Ještě před tím, než se Gerard Butler rozhodl krájet lidi na kousky ve velmi zábavném Ctihodném občanovi (o tom jindy), měl v menší televizní stanici vlastní pořad o tom, jak o sobě smýšlí opačná pohlaví a co dělat, aby si vzájemně vyhověla. A protože zaznamenal obří úspěch, rozhodla se jeho služeb využít větší, avšak sledovanost v poslední době ztrácející konkurence, jíž z pozice produkční šéfovala Katherine Heigl. On byl rozverný sympaťák, ona poněkud zapšklá „stará panna“ neschopná ulovit sousedovic doktora, natož aby vycházela s někým, kdo by se jí mohl snadno dostat přes záda na vyšší pozici. Tihle dva holt museli skončit spolu, jenže než byl pohádky konec, čekalo na blonďatou princeznu a jejího vysvaleného krále Leonida několik vtipných i méně vtipných kotrmelců.
Ty v případě Chceš mě, chci tě kočíroval rutinér Robert Luketic, jemuž asi nikdy nepřijde pozvánka na oscarový ceremoniál, ale svou práci pokaždé odvede tak nějak čistě a bezproblémově. A platí to i tentokrát. Chceš mě, chci tě tím pádem sice nepřekračuje hranici průměrné zábavy na nudný deštivý večer, avšak ani vyloženě neurazí, jelikož prostě nemá čím. Butler koupající se v želatině s dvěma obdařenými dvojčaty, Heigl s vybrujícími kalhotkami, ani domnělý orální sex na baseballovém stadionu nejsou ničím, co bychom v podobných eRkových komediích neviděli. Scénář jede jednoduše po vyšlapaných cestičkách a Luketic musí pouze držet směr až do cíle. První hodinu se mu to přitom daří poměrně v pohodě, jelikož se příliš neřeší obrat „nesnášíme se“ na „milujeme se“, který filmu svou předvídatelností podráží nohy.
Jakmile totiž k oné vztahové proměně dojde, razantně ubývá na humoru a byť se Katherine i Gerard snaží sebevíc, aby vypadali jako dokonalý pár, vy si uvědomujete, že se vám mnohem více zamlouvalo, když do sebe ti dva bez ustání rýpali a dělali si naschávali. To je kouzlo The Ugly Truth. Jakmile se jede po kolejích klasické hollywoodské romantiky, nemá film co nabídnout. Tedy až na zoufale nevydařené finále, které by mělo vydolovat slzy, ale vzhledem šílenému „greenscreenu“ a docházejícímu dechu všech zúčastněných vlastně docela nudí. Přesto bych se nebál a ve videopůjčovně po Chceš mě, chci tě sáhnul. Ten film je fajn. Problém je v tom, že je pouze fajn.
Po obrazové a zvukové stránce však bez problémů splňuje nadstandardní kritéria. Měl jsem sice co do činění pouze s DVDčkem, ale i to působilo po všech stránkách solidně. Z doslechu pak vím, že i Blu-ray stojí za to, takže pokud chcete Katherine Heigl pěkně v HD, chybu koupí rozhodně neuděláte. S bonusy je to pak o něco horší. Audiokomentář režiséra a producenta je totiž nudný k zbláznění a navíc není roztažený ani na celou stopáž filmu, nýbrž pouze na vybrané (většinou komediální) scény. V půlce jsem ho musel vypnout, jinak by mi nepomohl ani kýbl silného „turka“. Vcelku obstojně naopak pobaví alternativní konce (klidně bych jimi nahradil ten stávající), klasické nepovedené záběry, anebo dva featuretty, z nichž jeden pojednává o prostřednictvím záběrů z filmu o obou opačných pohlavích a jejich „dávné válce“ a ten druhý prezentuje komediální talent hlavních představitelů. Není to špatné, ale něco podobného vidíte na každé druhé edici. Zcela rutinní jsou potom ještě zaslouženě vystřižené záběry a hrstka trailerů. Jak říkám, půjčovna to jistí.
