| Rok: | 2009 |
| Režie: | Chris Weitz
|
| Hrají: | Dakota Fanning
|
CZE premiéra: 26.11.2009
Twilight sága: Nový měsíc
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Psema   |
. : Recenze
Neuplynul ani rok a už jsou zpátky. Edward, Bella a jejich věrný poskok Jacob, jemuž vyloženě vyhovuje, že na NĚJ štěká a na NI dělá smutné psí oči. Jenže jak v jednom z propagačních materiálů podotýká Taylor Lautner: „Nový měsíc je mnohem složitější než Stmívání.“ Je novým levelem filmového… utrpení. Utrpení, které začne zhruba po minutě a půl, když se na scéně objeví Robert Pattinson se svým prapodivným upířím úšklebkem (lehce pedofilním beru-li v úvahu, kolik je Edíkovi v porovnání s tuctovou středoškolačkou let) a sune si to ve zpomaleném záběru ke své milované, jež je na další dvě hodiny předurčena ke třem velmi zábavným úkonům: 1) křiku, 2) breku a 3) nadrženému hekání. Pro diváka, který není asociál, emo-cokoliv a má v hlavě trochu rozumu bohužel ze všech možností zbývají jen ty první dvě. A často ve společném mixu.
V okresní díře Forks a jejím okolí se od poničení baletního studia nic významného nestalo. Nemluvná, upejpavá a poněkud nudná Bella i nadále chodí do školy, jezdí v rezavém náklaďáku a v době osobního volna randí s týpkem, na jehož hlavu se už více vlasového gelu a bílého make-upu doopravdy nevejde. Jenže idylka pokračuje jen do chvíle, kdy se v zorném úhlu objeví indián Jacob, jenž po každém pohledu na Bellinu pobledlou tvář odbíhá na záchod „pročistit potrubí“. Alespoň by to vysvětlovalo jeho vypracovanou muskulaturu na obou rukách. Kde nabral ten pekáč buchet na břiše zůstává i nadále záhadou. Jacob Bellu miluje a udělal by pro ni cokoliv, což sice Edward ví, ale i tak svou milovanou opustí (s dokonale rozervaným pohledem do země), jelikož se nemůže dívat na to, jak na ni jeho bratr hladově kouká pokaždé, když se chuděra řízne papírem do prstu. Anebo je mu líto zničeného čajového stolku a klavíru, kdo ví.
V Edwardových činech aby se čert vyznal. Ten kluk je v jednu chvíli v pohodě, hýří láskyplnými pohledy a projevuje city na míle daleko, aby se ve vteřině změnil v totálního idiota, který na sebe bere zodpovědnost celého lidstva, svůj úděl přirovnává (na rozdíl od zbytku famílie) k věčnému trestu a prokletí, a jeho nejoblíbenější formou rozchodu je opuštění dívky uprostřed lesa plného hladových upírů, které nějaký ten pátek hledá místní policie i Cullenovic rodina. Vážně kluk k pomilování. A co teprve potom, co se rozhodne spáchat sebevraždu, protože se domnívá, že jeho milá při skoku ze skály nešťastně skonala? To není projev lásky. To je projev do nebe volající imbecility, což by měl Edward mimochodem vědět, když strávil téměř jedno století ve škole. Anebo se s vývojem vzhledu zastavil i vývoj nervového systému a mozku? Já se v tom vážně nevyznám.
Bellu naopak do jisté míry chápat lze. Edward je její první láska, tudíž je po rozchodu zničená a neví, co má dělat. Normálnímu člověku by špatná nálada vydržela týden, pak by zašel do hospody a sbalil první protějšek, jenž by byl svévolný k nějaké akci. Jenže Bella je romantička bez kamarádů, hospody ve Forks pravděpodobně neexistují, a tak zůstává jen možnost povolného protějšku. A to je chvíle pro Jacoba, nyní už ostříhaného a potetovaného borce, který se při přemíře adrenalinu transformuje do obřího vlkodlaka, jehož proporce nedávají vzhledem k velikosti výchozího těla smysl z žádného vědecky ověřitelného důvodu. Zkrátka to tak je. Problém je v tom, že Jacob zaměřil svou pozornost pouze na nabrání svalové hmoty, ale nenaučil se s ní zacházet. Obzvlášť v mimice má velké mezery. A tak se do něj Bella nemůže doopravdy zamilovat, protože jak víme, ji berou jen zadumaní, vychrtlí hošani, kteří se tváří jako by jim právě uletěly včely. A Jacob zvládá jen pohled naštvaného kulturisty. Prostě pech.
Ani Bella však není bez poskvrny. Její hysterické výlevy by nevydržel ani ten nejlepší terapeut. Její neustálá potřeba tlačit někoho do rohu by zase zaručeně odradila sebevíc zamilovaného frajera s černou patkou, a co potom její sklony k sebevraždám, o něž se po rozchodu s Edwardem pokouší každých deset minut? Nevím, jak vy, ale já bych takovou holku strčil do ústavu, nacpal ji sedativy a dohlédl na to, aby se dostala ven, až si dá všechno v hlavě náležitě do pořádku. Koho zajímá, že je „novodobou“ Julií a Edward „novodobým“ Romeem. Oba by měli být dost chytří na to, aby pochopili, že tahle klasika nevyprávěla návod na věčný život, ale tragédii o chybách, které k němu nezamýšleně vedou. Což Stephanie Meyer, Chris Weitz a vlastně ani fanynky fenoménu Stmívání evidentně nechápou, jinak by jim byl Nový měsíc a jeho myšlenkové pozadí maximálně pro smích.
