| Rok: | 2009 |
CZE premiéra: 27.8.2009
Návrh
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 2 uživatelé )
Psema   |
Antee |
. : Recenze
Kdybychom sestavovali redakční žebříček nejneoblíbenějších hereček, Sandra Bullock by pravděpodobně doskočila na „bednu“. Časy Demolition Mana a Nebezpečné rychlosti, v nichž byla sexy a držela krok i s takovými frajery, jakými jsou Keanu Reeves či Sylvester Stallone, jsou dávno pryč a Sandra není natolik dobrá herečka, aby si mohla dovolit náročnější role, než jaké poskytují romantické komedie. Ty ovšem nelze točit věčně, a jakmile přelezete určitý věk, chtě nechtě začnete být k smíchu. A bohužel ne způsobem, který je zcela normální. Schválně, kdo si dnes vzpomene na Předtuchu, Slečnu drsňák či Dům u jezera? Vy ano? A pamatujete si je kvůli tomu, o co v nich šlo, anebo proto, že jste při jejich sledování třikrát usnuli a několikrát dostali záchvaty smíchu z toho, o jak nedomrlé filmy jde a jak špatně v nich Sandra hraje? Vidíte… o to větší překvapení však je, že její nejnovější film může u diváků (i těch náročných) uspět.
Návrh vypadal slibně již z pohodového traileru, ovšem ani ten mě nedonutil k tomu, porozhlédnout se, kdo stojí za kamerou. Což byla velká chyba, poněvadž s vědomím, že snímek režíruje Anne Fletcher, bych byl ohledně výsledku mnohem klidnější. Tahle šikovná ženská režisérka (Katherine Bigelow to není, ale alespoň netočí úplné srágory) má totiž na nenáročné filmy talent a kromě slušného timingu a čuchu na dobré vtipy vtiskává svým filmům šmrnc, jenž diváka vtáhne a za devadesát minut ho vyplivne nazpět rozesmátého, spokojeného a v nejlepším případě i schopného vrátit se k pokladně a dát si cukrové klišé, z něhož právě vyšel, ještě jednou. A to je, milí drazí, dar, za nějž by spousta jiných režisérek (a možná i pánů režisérů) upsala duši ďáblu.
Fletcher má na svědomí skvělou jednohubku 27 šatů a pro tatumofily nezapomenutelné Let`s Dance, snímky, v nichž se dá najít celá armáda klišé, ale také zábavy. Což platí i pro Návrh, jenž jde ve stopách obou zmíněných filmů. Opět je tu on (asistent) a ona (šéfová), přičemž podobně jako ve 27 šatech se budoucí hrdličky moc nemusí (vezmeš si mě, aby mě nedeportovali, a já ti za to dám flek snů), aby po sérii trampot (výlet k rodičům, peklo na imigračním) dospěly k názoru, že jim bude nejlépe, pokud spolu zůstanou až do konce života (resp. do konce závěrečných titulků). Návrh rozhodně nepřináší žánrovou revoluci, je to jen další film z řady, jenž má průměrný scénář a jde mu pouze o to, aby ho publikum požilo, strávilo a po pár hodinách i… ehm… však víte. Způsob, jakým to dělá, je však poměrně sympatický. Klišovité dialogy se podařilo osvěžit bruslením na hraně ratingu (pár „skoro-sprosťáren“ hned přidá na věrohodnosti), hlášek je překvapivě víc, než byste čekali (slovní přestřelky dlouho nebyly tak zábavné) a žánrově stereotypní dějové schéma je atraktivní díky skvělým postavám, z nichž má každá něco do sebe.
Ryan Reynolds je pohodář a má v tomto případě roli napsanou dostatečně šikovně na to, aby nemusel hrát druhé housle, jeho filmová babička je jednoduše k sežrání, a to ani nemusí tancovat kolem táboráku či simulovat infarkt, a samotná Sandra odvádí pod taktovkou Fletcher nejlepší výkon od Crashe. Což znamená, že uhraje jak předepsaný humor, tak zaláskované pohledy či na dřeň jdoucí závěr, který má na podobně sterilní látku až nevídaný spád. Fletcher tohle prostě umí. A v její bezproblémové režii se naštěstí neztratí ani papírově stupidní scény typu „obětování rozkošného psíka orlovi“. Výraznější výtky mám pouze k trapné Malin Akerman, která by nezahrála sympatickou bejvalku, ani kdyby si před natáčením šlehla lehkou drogu a postavě Reynoldsova otce, která se ve světle ostatních charakterů ve filmu chová neskutečně hloupě. Což byl vzhledem k finále pravděpodobně záměr. Ale i tak dosti nepochopitelný.
