| Rok: | 2008 |
"Star Wars: The Clone Wars"
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema   |
Toren1 |
. : Recenze
Animovaný seriál z roku 2003 nebyl žádný zázrak, ale jelikož byl zacílený převážně na nejmenší, dokázali i ti nejvěrnější a nejstarší fanoušci Hvězdných válek přivřít oči a výplod George Lucase si užít. Krátké epizody navíc ubíhaly poměrně rychle (tříminutová stopáž nemá chybu) a jelikož byly zápletky zatlačené do pozadí na úkor velkolepé akce, staly se Clone Wars bezproblémovou zábavou, k jejímuž zhlédnutí nepotřebujete příliš času, ani zapnutý mozek. Jenže Georgeovi to bylo málo, a tak si přichystal novinku. Jmenuje se až na jedno „the“ úplně stejně, pojednává – překvapivě – o tom samém a jediný výrazný rozdíl je ve ztvárnění. Sympatickou plochou ruční animaci vystřídaly počítače a trhlou vizuální stránku nahradily jakoby dřevěné figurky, které se ohánějí světelnými mečíky a hláškují tak, že se vám z toho zvednou žaludky.
Nemusíte se však bát, že by Star Wars: The Clone Wars představoval to nejhorší, co se dá ve SW vesmíru najít. Mnohem bolestivější byl do kin umístěný pilot, z něhož se redakční šéf Jiper nevzpamatoval dodnes. (Zkoušeli jsme všechno, ale Lucasův direkt dopadl přesně na solar. ;) Oproti filmu má však seriál jednu zřejmou výhodu. Nemůže mít dvě hodiny a nemusí se tudíž snažit o duchaplnou zápletku držící vás na pozoru po dlouhou dobu. Každá z epizoda (celkem jich má být sto) má něco kolem 20 minut, což je přesně tolik, aby vás příběh nezačal nudit, nebo abyste se v horším případě nechtěli zabít. Občas se však najdou výjimky a i ona necelá půlhodinka je nad vaše síly. Stačí, aby se ukázal v obraze Jar-Jar Binks a jedinou vaší nadějí je vypnout přehrávač, zalézt za sedačku a modlit se, aby nejotravnější postava všech slunečních soustav nenašla cestu ven a nespustila na vás svoje „mesa bum-bác“.
Hlavním slibem tvůrců bylo, že se Klonové války budou zaobírat jednotlivými bitvami a poodhalí samotné dění v pozadí jedné z nejpřevratnějších událostí v předaleké galaxii. Jenže sliby, chyby. Oproti předchozímu animáku jsou nové Clone Wars zklamáním. Sice tu naleznete jakýsi náznak bitevní vřavy, ale vše je až příliš usazené v minimalismu a nikdy nedojde na velkolepý masakr jako v případě, kdy si Mace Windu přivolal všemocnou Sílu a roztrhal na kusy deset tisíc droidů Obchodní federace. Takhle nový seriál nefunguje. Místo toho se pokouší malinko o psychologii, a když dojde na souboje hvězdných lodí, objeví se v obraze pět plavidel, z nich srší zelené či červené paprsky. Tedy nic, co by vás nutilo slintat blahem a spustit čelist k podlaze. Souboje v Clone Wars jsou naopak poměrně nudné a postupem času začínají být svým stejným schématem i otravné. Svým způsobem za to může prkenná animace, která se ukazuje jako špatná volba, svazující tvůrcům ruce. U přestřelek vesmírných stíhačů to takový problém ještě není, ale v případě soubojů na meče je výsledek opravdu bolestivý. Stejně jako ve filmu, i v seriálu jsou rubanice Jediů podivně sekané, postrádají eleganci a vlastně i pořádnou choreografii. Animáři jednoduše improvizují a doufají, že jim to všichni zbaští.