Neuplynul ani rok a už jsou zpátky. Edward, Bella a jejich věrný poskok Jacob, jemuž vyloženě vyhovuje, že na NĚJ štěká a na NI dělá smutné psí oči. Jenže jak v jednom z propagačních materiálů podotýká Taylor Lautner: „Nový měsíc je mnohem složitější než Stmívání.“ Je novým levelem filmového… utrpení. Utrpení, které začne zhruba po minutě a půl, když se na scéně objeví Robert Pattinson se svým prapodivným upířím úšklebkem (lehce pedofilním beru-li v úvahu, kolik je Edíkovi v porovnání s tuctovou středoškolačkou let) a sune si to ve zpomaleném záběru ke své milované, jež je na další dvě hodiny předurčena ke třem velmi zábavným úkonům: 1) křiku, 2) breku a 3) nadrženému hekání. Pro diváka, který není asociál, emo-cokoliv a má v hlavě trochu rozumu bohužel ze všech možností zbývají jen ty první dvě. A často ve společném mixu.
V okresní díře Forks a jejím okolí se od poničení baletního studia nic významného nestalo. Nemluvná, upejpavá a poněkud nudná Bella i nadále chodí do školy, jezdí v rezavém náklaďáku a v době osobního volna randí s týpkem, na jehož hlavu se už více vlasového gelu a bílého make-upu doopravdy nevejde. Jenže idylka pokračuje jen do chvíle, kdy se v zorném úhlu objeví indián Jacob, jenž po každém pohledu na Bellinu pobledlou tvář odbíhá na záchod „pročistit potrubí“. Alespoň by to vysvětlovalo jeho vypracovanou muskulaturu na obou rukách. Kde nabral ten pekáč buchet na břiše zůstává i nadále záhadou. Jacob Bellu miluje a udělal by pro ni cokoliv, což sice Edward ví, ale i tak svou milovanou opustí (s dokonale rozervaným pohledem do země), jelikož se nemůže dívat na to, jak na ni jeho bratr hladově kouká pokaždé, když se chuděra řízne papírem do prstu. Anebo je mu líto zničeného čajového stolku a klavíru, kdo ví.
V Edwardových činech aby se čert vyznal. Ten kluk je v jednu chvíli v pohodě, hýří láskyplnými pohledy a projevuje city na míle daleko, aby se ve vteřině změnil v totálního idiota, který na sebe bere zodpovědnost celého lidstva, svůj úděl přirovnává (na rozdíl od zbytku famílie) k věčnému trestu a prokletí, a jeho nejoblíbenější formou rozchodu je opuštění dívky uprostřed lesa plného hladových upírů, které nějaký ten pátek hledá místní policie i Cullenovic rodina. Vážně kluk k pomilování. A co teprve potom, co se rozhodne spáchat sebevraždu, protože se domnívá, že jeho milá při skoku ze skály nešťastně skonala? To není projev lásky. To je projev do nebe volající imbecility, což by měl Edward mimochodem vědět, když strávil téměř jedno století ve škole. Anebo se s vývojem vzhledu zastavil i vývoj nervového systému a mozku? Já se v tom vážně nevyznám.
Bellu naopak do jisté míry chápat lze. Edward je její první láska, tudíž je po rozchodu zničená a neví, co má dělat. Normálnímu člověku by špatná nálada vydržela týden, pak by zašel do hospody a sbalil první protějšek, jenž by byl svévolný k nějaké akci. Jenže Bella je romantička bez kamarádů, hospody ve Forks pravděpodobně neexistují, a tak zůstává jen možnost povolného protějšku. A to je chvíle pro Jacoba, nyní už ostříhaného a potetovaného borce, který se při přemíře adrenalinu transformuje do obřího vlkodlaka, jehož proporce nedávají vzhledem k velikosti výchozího těla smysl z žádného vědecky ověřitelného důvodu. Zkrátka to tak je. Problém je v tom, že Jacob zaměřil svou pozornost pouze na nabrání svalové hmoty, ale nenaučil se s ní zacházet. Obzvlášť v mimice má velké mezery. A tak se do něj Bella nemůže doopravdy zamilovat, protože jak víme, ji berou jen zadumaní, vychrtlí hošani, kteří se tváří jako by jim právě uletěly včely. A Jacob zvládá jen pohled naštvaného kulturisty. Prostě pech.
Ani Bella však není bez poskvrny. Její hysterické výlevy by nevydržel ani ten nejlepší terapeut. Její neustálá potřeba tlačit někoho do rohu by zase zaručeně odradila sebevíc zamilovaného frajera s černou patkou, a co potom její sklony k sebevraždám, o něž se po rozchodu s Edwardem pokouší každých deset minut? Nevím, jak vy, ale já bych takovou holku strčil do ústavu, nacpal ji sedativy a dohlédl na to, aby se dostala ven, až si dá všechno v hlavě náležitě do pořádku. Koho zajímá, že je „novodobou“ Julií a Edward „novodobým“ Romeem. Oba by měli být dost chytří na to, aby pochopili, že tahle klasika nevyprávěla návod na věčný život, ale tragédii o chybách, které k němu nezamýšleně vedou. Což Stephanie Meyer, Chris Weitz a vlastně ani fanynky fenoménu Stmívání evidentně nechápou, jinak by jim byl Nový měsíc a jeho myšlenkové pozadí maximálně pro smích.
Datum: 27.11.2009 23:37 | FILM: 
Autor: Petr Semecký