| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 23.7.2009
Bronson
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema   |
Jiper |
. : Recenze
Evropská kinematografie v posledních letech přináší jedno překvapení za druhým. Evropské festivaly praskají ve švech, hvězdy přijíždějí čím dál častěji, západní filmy napodobují evropské trademarky. Menší finanční obrat v Evropě dává filmařům paradoxně svobodu v tvorbě, jelikož nemají příliš co ztratit a nahrává jim v nalezení nových postupů a zápletek. Právě takovou cestou se režisér Nicolas Winding Refn vydává.
A ač zní cesta svobodného a svým způsobem na velkých penězích a skrupulích nezávislého filmaře zajímavě, opak je pravdou. Nicolasova dánská režijní a autorská trilogie Pusher sice zaznamenala celosvětově úspěch coby evropská škatule, ale přesun do srdce Velké Británie jeho tvorbě zrovna dvakrát dobře nedělá. Bronson, jeden z klenotů festivalu ve Varech, je existencionální zpovědí jednoho z nejšílenějších britských vězňů. Na festivalu klenot, ale mimo festivalovou „weird“ atmosféru, kde se divák přesune z jednoho podivného filmu na druhý s „Nepochopil jsem, asi byl ten film příliš intelektuální.“, je film bohužel celkem nuda.
Přitom měl Bronson zpočátku náboj. První třetina utíká díky dramaturgicky skvěle zvládnutému vypravování odehrávajícím se v několika různých rovinách. Pitvat existencionální rovinu společnosti, nepochopení chování osobnosti hlavního hrdiny Charlieho Bronsona nebo společenský systém „Je jiný, zavřeme ho.“, bychom mohli dalších pár hodin, ale není k tomu jediný důvod. Bronson je totiž dramaturgicky od poloviny dost nezvládnutý a díky očekávání, která Refn nadhodí již v první polovině, má Bronson „zábavností“ sestupnou tendenci. Bronsona se vám nepodaří žánrově zaškatulkovat. Vězeňské drama čekat nelze, nějaké bitky alá pravidla britských hooligans též ne, sociální drama těžko. Je otázkou, jestli bylo Refnovým úmyslem vytvořit podivný snímek stojící jen na brilantním herectví Toma Hardyho, nebo se jednoduše něco nepovedlo. Film nemá dramaturgické vedení a potkala ho příhoda podobná české kinematografii – zajímavé téma, které nemá co vyprávět.
A je to velká škoda už kvůli Hardymu, který Bronsona drží celý film nad vodou a čas tak utíká při stopáži 92 minut poměrně rychle. Bronsonovi vtiskl pochybný a nestálý charakter rváče a pochodující mlátičky s posunutými životními hodnotami. Na jednom herci a jeho hereckém mistrovství může stát stupidní západní zápletka, ale ne evropský film, snažící se dosahovat jakýchsi divácky nepochopitelných kvalit. Bronson je podobný případ jako český Václav, který stál na mistrovském herectví Trojana, ale jinak neměl příliš co nabídnout.
Po technické stránce je Bronson zvládnutý hezky. Stylizace do filmů z počátku 90.let se výpravně i barvami daří jako málokde. Obraz je syrový, značně podbarvený, ale přesto nepřefiltrovaný. Filmařské řemeslo z pro nás porevoluční doby se v současnosti špatně napodobuje, ale Bronson to zvládá kamerově na jedničku, obzvlášť když undergroundový obrázek podtrhuje vydařený soundtrack. Běsnícího Hardyho navíc kamera miluje, což je v nekonvenčním kamerovém postupu celkem překvapení.
Bronson se dá tolerovat jako kino debut Nicolase Windinga Refna mimo domov. Navíc se Tom Hardy poprvé opravdu zapsal divákům do povědomí jako herec mnoha tváří a charakterů, který nekonečně dobývá Hollywood (od Star Treku: Nemesis po RocknRollu). Je paradox, že se zapsal právě evropským snímkem, ale je hezké vědět, že na filmu je právě Tom to nejlepší. Bronson odchází a doufejme, že už se nevrátí. Tom Hardy přichází a doufejme, že ve velkém.
