| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 3.12.2009
Zombieland
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Psema  |
. : Recenze
Je to zvláštní, ale snad žádné hororové téma nenabízí tolik možností jako právě to, v němž se prohání zakrvácení nemrtví, prahnoucí po lidském mozku a uleželé svalové tkáni z levé půlky pozadí Romana Šebrleho. Z filmu ze zombíky může být nejen klasický horor, při jehož sledování chce srdce opustit hrudní koš a odjet na dovolenou na Havaj. Snadno z něj ušijete sociální kritiku, při troše sprinterské invence z něj uděláte akční řežbu, anebo si z celého zakrvaveného národa s přelámanými hnáty a modrými kontaktními čočkami uděláte ohromnou legraci a na dějovou kostru naroubuje mimo hlášek deset minut kosení mrtvol a osmdesát minut vztahové romantiky, popkulturních odkazů, jedno boží cameo a pořádně dlouhou honbu za piškotovou tyčinkou Twinkies.
Právě poslední možnost zvolil debutant Ruben Fleischer, a hned na úvod s klidem prohlásím, že moc vtipnějších komedií letos v kině nebylo. Fleischer ve své nemrtvé jízdě v zásadě nepřekvapuje ničím originálním. Především si bodře hlídá módní trend, kdy divák slyší na příběhy o loserech (pokud možno geecích, nerdech, panicích… nejlépe všechno dohromady), jejichž život ovlivní shoda náhod a oni se pomocí vlastní inteligence (nebo joudovitosti) dostanou až na vrchol potravního řetězce, kde se s nimi najednou chtějí všichni kamarádit i přesto, že v životě nepařili World of Warcraft, nemají v žilách každou scénu z Krotitelů duchů a vychrtlé abstinenty považují za pozoruhodné omyly matky přírody.
Jedním takovým je i Columbus (skvělý a neokoukaný Jesse Eisenberg). Cucák, co proseděl mládí u počítače bez sebemenšího zájmu o vnější svět, jemuž se jednou dostalo příležitosti sbalit holku snů (nejdřív mu ale musela vběhnout do náruče), aby se z oné nešťastnice po pár hodinách spánku na gauči stala nadržená zombie, jíž zajímá pouze to, jakou nutriční hodnotu má růžový květák uprostřed Columbusovy hlavy. Tenhle sympatický trouba je jeden z mála přeživší na planetě, a proto si pro své přežití sestavil kompletní list pravidel nutných k přežití, což ho dostalo mimo jiné k poněkud ujetému frajerovi jménem Tallahassee, jemuž dělá největší radost, když může rozšmelcovat pár zakrvavených kulhajících zmetků a přikusovat u toho svou oblíbenou značku piškotů. Navíc je filmový fanda, umí hrát na bendžo (ještě lépe s ním ale mlátí mrtvoly) a vypadá jako Woody Harrelson po půlročním kurzu v posilovně a na hodinách situačního humoru. Prostě je to božan. Tečka.
Tihle dva brázdí společně krajinu, a pokud od nich nečekáte krvavý gejzír každých deset vteřin, máte nakročeno k tomu se výborně bavit. Zombieland totiž ve svých trailerech lže. A lže opravdu hodně, poněvadž láká na likvidaci pomalochodců na 100+1 způsob, což se v reálu odrazí zhruba do pěti delších či kratších scén (zahrnujíc geniální úvodní titulky), jež jsou pospojovány dějovým mazivem, v němž se především jezdí v autě, vtipkuje a zamilovává do Emmy Stone, která se po tomhle filmu pravděpodobně zapíše do srdcí nejednoho teenagera a odrostlého floutka se zálibou v sexy holkách s uhrančivým pohledem a naládovanou brokovnicí. Co Fleischer odflákne na příběhu, jenž je i na subžánr road movie opravdu tenoučký, to hravě vyrovnává svým fanouškovstvím (film působí trochu jako splněný sen kluka, co to umí s kamerou a třicet let přemýšlel, co všechno by narval do své vysněné pecky) a schopností přesného timingu v humorných a akčních scénách, přičemž by vydalo na dva další odstavce (a hromadu spoilerů) rozhodovat, která poloha mu sedí víc.
Spokojme se tedy s tím, že obě stojí za to, a prakticky cokoliv, co Fleischer nahodí na plátno, je lékem na špatnou náladu a zimní depresi. Zombieland je vlastně takovou americkou odpovědí na Wrightův Soumrak mrtvých, avšak zatímco ten v mnoha směrech zadrhává a nenaladěným na britský humor způsobuje kopřivku z toho, že dvojka Frost a Pegg není ani za mák vtipná (sám jsem toho důkaz), Zombieland maže jako dokonale naolejovaná mašina, která pobaví, a to jak vaši maminku, tak dvanáctiletého záprdka, co se proti předpisům kina nechá propašovat do setmělého sálu, aby viděl, že zahradnické náčiní má i spoustu jiných, nutno dodat že zábavnějších, využití, než je sekání trávy a živého plotu. Fleischerovi pomáhá i krátká stopáž, ve které není čas na dlouhé opletačky a radši se proto šlape na plyn, potažmo střílí do něčí hrudi. A pokud má ta hruď iniciály B.M., tím líp. Ne, nebudu prozrazovat, kdo se za touhle zkratkou skrývá, nicméně jde o třešničku na dortu, který doopravdy chutná a vy si budete chtít několikrát přidat. Buďto hned, nebo až se za pár let upeče druhá várka. Teď už ale dobrou chuť.
