| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 18.6.2009
Pařba ve Vegas
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 3 uživatelé )
Psema   |
Toren1 |
Antee |
. : Recenze
Kultovka až na půdu? Svěží komediální vítr? Vyzrálý bránicotrhač? Nějak podobně se o Pařbě ve Vegas už pár týdnů mluví (od chvíle, kdy v Americe vstoupila do kin) a v našich končinách je to ještě více posíleno speciálními předprojekcemi, jimiž si chtěla centrála Warner Bros. otestovat zdejší publikum, kterému – vzhledem k české chlastací nátuře – musel film o čtyřech kamarádech, jedoucích si užít noc, na níž nikdy nezapomenou, sednout jako zadek na hrnec. Národ pivařů má holt kaličství v krvi, a jelikož Pařba ve Vegas chytře útočí na celkem široký segment diváctva (mladší muže), bylo by prakticky nemožné minout cíl. Obzvlášť když jde o film skutečně vydařený a v kariéře Todda Phillipse v pár věcech příjemně revoluční.
Phillips dodnes sice nenatočil vyloženě špatný film, ale že by si „lajsnul“ snímek, nazývaný neortodoxními nadšenci „instantní klasikou“, to se zatím také říci nedá. Ačkoliv takoví Starsky a Hutch k tomu neměli - díky svému parodickému retro stylu - daleko a v rámci své škatulky patří rozhodně mezi to nejlepší, co se tu za dlouhá léta objevilo. Pařba ve Vegas je ale součástí trochu jiného subžánru – road tripu –, jenž byl až do dnešních dní především hřištěm pro teenagerské rychlokvašky, jež prostřednictvím přepálených dějových zákrut mířily spíše na mladší publikum, omámené při správné konstelaci zeleným listem nebo právě silnými dávkami alkoholu. Stačí si vzpomenout na Harolda s Kumarem nebo Phillipsův postarší Road Trip.
K tomu se Pařba ve Vegas přibližuje asi nejvíc, přičemž je na ní patrné, jak moc Phillips od dob, kdy „koučoval“ Breckina Meyera a Seanna Williama Scotta, vyzrál a dospěl. Zatímco cesta za odeslanou videokazetou vykazovala především humor prcičkovský, to jest značně obhroublý, nelogický, nepřirozeně přepísklý (leč neskutečně zábavný) a v mnoha případech i nechutný, Pařba ve Vegas se od podobných neduhů vesměs úplně distancuje. Scénář si od začátku zakládá na funkční logice, a ačkoliv Phillips spoustu věcí úmyslně žene do přepálené kompozice, kdy se tlačí na pilu, dokud to tvůrčí nástroj snese, filmu to rozhodně neškodí, ba naopak, baví o to víc. Výhodou v tomhle případě je, pokud jste někdy zažili podobnou situaci jako hlavní hrdinové, jež se střískali natolik, že si absolutně nic nepamatují a celou zápletku se zmizelým kamarádem řeší s pořádnou opicí a alkoholovým oparem nad hlavou.
Nejzajímavějším zjištěním je, že si Phillips zvládl udržet film v kompaktním komediálním balíčku i přesto, že scénář mnohdy vykazuje sklony k epizodnosti a rozklíženosti. Doslova by z něj šlo vytáhnout jednotlivé gagy a tupě je naskládat za sebe. Phillipsův scénář je ale mnohem chytřejší a režisér zase příliš zkušený na to, aby se něco takového stalo. Pařba ve Vegas proto není bezduchou řachandou, kdy čekáte na další vtip, ale především odlehčenou pátrací jízdou (nechci říct detektivkou) s místy absurdním humorem a zatraceně vydařenými situacemi, které nejsou ani tak vtipné kvůli pointě, jež je však mnohdy odzbrojující, ale už ze samotné podstaty, že tu jsou. Což je jedna z mnoha zásluh výborně vybraného hereckého týmu, který vás provede téměř dvouhodinovou pátrací jízdou jako ta nejlepší GPS.
