| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 24.9.2009
Bejvalek se nezbavíš
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Psema   |
. : Recenze
Točit škatulkový film s vědomím, že je škatulkový, není drzost, ale jediná jistota studií na menší či větší výdělek. Na romantické komedie se bude chodit vždy, nehledě na kvality. Ve dvou se na ně jednoduše dobře kouká, protože o film nejde spíše jako o „Byli jsme spolu v kině na romantickém filmu a pak zašli na večeři (/ langoše / cheeseburger / klobásu...na karcinogenní jed dle chuti)“. Při závěrečných titulcích filmu přichází polibek mnohdy tak dlouhý, dokud ho nepřeruší obsluha kina (v jakémkoli stádiu) a vzato kol a kolem je romantický film sázka na obě barvy rulety. Čím se Bejvalky liší?
Vůbec ničím. Bejvalky jsou krásným příkladem studijového kalkulu, které nechce na všech frontách býti revolučním za každý risk. Příběh o napravovaném sukničkáři, který okusí lásku, tu byl již mnohokrát v bledě modrém. Jakési přičinění magie a tajemných sil na proměně zvráceného subjektu jsme viděli již v Po čem ženy touží, Na hromnice o den více, a mnoha mnoha dalších. Bejvalky nepřináší do žánru naprosto nic nového, což ale nebyl jejich účel. Bejvalky přinesly jen několik užitečných poznatků.
1) Matthew McConaughey je frajer, který by mohl klidně hrát v X-menech
2) Jennifer Garner je překvapivě dobrá herečka, která jen špatně nastartovala Elektrou
3) Michael Douglas je strašně, ale strašně cool. Až Tony Stark v Iron Manovi zestárne, stane se z něj Michael Douglas.
Malá odbočka ke komiksu neuškodí, obzvlášť ve stereotypním žánru, který se Bejvalkami nikam neposouvá, ba ho brzdí. Přesto je ale funkční. Pro běžného neznalého diváka působí zbraně amerických filmařů překvapivě dobrým dojmem. Přitom se nedá mluvit o dobré kameře, jako spíš podle šablony obkreslené dramaturgické křivky, kterou se učí scénáristé v prvních ročnících filmových škol, pokud se tak již nedozvěděli v jakémkoli filmovém magazínu o tvůrčím psaní. Fungující dramaturgická křivka zakrývá všechny díry a výmoly, čímž se sice z Bejvalek stává občerstvení z fast foodu a ne specialita šéfkuchaře, která se vychutnává. Zbaštit, pohladit si pupek, vstát a jít dál. Nenajíte se, dali byste si víc, ale dalších pár hodin s tím vydržíte.
Na rozdíl od takových Čtver Vánoc, díky kterým se mi Reese Witherspoon vyhoupla na jednu z prvních pozic nejotravnějších hereček v romantických komediích (abych držel partu s nedávným textem kolegy Psemy – Reese je hned za Sandrou Bullock), Bejvalky nejsou tak otravné a nervy drásající. Matthew a Jennifer si drží tvář herců, kteří nemusí přehrávat. Sekundující a excelující Michael Douglas dodává komediální prvek a hop, máme komedii, která se zavděčí každému nepříliš náročnému páru (nic proti, jsem jeden z vás;).
Bejvalky jsou vcelku příjemným zpestřením současně chladných večerů. Nemohou dohnat komedie jako Pařba ve Vegas, ale ono je to jedno. Se svou drahou polovičkou film jistě oceníte, přestože z něj rozhodně nebudete bůhvíjak nadšeni. Bejvalky jsou čistý a špatně scénáristicky vykonstruovaný průměr.
Točit škatulkový film s vědomím, že je škatulkový, není drzost, ale jediná jistota studií na menší či větší výdělek. Na romantické komedie se bude chodit vždy, nehledě na kvality. Ve dvou se na ně jednoduše dobře kouká, protože o film nejde spíše jako o „Byli jsme spolu v kině na romantickém filmu a pak zašli na večeři (/ langoše / cheeseburger / klobásu...na karcinogenní jed dle chuti)“. Při závěrečných titulcích filmu přichází polibek mnohdy tak dlouhý, dokud ho nepřeruší obsluha kina (v jakémkoli stádiu) a vzato kol a kolem je romantický film sázka na obě barvy rulety. Čím se Bejvalky liší?
Vůbec ničím. Bejvalky jsou krásným příkladem studijového kalkulu, které nechce na všech frontách býti revolučním za každý risk. Příběh o napravovaném sukničkáři, který okusí lásku, tu byl již mnohokrát v bledě modrém. Jakési přičinění magie a tajemných sil na proměně zvráceného subjektu jsme viděli již v Po čem ženy touží, Na hromnice o den více, a mnoha mnoha dalších. Bejvalky nepřináší do žánru naprosto nic nového, což ale nebyl jejich účel. Bejvalky přinesly jen několik užitečných poznatků.
1) Matthew McConaughey je frajer, který by mohl klidně hrát v X-menech
2) Jennifer Garner je překvapivě dobrá herečka, která jen špatně nastartovala Elektrou
3) Michael Douglas je strašně, ale strašně cool. Až Tony Stark v Iron Manovi zestárne, stane se z něj Michael Douglas.
Malá odbočka ke komiksu neuškodí, obzvlášť ve stereotypním žánru, který se Bejvalkami nikam neposouvá, ba ho brzdí. Přesto je ale funkční. Pro běžného neznalého diváka působí zbraně amerických filmařů překvapivě dobrým dojmem. Přitom se nedá mluvit o dobré kameře, jako spíš podle šablony obkreslené dramaturgické křivky, kterou se učí scénáristé v prvních ročnících filmových škol, pokud se tak již nedozvěděli v jakémkoli filmovém magazínu o tvůrčím psaní. Fungující dramaturgická křivka zakrývá všechny díry a výmoly, čímž se sice z Bejvalek stává občerstvení z fast foodu a ne specialita šéfkuchaře, která se vychutnává. Zbaštit, pohladit si pupek, vstát a jít dál. Nenajíte se, dali byste si víc, ale dalších pár hodin s tím vydržíte.
Na rozdíl od takových Čtver Vánoc, díky kterým se mi Reese Witherspoon vyhoupla na jednu z prvních pozic nejotravnějších hereček v romantických komediích (abych držel partu s nedávným textem kolegy Psemy – Reese je hned za Sandrou Bullock), Bejvalky nejsou tak otravné a nervy drásající. Matthew a Jennifer si drží tvář herců, kteří nemusí přehrávat. Sekundující a excelující Michael Douglas dodává komediální prvek a hop, máme komedii, která se zavděčí každému nepříliš náročnému páru (nic proti, jsem jeden z vás;).
Bejvalky jsou vcelku příjemným zpestřením současně chladných večerů. Nemohou dohnat komedie jako Pařba ve Vegas, ale ono je to jedno. Se svou drahou polovičkou film jistě oceníte, přestože z něj rozhodně nebudete bůhvíjak nadšeni. Bejvalky jsou čistý a špatně scénáristicky vykonstruovaný průměr.
Datum: 29.9.2009 22:49 | FILM:
Autor: Jiří Sádek