Je to zvláštní, ale snad žádné hororové téma nenabízí tolik možností jako právě to, v němž se prohání zakrvácení nemrtví, prahnoucí po lidském mozku a uleželé svalové tkáni z levé půlky pozadí Romana Šebrleho. Z filmu ze zombíky může být nejen klasický horor, při jehož sledování chce srdce opustit hrudní koš a odjet na dovolenou na Havaj. Snadno z něj ušijete sociální kritiku, při troše sprinterské invence z něj uděláte akční řežbu, anebo si z celého zakrvaveného národa s přelámanými hnáty a modrými kontaktními čočkami uděláte ohromnou legraci a na dějovou kostru naroubuje mimo hlášek deset minut kosení mrtvol a osmdesát minut vztahové romantiky, popkulturních odkazů, jedno boží cameo a pořádně dlouhou honbu za piškotovou tyčinkou Twinkies.
Právě poslední možnost zvolil debutant Ruben Fleischer, a hned na úvod s klidem prohlásím, že moc vtipnějších komedií letos v kině nebylo. Fleischer ve své nemrtvé jízdě v zásadě nepřekvapuje ničím originálním. Především si bodře hlídá módní trend, kdy divák slyší na příběhy o loserech (pokud možno geecích, nerdech, panicích… nejlépe všechno dohromady), jejichž život ovlivní shoda náhod a oni se pomocí vlastní inteligence (nebo joudovitosti) dostanou až na vrchol potravního řetězce, kde se s nimi najednou chtějí všichni kamarádit i přesto, že v životě nepařili World of Warcraft, nemají v žilách každou scénu z Krotitelů duchů a vychrtlé abstinenty považují za pozoruhodné omyly matky přírody.
Jedním takovým je i Columbus (skvělý a neokoukaný Jesse Eisenberg). Cucák, co proseděl mládí u počítače bez sebemenšího zájmu o vnější svět, jemuž se jednou dostalo příležitosti sbalit holku snů (nejdřív mu ale musela vběhnout do náruče), aby se z oné nešťastnice po pár hodinách spánku na gauči stala nadržená zombie, jíž zajímá pouze to, jakou nutriční hodnotu má růžový květák uprostřed Columbusovy hlavy. Tenhle sympatický trouba je jeden z mála přeživší na planetě, a proto si pro své přežití sestavil kompletní list pravidel nutných k přežití, což ho dostalo mimo jiné k poněkud ujetému frajerovi jménem Tallahassee, jemuž dělá největší radost, když může rozšmelcovat pár zakrvavených kulhajících zmetků a přikusovat u toho svou oblíbenou značku piškotů. Navíc je filmový fanda, umí hrát na bendžo (ještě lépe s ním ale mlátí mrtvoly) a vypadá jako Woody Harrelson po půlročním kurzu v posilovně a na hodinách situačního humoru. Prostě je to božan. Tečka.
Tihle dva brázdí společně krajinu, a pokud od nich nečekáte krvavý gejzír každých deset vteřin, máte nakročeno k tomu se výborně bavit. Zombieland totiž ve svých trailerech lže. A lže opravdu hodně, poněvadž láká na likvidaci pomalochodců na 100+1 způsob, což se v reálu odrazí zhruba do pěti delších či kratších scén (zahrnujíc geniální úvodní titulky), jež jsou pospojovány dějovým mazivem, v němž se především jezdí v autě, vtipkuje a zamilovává do Emmy Stone, která se po tomhle filmu pravděpodobně zapíše do srdcí nejednoho teenagera a odrostlého floutka se zálibou v sexy holkách s uhrančivým pohledem a naládovanou brokovnicí. Co Fleischer odflákne na příběhu, jenž je i na subžánr road movie opravdu tenoučký, to hravě vyrovnává svým fanouškovstvím (film působí trochu jako splněný sen kluka, co to umí s kamerou a třicet let přemýšlel, co všechno by narval do své vysněné pecky) a schopností přesného timingu v humorných a akčních scénách, přičemž by vydalo na dva další odstavce (a hromadu spoilerů) rozhodovat, která poloha mu sedí víc.
Spokojme se tedy s tím, že obě stojí za to, a prakticky cokoliv, co Fleischer nahodí na plátno, je lékem na špatnou náladu a zimní depresi. Zombieland je vlastně takovou americkou odpovědí na Wrightův Soumrak mrtvých, avšak zatímco ten v mnoha směrech zadrhává a nenaladěným na britský humor způsobuje kopřivku z toho, že dvojka Frost a Pegg není ani za mák vtipná (sám jsem toho důkaz), Zombieland maže jako dokonale naolejovaná mašina, která pobaví, a to jak vaši maminku, tak dvanáctiletého záprdka, co se proti předpisům kina nechá propašovat do setmělého sálu, aby viděl, že zahradnické náčiní má i spoustu jiných, nutno dodat že zábavnějších, využití, než je sekání trávy a živého plotu. Fleischerovi pomáhá i krátká stopáž, ve které není čas na dlouhé opletačky a radši se proto šlape na plyn, potažmo střílí do něčí hrudi. A pokud má ta hruď iniciály B.M., tím líp. Ne, nebudu prozrazovat, kdo se za touhle zkratkou skrývá, nicméně jde o třešničku na dortu, který doopravdy chutná a vy si budete chtít několikrát přidat. Buďto hned, nebo až se za pár let upeče druhá várka. Teď už ale dobrou chuť.
Datum: 8.12.2009 02:02 | FILM: 
Autor: Petr Semecký