A budete napjatí pěkně dlouhou dobu, protože to je teprve začátek a režisér Kari Skogland hodlá Martinův příběh vyprávět pěkně od začátku. Přesněji od chvíle, kdy se Martin pokoušel najít životní cestu a kvůli melouchování a zlodějíčkování zamířil na místní policii, kde ho Ben Kingsley - s na svoje poměry povedeným příčeskem - naverboval do „tajné služby“. Martinův úkol byl jasný – zjistit, co má IRA v následujících týdnech za lubem a předat o činnosti organizace relevantní informace. Jenže když máte co ztratit, nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. A jakmile jde o lásku a rodinu, vždy se výchozí pozice pořádně zamotá.
Skoglandův film do jisté míry připomíná nedávného Veřejného nepřítele č. 1. Nejenže začíná de facto stejně, ale ještě je pojatý jako poměrně věrný životopis, v němž se některým zádrhelům nevyhnete. V případě Nepřítele to byla nudná vata, u Štvance IRA hromada klišé. Všechno, co se Martinovi v průběhu filmu děje, dokážete s předstihem odtušit, včetně zásadních zvratů, které jsou zjevné už po úvodní scéně, kdy Jim Sturgess pohlédne do hlavně nabité pistole a zmůže se jen na výmluvné „ohh shit“. A na tohle odhalování nemusíte být jako diváci nikterak zběhlí, stačí vidět jeden film z podobného ranku a máte vystaráno. Vždy musí dojít na úspěchy, nesnáze, krizovou situaci a na konec na dramatický vrchol, jenž málokdy přinese happy-end. A pakliže do podobného schématu přimícháte ještě osobní trable, máte dům z klišovitých cihel postavený od základů až po střechu.
Na druhou stranu máte jistotu, že váš film bude do jisté míry fungovat a museli byste být Uwe Boll, abyste z něj nevyrvali pár scén, které si stojí za to zopakovat. Pro Skoglanda mluví hlavně skvěle zvládnutá atmosféra špinavého irského předměstí, doplněná krvavými cákanci, nekompromisními střety znesvářených skupin a brutálními výslechy, po jejichž vykonání končí devět z deseti subjektů s kulkou hluboko zavrtanou v šedé kůře mozkové. Skogland před praktikami IRA chytře neodvrací zrak, nedělá však z filmu za každou cenu brak á la Saw, v němž byste pravděpodobně zahlédli i střeva a kus růžovoučkého květáku. Štvanec IRA je drsný, ale jen do takové míry, která pomáhá filmu a vyprávění.
A je to jedině dobře. Kromě toho si Skogland umí ohlídat i tempo a během dvou hodin byste jen stěží hledali slabší místo. Prostředek se sice trochu táhne, ale jen proto, že úvod a závěr míří kupředu jako koně při Velké pardubické a v jejich světle vyznívá i dvacetiminutovka How I Met Your Mother jako nekonečná exkurze v historickém muzeu. Možná to chtělo vynechat pár zbytečných vysvětlovaček (závěr beztak vše polopaticky dovysvětluje), anebo střihnout tady a támhle o chvíli dřív, faktem nicméně zůstává, že hodinky můžete nechat doma, protože nutkání kontrolovat časomíru dostanete jen v případě, že tohle není váš šálek britského čaje. V tom případě se ale ptám, proč tuhle recenzi vlastně čtete. ;)
Jestli proto, že čekáte narážky na Sira Kingsleyho, tak máte taky smůlu. Ben je tu fajn. Jeho vlasová kreace má daleko k úletům z Lovců dinosaurů, výrazové prostředky zase k Poslední legii, a když v závěru přijde řeč i na akčnější stránku věci, dává Kingsley všem posměváčkům za vyučenou. Dokonce i Jim Sturgess má co dělat, aby mu stačil, a to má tenhle talent formu jako hrom a ve finále možná z těch citlivějších vymáčkne i drobnou slzu. Jen knírek sňatkového podvodníka mohl nechat v karavanu na parkovišti. Vy byste ale doma určitě zůstat neměli.
