| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 17.12.2009
Vyfič!
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Psema   |
. : Recenze
Čas: Předvánoční víkend, počet filmů: dva, a k tomu rozdílné jako pražské sídliště a singapurská nákupní zóna. Proti Avatarovi by se v distribučním plánu postavil snad jen blázen, anebo někdo, kdo má lišácký plán. U distribuční společnosti HCE však zřejmě platí to první, jelikož vyrukovat proti bombastické sci-fi nezávislou komedií o dívce, která objeví kouzlo kolečkových bruslí a zjistí, že rodiče nejsou i přes spoustu zákazů nepřáteli numero uno, prostě není úplně normální. Mluví za to i skutečnost, že na čsfd film ohodnotila ani ne stovka diváků, zatímco ten Cameronův už víc jak 4 tisíce. Zájem většinového publika je tedy zřejmý, nicméně odsoudit na základě toho první režisérský počin Drew Barrymore by byla určitě chyba.
I Ellen Page má totiž ráda modrou. Alespoň na hlavě. Když v úvodu Vyfič! vystoupí na pódium, kde se rozhoduje o místní královně krásy, a vypadá jako by jí v zákulisí spadla na hlavu piksla s inkoustem, má to styl a vy zároveň chápete, že hrdinka filmu nebude vypatlaná fiflena jako její konkurentky a taky že má dost daleko k tomu, aby jen kopírovala od oscarové Juno. Tu film sice z části připomíná, ale víc za to může právě stylizace okresní vesnice, než charakterizace postav a herečka v hlavní roli. Bliss Cavendar mimino nečeká. Vlastně nemá ani nikoho, s kým by si na něj mohla zadělat. A to jí tak trochu štve. Je zavřená v rodné díře, matka ji tahá po soutěžích krásy, z nichž jí je na zvracení, a tatínek se tváří, že život nemůže být dokonalejší. Bliss má ale jiné představy, a brzy je začne naplňovat. Stačí si přečíst leták o brutálních závodech na bruslích, obout staré nádobíčko a vyrazit na trať, kde se sice lámou nosy, ale taky zamilovává. Ať už do sportu, nebo fešáckých muzikantů s vizáží dezertéra z Vietnamu.
Dobrá zpráva je, že Drew Barrymore netlačí na pilu. Nikdy. Sice mluví o vážných tématech jako dospívání, odpoutání od rodiny a první lásce a sexu, ale na situaci nahlíží co možná nejvíc pohodovou optikou. Tudíž nikdy nemáte pocit, že by se mělo stát něco špatného. Naopak se brzy přistihnete, jak máte úsměv roztažený od ucha k uchu, a i když se málokdy vyloženě zasmějete, ten dobrý pocit příjemných 100 minut v kině vám jen těžko někdo vezme. Drew za kamerou ví, co dělá, což je velmi příjemné zjištění. Ví, jak vystavět scénu, jak ji vygradovat i jak ji utnout. Což platí především pro chvíle, kdy Bliss sleze z okruhu a jde se pohádat se svou mámou, která si myslí, že je vodní dýmka opravdu pěkná váza. Ve formujících scénách je Barrymore silná. Sice je na ní znát, že strýčkovi Spielbergovi volala o pomoc častěji, než by si ráda připustila, ale zrovna v tomhle případě to zase tolik nevadí. Když točíte film o rodinných hodnotách, lepšího v oboru najdete jen těžko. A Drew inspiraci v režisérské ikoně naštěstí neskrývá.
Je to právě ona, kdo je srdcem celého Vyfič! Můžeme se jen dohadovat, do jaké míry reflektuje vlastní život a zkušenosti, ale podstatné je, že její film šlape. Bez zádrhelů, zbytečných zastávek a přemoudřelého moralizování. Jednoduše pohodově, jak tomu u nezávislých komedií za pár šupů nebývá zvykem. A to je osvěžující. Opora v podobě Ellen Page je pak dostatečně pevná na to, abyste jí fandili při srážení bruslařek, budování vážného vztahu i nekonečných střetů v domácím hnízdě, kde je pod povrchem něco hodně shnilého a smradlavého. Filmová Ellen má navíc i zábavné kamarády, jejichž jména si sice zapamatujete jen v případě, že máte opravdu dobrou paměť, ale jejich tváře z hlavy rozhodně nevymažete. Proč? Protože jsou to bez výjimek sympaťáci.
A takový je i celý film. Sympatický až do morku kostí, hbitý na závodním okruhu i mimo něj a zábavný od začátku do konce. A to takovým způsobem, že by se měl líbit i odpůrcům „indie“ žánru. Vyfič! má k v subžánru časté přemoudřelosti daleko, netouží po oscarech a jiných oceněních. Chce jen nahlédnout pod pokličku jedné průměrné rodiny a do života holky, která potřebovala najít „svůj kmen“. Jestli ho našla, o tom se jděte přesvědčit do kina. Čtvrté zhlédnutí Avatara jeden den počká.
