Charlie Crews za ty roky docela změnil svou povahu. Aby se dokázal vyrovnat s křivdou a nespravedlností ze strany jurisdikce, začal ve vězení číst východní literaturu filosofického proudu Zen (tradiční odnož buddhismu) a poté se chovat, jak radí neslavnější asijští mudrci. Naučil se ovládat vlastní vztek, hněv i strach, nenechat se rozhodit obvyklými povrchními starostmi. Charlie se navíc přestal striktně držet zákona, zamiloval si organické ovoce a rozdávání sarkastických hlášek. Technika (mobily, internet, nebo GPS) mu možná dělá problémy, se svědky však umí pracovat lépe, než kdo jiný. Perfektní schopnosti vypozorování nejmenších detailů, prozíravosti, sensibility a empatie z něj zkrátka udělaly detektiva číslo jedna.
Life nefunguje, jak by se na první pohled zdálo, jen jako kritika amerického vězeňského systému a práce vládních orgánů. Autoři se nám spíš snaží předat poselství o překonávání těžkých životních situací, které nás zocelují. Nejde v nich přitom o boj vnější, ale niterní, psychický, po němž člověk může pochopit nutnost sebekontroly a v ideálním případě dojít klidu, harmonie, vyrovnanosti v duši.
V každém díle seriálu se sice objevuje nová zápletka, na rozdíl od C.S.I. však sérií prostupuje celistvý příběh. Hlavní hrdina v něm potkává staré přátele, svádí bývalou manželku a především postupně dává dohromady střípky podivuhodné skládačky, hledá jednotlivé stopy, díky nimž by dopadnul vraha, který měl sedět v base místo něj. Rozhodně doporučuji sledovat Life kompletně, mohlo by vám totiž ujít mnoho podrobností důležitých pro celek. Na druhou stranu v každé epizodě se základní informace několikrát opakují, děj tudíž jakž takž pochopíte i při vynechání některých dílů.
NBC se vytáhla a po příjemných záležitostech typu Chuck, nebo My Name Is Earl, nabídla neuvěřitelně návykový seriál, který začnete s přibývajícími epizodami hltat a Charlieho si okamžitě oblíbíte. V přístupu k vyprávění, formálnímu zpracování i obsahové stránce se Life možná drží zažitých schémat kriminálních příběhů, jednotlivé případy se řadí k tuctovějším, oplývají množstvím klišé a nevybočují z normy, zmíněnou všednost se ale autorům daří efektivně zakrýt. Rozhodně nečekejte nového Dextera, ale spíš nadprůměrnou detektivku s extrémně svérázným, sympatickým hlavním hrdinou a na klasickou kriminálku nezvyklou chutí zabývat se existencionálními otázkami. Emocionální situace, napětí a gradace navíc funguje parádně, vzájemné popichování mezi ústřední dvojicí, perfektně propracované charaktery, či realistické motivace rovněž potěší.
Druhá série si udržela stejnou kvalitu jako předešlá, přesto si u ní můžeme všimnout patrného odklonu. Přibyla nová postava šéfa oddělení Tidwella, který seriál patřičně oživuje, Charlie už tolik neapeluje na hlášky o Zenu jako dřív, v několika vedlejších liniích navíc dostávají prostor i ostatní hrdinové. Právě proto si Life drží svou úroveň, nerecykluje použité a neokouká se. Přestože zmíněné změny mnoho fanoušků pravděpodobně zklamou, stále se jedná o zábavný, dojemný, romantický, vzrušující a veskrze podmětný seriál. Navíc je i zdraví prospěšný. Až uvidíte Crewse, jak se cpe čerstvým mangem, ananasem, nebo jablky, tak si u sledování taky nějaké zakousnete :)
