Snímek naštěstí hlavní postavu nijak neidealizuje, ani neočerňuje, nesnaží se ji soudit, nebo oslavovat. Ve výsledku nám tedy nabízí obraz na první pohled charismatického, šarmantního a odvážného muže, při bližším zkoumání však vnitřně nevyrovnaného, rozervaného, naprosto nevypočitatelného zabijáka. Mesrinův život provázely rozpory, paradoxy. Prohlašoval se za levicového guerillového bojovníka, teroristu nesnášejícího buržoazní vykořisťovatele, z nakradeného ale utrácel, jak se dalo. Většinou působil nezvykle vlídně, sympaticky, pokud ho však někdo urazil, uměl se zachovat zcela chladně, krvelačně a nelítostně. Měl tisíce fanoušků, dokázal okouzlit snad každou ženu, nikdy se ale nepropracoval dál než k milostným avantýrám, nedovedl si udržet manželství, při roli otce i syna naprosto selhal.
Na Mesrinově příběhu Veřejný nepřítel č. 1. prezentuje vývoj různých podob kriminality a zločinců, kteří stáli v opozici vůči establishmentu, v šedesátých, potažmo sedmdesátých letech. Mohutně čerpá z historie, ve výsledném zpracování se zároveň nechává ovlivnit mnoha druhy amerických gangsterek a vzdává hold drsným francouzským špionážním i krimi filmům. Na rozverné 60's, vzpouru vůči konvencím a generaci rodičů, vzpomíná pasáž fungující jako pocta snímku Bonnie a Clyde. Stísněná, klaustrofobická, nelidská atmosféra věznice (s následným promyšleným útěkem) zase vychází z Darabontových počinů.
Veřejnému nepříteli č. 1 navíc, krom perfektně napsaného scénáře, neschází ani skvělá režie. Jean-François Rochet se skutečně vyznamenal a film natočil ideálně přehledným způsobem, aniž by zapomněl naservírovat tuny emocionálních scén. Poetiku a romantiku šokujícím způsobem v jednu chvíli nahrazuje brutalitou, touhou po pomstě a krutou vendetou. Zábavu v podobě vykonávání nejrůznějších loupeží zase střídají nevybíravé vězeňské metody. Ve Veřejném nepříteli č. 1 se proto tříbí krása i elegance s naturalistickou nevybíravostí a odporem. Bezchybná je také interakce s hlavním hrdinou, jehož anarchistické chování divákovi dlouho imponuje, aby se mu po čase naopak hnusilo.
S rozpočtem 80 milionů Eur se daly dělat divy i po technické stránce. Ruční kamerou natáčené automobilové honičky a přestřelky s policisty vypadají precizně, drahé kostýmy s výpravou zaručují perfektní vykreslení dobové atmosféry. Vaší pozornosti určitě neujdou ani špičkové herecké výkony Mathieu Amalrica či Gérarda Depardieua, o životní roli Vincenta Cassela pak netřeba spekulovat. Rozdělení snímku na dvě poloviny přitom poměrně škodí. Vystříhání některých scén (zvlášť v první části) a spojení do jednoho celku by prospělo, přidalo na větší míře prožitku, efektivnosti, kompaktnosti. Zhlédnutí Veřejného nepřítele č. 1 přesto nemůžu nedoporučit. Na rozdíl od I'm Not There sice jde o lineární, nepříliš originální skokové vyprávění. V daném případě se však přímočarost, rychlost a snadná stravitelnost pro řadové publikum stávají předností a snímek nabývá kontur svěží, dechberoucí podívané. Vynikající záležitost!
