mraků krátký. Schéma buddy movie, které by mohlo díky McGregorovi a Clooneymu docela dobře fungovat, dostává na frak a příběh složený ze vzpomínkových střípků, z nichž má tah na branku jen jeden nebo dva, se mění v past, z níž není úniku. Co si budeme nalhávat – to nejlepší z Mužů, co zírají na kozy je jejich dvouminutový trailer, který umí skvěle naladit, pobavit a skončit přesně ve chvíli, kdy má - za burácivých tónů skupiny Boston a jejich vypalovačky More than feeling. Výsledek není tak rozjuchaný, a příjemně svěží, spíš ubíjející a pomalu se soukající k vytouženému či spíše vymodlenému konci, který sice po protrpěných devadesáti minutách přijde k chuti, ale zanechává pocit díkůvzdání, že už máme tohle peklo na zemi za sebou.
Jediným důvodem proč by se měl divák vypravit na Kozy je herecké obsazení, protože vidět šaškujícího Kevina Spaceyho, coby muže se zářivkou, jenž se jí nebojí použít, nebo Jeffa Bridgese vedoucí svojí hippie skupinu vojáků mániček má něco do sebe. O McGregorovi a Clooneym nemá cenu mluvit, protože i když nemají co hrát tak jsou to sympaťáci až na kost. Rozhánějící mraky, bojující s LSD omámením, ovládající Jedi trik a hypnotizující diváka veškerým svým hereckým arsenálem. Ale přeci jen je lepší udělat si třeba víkendový maratón s Clooneyem-McGregorem-Spaceyem-Bridgesem a jejich komediálními sólovými projekty, u kterých se pobavíte o poznání víc, nežli v této týmovce, na kterou by měli být i takový Avengers krátcí. Je těžké říct, do jaké míry je na vině Grant Heslov, scénárista Peter Straughan či autor knižní předlohy Jon Rondon, a jsem snad i rád, že to nebudu muset zjišťovat a raději dám těmto nevábným Kozám sbohem, coby muž, který rád zírá na dobré filmy.
