| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 1.10.2009
Ulovit miliardáře
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Psema   |
. : Recenze
Filmová satira je v módě. District 9 prostřednictvím přerostlých krevet stylově předvedl, jaké peklo zažívají na Zemi minority, Gamer si utahoval z herních geeků i prohnilosti společnosti a na podobnou vlnu se tentokrát naladil i Tomáš Vorel starší, jehož sklepácké podivnosti si až do dnešního dne pokaždé našly své fanoušky. Obávám se však, že Ulovit miliardáře poněkud změní rozložení sil a odpůrci Vorlova stroboskopu se konečně dočkají přesily. Ulovit miliardáře je totiž čiré zlo, jemuž se v letošním roce nevyrovná žádná z českých, ani zahraničních pekelností. A ano, dovolím si to tvrdit tři měsíce před koncem roku, kdy máme pár potenciálních nepodarků před sebou. Než se pustíme dál, přikládám předkrmový trailer.
Pokud vás těch pár minut neodradilo (což je jejich účel), je třeba přisypat trochu soli do otevřené rány. Pakliže Vorel ve svých předchozích snímcích balancoval na hraně sofistikované filmařiny a nevtipného fiaska, pak protentokrát úplně přestřelil, jelikož jeho film, jenž se na plakátech honosí titulem „drzá komedie“, není ani trochu vtipný, trefný a už vůbec ne zábavný. Mnohem spíš je ekvivalentem bolestivého klystýru zaraženého zatraceně bolestivě do zadních partií. Což je následek tvůrčí nesoudnosti, jež nemá daleko k výplachům Zdeňka Trošky – Kameňákům.
Zatímco v Kameňákově se vyprávěly léty ověřené a po stém převyprávění omšelé fóry, v Miliardářovi se jede na ještě jednodušší humor, kterému říkám „hospodské tlachání“. Celý film působí dojmem, že si Vorel sedl do nejbližší putyky, pět hodin seděl s místními štamgasty u stolu a poslouchal, co si myslí o zbohatlících, policii, romech, komerčních televizích atd., aby poté přišel domů a za pár hodin uklohnil scénář, jenž všechny tyhle opilecké názory (samozřejmě těžce negativní) přetavil do bezdějového maglajzu bez hlavy a paty, ve kterém jsou VŠICHNI za idioty a divák je chudák, že se na to musí dívat.
Středobodem všeho je miliardář Grossmann, který chce koupit Komercionální banku, doma má v posteli lobotomickou rosničku a jako úhlavního nepřítele eviduje ekvivalent Marka Dalíka s tváří Jirky Mádla, jenž se zná s premiérem a netouží po ničem menším než Grossmannově diskreditaci (aby pro něj posléze pracoval!). K té mu má dopomoci upocený nezávislý novinář žijící ve sklepě a vymýšlející takové zhůvěřilosti jako zmlácení malého cikáněte digitálním Grossmannem, který mimochodem vypadá líp než cokoliv, co zatím vypustil do světa James Cameron. A to je jenom špička ledovce. Do všeho se přimotávají ještě zkorumpovaní policisté, přiteplený Josef Carda, typicky ujetý Milan Šteindler a v neposlední řadě i vychytralý romský gang, za jehož ztvárnění by si Vorel zasloužil pár bodnutí zaplivanou kudlou do zad.
Největší potíž Ulovit miliardáře je v tom, že Vorel neví, kde končí dobrý vkus a inteligentní humor a začíná hloupoučká kritika, založená na povrchním tlachání, divácky vděčném souložení (hlavně ukázat kozy) a scénkách, jež by si vycucal z prstu i žáček prvního stupně základní školy. Jistě, policie je zkorumpovaná a všichni její členové šňupají zabavený kokain, obchodníci jsou pitomci, jimž jde jenom o to, aby měli pod palcem všechno a všechny, cikáni jsou do jednoho hovádka s životním údělem nakrást, co se dá, a investigativní novináři bydlí ve sklepě, nakládají obtloustlým manželkám zásadně ze zadu a ještě u toho filozofují na téma „novinařina je těžká práce, ale někdo ji dělat musí“.
„Co to, sakra, je?“ Tuhle kouzelnou formuli si dobře zapamatujte, jelikož ji budete v případě Ulovit miliardáře pronášet zhruba u každé druhé scény. A je vcelku jedno, jestli vám ji vnesou do úst příšerné (ale opravdu) postsynchrony, typicky vorlovská kamera (tohle ani revoluční RED ONE nezachrání), imbecilní dialogy, dějové zvraty či herecké obsazení, z něhož s výjimkou snaživého Jirky Mádla nepobírám absolutně nic. Jsem zvědavý, co Vorel předvede příště, protože po tomhle mám pocit, že hůř už být doopravdy nemůže.
P.S.: Je poměrně zarážející, že jsem si za 90 minut nedokázal ujasnit, v jaké době se film vlastně odehrává. V kancelářích se sice všude lesknou iPhony a MACky nové generace, ale Jágr podle všeho stále hraje v NHL a při cestě do zahraničí musíte podstoupit hraniční kontrolu. Že by další Vorlův vtip, nebo důkaz tvůrčí neschopnosti?
