Stejně jako Alenka v říši divů i Čaroděj ze země Oz se dočkal nespočtu adaptací. Někteří uznávají starobylou verzi z roku 1939, někteří kreslenou verzi, někdo si holduje v muzikálově upraveném příběhu, kde si strašáka zahrál Michael Jackson. Producenti Tin Mana se rozhodli vzít původní dílo Lymana Franka Bauma a trochu ho poupra…naprosto překopat. Charaktery mají stejné rysy, ale jiné pojetí, ze země Oz se stalo území O.Z., zlého čaroděje vystřídala čarodějnice a Dorotka, v Tin Manovi D.G. nemá červené tenisky.
Hned zprvu by bylo dobré zmínit, že Tin Man není a nebude doslovným seriálem. Je minisérií o třech dílech, které nebudou mít pokračování. Právě kvůli pouhopouhým třem dílům se stopáž každého z nich zdá být až nekonečnou (na seriál, který je natočený jako …každý seriál Sci-fi channel… a má člověka na 45 minut odreagovat, je hodina a půl vážně doba na usnutí). Pokud ale přežijete pět hodin s (pro mě neuvěřitelně otravnou a netalentovanou) Zooey Deschanel, zpětně se k seriálu pravděpodobně vrátíte. Málokde se dá dnes zažít pohádková a dobrodružná atmosféra v podobném rozsahu.
Některé úpravy modernímu pojetí příběhu prospěli, některé nikoli. Strašák, v našem případě téměř gilliamovský Glitch („Zipák“), který postrádá mozek a přes temeno hlavy se mu táhne dlouhý zip, je v podání Alana Cumminga (Nightcrawler z X-menů) naprostou lahůdkou. Fantaskní postava, vystřižená ze zvrácených pohádkových příběhů, je celou minisérii postavou, která díky mistrnému herectví Alana neustále strhává diváka zpět do dobrodružné a fantaskní atmosféry atmosféry. Zaostává ale zbytek celé hlavní grupy. Dorotka aka DG je neslanou a nemastnou postavou, která se rozkouká a jde si směle za svým jako pravá emancipovaná dívka (nic proti, ale v podání Zooey to působí až nesympaticky). Příběh se o ní herecky, ani příběhově neopírá a to je – ač bych si jako fanoušek fantasy rád nalhával opak – těžký průšvih.
DG jako hlavní hrdinka příliš nefunguje. Glitch vítězí mezi postavami, které ji bez mrknutí oka přehluší, ale přeskočit na žebříčku hlavní hrdinku se bohužel daří i postavám, které nijak markantně vyvedeny nejsou. Tin Man (Plecháč), jehož jméno nese i seriál, působí ve svém kovbojském obleku s odznakem strážce zákona v ruce směšně a jeho rádoby životní tragédie nedojme ani na vteřinu. Ostatní členy party není třeba zmiňovat, jejich role ve filmu je titěrná a nezajímavá, včetně samotné čarodějky O.Z.
Nick Willing ale z herců a mizerného scénáře dostal, co mohl. Mizivý rozpočet mu nedovolil se příliš angažovat na efektech, proto vypadají některé efekty prachmizerně a amatérsky. Televiznímu seriálu o nepříliš velké produkci, navíc bez vize budoucnosti kvůli vymezení pouhých tří dílů, se nepřipisují velké rozpočty a Willing udělal maximum, co mohl. Nedostatečné zdroje ho ale v mnoha ohledech neospravedlňují. V minulých letech se Willing pokusil natočit vlastní verzi Alenky v říši divů s Whoopi Goldbergovou, která se mu vymkla z rukou a skončila v poledních hodinách na televizních obrazovkách, pokud vůbec. Stylem vyprávění se u Tin Mana dalo dosáhnout mnohem lepšího výsledku, stejně jako v úhlech a pohybu kamery. Willing nemá ponětí, jak vyprávět fantaskní příběh a příběhu se dá opravdu věřit jen na pár chvil. Herci se pokoušejí držet příběh, kde se dá, dialogy ale jejich charakterům nevyhovují a už vůbec nevyhovují dispozicím, které mají. Je vidět, že scénář nebyl psán hercům na tělo a dialogy nejsou přirozené. Akční sekvence sice Willing nemá tak děsivé jako mělo zpočátku Sanctuary, ale nedají se příliš chválit.
Je velmi smutné konstatovat, že Tin Man je jedním z mála dobrých fantasy příběhů, kterému se na televizních obrazovkách současně může dařit. Vzhledem k absenci dobrých filmů totiž i průměr stačí k uspokojení diváků lačnících po příbězích, o kterých se nám – pozemšťanům a stereotypně žijícím – ani nesnilo. Tin Man i přes své scénáristické, kamerové, herecké, efektové a režijní chyby vládne současným fantasy seriálům, ač se jedná o minisérii. Jen je Tin Mana škoda, mohli z něj vytřískat mnohem, MNOHEM, víc.
