| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 20.8.2009
Milenci
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Jajar   |
. : Recenze
Milenci Jamese Graye, který se znovu (stejně jako v loňském krimi thrilleru Noc patří nám) chopil scénáristického brku i režie, patří do kategorie filmů, jimž chybí potenciál nalákat do kina větší množství diváků. Není se čemu divit, protože jen málo amerických nízkorozpočtových romantických dramat, které se každoročně dostanou do kin, může člověk označit za svěží a originální. Většina z nich působí spíš omšele, tuctově, zkrátka nudně. Milence nešlo podle synopse a základního načrtnutí děje řadit mezi výjimky, jenže Grayův snímek mě osobně (především díky kvalitnímu autorskému vedení) nakonec velmi překvapil.
Příběh se točí kolem mladého Newyorčana židovského původu Leonarda (Joaquin Phoenix), jehož opustila manželka poté, kdy byl pár společně pozitivně testován na dědičné choroby a musel tudíž rychle zapomenout na možnost mít vlastního potomka. Hlavnímu hrdinovi tak přestalo cokoli dávat hlubší smysl, přestěhoval se k rodičům, začal pracovat u otce v čistírně, v návalu depresí se poté hned několikrát pokusil o sebevraždu. Všechno se změnilo, až když Leonardovi vstoupily do života hned dvě cizí ženy. Krásná dcera rodinného přítele Sandra (Vinessa Shaw) a snad ještě víc okouzlující sousedka Michelle (Gwyneth Paltrow). Komu z nich dá hrdina přednost neleží jen v jeho rukách, ale rovněž souhře náhod. Cesta k řešení rozkolu se tak stává středobodem filmu.
Myšlenkově zaujme na celém snímku především očividný kontrast obou zmíněných slečen jak z hlediska povahového, tak jejich přístupu k Leonardovi. Sandra ho miluje tělem i duší, přitom ztělesňuje jistotu, bezpečí a pomoc, Michelle ho bere spíš jako dobrého přítele, v roli živelné femme fatale však na maximum rozdmýchává jeho vášně a sexuální touhu. Jedna tvoří jeho přesný opak, v druhé vidí odraz sebe sama, vlastní rozpolcenosti, pochyb a nestálosti. Krom uvedeného už ale z filmu příliš věcí neplyne, naprosto trefně ho ostatně shrnuje jediný krátký citát uvedený na konci titulků, který se stává i jeho pointou. Což však překvapivě zase tak moc nevadí. Tam, kde Gray jako průměrný scénárista ztrácí body, je totiž Gray coby prvotřídní režisér zase opětovně nabírá.
Milenci takřka dokonale zachycují ono pomyslné napětí mezi hlavními postavami i jistou melancholii, skepsi, krutost a bezútěšnost lidské existence, tak jak se na ní dívá samotný Leonard. Brooklyn vlastně představují jako stísněnou americkou čtvrť ve studených, šedých barvách. Diváka tak asi nejvíc potěší, jak mu autoři dávají možnost vychutnat si do posledního detailu nejrůznější emoce, nálady, celkovou atmosféru. Snímek se navíc (podobně jako Noc patří nám) může pochlubit brilantním hereckým obsazením, díky němuž se na scéně objevují naprosto uvěřitelné, reálné charaktery, ne podivné výplody tvůrčí fantazie. Zhlédnutí Milenců vřele doporučuji, přesto berte moje relativně vysoké hodnocení s rezervou. Film pro mě má jistou osobní hodnotu, protože mě silně vtáhnul do přemýšlení o vlastním životě, což rozhodně nezaručuji všem.
Milenci Jamese Graye, který se znovu (stejně jako v loňském krimi thrilleru Noc patří nám) chopil scénáristického brku i režie, patří do kategorie filmů, jimž chybí potenciál nalákat do kina větší množství diváků. Není se čemu divit, protože jen málo amerických nízkorozpočtových romantických dramat, které se každoročně dostanou do kin, může člověk označit za svěží a originální. Většina z nich působí spíš omšele, tuctově, zkrátka nudně. Milence nešlo podle synopse a základního načrtnutí děje řadit mezi výjimky, jenže Grayův snímek mě osobně (především díky kvalitnímu autorskému vedení) nakonec velmi překvapil.
Příběh se točí kolem mladého Newyorčana židovského původu Leonarda (Joaquin Phoenix), jehož opustila manželka poté, kdy byl pár společně pozitivně testován na dědičné choroby a musel tudíž rychle zapomenout na možnost mít vlastního potomka. Hlavnímu hrdinovi tak přestalo cokoli dávat hlubší smysl, přestěhoval se k rodičům, začal pracovat u otce v čistírně, v návalu depresí se poté hned několikrát pokusil o sebevraždu. Všechno se změnilo, až když Leonardovi vstoupily do života hned dvě cizí ženy. Krásná dcera rodinného přítele Sandra (Vinessa Shaw) a snad ještě víc okouzlující sousedka Michelle (Gwyneth Paltrow). Komu z nich dá hrdina přednost neleží jen v jeho rukách, ale rovněž souhře náhod. Cesta k řešení rozkolu se tak stává středobodem filmu.
Myšlenkově zaujme na celém snímku především očividný kontrast obou zmíněných slečen jak z hlediska povahového, tak jejich přístupu k Leonardovi. Sandra ho miluje tělem i duší, přitom ztělesňuje jistotu, bezpečí a pomoc, Michelle ho bere spíš jako dobrého přítele, v roli živelné femme fatale však na maximum rozdmýchává jeho vášně a sexuální touhu. Jedna tvoří jeho přesný opak, v druhé vidí odraz sebe sama, vlastní rozpolcenosti, pochyb a nestálosti. Krom uvedeného už ale z filmu příliš věcí neplyne, naprosto trefně ho ostatně shrnuje jediný krátký citát uvedený na konci titulků, který se stává i jeho pointou. Což však překvapivě zase tak moc nevadí. Tam, kde Gray jako průměrný scénárista ztrácí body, je totiž Gray coby prvotřídní režisér zase opětovně nabírá.
Milenci takřka dokonale zachycují ono pomyslné napětí mezi hlavními postavami i jistou melancholii, skepsi, krutost a bezútěšnost lidské existence, tak jak se na ní dívá samotný Leonard. Brooklyn vlastně představují jako stísněnou americkou čtvrť ve studených, šedých barvách. Diváka tak asi nejvíc potěší, jak mu autoři dávají možnost vychutnat si do posledního detailu nejrůznější emoce, nálady, celkovou atmosféru. Snímek se navíc (podobně jako Noc patří nám) může pochlubit brilantním hereckým obsazením, díky němuž se na scéně objevují naprosto uvěřitelné, reálné charaktery, ne podivné výplody tvůrčí fantazie. Zhlédnutí Milenců vřele doporučuji, přesto berte moje relativně vysoké hodnocení s rezervou. Film pro mě má jistou osobní hodnotu, protože mě silně vtáhnul do přemýšlení o vlastním životě, což rozhodně nezaručuji všem.
Datum: 24.8.2009 22:55 | FILM:
Autor: Jan Veselý