O talentu Bradleyho Coopera už se toho napsalo spousta a pravdou zůstává, že tenhle člověk, jenž se postupně vypracovává do rolí tahounů, má komiku v krvi a v aktuální formě by podal vtipně snad i reklamu na tampóny. Nicméně ani jeho dva společníci (Justin Bartha se moc nepočítá vzhledem k tomu, že se na plátně moc neohřeje) se nedrží zpátky. Ed Helms zatím spíše statoval v maximálně průměrných filmech (naposledy v druhé Noci v muzeu), ale tady se rozehrál způsobem, že by mohl okamžitě dostávat role vyděšených a lehce otravných dentistů jako na běžícím páse a Zach Galifianakis se mi s odstupem času zdá být čím dál milejším překvapením. Především pak proto, že většina nejvydařenějších gagů lpí na něm a on si je doslova vychutnává jako protřelý mazák, pro něhož je rozesmívání lidí stejná pohoda jako každodenní čištění zubů.
Phillipsovi se zkrátka v Pařbě ve Vegas sešlo tolik dobrých věcí, že film vlastně ani nemohl dopadnout špatně. Nicméně je pěkné vidět, že i eRkovou (to jest do patnácti let nevhodnou) komedii lze natočit vkusně, přičemž odvážnější momenty ani trochu nepobuřují, ale jsou naprosto normální součástí filmu jako zábavného celku, jenž jede kupředu jako namydlený blesk a drží diváka neustále v očekávání toho, co se stane příště. Pařba ve Vegas je dokonalou ukázkou tvůrčího vývoje, vybroušené filmařiny, která s každou novou zkušeností zrála a nyní se dostala do bodu, kdy ji lze jen drobně pilovat. A pokud se Phillips bude držet takhle dobrých scénářů a herců, rozhodně o něm ještě párkrát uslyšíme. Zrovna tak jako o hereckém trojúhelníku, který tenhle film prodává horem spodem i bez toho, abyste si před projekcí pomáhali kapkou alkoholu. Ono na té kultovnosti asi vážně něco bude. Ale tomu dejme ještě čas a pár zhlédnutí k tomu.
P.S.: Přehlídka fotek při závěrečných titulcích je asi nejzábavnější moment roku.
P.P.S.: Cooper má nejhustší brýle na světě.
Kultovka až na půdu? Svěží komediální vítr? Vyzrálý bránicotrhač? Nějak podobně se o Pařbě ve Vegas už pár týdnů mluví (od chvíle, kdy v Americe vstoupila do kin) a v našich končinách je to ještě více posíleno speciálními předprojekcemi, jimiž si chtěla centrála Warner Bros. otestovat zdejší publikum, kterému – vzhledem k české chlastací nátuře – musel film o čtyřech kamarádech, jedoucích si užít noc, na níž nikdy nezapomenou, sednout jako zadek na hrnec. Národ pivařů má holt kaličství v krvi, a jelikož Pařba ve Vegas chytře útočí na celkem široký segment diváctva (mladší muže), bylo by prakticky nemožné minout cíl. Obzvlášť když jde o film skutečně vydařený a v kariéře Todda Phillipse v pár věcech příjemně revoluční.
Phillips dodnes sice nenatočil vyloženě špatný film, ale že by si „lajsnul“ snímek, nazývaný neortodoxními nadšenci „instantní klasikou“, to se zatím také říci nedá. Ačkoliv takoví Starsky a Hutch k tomu neměli - díky svému parodickému retro stylu - daleko a v rámci své škatulky patří rozhodně mezi to nejlepší, co se tu za dlouhá léta objevilo. Pařba ve Vegas je ale součástí trochu jiného subžánru – road tripu –, jenž byl až do dnešních dní především hřištěm pro teenagerské rychlokvašky, jež prostřednictvím přepálených dějových zákrut mířily spíše na mladší publikum, omámené při správné konstelaci zeleným listem nebo právě silnými dávkami alkoholu. Stačí si vzpomenout na Harolda s Kumarem nebo Phillipsův postarší Road Trip.
