| Rok: | 2009 |
| Hrají: | Tereza Voříšková
|
CZE premiéra: 29.1.2009
Peklo s princeznou
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Psema   |
. : Recenze
Úpadek české filmové školy se dá prezentovat na mnoha věcech. Můžete si kupříkladu zajít do kina na intelektuální výplachy absolventů FAMU, okusit nový film Honzy Hřebejka, nebo se vypravit na starou dobrou pohádku. Právě žánr plný draků, čertů a princezen skomírá pod nátlakem neschopnosti nových autorů vymanit se z područí kýče, vyházet ze scénáře všechny infantilní fóry a pojmout film alespoň trochu osobitě. Třetího prince rádi mít nemusíte, ale nedá se mu upřít originální „feeling“ a pořádná atmosféra. Famózní S Čerty nejsou žerty zase i po letech oslňuje svou špinavostí, vyspělostí a důmyslnými efekty, nad nimiž uznale pokyvuje i dnešní generace odkojená na počítači renderovaných obřích robotech. Jenže od konce Federace to jde s filmy pro děti z kopce. Někteří méně nároční diváci si možná užijí Troškoviny typu Nejkrásnější hádanky či z Pekla štěstí, kde jde především o to dokázat, kolik kamarádů a známých neherců si může pan režisér s přehledem dovolit, ale mluvit o kvalitách se ve spojení Troška-pohádka příliš mluvit nedá. A nechoďte na mě s létajícími ševci.
Na Peklu s princeznou bylo od začátku nejsympatičtější obsazení. Jirka Mádl je prototyp kluka do nepohody, který se s ničím nepáře a hraje všechno levou zadní, Tereza Voříšková zase zvládá jak polohu sexy holčiny, tak nezklame ani ve vážnější poloze dospívající ženy a vedlejší postavičky ztvárněné starými bardy se také nezdají od pohledu na zfackování. Jenže když nemáte po ruce pořádný scénář, režisér si častokrát odběhne na pauzu a půlku filmu za něj točí někdo jiný, může jít všechno strašně snadno do kopru. Což se u Pekla s princeznou bohužel stalo. Ale kdo to popravdě nečekal. Z tvůrčí dílny lidí, stojících za prakticky nejhorším českým pokusem o teenagerskou komedii – Panic je nanic, vlastně ani nic dobré vzniknout nemohlo.
Opisování z Šíleně smutné princezny mi ani nevadí. Ostatně časy Heleny Vondráčkové jsou již dávno sečteny a nové publikum vždy rádo přivítá updateovanou verzi. To si zřejmě myslel i pan scenárista. Jenže se mu během přepisování ústřední zamilované linie (obě královské děti se musí z nouze svých rodičů vzít, ale postaví si hlavu, utečou a zamilují se do sebe bez toho, aby o sobě věděly, kdo je ten druhý ve skutečnosti) někam vytratila romantika a zbytek své rozsáhlé práce věnoval tajtrlíkování dvou králů, tlupy čertů a bandy ochotníků, jimž pro jistotu sekunduje nesnesitelný hastrman, jemuž byste po třech slovech nejraději vysušili rybník a ucpali přívod vody. Ve filmu se hlavní pár vyskytuje neuvěřitelně málo, a pokud má společně pět minut čistého času, je to hodně. Zbytek času tvůrci raději zaplácnou zoufalým přehráváním pánů Nárožného s Postráneckým, nechutným přežíráním Miroslava Táborského, anebo uřvanými výstupy osazenstva filmového pekla, kde jsou na facku nejen malí čertíci, ale i sám Lucifer.
Karel Heřmánek by se tomuhle lojzovi nejenže vysmál, ale možná by mu i utrhl rohy a ocas narval do míst, kde slunce nesvítí. Režírujícímu Miloslavu Šmídmajerovi se totiž po většinu času rozpadá koncept samotného filmu. V jednu chvíli sledujete poměrně temnou scénu, kdy postavy prolézají vlhkými a plesnivými skalisky, za chvíli jste uprostřed kýče královského dvoru, kde vyhrává hudba vykradená přímo z Nejkrásnější hádanky a pak se najednou octnete v přepálené komedii. I když uznávám, že za tím posledním stojí hlavně parádní Mádl, jenž jako jediný pochopil, že vylézt z téhle patlanice se ctí může pouze tím, že si bude dělat ze všeho na sto deset procent legraci. Zbytek ansámblu to naneštěstí nepochopil, což platí i pro místy hodně zoufalou Voříškovou, která první polovinu filmu připomíná zmateného francouzského turistu, jenž bez plánku nenajde ani východ z Hlavního nádraží. ¨
Ještě že se po setkání s na pohodu hrajícím Mádlem naladí na stejnou notu a Šmídmajer začne pořádně režírovat. Některé scénky mají náhle dokonce vtip a akční scény nejsou ani pro fandy Jasona Stathama na znuděné chrápání. Při jednom efektním záběru z podhledu vás možná napadne i myšlenka, že tady má někdo hodně rád Crank. Ale to už je možná spíš zbožné přání. Film každopádně od poloviny chytá poměrně slušnou slinu a nedá se říct, že by nudil. Vtipné to sice příliš není, nechybí infantilní berličky a karikaturní postavičky, ale Šmídmajer se snaží a zjevně se nechtěl pustit cestou udusanou Troškovými veledíly. Jenže možná narazil na zlovůli producentů, nebo svou šanci jednoduše neustál, ale civilní chování mladých princátek je ve výsledku jediným vymaněním ze škatulky Princezny ze mlejna a jí podobným. Což je… no prostě škoda.