Evropská kinematografie v posledních letech přináší jedno překvapení za druhým. Evropské festivaly praskají ve švech, hvězdy přijíždějí čím dál častěji, západní filmy napodobují evropské trademarky. Menší finanční obrat v Evropě dává filmařům paradoxně svobodu v tvorbě, jelikož nemají příliš co ztratit a nahrává jim v nalezení nových postupů a zápletek. Právě takovou cestou se režisér Nicolas Winding Refn vydává.
A ač zní cesta svobodného a svým způsobem na velkých penězích a skrupulích nezávislého filmaře zajímavě, opak je pravdou. Nicolasova dánská režijní a autorská trilogie Pusher sice zaznamenala celosvětově úspěch coby evropská škatule, ale přesun do srdce Velké Británie jeho tvorbě zrovna dvakrát dobře nedělá. Bronson, jeden z klenotů festivalu ve Varech, je existencionální zpovědí jednoho z nejšílenějších britských vězňů. Na festivalu klenot, ale mimo festivalovou „weird“ atmosféru, kde se divák přesune z jednoho podivného filmu na druhý s „Nepochopil jsem, asi byl ten film příliš intelektuální.“, je film bohužel celkem nuda.
Přitom měl Bronson zpočátku náboj. První třetina utíká díky dramaturgicky skvěle zvládnutému vypravování odehrávajícím se v několika různých rovinách. Pitvat existencionální rovinu společnosti, nepochopení chování osobnosti hlavního hrdiny Charlieho Bronsona nebo společenský systém „Je jiný, zavřeme ho.“, bychom mohli dalších pár hodin, ale není k tomu jediný důvod. Bronson je totiž dramaturgicky od poloviny dost nezvládnutý a díky očekávání, která Refn nadhodí již v první polovině, má Bronson „zábavností“ sestupnou tendenci. Bronsona se vám nepodaří žánrově zaškatulkovat. Vězeňské drama čekat nelze, nějaké bitky alá pravidla britských hooligans též ne, sociální drama těžko. Je otázkou, jestli bylo Refnovým úmyslem vytvořit podivný snímek stojící jen na brilantním herectví Toma Hardyho, nebo se jednoduše něco nepovedlo. Film nemá dramaturgické vedení a potkala ho příhoda podobná české kinematografii – zajímavé téma, které nemá co vyprávět.
A je to velká škoda už kvůli Hardymu, který Bronsona drží celý film nad vodou a čas tak utíká při stopáži 92 minut poměrně rychle. Bronsonovi vtiskl pochybný a nestálý charakter rváče a pochodující mlátičky s posunutými životními hodnotami. Na jednom herci a jeho hereckém mistrovství může stát stupidní západní zápletka, ale ne evropský film, snažící se dosahovat jakýchsi divácky nepochopitelných kvalit. Bronson je podobný případ jako český Václav, který stál na mistrovském herectví Trojana, ale jinak neměl příliš co nabídnout.
Po technické stránce je Bronson zvládnutý hezky. Stylizace do filmů z počátku 90.let se výpravně i barvami daří jako málokde. Obraz je syrový, značně podbarvený, ale přesto nepřefiltrovaný. Filmařské řemeslo z pro nás porevoluční doby se v současnosti špatně napodobuje, ale Bronson to zvládá kamerově na jedničku, obzvlášť když undergroundový obrázek podtrhuje vydařený soundtrack. Běsnícího Hardyho navíc kamera miluje, což je v nekonvenčním kamerovém postupu celkem překvapení.
Bronson se dá tolerovat jako kino debut Nicolase Windinga Refna mimo domov. Navíc se Tom Hardy poprvé opravdu zapsal divákům do povědomí jako herec mnoha tváří a charakterů, který nekonečně dobývá Hollywood (od Star Treku: Nemesis po RocknRollu). Je paradox, že se zapsal právě evropským snímkem, ale je hezké vědět, že na filmu je právě Tom to nejlepší. Bronson odchází a doufejme, že už se nevrátí. Tom Hardy přichází a doufejme, že ve velkém.
Datum: 25.7.2009 20:00 | FILM:
Autor: Jiří Sádek