Dollhouse (Dům pro panenky) je, jak už název napovídá, seriál o instituci, vytvářející živé loutky. V reálu to funguje tak, že za vámi jednoho dne přijde chlap či žena v dobře střiženém obleku (či kostýmku) a nabídne vám atraktivní smlouvu. Na předem určenou dobu se oddáte programu Dollhouse a až lhůta vyprší, vyjdete ven s pěkně tučným kontem. Problém je jen v tom, že se nikdy nedozvíte, co je vaší denní náplní a také neblahou skutečnost, že je celý Dollhouse tak trochu ilegální organizací, která má své pobočky takřka po celém světě. Právě kvůli ilegalitě je instituce trnem v oku jistým lidem v FBI, přesněji řečeno agentu Ballardovi, jenž se ze všeho nejvíc snaží najít jednu z „obětí“ programu, sympatickou Caroline, jež ze všech materiálů, které po ní zbyly, působí jako chytrá dívka, jež by se rozhodně nechtěla zaplést se zlými lidmi. Je ale Dollhouse skutečně tak špatný? A proč se Caroline přidala k loutkám? Dokáže ji detektiv Ballard najít? A co se stane, až se mu to podaří?
Whedon vždycky uměl vytvořit prostředí, v němž se otázky rodí s kadencí, jíž by nestíhal ani Roger Federer v nejlepší formě. Na rozdíl od Abramse se ale nikdy nezdráhal na ně odpovídat, a tak udržovat divákovu pozornost neustále v napětí. Navíc se mu už u Buffy podařilo přijít se vskutku revolučním vyprávěcím postupem, kdy i do zdánlivě vatových dílů láduje odkazy a drobné dějové kličky, postupně vedoucí k zásadnímu odhalení. V Dollhousu se mu ale tenhle princip nepovedlo z nejrůznějších důvodů dotáhnout k dokonalosti. A tím nejhlavnějším je, že televizní kanál studia Fox vedou hlupáci. Prvních pět dílů seriálu totiž měli pod palcem především manažeři v předražených oblecích, nikoliv Whedon, jenž úvod seriálu musel několikrát přepisovat, což je na něm také vidět. Dollhouse měl, soudě dle závěrečných dílů, tvořit rozmáchlý a hodně propletený celek, v jehož středu by se motalo hned několik postav, jenže místo toho je dobrá polovina první sezóny rozsekaná na spolu téměř nesouvisející epizody, v nichž je sice mnohé naznačováno, ale téměř nic se tu neřeší. Whedon pouze ukazuje, jak společnost a loutky fungují, jaké mise musí pod kontrolou „vyšší moci“ plnit a kolik životů celá organizace ovlivňuje, ale nedaří se mu diváka vtáhnout tzv. dovnitř.
Prakticky až do šestého dílu se tak čechrá dějové vakuum a příběh jako takový se vlastně nevyvíjí. A jelikož seriálu z valné části chybí typický Whedonovský humor, je to místy skutečně velká nuda, od které sice stále něco čekáte, ale nic nedostáváte. Naštěstí však v půlce sezóny přišel radikální zlom a Whedon dostal konečně volnost, s níž mohl Dollhouse postrčit mnohem výš než do průměrných detektivních sci-fi vod. Na řadu přišly výborně natočené akční scény (bitka s noži mezi Ballardem a Caroline aka Echo), konečně se ve velkém předvedl šílený záporák a dějových zvratů přibylo víc jak geometrickou řadou. Mnohé postavy, které jste si mysleli, že znáte, se zachovaly úplně jinak než byste čekali a některé se ukázaly jen jako další loutky pod vlivem Dollhousu. Whedonovi se doopravdy povedlo i s nižšími náklady stvořit fungující svět, v němž je spousta zajímavých zákrut a otázek, jen by potřeboval víc času (a z počátku i svobody) k tomu, aby celek dotáhnul do jemu odpovídajících kvalit.
Naštěstí však dostal k dispozici druhou sezónu, na níž se nyní pracuje a která slibuje mnohé. Především pak další rozvedení již podstrčených témat, které se zatím nepovedlo uspokojivě vyřešit, a tak trochu i nápravu za nečekaně mdlé finále, jež sice nabídlo pár skvostných scén, ale také pár vyložených zkratů, na něž nejsme ve Whedonově vesmíru zvyklí. Nicméně Whedon by měl mít nyní celý projekt pouze ve své režii, a tak se snad do Dollhousu pořádně opře. Myšlenek má zjevně stále dost a herecká sestava je i přes od pohledu otravnou Elizu Dushku výborná. Tak si držme palce, aby se Dollhouse vydal ve stopách Buffy, která se také pořádně rozjela s až druhou sérií. Když už udělal první krok, byla by škoda tuhle šanci propásnout. K dokonalosti má však Dollhouse ještě hodně daleko.