K tomu se Pařba ve Vegas přibližuje asi nejvíc, přičemž je na ní patrné, jak moc Phillips od dob, kdy „koučoval“ Breckina Meyera a Seanna Williama Scotta, vyzrál a dospěl. Zatímco cesta za odeslanou videokazetou vykazovala především humor prcičkovský, to jest značně obhroublý, nelogický, nepřirozeně přepísklý (leč neskutečně zábavný) a v mnoha případech i nechutný, Pařba ve Vegas se od podobných neduhů vesměs úplně distancuje. Scénář si od začátku zakládá na funkční logice, a ačkoliv Phillips spoustu věcí úmyslně žene do přepálené kompozice, kdy se tlačí na pilu, dokud to tvůrčí nástroj snese, filmu to rozhodně neškodí, ba naopak, baví o to víc. Výhodou v tomhle případě je, pokud jste někdy zažili podobnou situaci jako hlavní hrdinové, jež se střískali natolik, že si absolutně nic nepamatují a celou zápletku se zmizelým kamarádem řeší s pořádnou opicí a alkoholovým oparem nad hlavou.
Nejzajímavějším zjištěním je, že si Phillips zvládl udržet film v kompaktním komediálním balíčku i přesto, že scénář mnohdy vykazuje sklony k epizodnosti a rozklíženosti. Doslova by z něj šlo vytáhnout jednotlivé gagy a tupě je naskládat za sebe. Phillipsův scénář je ale mnohem chytřejší a režisér zase příliš zkušený na to, aby se něco takového stalo. Pařba ve Vegas proto není bezduchou řachandou, kdy čekáte na další vtip, ale především odlehčenou pátrací jízdou (nechci říct detektivkou) s místy absurdním humorem a zatraceně vydařenými situacemi, které nejsou ani tak vtipné kvůli pointě, jež je však mnohdy odzbrojující, ale už ze samotné podstaty, že tu jsou. Což je jedna z mnoha zásluh výborně vybraného hereckého týmu, který vás provede téměř dvouhodinovou pátrací jízdou jako ta nejlepší GPS.
O talentu Bradleyho Coopera už se toho napsalo spousta a pravdou zůstává, že tenhle člověk, jenž se postupně vypracovává do rolí tahounů, má komiku v krvi a v aktuální formě by podal vtipně snad i reklamu na tampóny. Nicméně ani jeho dva společníci (Justin Bartha se moc nepočítá vzhledem k tomu, že se na plátně moc neohřeje) se nedrží zpátky. Ed Helms zatím spíše statoval v maximálně průměrných filmech (naposledy v druhé Noci v muzeu), ale tady se rozehrál způsobem, že by mohl okamžitě dostávat role vyděšených a lehce otravných dentistů jako na běžícím páse a Zach Galifianakis se mi s odstupem času zdá být čím dál milejším překvapením. Především pak proto, že většina nejvydařenějších gagů lpí na něm a on si je doslova vychutnává jako protřelý mazák, pro něhož je rozesmívání lidí stejná pohoda jako každodenní čištění zubů.
Phillipsovi se zkrátka v Pařbě ve Vegas sešlo tolik dobrých věcí, že film vlastně ani nemohl dopadnout špatně. Nicméně je pěkné vidět, že i eRkovou (to jest do patnácti let nevhodnou) komedii lze natočit vkusně, přičemž odvážnější momenty ani trochu nepobuřují, ale jsou naprosto normální součástí filmu jako zábavného celku, jenž jede kupředu jako namydlený blesk a drží diváka neustále v očekávání toho, co se stane příště. Pařba ve Vegas je dokonalou ukázkou tvůrčího vývoje, vybroušené filmařiny, která s každou novou zkušeností zrála a nyní se dostala do bodu, kdy ji lze jen drobně pilovat. A pokud se Phillips bude držet takhle dobrých scénářů a herců, rozhodně o něm ještě párkrát uslyšíme. Zrovna tak jako o hereckém trojúhelníku, který tenhle film prodává horem spodem i bez toho, abyste si před projekcí pomáhali kapkou alkoholu. Ono na té kultovnosti asi vážně něco bude. Ale tomu dejme ještě čas a pár zhlédnutí k tomu.
P.S.: Přehlídka fotek při závěrečných titulcích je asi nejzábavnější moment roku.
P.P.S.: Cooper má nejhustší brýle na světě.
Datum: 17.6.2009 12:50 | FILM:
Autor: Petr Semecký