| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 14.1.2010
Sherlock Holmes
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema   |
Toren1 |
. : Recenze
Nejslavnější detektiv na světě jako akční hrdina? Před lety bychom se takové představě předem vysmáli, zatímco by věrní knihomolové a milovníci povídek Arthura Conana Doyla vyskakovali z okna. Jenže my míníme a Hollywood koná. A koná rychle vzhledem k tomu, že se Sherlock Holmes dočká do dvou let pokračování, v němž se bodrý milovník tabáku konečně střetne se svým úhlavním nepřítelem Dr. Moriartym. Že spoileruji? Nebojte, zrovna tahle vrátka k potenciálnímu sequelu si scenáristé otevřou už v úvodu filmu, jehož taktovku vyfasoval „znovuzrozený“ Guy Ritchie. Zaslouží si však Sherlock a jeho věrný kolega Watson vaši pozornost? A opravdu má cenu těšit se na další díl?
První věc, se kterou se budete muset smířit, je Ritchieho neotřelý styl. Kdo neviděl trailery a očekává dumavé bádání po londýnských ulicích, hledání stop a filosofické debaty mezi chytrákem v apartním kloboučku a ex-vojákem s ráznou pěstí, ten bude jistojistě zklamán, protože tímhle směrem se nová verze vůbec nevydává. Ritchie ladí Sherlocka spíše do stylu Bruckheimerových posledních blockbusterů á la Piráti z Karibiku a… ano, Lovců pokladů. Sherlock je sice mnohem chytřejší než tyhle dva letní popcorny, avšak ne zas tolik, abych měl nutkání říct o panu Holmesovi, že je opravdový génius. Scenáristé mu totiž vydatně pomáhají nejrůznějšími scenáristickými kličkami a Ritchie zase různými změnami perspektivy. Což je nepochybně efektní, nikoliv však efektivní, jelikož jakmile celé „kouzlo“ prokouknete, dostanete se do totožné pozice jako samotný Holmes ve chvíli, kdy odhalí tajemství zlovolného lorda Blackwooda, jenž se i navzdory vlastní smrti rozhodl ovládnout Londýn a posléze i celý svět.
Na jednu stranu chápu, že se scenáristé snažili magické prvky osvětlit pomocí přísné logiky, avšak na druhou mám dojem, že kdyby se na podobné rádoby-chytračení vykašlali, udělali by mnohem líp. Téma střetu nadpřirozena a mozkových závitů by si totiž vystačilo úplně samo, obzvlášť pohybujeme-li se v těžce stylizovaném filmovém světě, kde je i přes cejch britského Columba možné prakticky cokoliv. A co si budeme povídat, i Holmesovy metody jsou mnohdy přitažené za vlasy více, než se na profesionála jeho formátu sluší. Tak proč se zbytečně zaobírat doslovností a neustálým vysvětlováním kdo, co a proč udělal. Poměrně sebeparodické je to pak v samotném finále, kde se už tradičně záporák vyzpovídá, jako kdyby před finálním úderem zapomněl zaskočit do kostela.
Scenáristická křeč se na Holmesovi podepsala opravdu hodně, a i když se scenáristé snažili jít ve šlépějích žánrově příbuzných pecek, pokaždé když měli přijít s něčím vlastním, jednoduše zaškobrtli. Patrné je nejen na předvídatelném ději, ale i na postavách, na nichž by měl Holmes do jisté míry stát a které až na četnou výjimku Watsona příliš nefungují. Záporák Blackwood možná nepostrádá charisma (vivat tradičně skvělý Mark Strong), nicméně mu chybí dostatečný prostor pro to, aby byl skutečně zlověstný a vlastnil pořádné motivace, čemuž příliš nepomáhá ani paralelní kutí piklí černým pláštěm zahaleného Moriartyho, jemuž by místo třetiny filmu úplně stačila jedna scéna v závěru. Takhle Blackwood působí ještě více jako pouhý pěšák, jehož je třeba dříve nebo později na šachovnici obětovat. A to je velká škoda.
