Ga-Rei Zero není adaptací mangy, jak bývá zvykem, nýbrž jejím sequelem. Podobný tah má jistě své výhody z hlediska cílových skupin, protože čtenáře mangy zaujme spíš, než když se jedná (z jejich hlediska) o pouhé přelouskání příběhu - u mangy, která se táhne na dlouhé lokte, se navíc často jedná jen o zlomek celého děje. V případě Ga-Rei se však jedná tak trochu o výjimku, protože na rozdíl od běžného diváka čtenář mangy okamžitě ví, jak celé kulervoucí drama dopadne. Aby toho však nebylo málo, rozhodli se tvůrci pro dosti zvláštní způsob vyprávění příběhu (který by byla asi docela otrava zanášet do časového diagramu).
Děj nás na začátku vrhne do tokijského centra, kde všelijaké supertajné a superrivalské státní i nestátní organizace bojují proti invazi démonů... vcelku konvenční úvod do děje, když se nad tím zamyslíte. Úsilí všech vymítačů se setkává se střídavými úspěchy, leč pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, potvory jsou poraženy a lahve šampaňského připraveny k oslavě. Ovšem aby děj měl to pravé dráma, tak když už si všichni oddechnou, voilà - mrtvoly se zvedají ze země se světélkujícími šiškami na hlavě a sápou se po svých ještě-před-minutou-kamarádech.
Divák je zmaten. Nemůže za to ani tak chaos, se kterým se převaha přelévá tu na jednu, tu na druhou stranu, jako spíš neschopnost rozpoznat hlavní postavy. Ne, že by vhodných kandidátů nebylo představeno dost - problém je spíš v tom, že dotyční bez výjimky do pěti minut zahynou bídnou smrtí no-name postav. Do toho všeho se však nakonec vynoří elegantní černovláska oděná v temně modré seifuku a s nezbytnými módními doplňky - katanou a mytickým démonem. Ještě než začne bez rozdílu příslušnosti krájet vymítače na extra tenké plátky, její úsměv naznačí, že je velmi, velmi nad věcí - a tudíž bezpochyby haxx0r záporačka. Do cesty se jí postaví o něco mladší dívenka (opět v seifuku a s katanou, tohle se mi začíná líbit), která ještě před chvílí k ladné likvidaci démonů přikusovala čokoládové Pocky.
Yatta! Divák opět cítí pevnou půdu pod nohama, kladnou a zápornou hlavní hrdinku bychom měli. Dokonce to vypadá, že tu máme i hezké „bývalé největší kamarádky“ klišé. Problém však nastává, když na nás na konci druhého dílu vybafne ukázkový cliffhanger, který jakoby nechával celou sérii viset nad propastí závěrečné epizody. Napnutý divák rychle přeskočí k třetímu dílu - ale co to? Nespletli jsme si seriál? Místo zdrcujícího vyvrcholení poslední scény se nedočkáme ničeho jiného, než idylických záběrů ze školních dní. Yomi Isayama a Kagura Tsuchimiya, dvě tvrďácké šermířky a nepřátelé na život a na smrt z předchozího dílu, se k sobě mají neskutečným způsobem. WTF faktor dosahuje globálního maxima a graf jeho funkce začíná klesat. Tohle bude chtít trochu vodky.
Malá adoptivní sestřička v rodině vymítačů, stydlivá Kagura, nedávno přišla o matku. Její otec se po smrti manželky věnuje dráze vymítače natolik oddaně, že s Kagurou vychází... no, řekněme, že i Pavlov měl ke svým psům vřelejší vztah. Její čerstvě nabytá velká sestra Yomi měla podobný osud, což oběma usnadní sblížení, a tak se děj propadá do mixu téměř až shoujo-ai školní komedie a duchařiny, kdy Yomi zasvěcuje Kaguru do vymítačské praxe. Párkrát se setkáváme s Kaguřiným otcem, aby nás tvůrci přesvědčili o tom, že Igor Hnízdo byl vlastně docela měkkota. V tomhle bodě je už i pomalejšímu divákovi jasné, že onen cliffhanger nám tvůrci strčili před nos jako kus slaniny (či ‚delicious cake‘ pro hráče Portalu), aby nás mohli protáhnout zbytkem seriálu v dvojitém očekávání - jakým způsobem se všechno tak podělá, a jak to se všemi vlastně dopadne.
