Trailer na devítku zněl samými zvučnými jmény. Produkuje Tim Burton se svou stylizací, stejně tak i Timur Bekmambetov, který s Wanted vytřel zrak všem kacířům vrtajícím do něj dlouhá léta, kdy „hlídal“. Dva velcí režiséři, kteří svěřili moc naprosto neznámému mlíčňáčkovi mávajícímu obstojným scénářem. Jakmile ale studio zahrne do trailerů zvučná jména, kvalita filmů povětšinou míří k bodu mrazu, načež se z plátna dostává do recenzí, kde ho my – věčně nespokojení – pošleme tam, kam slunce nesvítí.
Zápletka o vyhlazení lidstva a vytvoření umělé inteligence v podobě pytlových panenek, které jsou poslední známkou lidství, je ryze originální a velmi slušná. Ze zápletky z temné budoucnosti, navíc s vedením produkce Burtona a Bekmambetova, se dají dělat doslova zázraky. Ti ale pracují očividně na svých projektech, a proto Devítka dopadla, jak dopadla. A já – onen věčně nespokojený – jí pošlu právě tam, kam jsem slíbil. Z devítky čpí papír každým coulem. Animace panenek není TAK dokonalá, aby zahrála strohé a sterilní dialogy. Povídková forma celého filmu připomíná českou literární sci-fi scénu. Lépe řečeno – skvěle napsané, ale nefilmovatelné. Povídka, kniha či jakákoli adaptace musí projít dramaturgickou změnou, aby byly stravitelné na plátně pro obyčejného konzumenta. Pokud ne, musí mít kvality intelektuálního filmu, který se zapíše do historie skvělých, nicméně finančně neúspěšných snímků.
Číslo 9 ale není ani intelektuální, ani zajímavý. Výborně sestříhané akční scény musí být podloženy alespoň minimálně zajímavými konverzačkami, kterých se ale celou stopáž až na pár posledních hero-monologů nedostává. Navíc má Číslo 9 prakticky stejné poselství jako Wall-E, jen v bledě modrém (temně černém). Ne nadarmo se říká, že 60% Burtona je skladatel Danny Elfman. Číslo 9 krásně ukazuje, že bizarní svět vystavěný dle pravidel autorů, navíc animák, nemůže fungovat bez soundtracku, který podtrhne a VYTVOŘÍ celkovou image snímku. Hudba je odbytá, stejná, ke scéně se nehodící. Tápe a nenalézá, bruslí a kličkuje, ale nadarmo bez jakékoli známky emoce a napětí diváka.
A jaká je to panečku škoda. Stačilo málo a z Čísla 9 se stala animovaná kultovka jako řemen. Temné animované sci-fi na trhu chybělo. Autoři jako by se ale nemohli rozhodnout, pro koho film je. Prvotně je totiž pro ně, rozhodně ne pro diváky. Číslo 9 jednoduše chtěli říci, v jaké formě už jde stranou. Nepodařilo se vymazlit jakoukoli fantasmagorickou atmosféru ani svět, ve kterém postavy žijí, natož s nimi rozjet pořádnou akci opřenou o pořádnou zápletku. Z filmu zůstává prázdná skořápka bez obsahu. A koho by nenaštvalo, že nedostal oříšek, když už si zaplatil a pracně rozlouskl skořápku.