Čas: Předvánoční víkend, počet filmů: dva, a k tomu rozdílné jako pražské sídliště a singapurská nákupní zóna. Proti Avatarovi by se v distribučním plánu postavil snad jen blázen, anebo někdo, kdo má lišácký plán. U distribuční společnosti HCE však zřejmě platí to první, jelikož vyrukovat proti bombastické sci-fi nezávislou komedií o dívce, která objeví kouzlo kolečkových bruslí a zjistí, že rodiče nejsou i přes spoustu zákazů nepřáteli numero uno, prostě není úplně normální. Mluví za to i skutečnost, že na čsfd film ohodnotila ani ne stovka diváků, zatímco ten Cameronův už víc jak 4 tisíce. Zájem většinového publika je tedy zřejmý, nicméně odsoudit na základě toho první režisérský počin Drew Barrymore by byla určitě chyba.
I Ellen Page má totiž ráda modrou. Alespoň na hlavě. Když v úvodu Vyfič! vystoupí na pódium, kde se rozhoduje o místní královně krásy, a vypadá jako by jí v zákulisí spadla na hlavu piksla s inkoustem, má to styl a vy zároveň chápete, že hrdinka filmu nebude vypatlaná fiflena jako její konkurentky a taky že má dost daleko k tomu, aby jen kopírovala od oscarové Juno. Tu film sice z části připomíná, ale víc za to může právě stylizace okresní vesnice, než charakterizace postav a herečka v hlavní roli. Bliss Cavendar mimino nečeká. Vlastně nemá ani nikoho, s kým by si na něj mohla zadělat. A to jí tak trochu štve. Je zavřená v rodné díře, matka ji tahá po soutěžích krásy, z nichž jí je na zvracení, a tatínek se tváří, že život nemůže být dokonalejší. Bliss má ale jiné představy, a brzy je začne naplňovat. Stačí si přečíst leták o brutálních závodech na bruslích, obout staré nádobíčko a vyrazit na trať, kde se sice lámou nosy, ale taky zamilovává. Ať už do sportu, nebo fešáckých muzikantů s vizáží dezertéra z Vietnamu.
Dobrá zpráva je, že Drew Barrymore netlačí na pilu. Nikdy. Sice mluví o vážných tématech jako dospívání, odpoutání od rodiny a první lásce a sexu, ale na situaci nahlíží co možná nejvíc pohodovou optikou. Tudíž nikdy nemáte pocit, že by se mělo stát něco špatného. Naopak se brzy přistihnete, jak máte úsměv roztažený od ucha k uchu, a i když se málokdy vyloženě zasmějete, ten dobrý pocit příjemných 100 minut v kině vám jen těžko někdo vezme. Drew za kamerou ví, co dělá, což je velmi příjemné zjištění. Ví, jak vystavět scénu, jak ji vygradovat i jak ji utnout. Což platí především pro chvíle, kdy Bliss sleze z okruhu a jde se pohádat se svou mámou, která si myslí, že je vodní dýmka opravdu pěkná váza. Ve formujících scénách je Barrymore silná. Sice je na ní znát, že strýčkovi Spielbergovi volala o pomoc častěji, než by si ráda připustila, ale zrovna v tomhle případě to zase tolik nevadí. Když točíte film o rodinných hodnotách, lepšího v oboru najdete jen těžko. A Drew inspiraci v režisérské ikoně naštěstí neskrývá.
Je to právě ona, kdo je srdcem celého Vyfič! Můžeme se jen dohadovat, do jaké míry reflektuje vlastní život a zkušenosti, ale podstatné je, že její film šlape. Bez zádrhelů, zbytečných zastávek a přemoudřelého moralizování. Jednoduše pohodově, jak tomu u nezávislých komedií za pár šupů nebývá zvykem. A to je osvěžující. Opora v podobě Ellen Page je pak dostatečně pevná na to, abyste jí fandili při srážení bruslařek, budování vážného vztahu i nekonečných střetů v domácím hnízdě, kde je pod povrchem něco hodně shnilého a smradlavého. Filmová Ellen má navíc i zábavné kamarády, jejichž jména si sice zapamatujete jen v případě, že máte opravdu dobrou paměť, ale jejich tváře z hlavy rozhodně nevymažete. Proč? Protože jsou to bez výjimek sympaťáci.
A takový je i celý film. Sympatický až do morku kostí, hbitý na závodním okruhu i mimo něj a zábavný od začátku do konce. A to takovým způsobem, že by se měl líbit i odpůrcům „indie“ žánru. Vyfič! má k v subžánru časté přemoudřelosti daleko, netouží po oscarech a jiných oceněních. Chce jen nahlédnout pod pokličku jedné průměrné rodiny a do života holky, která potřebovala najít „svůj kmen“. Jestli ho našla, o tom se jděte přesvědčit do kina. Čtvrté zhlédnutí Avatara jeden den počká.
Datum: 23.12.2009 16:26 | FILM: 
Autor: Petr Semecký