Mladším divákům tyhle vady aortu trhat určitě nebudou, ale Clone Wars přece jen chtějí být i pro ty odrostlejší. Alespoň to naznačují prvky psychologie, jakás takás příběhová linie a místy „potěšující brutalita“ při skonávání klonových vojáků, jejichž příběhy patří vůbec k tomu nejlepšímu, co seriál nabízí. O nich toho totiž z filmů příliš nevíme a je osvěžující sledovat, jak se zelenáči z výrobní linky dostávají poprvé do akce pod vedením Yody a postupně se z nich stávají borci schopní zlikvidovat desítky droidů v bitvách o nejrůznější planety. Kdyby se tímhle směrem vydaly Clone Wars od začátku, byl bych asi hodně spokojený. Jenže podobné příběhy mají v seriálu minimum prostoru a místo nich se dostávají ke slovu výplňové epizody typu „ztracený R2“, „Anakin prudící svou učednici“ či „Jar-Jar dělá bordel“. Je to škoda, v těch několika dílech je jasně vidět potenciál, který se podobnými vatovými částmi naprosto vytrácí.
A to jsem ještě nezmínil nesnesitelné pokusy o humor, které mi Clone Wars kazí ze všeho nejvíc. Nevadí mi ani tak porušování pravidel, zaběhlých v knihách či původních šesti filmech, ale irituje mě snaha vklínit do Clone Wars infantilní frky pro batolata. Nesnášel jsem to už u pilotu, seriál ale v tomhle směru ještě víc tlačí na pilu. Vtipkují tu totiž všichni. Jediové, vojáci, droidi, Jar-Jar… což by nebylo na škodu, kdyby se naprostá většina pokusů o vtip neskládala ze „srandovního padání na zadek“ nebo situací, kdy jde banda robotů hasit hořící hangár, přičemž je tlak vody z hadice vymrští až někam ke stropu. Ještě jednou, Georgi, tohle NENÍ humor. Alespoň ne ten, který patří do Star Wars a já bych se na něj chtěl dívat. První sezóna nicméně ještě neskončila a třeba se seriál nějak vzchopí. Zatím je někde na půli cesty a neví, pro koho chce být. Je ovšem rozhodně snesitelnější než pilotní část a až na pár výjimek jsem u něj vyloženě netrpěl. Ale ztrácet čas s ním do budoucna pravidelně nehodlám.
Animovaný seriál z roku 2003 nebyl žádný zázrak, ale jelikož byl zacílený převážně na nejmenší, dokázali i ti nejvěrnější a nejstarší fanoušci Hvězdných válek přivřít oči a výplod George Lucase si užít. Krátké epizody navíc ubíhaly poměrně rychle (tříminutová stopáž nemá chybu) a jelikož byly zápletky zatlačené do pozadí na úkor velkolepé akce, staly se Clone Wars bezproblémovou zábavou, k jejímuž zhlédnutí nepotřebujete příliš času, ani zapnutý mozek. Jenže Georgeovi to bylo málo, a tak si přichystal novinku. Jmenuje se až na jedno „the“ úplně stejně, pojednává – překvapivě – o tom samém a jediný výrazný rozdíl je ve ztvárnění. Sympatickou plochou ruční animaci vystřídaly počítače a trhlou vizuální stránku nahradily jakoby dřevěné figurky, které se ohánějí světelnými mečíky a hláškují tak, že se vám z toho zvednou žaludky.
Nemusíte se však bát, že by Star Wars: The Clone Wars představoval to nejhorší, co se dá ve SW vesmíru najít. Mnohem bolestivější byl do kin umístěný pilot, z něhož se redakční šéf Jiper nevzpamatoval dodnes. (Zkoušeli jsme všechno, ale Lucasův direkt dopadl přesně na solar. ;) Oproti filmu má však seriál jednu zřejmou výhodu. Nemůže mít dvě hodiny a nemusí se tudíž snažit o duchaplnou zápletku držící vás na pozoru po dlouhou dobu. Každá z epizoda (celkem jich má být sto) má něco kolem 20 minut, což je přesně tolik, aby vás příběh nezačal nudit, nebo abyste se v horším případě nechtěli zabít. Občas se však najdou výjimky a i ona necelá půlhodinka je nad vaše síly. Stačí, aby se ukázal v obraze Jar-Jar Binks a jedinou vaší nadějí je vypnout přehrávač, zalézt za sedačku a modlit se, aby nejotravnější postava všech slunečních soustav nenašla cestu ven a nespustila na vás svoje „mesa bum-bác“.
