| Rok: | 2009 |
| Režie: | Karel Janák
|
| Hrají: | Tereza Voříšková
|
CZE premiéra: 8.10.2009
Ať žijí rytíři
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Psema   |
. : Recenze
V českém kraji se rozmohly historické (velko)filmy, na něž nejsou peníze a častokrát ani potřebný talent tvůrčího týmu. Bathory by se dala nazvat největším tunelem na peníze od dob Viktora Koženého, Jménem krále je pro změnu zástupcem nesoudného uvažování českých televizí, které s vidinou nadměrných zisků klidně pošlou do kin televizně vypadající drama, v němž je dostatek financí akorát na úplatky kastelánům. A Ať žijí rytíři? To je nádherný důkaz, že když někdo poctivě nakouká hollywoodské filmy podobného ražení, ještě to neznamená totožnou kvalitu. Karel Janák se však v tomhle ohledu nikdy sázek na nejistotu nebál, vždyť to byl právě on, kdo se dlouhé měsíce oháněl tím, že za české peníze natočí regulérní „ritchieovku“. A že je Ro(c)k podvraťáků mizerný film? To mu dodnes nebyly schopny vysvětlit ani stovky negativních názorů ze stran české kritiky. Strčme teď ale dredatého Vojtu Kotka do pytle a nechme ho být. Ať žijí rytíři je totiž film na současné Janákovy poměry koukatelným. Byť nejde o nic, co by vám závratně odpálilo pojistky.
Vše se točí okolo tvrze obývané rodinou rytíře Martina z Vamberka. Po té již nějakou dobu prahne Martinův zákeřný soused Albrecht (Pavel Kříž), který přichystal ďábelský plán, jak se svého „přítele“ a jeho rodiny nadobro zbavit a získat majetek výhradně pro svoje potřeby. Tento plán zahrnuje závažné obvinění, únosy, vraždění a také jednu velkou bitvu. Ale jak už to v pohádkách bývá, rodina dobráků je příliš vychytralá, šikovná a udatná na to, aby se Albrecht zmocnil tvrze i jejích pokladů úplně zadarmo. A aby toho nebylo málo, mají zástupci světlé strany Síly v kapse ještě jeden trumf – scénář děravější než rezavý cedník po babičce.
Janák nikdy nebyl velký scenárista a od chvíle, kdy opustil rank praštěné a nezávazné teenagerské komedie, se tenhle deficit začal projevovat na celé čáře. Hlavním problémem je logika. Tu je sice potřeba brát v rámci rodinného žánru s nadhledem, ale někdy je těch ran pod pás přece jen moc. Poté, co Albrecht Martina zajme a nechá královského posla zabít jako důkaz Martinovy velezrady, by stačilo pouze čekat na vladařův ortel. Albrecht však udělá naprostý nesmysl a vydá se se svou dvacetičlennou armádou vylákat děti z tvrze, ty naprosto iracionálně opustí domov (i přes přísahu, že ho neopustí!) a on tvrz mezitím dobude. Proč? Asi aby si prohlédl zdejší okolí a upozornil na sebe jako na mozek všech podlých intrik.
A to byl jen jeden příklad za všechny. Podobných prohřešků vůči zdravému rozumu je ve filmu celá řada a moc pozitiv nesbírají ani více či méně bizarní dialogy. Ty jsou znovu jasným důkazem o Janákově neschopnosti napsat cokoliv jiného než rozmluvu o „zasunutí“. Dialogy postrádají především jednotu v rámci stylu. Většina postav mluví, jako by se děj odehrával v současnosti (a i tak šustí papírem), ovšem častokrát projede ušními bubínky i výrok, evidentně se snažící o dobovost. Což je nejenže rušivé, ale i neskonale směšné a trapné.
Ještě že herci (ať už dospělí nebo dětští) nesou své břímě relativně se ctí. David Prachař je sympaťák, i když hraje na půl plynu, trio loupežníků ve složení Hádek-Beran-Písařík (ten poslední především) si svoje natvrdlé „dobráky“ opravdu užívá a děti zadupávají své nepřímé konkurenty z Narnie téměř nevídaným způsobem (Jan Komínek udělal od otravného sígra z Horákových velký krok kupředu). Jen Dany Mesároš a Tereza Voříšková jako by si spletli plac a byli neustále úplně mimo. V případě druhé jmenované jde však zjevně o následek razantního přestříhávání z televizního seriálu, kvůli čemuž její postava nemá ve filmu vyjma nucené romance žádný smysl.
Samostatnou hereckou „guilty pleasure“ kategorii si potom zaslouží přehrávající Pavel Kříž, který udělal z Albrechta záporáka, vedle nějž by měl co dělat i Alan Rickman, a Jan Battěk, jemuž jde možná hraní na divadelních prknech, ale v roli zamilovaného pážete působí nepatřičným čtyřprocentním dojmem. Na druhou stranu je to pravděpodobně nejzábavnější (byť v negativním smyslu slova) postava celého filmu.
Filmu, který spolu s herci zachraňuje už jen vizuální stránka, Janákovou režií podstrčené hbité tempo a v čele s nabušenou honičkou i dobře odvedené akční scény, na nichž není nedostatek peněz znát ani z poloviny tak, jak by mohl, kdyby stál za kamerou někdo jiný. Opravdu kvalitní pohádku, vyrovnávajícím se klasikám let minulým, však český film znovu nenabízí. Snad příště.
