Castle se na první pohled může zdát jako vcelku nezáživná variace na To je vražda, napsala, smíchaná s troškou nyní již ukončeného Life a drobnými prvky Hanka Moodyho z Californication. Jenže takhle snadné zařazení je neskutečně povrchní a hlavně mylné. Castle totiž není žádným seriálovým Frankensteinem, jenž si bere od všeho trochu a mixuje až do výsledného polotovaru, ale poměrně chytře vystavěnou detektivkou s pořádnou porcí humoru a osobního dramatu. Nosným trámem každé epizody sice je vyšetřování nového případu, na němž newyorská policie spolupracuje se spisovatelem brakových románů, čím víc ale děj postupuje dál, tím se ukazuje, že jde v prvním plánu o postavy, nasazené do určitých situací a budování vztahů mezi nimi. Když se s Richardem Castlem setkáváme poprvé, je z něj víceméně arogantní proutník s úsměvem na rtech a trefnou glosu na jazyku, postupně se z něj však stává člověk, který ví, že je někdy k životu potřeba přistoupit s vážností a kamennou tváří. Přesto si vždy najde čas na uvolňující vtípek, kterým tvůrci jasně značí, že se to nesmí brát zase tak vážně.
Castle nejenže funguje jako detektivka na nedělní večer (zásadní zvraty občas lze uhodnout předem a koncept vyšetřování zůstává neměnný), nýbrž i jako civilní drama s prvky romance a povinného „hollywoodského“ pozlátka. Pisálek Richard Castle kromě spolupráce na vyšetřování bez ustání balí svou „kolegyni“ v podání neprvoplánově sexy Stany Katic, v soukromí se snaží přežít v bytě se svou matkou a ještě ke všemu vychovává svou atraktivní dceru. Má toho zkrátka nad hlavu, a když nečerpá inspiraci uprostřed místa činu, anebo se nesnaží vést domácnost, má na klíně laptop, který mu při každém naskočení spořiče obrazovky připomene, že by měl místo válení se na gauči pokračovat v psaní. Tím, co Castlea vystrkuje do nadprůměru, nicméně nejsou vydařené scénáře, ale šikovní lidé před i za kamerou.
Ačkoliv Castle nemůže se svým rozpočtem konkurovat Bruckheimerovi, rozhodně se nedá říct, že by působil vyloženě lacině. Tvůrci umí šetřit a vědí, že si nemohou dovolit nacpat do jednoho dílu hned tři honičky a dvě přestřelky. Místo nich spoléhají na tradiční detektivní práci, výslechy a dedukci, které, když je třeba, nahradí akčnější pasáž s či beze zbraně. Myslíte si, že se musí dostavit nuda? Chyba lávky, právě při dialogových scénách se ukazuje, jak moc se povedl i casting. Stana Katic je na rozdíl od svých předchozích rolí sympatická, její kolegové z policejní stanice jakbysmet a Nathan Fillion se v roli Richarda Castlea našel stejně jako před lety v hnědém kabátu Mala Reynoldse. Tolik šarmu byste nedali dohromady ani zkřížením Gila Grissoma a Barneyho Stinsona. Bez Filliona by byl Castle poloviční, spolu s ním je dokonalou esencí seriálu, který si po třech dílech zamilujete, i když má much habaděj. Rozhodně nejpříjemnější letošní novinka.
