Právě poslední možnost zvolil debutant Ruben Fleischer, a hned na úvod s klidem prohlásím, že moc vtipnějších komedií letos v kině nebylo. Fleischer ve své nemrtvé jízdě v zásadě nepřekvapuje ničím originálním. Především si bodře hlídá módní trend, kdy divák slyší na příběhy o loserech (pokud možno geecích, nerdech, panicích… nejlépe všechno dohromady), jejichž život ovlivní shoda náhod a oni se pomocí vlastní inteligence (nebo joudovitosti) dostanou až na vrchol potravního řetězce, kde se s nimi najednou chtějí všichni kamarádit i přesto, že v životě nepařili World of Warcraft, nemají v žilách každou scénu z Krotitelů duchů a vychrtlé abstinenty považují za pozoruhodné omyly matky přírody.
Jedním takovým je i Columbus (skvělý a neokoukaný Jesse Eisenberg). Cucák, co proseděl mládí u počítače bez sebemenšího zájmu o vnější svět, jemuž se jednou dostalo příležitosti sbalit holku snů (nejdřív mu ale musela vběhnout do náruče), aby se z oné nešťastnice po pár hodinách spánku na gauči stala nadržená zombie, jíž zajímá pouze to, jakou nutriční hodnotu má růžový květák uprostřed Columbusovy hlavy. Tenhle sympatický trouba je jeden z mála přeživší na planetě, a proto si pro své přežití sestavil kompletní list pravidel nutných k přežití, což ho dostalo mimo jiné k poněkud ujetému frajerovi jménem Tallahassee, jemuž dělá největší radost, když může rozšmelcovat pár zakrvavených kulhajících zmetků a přikusovat u toho svou oblíbenou značku piškotů. Navíc je filmový fanda, umí hrát na bendžo (ještě lépe s ním ale mlátí mrtvoly) a vypadá jako Woody Harrelson po půlročním kurzu v posilovně a na hodinách situačního humoru. Prostě je to božan. Tečka.
Tihle dva brázdí společně krajinu, a pokud od nich nečekáte krvavý gejzír každých deset vteřin, máte nakročeno k tomu se výborně bavit. Zombieland totiž ve svých trailerech lže. A lže opravdu hodně, poněvadž láká na likvidaci pomalochodců na 100+1 způsob, což se v reálu odrazí zhruba do pěti delších či kratších scén (zahrnujíc geniální úvodní titulky), jež jsou pospojovány dějovým mazivem, v němž se především jezdí v autě, vtipkuje a zamilovává do Emmy Stone, která se po tomhle filmu pravděpodobně zapíše do srdcí nejednoho teenagera a odrostlého floutka se zálibou v sexy holkách s uhrančivým pohledem a naládovanou brokovnicí. Co Fleischer odflákne na příběhu, jenž je i na subžánr road movie opravdu tenoučký, to hravě vyrovnává svým fanouškovstvím (film působí trochu jako splněný sen kluka, co to umí s kamerou a třicet let přemýšlel, co všechno by narval do své vysněné pecky) a schopností přesného timingu v humorných a akčních scénách, přičemž by vydalo na dva další odstavce (a hromadu spoilerů) rozhodovat, která poloha mu sedí víc.
Spokojme se tedy s tím, že obě stojí za to, a prakticky cokoliv, co Fleischer nahodí na plátno, je lékem na špatnou náladu a zimní depresi. Zombieland je vlastně takovou americkou odpovědí na Wrightův Soumrak mrtvých, avšak zatímco ten v mnoha směrech zadrhává a nenaladěným na britský humor způsobuje kopřivku z toho, že dvojka Frost a Pegg není ani za mák vtipná (sám jsem toho důkaz), Zombieland maže jako dokonale naolejovaná mašina, která pobaví, a to jak vaši maminku, tak dvanáctiletého záprdka, co se proti předpisům kina nechá propašovat do setmělého sálu, aby viděl, že zahradnické náčiní má i spoustu jiných, nutno dodat že zábavnějších, využití, než je sekání trávy a živého plotu. Fleischerovi pomáhá i krátká stopáž, ve které není čas na dlouhé opletačky a radši se proto šlape na plyn, potažmo střílí do něčí hrudi. A pokud má ta hruď iniciály B.M., tím líp. Ne, nebudu prozrazovat, kdo se za touhle zkratkou skrývá, nicméně jde o třešničku na dortu, který doopravdy chutná a vy si budete chtít několikrát přidat. Buďto hned, nebo až se za pár let upeče druhá várka. Teď už ale dobrou chuť.
