| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 17.9.2009
G-FORCE
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Psema  |
. : Recenze
Ten problém řešil skoro každý. Vybrat film, na nějž se dá jít do kina s mladším sourozencem beze strachu, že výjevy na plátně neovlivní jeho dětskou psychiku, je ještě těžší než prosít mouku bez toho aniž byste zaprášili polovinu kuchyně. V romantických komediích se dnes naprosto normálně provozují sexuální radovánky, akční filmy jsou povětšinou vhodné až někdy od dvanácti let (v G.I. Joe se přitom bodají nože do obličeje jako by se nechumelilo) a chodit pouze na animáky omrzí po třech návštěvách i mrně nastupivší do první třídy. Naštěstí je tu Jerry Bruckheimer, producentský chytrolín, který v devadesátých letech daroval světu Michaela Baye, v novém tisíciletí oživil pirátské velkofilmy a v poslední době rozšířil zájem i na škvrňata a teenagery s fetišem na nové hadříky. Mnozí mu tenhle úkrok od akčních pecek dodnes neodpustili, ale to se teď možná změní. Přichází totiž G-FORCE.
Film o jednotce speciálně vycvičených morčat toužících o kariéře agentů FBI se sice na první pohled zdá jako hodně špatný nápad, obzvlášť pokud má jít o morčata digitální a vy jste stále nedostali z hlavy užvatlané písničky Alvina a Chipmunků, jenže to by nebyl Jerry Bruckheimer, aby z úplné blbůstky nevyrobil absolutní pecku. Upřímně Jerryho podezřívám, že když viděl, jak jsou jeho synovci odkázaní na Jetix a Teletubbies a jejich rodiče jim nedovolí nic ze strýčkova portfolia, rozhodl se, že to nenechá jen tak a přepracuje všechny populární akčňáky let současných i minulých do nařachané pohádky, za jejíž přívětivou vrstvou se skrývá vše, co na „bruckheimerovinách“ milují všichni příznivci žánru, v němž nejčastěji promlouvá nabitá pistole a soudek TNT.
A povedlo se. Jerry zalovil ve své soukromé filmotéce, vytáhl kompletní edici bondovek, většinu filmů Michaela Baye (od Skály až po Transformers) a určitě zavolal i Stephenu Sommerovi, aby mu ukázal pár scén z G.I. Joe, a všechno to nechal narvat do jednoho filmu, přičemž za kameru strčil šikovného režiséra-debutanta, jenž dodneška dělal vizuální efekty a má tedy dokonalou průpravu v práci s digitálními objekty a 3D technologií. A samozřejmě se dá strašně snadno ovlivnit. Na G-Force je skutečně znát Jerryho producentské velení. Úvod je pochopitelně jedna velká akční scéna, dialogy jsou povětšinou složené z žánrových klišé, patetických proslovů či humorných hlášek a na příběh jako takový se příliš nehledí. Hlavně aby se neustále něco dělo (morčata se ksichtila, anebo nechala něco vybouchnout), dospělí rozeznávali narážky na filmové klasiky a žasnuli nad kvalitním „třidéčkem“ a děti škemraly o vlastní chlupáčky, plakaly, když je k tomu film vybízí, a nakonec dostaly povinnou dávku ponaučení.
Jerryho filmy nikdy nebyly originální, avšak v případě G-Force to vadí snad ještě méně než v peckách od Michaela Baye. Podstatné není „co se na plátně děje“, ale „jak se to děje“. Tempo G-Force je vražednější než tempo Kobry 11, akčních scén je tolik, že i G.I. Joe a Transformers najednou vypadají jako chudí příbuzní, a co je hodně podstatné, veškerá akce je výborně natočená, přehledná a vygradovaná, a ve 3D má hned několikrát kulervoucí potenciál. Taková honička, v níž mrňaví hlodavci prchají v plastových koulích před federály, přičemž se za nimi tříští plechy a v pozadí explodují prskavky, vypadá naprosto skvěle. To samé platí i o úvodní a závěrečné misi, v nichž hlodavci pronikají do záporákova sídla, slaňují, kooperují a pohybují se v reálném prostředí. A to jsem ještě nezmínil kvalitní triky, věčně nespokojeného hláškujícího křečka, skutečnost, že velitel morčecí jednotky připomíná svým chováním Seana Conneryho ze Skály a že hlavní lidskou rolí hraje Zach Galifianakis (švagr Alan z Pařby ve Vegas).
Kromě toho má film skutečně překvapivého záporáka, jehož závěrečná vysvětlovačka by se svou parodičností neztratila ani ve Žhavých výstřelech. Ba co, možná by byla i jedním z nejlepších vtipů. G-Force tedy rozhodně není pakárnou, jakou se zdá být při pohledu na plakát či trailer. Je mnohem chytřejší a zábavnější chuťovkou pro celou rodinu, dokonale vyplňující prostor akčního filmu jak pro prcky, jimž ještě nemůžete ukázat řádění McClanea, Bonda či Goodspeeda, tak pro ty, kteří se jednou za čas rádi vrátí do dětských let, kdy se toulali po zahradě a hráli si na špióny. A za to velké díky, Jerry.
