Ne, není to tím, že by se začaly rodit pouze supermodelky či modelové. To jen věda pokročila natolik, že se ve fabrikách začaly vyrábět stroje, k nimž se může člověk v pohodlí domova připojit a žít jejich prostřednictvím tzv. nový život bez toho aniž by se za sebe styděl. Náhradník (jak se těmhle výdobytkům moderní civilizace říká) se dá totiž ušít na míru podle potřeb majitele. Máte velikost XXXL? Nevadí, váš náhradník může nosit eMko. Jste chlap a chcete být žena? Není třeba operace, vaše druhé já zkrátka nebude mít… no vždyť víte. Systém to byl na dlouhá léta ideální. Díky náhradníkům se razantně snížila kriminalita (dodnes nevím proč), pokud vás přejelo auto, stačilo „druhé já“ poslat do servisu, a především byl konec ranním snídaním, kde na vás kouká protějšek bez make-upu a ke všemu navlečený v ohavném pyžamu. Jenže nic není dokonalé, a když jednoho dne záhadně zemřou dva náhradníci a spolu s nimi i oba majitelé, kterým se doslova rozteče mozek na kaši, začne místní policie čuchat nepravosti a vyšle do terénu koho jiného než Bruce Willise.
Tenhle Bruce však nemá „cool“ plešku, nýbrž divnou blonďatou patku a jako kolegyni všude tahá podivně nalíčenou Radhu Mitchell, jejíž krása odkvétá rychleji, než si budete chtít připustit. Naštěstí je vyšetřování brzy donutí zahodit zbytečné příčesky a líčidla a vyjít do ulic v podobě, která je mnohem přirozenější. Chyba je však v tom, že ani jednomu to zrovna nepálí a vy začnete být velmi brzy dva až tři kroky před postavami. Aby také ne, když jste podobnou detektivní story již párkrát viděli a film vám během dvaceti minut nabídne tolik příležitostí k uhádnutí pointy, že by se tvůrcům vysmála i Jessica Fletcherová se svým klubem otravných důchodkyň. Smutné je, že se ani nikdo nesnaží cokoliv maskovat a vy jste tudíž odsouzeni k útrpnému čekání na akční scény, „překvapivé“ zvraty a nějakou tu hlášku, jež by podala indicii, že se v té kopě klišé najde i trocha humoru na odlehčení.
Jenže Jonathan Mostow si svou porci nadhledu zřejmě vybral u třetího Terminátora a na Náhradníky mu ani špetka nezbyla. Willis proto pouze chodí znuděně okolo a kromě rutinního vyšetřování se snaží navázat vztah se svou na náhradnících a prášcích závislou manželkou. Což bych mu rád baštil, kdyby nestřídal tři pohledy, přičemž ten zdrcený je pro fanouška Johna McClanea vyloženě smrtící. Ale divte se mu, když musí hrát po boku přelíčené Rosamund Pike, jejíž potenciál byl do mrtě vytěžen sedm let zpátky v nablblém Dnes neumírej, koukat se, jak mu pánové od počítačů mění vizáž na další photoshopovou kreaturu z úvodu třetích X-Menů (vše odpuštěno, Brette) a ke všemu si nemůže ani pořádně zablbnout v nějaké té honičce či přestřelce, protože ty ve filmu chybí stejně jako humor – kompletně.
Dobrá, mohl bych do téhle statistiky započítat relativně zábavný pád vrtulníku, jedno rotující auto a bouračku, ale těch pár vteřin mi z hlavy vyvanulo tak rychle, až mám pocit, že se mi to jen zdálo. I když… ne, nezdálo. Na bolestivá zklamání se totiž zapomíná těžko. Nevím, co se s Mostowem za ta léta stalo, ale Náhradníci ze všeho nejvíc navádí k myšlence, že si přečetl scénář, natočil akční útržky a poté si sbalil pár švestek a odjel domů s tím, že to za něj dotočí oba scenáristé, kteří na něj tuhle unylou, nudnou a ke všemu i smrtelně vážnou boudu ušili. Mno, doufám, že si to kluci užili. Minimálně za dredatého Vinga Rhamese jim posílám jeden extra velký políček navíc.