Hlavním slibem tvůrců bylo, že se Klonové války budou zaobírat jednotlivými bitvami a poodhalí samotné dění v pozadí jedné z nejpřevratnějších událostí v předaleké galaxii. Jenže sliby, chyby. Oproti předchozímu animáku jsou nové Clone Wars zklamáním. Sice tu naleznete jakýsi náznak bitevní vřavy, ale vše je až příliš usazené v minimalismu a nikdy nedojde na velkolepý masakr jako v případě, kdy si Mace Windu přivolal všemocnou Sílu a roztrhal na kusy deset tisíc droidů Obchodní federace. Takhle nový seriál nefunguje. Místo toho se pokouší malinko o psychologii, a když dojde na souboje hvězdných lodí, objeví se v obraze pět plavidel, z nich srší zelené či červené paprsky. Tedy nic, co by vás nutilo slintat blahem a spustit čelist k podlaze. Souboje v Clone Wars jsou naopak poměrně nudné a postupem času začínají být svým stejným schématem i otravné. Svým způsobem za to může prkenná animace, která se ukazuje jako špatná volba, svazující tvůrcům ruce. U přestřelek vesmírných stíhačů to takový problém ještě není, ale v případě soubojů na meče je výsledek opravdu bolestivý. Stejně jako ve filmu, i v seriálu jsou rubanice Jediů podivně sekané, postrádají eleganci a vlastně i pořádnou choreografii. Animáři jednoduše improvizují a doufají, že jim to všichni zbaští.
Mladším divákům tyhle vady aortu trhat určitě nebudou, ale Clone Wars přece jen chtějí být i pro ty odrostlejší. Alespoň to naznačují prvky psychologie, jakás takás příběhová linie a místy „potěšující brutalita“ při skonávání klonových vojáků, jejichž příběhy patří vůbec k tomu nejlepšímu, co seriál nabízí. O nich toho totiž z filmů příliš nevíme a je osvěžující sledovat, jak se zelenáči z výrobní linky dostávají poprvé do akce pod vedením Yody a postupně se z nich stávají borci schopní zlikvidovat desítky droidů v bitvách o nejrůznější planety. Kdyby se tímhle směrem vydaly Clone Wars od začátku, byl bych asi hodně spokojený. Jenže podobné příběhy mají v seriálu minimum prostoru a místo nich se dostávají ke slovu výplňové epizody typu „ztracený R2“, „Anakin prudící svou učednici“ či „Jar-Jar dělá bordel“. Je to škoda, v těch několika dílech je jasně vidět potenciál, který se podobnými vatovými částmi naprosto vytrácí.
A to jsem ještě nezmínil nesnesitelné pokusy o humor, které mi Clone Wars kazí ze všeho nejvíc. Nevadí mi ani tak porušování pravidel, zaběhlých v knihách či původních šesti filmech, ale irituje mě snaha vklínit do Clone Wars infantilní frky pro batolata. Nesnášel jsem to už u pilotu, seriál ale v tomhle směru ještě víc tlačí na pilu. Vtipkují tu totiž všichni. Jediové, vojáci, droidi, Jar-Jar… což by nebylo na škodu, kdyby se naprostá většina pokusů o vtip neskládala ze „srandovního padání na zadek“ nebo situací, kdy jde banda robotů hasit hořící hangár, přičemž je tlak vody z hadice vymrští až někam ke stropu. Ještě jednou, Georgi, tohle NENÍ humor. Alespoň ne ten, který patří do Star Wars a já bych se na něj chtěl dívat. První sezóna nicméně ještě neskončila a třeba se seriál nějak vzchopí. Zatím je někde na půli cesty a neví, pro koho chce být. Je ovšem rozhodně snesitelnější než pilotní část a až na pár výjimek jsem u něj vyloženě netrpěl. Ale ztrácet čas s ním do budoucna pravidelně nehodlám.
Datum: 31.12.2008 14:21 | FILM: 
Autor: Petr Semecký