Ten problém řešil skoro každý. Vybrat film, na nějž se dá jít do kina s mladším sourozencem beze strachu, že výjevy na plátně neovlivní jeho dětskou psychiku, je ještě těžší než prosít mouku bez toho aniž byste zaprášili polovinu kuchyně. V romantických komediích se dnes naprosto normálně provozují sexuální radovánky, akční filmy jsou povětšinou vhodné až někdy od dvanácti let (v G.I. Joe se přitom bodají nože do obličeje jako by se nechumelilo) a chodit pouze na animáky omrzí po třech návštěvách i mrně nastupivší do první třídy. Naštěstí je tu Jerry Bruckheimer, producentský chytrolín, který v devadesátých letech daroval světu Michaela Baye, v novém tisíciletí oživil pirátské velkofilmy a v poslední době rozšířil zájem i na škvrňata a teenagery s fetišem na nové hadříky. Mnozí mu tenhle úkrok od akčních pecek dodnes neodpustili, ale to se teď možná změní. Přichází totiž G-FORCE.
Film o jednotce speciálně vycvičených morčat toužících o kariéře agentů FBI se sice na první pohled zdá jako hodně špatný nápad, obzvlášť pokud má jít o morčata digitální a vy jste stále nedostali z hlavy užvatlané písničky Alvina a Chipmunků, jenže to by nebyl Jerry Bruckheimer, aby z úplné blbůstky nevyrobil absolutní pecku. Upřímně Jerryho podezřívám, že když viděl, jak jsou jeho synovci odkázaní na Jetix a Teletubbies a jejich rodiče jim nedovolí nic ze strýčkova portfolia, rozhodl se, že to nenechá jen tak a přepracuje všechny populární akčňáky let současných i minulých do nařachané pohádky, za jejíž přívětivou vrstvou se skrývá vše, co na „bruckheimerovinách“ milují všichni příznivci žánru, v němž nejčastěji promlouvá nabitá pistole a soudek TNT.
A povedlo se. Jerry zalovil ve své soukromé filmotéce, vytáhl kompletní edici bondovek, většinu filmů Michaela Baye (od Skály až po Transformers) a určitě zavolal i Stephenu Sommerovi, aby mu ukázal pár scén z G.I. Joe, a všechno to nechal narvat do jednoho filmu, přičemž za kameru strčil šikovného režiséra-debutanta, jenž dodneška dělal vizuální efekty a má tedy dokonalou průpravu v práci s digitálními objekty a 3D technologií. A samozřejmě se dá strašně snadno ovlivnit. Na G-Force je skutečně znát Jerryho producentské velení. Úvod je pochopitelně jedna velká akční scéna, dialogy jsou povětšinou složené z žánrových klišé, patetických proslovů či humorných hlášek a na příběh jako takový se příliš nehledí. Hlavně aby se neustále něco dělo (morčata se ksichtila, anebo nechala něco vybouchnout), dospělí rozeznávali narážky na filmové klasiky a žasnuli nad kvalitním „třidéčkem“ a děti škemraly o vlastní chlupáčky, plakaly, když je k tomu film vybízí, a nakonec dostaly povinnou dávku ponaučení.
Jerryho filmy nikdy nebyly originální, avšak v případě G-Force to vadí snad ještě méně než v peckách od Michaela Baye. Podstatné není „co se na plátně děje“, ale „jak se to děje“. Tempo G-Force je vražednější než tempo Kobry 11, akčních scén je tolik, že i G.I. Joe a Transformers najednou vypadají jako chudí příbuzní, a co je hodně podstatné, veškerá akce je výborně natočená, přehledná a vygradovaná, a ve 3D má hned několikrát kulervoucí potenciál. Taková honička, v níž mrňaví hlodavci prchají v plastových koulích před federály, přičemž se za nimi tříští plechy a v pozadí explodují prskavky, vypadá naprosto skvěle. To samé platí i o úvodní a závěrečné misi, v nichž hlodavci pronikají do záporákova sídla, slaňují, kooperují a pohybují se v reálném prostředí. A to jsem ještě nezmínil kvalitní triky, věčně nespokojeného hláškujícího křečka, skutečnost, že velitel morčecí jednotky připomíná svým chováním Seana Conneryho ze Skály a že hlavní lidskou rolí hraje Zach Galifianakis (švagr Alan z Pařby ve Vegas).
Kromě toho má film skutečně překvapivého záporáka, jehož závěrečná vysvětlovačka by se svou parodičností neztratila ani ve Žhavých výstřelech. Ba co, možná by byla i jedním z nejlepších vtipů. G-Force tedy rozhodně není pakárnou, jakou se zdá být při pohledu na plakát či trailer. Je mnohem chytřejší a zábavnější chuťovkou pro celou rodinu, dokonale vyplňující prostor akčního filmu jak pro prcky, jimž ještě nemůžete ukázat řádění McClanea, Bonda či Goodspeeda, tak pro ty, kteří se jednou za čas rádi vrátí do dětských let, kdy se toulali po zahradě a hráli si na špióny. A za to velké díky, Jerry.
Datum: 21.9.2009 16:18 | FILM: 
Autor: Petr Semecký