Obzvlášť pokud drhne i hlavní část motoru samotného příběhu – vztah mezi Watsonem a Holmesem. Rovnou zapomeňte na Sherlockovo kultovní poučování méně chápavého kolegy, v Ritchieho restartu je právě Watson tím inteligentnějším, usazenějším a sympatičtějším hrdinou, který má nejen sexy babu, nýbrž i dostatečné schopnosti na to, aby dal zlosynovi přes pusu. Ještě aby ne, když ho Jude Law hraje s takovou elegancí, že Downeymu nezbývá nic jiného než přehrávat jako o život. A bohužel to není vtipné. Částečně na tom sice má podíl bídný scénář, který Downeyho předurčuje k rozpustilému floutkovství protřelého génia, avšak bez pořádných hlášek, jimiž se mohl chlubit třeba Iron Man. Downey je bez nich jako ryba na suchu a špičkování mezi ním, Watsonem a čistě do počtu obsazenou Rachel McAdams postrádá výraznější „spirit“ snad v každé druhé scéně (a každá první byla v trailerech).
Zachraňovat tudíž musí ex-manžel Madonny, jenž přesně podle učebnice napálí nejlepší scénu na úvod a druhou nejlepší na závěr, avšak uprostřed nemá kromě průměrných trikových záběrů čím oslnit, a to se mu snaží z hlediska tempa vypomáhat i Hans Zimmer vykradnuvší irskou dechovku. Dokud má Ritchie dost masa k naklepání a náloží k odpálení, dá se u Sherlocka dobře bavit. Nicméně jakmile dopadnou poslední kulky a přestane se efektně zpomalovat čas, padá Holmesova zábavnost k zemi rychleji než Watsonův pes, otrávený četnými vědeckými pokusy detektivního maestra, jehož druhý post-moderní případ už, doufejme, nezakotví v přístavu omšelé a místy velmi nudné sázky na jistotu.
Nejslavnější detektiv na světě jako akční hrdina? Před lety bychom se takové představě předem vysmáli, zatímco by věrní knihomolové a milovníci povídek Arthura Conana Doyla vyskakovali z okna. Jenže my míníme a Hollywood koná. A koná rychle vzhledem k tomu, že se Sherlock Holmes dočká do dvou let pokračování, v němž se bodrý milovník tabáku konečně střetne se svým úhlavním nepřítelem Dr. Moriartym. Že spoileruji? Nebojte, zrovna tahle vrátka k potenciálnímu sequelu si scenáristé otevřou už v úvodu filmu, jehož taktovku vyfasoval „znovuzrozený“ Guy Ritchie. Zaslouží si však Sherlock a jeho věrný kolega Watson vaši pozornost? A opravdu má cenu těšit se na další díl?
První věc, se kterou se budete muset smířit, je Ritchieho neotřelý styl. Kdo neviděl trailery a očekává dumavé bádání po londýnských ulicích, hledání stop a filosofické debaty mezi chytrákem v apartním kloboučku a ex-vojákem s ráznou pěstí, ten bude jistojistě zklamán, protože tímhle směrem se nová verze vůbec nevydává. Ritchie ladí Sherlocka spíše do stylu Bruckheimerových posledních blockbusterů á la Piráti z Karibiku a… ano, Lovců pokladů. Sherlock je sice mnohem chytřejší než tyhle dva letní popcorny, avšak ne zas tolik, abych měl nutkání říct o panu Holmesovi, že je opravdový génius. Scenáristé mu totiž vydatně pomáhají nejrůznějšími scenáristickými kličkami a Ritchie zase různými změnami perspektivy. Což je nepochybně efektní, nikoliv však efektivní, jelikož jakmile celé „kouzlo“ prokouknete, dostanete se do totožné pozice jako samotný Holmes ve chvíli, kdy odhalí tajemství zlovolného lorda Blackwooda, jenž se i navzdory vlastní smrti rozhodl ovládnout Londýn a posléze i celý svět.