Filmová satira je v módě. District 9 prostřednictvím přerostlých krevet stylově předvedl, jaké peklo zažívají na Zemi minority, Gamer si utahoval z herních geeků i prohnilosti společnosti a na podobnou vlnu se tentokrát naladil i Tomáš Vorel starší, jehož sklepácké podivnosti si až do dnešního dne pokaždé našly své fanoušky. Obávám se však, že Ulovit miliardáře poněkud změní rozložení sil a odpůrci Vorlova stroboskopu se konečně dočkají přesily. Ulovit miliardáře je totiž čiré zlo, jemuž se v letošním roce nevyrovná žádná z českých, ani zahraničních pekelností. A ano, dovolím si to tvrdit tři měsíce před koncem roku, kdy máme pár potenciálních nepodarků před sebou. Než se pustíme dál, přikládám předkrmový trailer.
Pokud vás těch pár minut neodradilo (což je jejich účel), je třeba přisypat trochu soli do otevřené rány. Pakliže Vorel ve svých předchozích snímcích balancoval na hraně sofistikované filmařiny a nevtipného fiaska, pak protentokrát úplně přestřelil, jelikož jeho film, jenž se na plakátech honosí titulem „drzá komedie“, není ani trochu vtipný, trefný a už vůbec ne zábavný. Mnohem spíš je ekvivalentem bolestivého klystýru zaraženého zatraceně bolestivě do zadních partií. Což je následek tvůrčí nesoudnosti, jež nemá daleko k výplachům Zdeňka Trošky – Kameňákům.
Zatímco v Kameňákově se vyprávěly léty ověřené a po stém převyprávění omšelé fóry, v Miliardářovi se jede na ještě jednodušší humor, kterému říkám „hospodské tlachání“. Celý film působí dojmem, že si Vorel sedl do nejbližší putyky, pět hodin seděl s místními štamgasty u stolu a poslouchal, co si myslí o zbohatlících, policii, romech, komerčních televizích atd., aby poté přišel domů a za pár hodin uklohnil scénář, jenž všechny tyhle opilecké názory (samozřejmě těžce negativní) přetavil do bezdějového maglajzu bez hlavy a paty, ve kterém jsou VŠICHNI za idioty a divák je chudák, že se na to musí dívat.
Středobodem všeho je miliardář Grossmann, který chce koupit Komercionální banku, doma má v posteli lobotomickou rosničku a jako úhlavního nepřítele eviduje ekvivalent Marka Dalíka s tváří Jirky Mádla, jenž se zná s premiérem a netouží po ničem menším než Grossmannově diskreditaci (aby pro něj posléze pracoval!). K té mu má dopomoci upocený nezávislý novinář žijící ve sklepě a vymýšlející takové zhůvěřilosti jako zmlácení malého cikáněte digitálním Grossmannem, který mimochodem vypadá líp než cokoliv, co zatím vypustil do světa James Cameron. A to je jenom špička ledovce. Do všeho se přimotávají ještě zkorumpovaní policisté, přiteplený Josef Carda, typicky ujetý Milan Šteindler a v neposlední řadě i vychytralý romský gang, za jehož ztvárnění by si Vorel zasloužil pár bodnutí zaplivanou kudlou do zad.
Největší potíž Ulovit miliardáře je v tom, že Vorel neví, kde končí dobrý vkus a inteligentní humor a začíná hloupoučká kritika, založená na povrchním tlachání, divácky vděčném souložení (hlavně ukázat kozy) a scénkách, jež by si vycucal z prstu i žáček prvního stupně základní školy. Jistě, policie je zkorumpovaná a všichni její členové šňupají zabavený kokain, obchodníci jsou pitomci, jimž jde jenom o to, aby měli pod palcem všechno a všechny, cikáni jsou do jednoho hovádka s životním údělem nakrást, co se dá, a investigativní novináři bydlí ve sklepě, nakládají obtloustlým manželkám zásadně ze zadu a ještě u toho filozofují na téma „novinařina je těžká práce, ale někdo ji dělat musí“.
„Co to, sakra, je?“ Tuhle kouzelnou formuli si dobře zapamatujte, jelikož ji budete v případě Ulovit miliardáře pronášet zhruba u každé druhé scény. A je vcelku jedno, jestli vám ji vnesou do úst příšerné (ale opravdu) postsynchrony, typicky vorlovská kamera (tohle ani revoluční RED ONE nezachrání), imbecilní dialogy, dějové zvraty či herecké obsazení, z něhož s výjimkou snaživého Jirky Mádla nepobírám absolutně nic. Jsem zvědavý, co Vorel předvede příště, protože po tomhle mám pocit, že hůř už být doopravdy nemůže.
P.S.: Je poměrně zarážející, že jsem si za 90 minut nedokázal ujasnit, v jaké době se film vlastně odehrává. V kancelářích se sice všude lesknou iPhony a MACky nové generace, ale Jágr podle všeho stále hraje v NHL a při cestě do zahraničí musíte podstoupit hraniční kontrolu. Že by další Vorlův vtip, nebo důkaz tvůrčí neschopnosti?
Datum: 28.9.2009 13:20 | FILM: 
Autor: Petr Semecký