Honzovi je devatenáct a právě oslavil maturitu a přijetí na vysokou školu. Ideální prázdninový stav však záhy naruší páni exekutoři, jimž není svaté absolutně nic a kvůli dluhům Honzovy matky lepí jeden žlutý štítek na vše, co zavání hodnotou. Nic, co by udělalo klukovi v rozletu radost. Honza je ale srdcař a dříč, a tak odfrčí směr Karlovy Vary, kde si jeho strýček užívá slušnou pozici šéfa pinglů v místním nóbl hotelu, a doufá, že za léto stihne vydělat dostatek peněz, aby všechny dluhy vykutáleným lichvářům včas zacvakal. Postupně se dostane od mytí kastrolů i k roznášení pití v místním golfovém klubu, kam si v noci občas odskočí trefit jednu dvě jamky, a když ho u jedné takové seance zahlédne místní trenér s pupkem Boba Klepla, má šikovný teenager cestu k slávě a penězům dopředu zametenou. Jen kdyby nepotkal silikony Jitky Kocurové…
Právě kvůli nim se Honzík „nečekaně“ změní. Rozejde se s dosavadní přítelkyní, začne dělat machra a vůbec mu nedochází, že je za hloupou ovečku, které vše docvakne až pět minut před koncem. A divák pomaloučku trpí, protože čím déle je Kocurová na plátně, tím rychleji se mozková kůra rozkládá na atomy. Mimo to je scénář jedno velké klišé, a když říkám velké, myslím tím do takové míry, že větší letos nepřichystaly ani lobotomické 2Bobule. Tady si vzal někdo učebnici sportovních a romantických filmů, smíchal všechno dohromady a omylem zapomněl přidat vlastní přísady. Výsledek tudíž připomíná guláš, jenž má sice hlavu a patu, ale že by nějak zvlášť chutnal? To ani náhodou. Smyslové a další orgány mimo to musí ustát i nátlak nešikovného product placementu, s kterým umí v Čechách pracovat snad jen Julius Ševčík (protože v jeho Normalu žádné reklamy na Aha! a Porsche Praha-Prosek nenajdete ani když si půjčíte lupu od Sherlocka Holmese).
Všechno by se nicméně dalo s lehkým sebezapřením odpustit, kdyby se ve Veni, Vidi, Vici (velmi výstižný název, mimochodem) nevyskytoval nadprůměrný počet mizerných herců a českých (rádoby) celebrit, přičemž tvůrci nezapomněli ani na hvězdu ze všech největší, samotného Českého Slavíka. Radši vám nebudu popisovat, jak jsem u jeho „skvostné“ třicetivteřinovky plné rad do života trpěl, jelikož i vzpomínky jsou bolestivé natolik, že bych mohl rovnou volat sanitku a vyjet směrem na Bulovku. Ale třeba bych tam někde potkal Pavla Göbla, režiséra, jehož záchranou jsou záběry z greenu a pár Kleplových frků. Bohužel vydají zhruba na pět minut čistého času, přičemž zbytek filmu Göbl koriguje v tvůrčím komatu, což znamená nulové tempo, gradaci i logiku. Na druhou stranu… více nechtěně směšných scén (všechny s pány Vašutem a Noskem) v českém filmu letos asi neuvidíte.
A když budete mít štěstí, najdete DVD v regálu svého oblíbeného obchodu už za dva týdny. S odporným obalem a takřka nulovým obsahem. Za tři stovky. No nekupte to! :)