Na jednu stranu chápu, že se scenáristé snažili magické prvky osvětlit pomocí přísné logiky, avšak na druhou mám dojem, že kdyby se na podobné rádoby-chytračení vykašlali, udělali by mnohem líp. Téma střetu nadpřirozena a mozkových závitů by si totiž vystačilo úplně samo, obzvlášť pohybujeme-li se v těžce stylizovaném filmovém světě, kde je i přes cejch britského Columba možné prakticky cokoliv. A co si budeme povídat, i Holmesovy metody jsou mnohdy přitažené za vlasy více, než se na profesionála jeho formátu sluší. Tak proč se zbytečně zaobírat doslovností a neustálým vysvětlováním kdo, co a proč udělal. Poměrně sebeparodické je to pak v samotném finále, kde se už tradičně záporák vyzpovídá, jako kdyby před finálním úderem zapomněl zaskočit do kostela.
Scenáristická křeč se na Holmesovi podepsala opravdu hodně, a i když se scenáristé snažili jít ve šlépějích žánrově příbuzných pecek, pokaždé když měli přijít s něčím vlastním, jednoduše zaškobrtli. Patrné je nejen na předvídatelném ději, ale i na postavách, na nichž by měl Holmes do jisté míry stát a které až na četnou výjimku Watsona příliš nefungují. Záporák Blackwood možná nepostrádá charisma (vivat tradičně skvělý Mark Strong), nicméně mu chybí dostatečný prostor pro to, aby byl skutečně zlověstný a vlastnil pořádné motivace, čemuž příliš nepomáhá ani paralelní kutí piklí černým pláštěm zahaleného Moriartyho, jemuž by místo třetiny filmu úplně stačila jedna scéna v závěru. Takhle Blackwood působí ještě více jako pouhý pěšák, jehož je třeba dříve nebo později na šachovnici obětovat. A to je velká škoda.
Obzvlášť pokud drhne i hlavní část motoru samotného příběhu – vztah mezi Watsonem a Holmesem. Rovnou zapomeňte na Sherlockovo kultovní poučování méně chápavého kolegy, v Ritchieho restartu je právě Watson tím inteligentnějším, usazenějším a sympatičtějším hrdinou, který má nejen sexy babu, nýbrž i dostatečné schopnosti na to, aby dal zlosynovi přes pusu. Ještě aby ne, když ho Jude Law hraje s takovou elegancí, že Downeymu nezbývá nic jiného než přehrávat jako o život. A bohužel to není vtipné. Částečně na tom sice má podíl bídný scénář, který Downeyho předurčuje k rozpustilému floutkovství protřelého génia, avšak bez pořádných hlášek, jimiž se mohl chlubit třeba Iron Man. Downey je bez nich jako ryba na suchu a špičkování mezi ním, Watsonem a čistě do počtu obsazenou Rachel McAdams postrádá výraznější „spirit“ snad v každé druhé scéně (a každá první byla v trailerech).
Zachraňovat tudíž musí ex-manžel Madonny, jenž přesně podle učebnice napálí nejlepší scénu na úvod a druhou nejlepší na závěr, avšak uprostřed nemá kromě průměrných trikových záběrů čím oslnit, a to se mu snaží z hlediska tempa vypomáhat i Hans Zimmer vykradnuvší irskou dechovku. Dokud má Ritchie dost masa k naklepání a náloží k odpálení, dá se u Sherlocka dobře bavit. Nicméně jakmile dopadnou poslední kulky a přestane se efektně zpomalovat čas, padá Holmesova zábavnost k zemi rychleji než Watsonův pes, otrávený četnými vědeckými pokusy detektivního maestra, jehož druhý post-moderní případ už, doufejme, nezakotví v přístavu omšelé a místy velmi nudné sázky na jistotu.
Datum: 15.1.2010 19:20 | FILM: 
Autor: Petr Semecký