Úpadek české filmové školy se dá prezentovat na mnoha věcech. Můžete si kupříkladu zajít do kina na intelektuální výplachy absolventů FAMU, okusit nový film Honzy Hřebejka, nebo se vypravit na starou dobrou pohádku. Právě žánr plný draků, čertů a princezen skomírá pod nátlakem neschopnosti nových autorů vymanit se z područí kýče, vyházet ze scénáře všechny infantilní fóry a pojmout film alespoň trochu osobitě. Třetího prince rádi mít nemusíte, ale nedá se mu upřít originální „feeling“ a pořádná atmosféra. Famózní S Čerty nejsou žerty zase i po letech oslňuje svou špinavostí, vyspělostí a důmyslnými efekty, nad nimiž uznale pokyvuje i dnešní generace odkojená na počítači renderovaných obřích robotech. Jenže od konce Federace to jde s filmy pro děti z kopce. Někteří méně nároční diváci si možná užijí Troškoviny typu Nejkrásnější hádanky či z Pekla štěstí, kde jde především o to dokázat, kolik kamarádů a známých neherců si může pan režisér s přehledem dovolit, ale mluvit o kvalitách se ve spojení Troška-pohádka příliš mluvit nedá. A nechoďte na mě s létajícími ševci.
Na Peklu s princeznou bylo od začátku nejsympatičtější obsazení. Jirka Mádl je prototyp kluka do nepohody, který se s ničím nepáře a hraje všechno levou zadní, Tereza Voříšková zase zvládá jak polohu sexy holčiny, tak nezklame ani ve vážnější poloze dospívající ženy a vedlejší postavičky ztvárněné starými bardy se také nezdají od pohledu na zfackování. Jenže když nemáte po ruce pořádný scénář, režisér si častokrát odběhne na pauzu a půlku filmu za něj točí někdo jiný, může jít všechno strašně snadno do kopru. Což se u Pekla s princeznou bohužel stalo. Ale kdo to popravdě nečekal. Z tvůrčí dílny lidí, stojících za prakticky nejhorším českým pokusem o teenagerskou komedii – Panic je nanic, vlastně ani nic dobré vzniknout nemohlo.
Opisování z Šíleně smutné princezny mi ani nevadí. Ostatně časy Heleny Vondráčkové jsou již dávno sečteny a nové publikum vždy rádo přivítá updateovanou verzi. To si zřejmě myslel i pan scenárista. Jenže se mu během přepisování ústřední zamilované linie (obě královské děti se musí z nouze svých rodičů vzít, ale postaví si hlavu, utečou a zamilují se do sebe bez toho, aby o sobě věděly, kdo je ten druhý ve skutečnosti) někam vytratila romantika a zbytek své rozsáhlé práce věnoval tajtrlíkování dvou králů, tlupy čertů a bandy ochotníků, jimž pro jistotu sekunduje nesnesitelný hastrman, jemuž byste po třech slovech nejraději vysušili rybník a ucpali přívod vody. Ve filmu se hlavní pár vyskytuje neuvěřitelně málo, a pokud má společně pět minut čistého času, je to hodně. Zbytek času tvůrci raději zaplácnou zoufalým přehráváním pánů Nárožného s Postráneckým, nechutným přežíráním Miroslava Táborského, anebo uřvanými výstupy osazenstva filmového pekla, kde jsou na facku nejen malí čertíci, ale i sám Lucifer.
Karel Heřmánek by se tomuhle lojzovi nejenže vysmál, ale možná by mu i utrhl rohy a ocas narval do míst, kde slunce nesvítí. Režírujícímu Miloslavu Šmídmajerovi se totiž po většinu času rozpadá koncept samotného filmu. V jednu chvíli sledujete poměrně temnou scénu, kdy postavy prolézají vlhkými a plesnivými skalisky, za chvíli jste uprostřed kýče královského dvoru, kde vyhrává hudba vykradená přímo z Nejkrásnější hádanky a pak se najednou octnete v přepálené komedii. I když uznávám, že za tím posledním stojí hlavně parádní Mádl, jenž jako jediný pochopil, že vylézt z téhle patlanice se ctí může pouze tím, že si bude dělat ze všeho na sto deset procent legraci. Zbytek ansámblu to naneštěstí nepochopil, což platí i pro místy hodně zoufalou Voříškovou, která první polovinu filmu připomíná zmateného francouzského turistu, jenž bez plánku nenajde ani východ z Hlavního nádraží. ¨
Ještě že se po setkání s na pohodu hrajícím Mádlem naladí na stejnou notu a Šmídmajer začne pořádně režírovat. Některé scénky mají náhle dokonce vtip a akční scény nejsou ani pro fandy Jasona Stathama na znuděné chrápání. Při jednom efektním záběru z podhledu vás možná napadne i myšlenka, že tady má někdo hodně rád Crank. Ale to už je možná spíš zbožné přání. Film každopádně od poloviny chytá poměrně slušnou slinu a nedá se říct, že by nudil. Vtipné to sice příliš není, nechybí infantilní berličky a karikaturní postavičky, ale Šmídmajer se snaží a zjevně se nechtěl pustit cestou udusanou Troškovými veledíly. Jenže možná narazil na zlovůli producentů, nebo svou šanci jednoduše neustál, ale civilní chování mladých princátek je ve výsledku jediným vymaněním ze škatulky Princezny ze mlejna a jí podobným. Což je… no prostě škoda.
Datum: 30.1.2009 23:00 | FILM: 
Autor: Petr Semecký