V českém kraji se rozmohly historické (velko)filmy, na něž nejsou peníze a častokrát ani potřebný talent tvůrčího týmu. Bathory by se dala nazvat největším tunelem na peníze od dob Viktora Koženého, Jménem krále je pro změnu zástupcem nesoudného uvažování českých televizí, které s vidinou nadměrných zisků klidně pošlou do kin televizně vypadající drama, v němž je dostatek financí akorát na úplatky kastelánům. A Ať žijí rytíři? To je nádherný důkaz, že když někdo poctivě nakouká hollywoodské filmy podobného ražení, ještě to neznamená totožnou kvalitu. Karel Janák se však v tomhle ohledu nikdy sázek na nejistotu nebál, vždyť to byl právě on, kdo se dlouhé měsíce oháněl tím, že za české peníze natočí regulérní „ritchieovku“. A že je Ro(c)k podvraťáků mizerný film? To mu dodnes nebyly schopny vysvětlit ani stovky negativních názorů ze stran české kritiky. Strčme teď ale dredatého Vojtu Kotka do pytle a nechme ho být. Ať žijí rytíři je totiž film na současné Janákovy poměry koukatelným. Byť nejde o nic, co by vám závratně odpálilo pojistky.
Vše se točí okolo tvrze obývané rodinou rytíře Martina z Vamberka. Po té již nějakou dobu prahne Martinův zákeřný soused Albrecht (Pavel Kříž), který přichystal ďábelský plán, jak se svého „přítele“ a jeho rodiny nadobro zbavit a získat majetek výhradně pro svoje potřeby. Tento plán zahrnuje závažné obvinění, únosy, vraždění a také jednu velkou bitvu. Ale jak už to v pohádkách bývá, rodina dobráků je příliš vychytralá, šikovná a udatná na to, aby se Albrecht zmocnil tvrze i jejích pokladů úplně zadarmo. A aby toho nebylo málo, mají zástupci světlé strany Síly v kapse ještě jeden trumf – scénář děravější než rezavý cedník po babičce.
Janák nikdy nebyl velký scenárista a od chvíle, kdy opustil rank praštěné a nezávazné teenagerské komedie, se tenhle deficit začal projevovat na celé čáře. Hlavním problémem je logika. Tu je sice potřeba brát v rámci rodinného žánru s nadhledem, ale někdy je těch ran pod pás přece jen moc. Poté, co Albrecht Martina zajme a nechá královského posla zabít jako důkaz Martinovy velezrady, by stačilo pouze čekat na vladařův ortel. Albrecht však udělá naprostý nesmysl a vydá se se svou dvacetičlennou armádou vylákat děti z tvrze, ty naprosto iracionálně opustí domov (i přes přísahu, že ho neopustí!) a on tvrz mezitím dobude. Proč? Asi aby si prohlédl zdejší okolí a upozornil na sebe jako na mozek všech podlých intrik.
A to byl jen jeden příklad za všechny. Podobných prohřešků vůči zdravému rozumu je ve filmu celá řada a moc pozitiv nesbírají ani více či méně bizarní dialogy. Ty jsou znovu jasným důkazem o Janákově neschopnosti napsat cokoliv jiného než rozmluvu o „zasunutí“. Dialogy postrádají především jednotu v rámci stylu. Většina postav mluví, jako by se děj odehrával v současnosti (a i tak šustí papírem), ovšem častokrát projede ušními bubínky i výrok, evidentně se snažící o dobovost. Což je nejenže rušivé, ale i neskonale směšné a trapné.
Ještě že herci (ať už dospělí nebo dětští) nesou své břímě relativně se ctí. David Prachař je sympaťák, i když hraje na půl plynu, trio loupežníků ve složení Hádek-Beran-Písařík (ten poslední především) si svoje natvrdlé „dobráky“ opravdu užívá a děti zadupávají své nepřímé konkurenty z Narnie téměř nevídaným způsobem (Jan Komínek udělal od otravného sígra z Horákových velký krok kupředu). Jen Dany Mesároš a Tereza Voříšková jako by si spletli plac a byli neustále úplně mimo. V případě druhé jmenované jde však zjevně o následek razantního přestříhávání z televizního seriálu, kvůli čemuž její postava nemá ve filmu vyjma nucené romance žádný smysl.
Samostatnou hereckou „guilty pleasure“ kategorii si potom zaslouží přehrávající Pavel Kříž, který udělal z Albrechta záporáka, vedle nějž by měl co dělat i Alan Rickman, a Jan Battěk, jemuž jde možná hraní na divadelních prknech, ale v roli zamilovaného pážete působí nepatřičným čtyřprocentním dojmem. Na druhou stranu je to pravděpodobně nejzábavnější (byť v negativním smyslu slova) postava celého filmu.
Filmu, který spolu s herci zachraňuje už jen vizuální stránka, Janákovou režií podstrčené hbité tempo a v čele s nabušenou honičkou i dobře odvedené akční scény, na nichž není nedostatek peněz znát ani z poloviny tak, jak by mohl, kdyby stál za kamerou někdo jiný. Opravdu kvalitní pohádku, vyrovnávajícím se klasikám let minulým, však český film znovu nenabízí. Snad příště.
Datum: 9.10.2009 14:18 | FILM:
Autor: Petr Semecký