Kdo jiný by měl natočit novou adaptaci Alenky a říše divů, když ne Tim Burton. Jenže ouha s jeho výsledným vyzněním to nebude tak úplně jednoduché. Alenku vrací do podivuhodné země-nezemě sídlící hluboko pod povrchem o deset let později coby dospělejší ženu pronásledovanou nečekanými přeludy a nočními můrami, a nechává ji projít prakticky stejnými nebo totožnými situacemi, které zažila už coby malá dívenka. Jenže Wonderland, na který jej sama překřtila, není ono barvami prosáklé místo ze vzpomínek, nýbrž zamračené podsvětí, kde zlověstně vypadající křovinatý porost rozhodně nebude tím největším zlem.
Poslat Alenku do světa třetího rozměru byl vskutku geniální tah, o to horší je jeho realizace ve které říše divů místy trpí skutečnou neschopností diváka vtáhnout hlouběji než jen za pouhý okraj plátna. Alenka není nejhorším filmem Tima Burtona (tím zůstává Planeta opic – pozn. red.), jak tvrdí některá zahraniční média, jen je dosti nevyváženou jednoúčelovou podívanou určenou těm nejmenším, s temnými podtóny zaručujícími, že by se neměl nudit ani dospělejší divák. Alenka v říši divů připomíná spíše neuvěřitelnou jízdu na LSD smíchanou s houbičkovým odvarem, která je více animovaným snímkem než-li hraným, zato s nepřekonatelně silným hereckým čtyřlístkem. Triková stránka je velice rozkolísaná a pokud se s ní divák nesmířil už v trailerech, těžko ho dokáže strhnout tahle hodinu a půl dlouhá podívaná. Burtonova incize klasického příběhu je prováděná tupějším skalpelem a sešitá do těžko popsatelného a rozporuplného patvaru, který z jednoho profilu skvěle baví, zatímco se z druhého děsivé rozpadá a vzniklé díry ani sebelepší hučkař nezalátá. Burton příběh místy přefukuje, jinde zase upouští tak, že Alenka připomíná nepřirozeně se vznášející balonek nafouknutý smilexem, který ohrožoval Gotham city v prvním Batmanovi.
V místech, kde selhává Burton jako režisér, však nastupuje Danny Elfman coby skladatel a vytahuje řadu scén svými orchestrálními schizofrenními serenádami. Elfmanova hudba je standardně kvalitní a obstojí i na samotný poslech, byť o ní nelze tvrdit, že Elfman nepoužívá už dříve vyprodukovaných nápadů.
Možná, že je Alenka spotřebním narychlo namíchaným koktejlem s digitální faunou a florou a neschopností vtáhnou diváka do příběhu, ale na druhou stranu tohle Burtonovo zaprodání se CGI trikům nedopadlo tak úplně nejhůř. Mít srdce ve znaku ještě neznamená mít ho na dlani. A ono Burtonovo lhaní si do vlastní kapsy mě osobně vlastně i skvěle pobavilo. Alenka je patřičně Burtonovsky podivná a místy i zvrhlá podívaná s nekorektními slovními výstupy a jednou překvapivou taneční kreací, jenže lehkosti Karlíka a továrny na čokoládu se Tim Burton nepřiblížil ani na krok. Je-li Karlík k dokonalosti ušlehanou pochoutkou, tak Alenka je spíše jejím odvarem nedržícím tak úplně pohromadě. Možná to bude tím, že endorfiny skrznaskrz nasáklé čokoládové dobrodružství disponuje lepšími rekvizitami než je chlupatý digi-králík lákající diváky na trojrozměrný průzkum své nory v přítmí kinosálů.