V tomto bodě však nastává jakýsi kiks. Vymyslet uvěřitelný zvrat, který by dokázal kompletně kladnou postavu předělat na hlavního záporáka během deseti dílů, to není zrovna nejlehčí úkol (Ga-Rei holt nejsou Star Wars a na vymýšlení zápletky není třicet let). Co se dá dělat, na scéně se objevuje berlička. A vzhledem k tomu, že autoři jsou tradicionalisté, bude berličkou mladý, bělovlasý chlapec, ztělesnění čistého zla, neporazitelný, arogantní a s mlhou zahalenými motivy. Tento druh se, jak se zdá, mezi anime scénáristy nechutně přemnožil - já bych navrhoval odstřel. Jako dějový tah jsou běláskové totiž strašně laciní, svou manipulací s postavami odbourávají zodpovědnost „zkorumpovaných“ postav a uměle na sobě koncentrují veškerou nenávist. Postava, která v hloubi duše pohřbívá nehezké myšlenky a city, totiž nedostává na výběr mezi jednotlivými cestami - jednoduše je „zezlena“, využita pro posun děje a odhozena. Vztah diváka k postavám tím značně trpí.
I přes to, že k opětovnému dosažení Ground Zero ze začátku seriálu mohla vést přirozenější dějová cesta, se musí autorům uznat slušná dávka umu. Vytvořit napětí v situaci, kdy divák ví, kam vše směřuje, rozhodně není nic lehkého. Značně emotivní závěr Yomiiny cesty k „Temné straně“, se podařilo ztvárnit opravdu dobře. Divák má pocit, jako by znovu sledoval starý známý zlý sen - ve zpomaleném záběru pozoruje, jak se postava vydává temnou uličkou, ve které má být zavražděna. Je bezmocný, uvědomuje si nevyhnutelnost věcí příštích, ale z nepochopitelného důvodu i tak nějak doufá - a je napjatý. Asi od osmého nebo devátého dílu Ga-Rei Zero vám je naprosto jasné, jak všechno dopadne. Kupodivu vám to ale ani v nejmenším nevadí. Nebýt bělovlasého cheaterského blbečka, mohli jsme nejspíš sledovat ještě o něco zajímavější plejádu motivů, úvah, rozhodnutí a jejich následků, nicméně buďme rádi, že jsme rádi.
Vizuálně je Ga-Rei se vším všudy vyšší střední třída, jen CGI animace je tradičně zvěrská. Nikdy jsem nepochopil, proč doprostřed dobrých scén rvou takový hnus (Utawarerumono za všechny), ale nenadělám nic. Hudebně se pohybujeme v šedém průměru, poslední dobou seriály moc zajímavé hudby nepobraly. OP ani ED ale nejsou nijak zlé, zvlášť první jmenovaný byl (s hezky ztvárněným karaoke) snesitelný klidně i podesáté.
Ga-Rei Zero není žádným výkvětem originality, ale rozhodně nezapadá do průměru. K dobru je mu nutno přičíst nejen zajímavý začátek a sugestivně provedený závěr, ale především fakt, že autoři konečně jednou odhadli svůj potenciál - počet dílů je tak akorát, natahování by seriálu velmi uškodilo. Dlouho jsem se rozhodoval nad poslední půlhvězdou, ale nakonec si ji za toho přiblblého bělovláska nechám. Komu manipulátoři nevadí, ať si klidně hvězdy do čtverky doplní.