Přidejte si k tomu ještě univerzálního aljašského Mexikánce, líbivý (a ničím nepřekvapující) soundtrack a vyjde vám z toho klasická, naprosto s přehledem ukoukatelná romantika, která plní, co si předsevzala, a stává se tak ideálním žroutem času na rande či výpravu do kina pro celou rodinu. Návrh totiž nikoho neurazí, ani neuspí, vlastně by se dalo říct, že většina diváků odejde z kina naprosto spokojená a „amorkově“ nasycená. A Sandře to celkem sluší. To jen tak na závěr. ;)
Kdybychom sestavovali redakční žebříček nejneoblíbenějších hereček, Sandra Bullock by pravděpodobně doskočila na „bednu“. Časy Demolition Mana a Nebezpečné rychlosti, v nichž byla sexy a držela krok i s takovými frajery, jakými jsou Keanu Reeves či Sylvester Stallone, jsou dávno pryč a Sandra není natolik dobrá herečka, aby si mohla dovolit náročnější role, než jaké poskytují romantické komedie. Ty ovšem nelze točit věčně, a jakmile přelezete určitý věk, chtě nechtě začnete být k smíchu. A bohužel ne způsobem, který je zcela normální. Schválně, kdo si dnes vzpomene na Předtuchu, Slečnu drsňák či Dům u jezera? Vy ano? A pamatujete si je kvůli tomu, o co v nich šlo, anebo proto, že jste při jejich sledování třikrát usnuli a několikrát dostali záchvaty smíchu z toho, o jak nedomrlé filmy jde a jak špatně v nich Sandra hraje? Vidíte… o to větší překvapení však je, že její nejnovější film může u diváků (i těch náročných) uspět.
Návrh vypadal slibně již z pohodového traileru, ovšem ani ten mě nedonutil k tomu, porozhlédnout se, kdo stojí za kamerou. Což byla velká chyba, poněvadž s vědomím, že snímek režíruje Anne Fletcher, bych byl ohledně výsledku mnohem klidnější. Tahle šikovná ženská režisérka (Katherine Bigelow to není, ale alespoň netočí úplné srágory) má totiž na nenáročné filmy talent a kromě slušného timingu a čuchu na dobré vtipy vtiskává svým filmům šmrnc, jenž diváka vtáhne a za devadesát minut ho vyplivne nazpět rozesmátého, spokojeného a v nejlepším případě i schopného vrátit se k pokladně a dát si cukrové klišé, z něhož právě vyšel, ještě jednou. A to je, milí drazí, dar, za nějž by spousta jiných režisérek (a možná i pánů režisérů) upsala duši ďáblu.
Fletcher má na svědomí skvělou jednohubku 27 šatů a pro tatumofily nezapomenutelné Let`s Dance, snímky, v nichž se dá najít celá armáda klišé, ale také zábavy. Což platí i pro Návrh, jenž jde ve stopách obou zmíněných filmů. Opět je tu on (asistent) a ona (šéfová), přičemž podobně jako ve 27 šatech se budoucí hrdličky moc nemusí (vezmeš si mě, aby mě nedeportovali, a já ti za to dám flek snů), aby po sérii trampot (výlet k rodičům, peklo na imigračním) dospěly k názoru, že jim bude nejlépe, pokud spolu zůstanou až do konce života (resp. do konce závěrečných titulků). Návrh rozhodně nepřináší žánrovou revoluci, je to jen další film z řady, jenž má průměrný scénář a jde mu pouze o to, aby ho publikum požilo, strávilo a po pár hodinách i… ehm… však víte. Způsob, jakým to dělá, je však poměrně sympatický. Klišovité dialogy se podařilo osvěžit bruslením na hraně ratingu (pár „skoro-sprosťáren“ hned přidá na věrohodnosti), hlášek je překvapivě víc, než byste čekali (slovní přestřelky dlouho nebyly tak zábavné) a žánrově stereotypní dějové schéma je atraktivní díky skvělým postavám, z nichž má každá něco do sebe.
Ryan Reynolds je pohodář a má v tomto případě roli napsanou dostatečně šikovně na to, aby nemusel hrát druhé housle, jeho filmová babička je jednoduše k sežrání, a to ani nemusí tancovat kolem táboráku či simulovat infarkt, a samotná Sandra odvádí pod taktovkou Fletcher nejlepší výkon od Crashe. Což znamená, že uhraje jak předepsaný humor, tak zaláskované pohledy či na dřeň jdoucí závěr, který má na podobně sterilní látku až nevídaný spád. Fletcher tohle prostě umí. A v její bezproblémové režii se naštěstí neztratí ani papírově stupidní scény typu „obětování rozkošného psíka orlovi“. Výraznější výtky mám pouze k trapné Malin Akerman, která by nezahrála sympatickou bejvalku, ani kdyby si před natáčením šlehla lehkou drogu a postavě Reynoldsova otce, která se ve světle ostatních charakterů ve filmu chová neskutečně hloupě. Což byl vzhledem k finále pravděpodobně záměr. Ale i tak dosti nepochopitelný.
Přidejte si k tomu ještě univerzálního aljašského Mexikánce, líbivý (a ničím nepřekvapující) soundtrack a vyjde vám z toho klasická, naprosto s přehledem ukoukatelná romantika, která plní, co si předsevzala, a stává se tak ideálním žroutem času na rande či výpravu do kina pro celou rodinu. Návrh totiž nikoho neurazí, ani neuspí, vlastně by se dalo říct, že většina diváků odejde z kina naprosto spokojená a „amorkově“ nasycená. A Sandře to celkem sluší. To jen tak na závěr. ;)
Datum: 28.8.2009 17:06 | FILM:
Autor: Petr Semecký